Ve své eseji bych chtěl nastolit problém důležitosti zvířat bez domova pro moderní společnost. Tento problém se stává aktuálním v kontextu vývoje lidstva jako celku. Rok od roku se počet toulavých koček a psů jen zvyšuje. Každé zvíře potřebuje majitele, kterého bude milovat celým svým malým srdcem a reagovat na péči s nekonečnou loajalitou.
Smyslem tohoto problému je, že v tomto případě je na vině sám člověk, který nemá smysl pro zodpovědnost. Je třeba věnovat pozornost skutečnosti, že existuje mnoho příkladů, kdy lidé adoptují štěně nebo kotě a po chvíli, když si dostatečně hráli nebo se setkali s řadou potíží, prostě vyhodí mazlíčka na ulici. Jedná se o krutý a podlý čin, protože to, že majitel přecenil své síly a schopnosti, není vinou zvířete, ale pro malého tvora se to stává obtížnou, nesnesitelnou zkouškou.
Zvíře, jakmile je na ulici, zažívá obrovské utrpení kvůli tomu, že se o sebe nedokáže postarat a hlavně mu nesmírně chybí jeho majitel. Pes žije s lidmi od úsvitu lidstva. Záchranáři například pomáhají záchranářům dostat lidi z trosek; Vodící psi pomáhají lidem se zhoršeným a špatným zrakem chodit; služební psi hlídají různé důležité objekty; Dekorativní psi, jako jsou pekinézové a toy teriéři, poskytují lidem estetické potěšení. V době, kdy probíhala Velká vlastenecká válka, psi raněných vojáků z bojiště.
Velké množství řidičů, kteří srazili kočku nebo psa, jednoduše odjedou a dělají, jako by se nic nestalo. Zvíře leží a trpí na cestě a čeká na pomoc, která k němu nikdy nepřijde. A zde vyvstává otázka: „Kdo by se měl v tomto případě nazývat zvíře: toulavý pes, který celý život trpí, nebo člověk, který odsuzuje živé a kdysi milované stvoření k mukám? Mezi behaviorální vlastnosti toulavých psů patří, že se shromažďují ve smečkách a stávají se extrémně nebezpečnými.
V poslední době se stále častěji objevují případy útoků toulavých zvířat na lidi. Například v našem městě taková zvířata opakovaně napadala dospělé i děti. Co to je: ochrana nebo pomsta?
Tento problém je v našem městě velmi častý. A setkáváte se s tím téměř každý den, když se třeba vracíte domů. Zvířata bez domova (většinou psi) se nejčastěji vyskytují v odlehlých částech města na dvorech domů: u kontejnerů na odpadky (při hledání jídla), na verandách obchodů, v blízkosti garáží pro auta, pod kterými často žijí. To představuje nebezpečí pro všechny lidi, zejména podle mého názoru pro děti, které milují trávit hodně času venku se svými vrstevníky.
V našem městě jsou i útulky pro zvířata bez domova, ale ty jsou přeplněné. Vznikly z iniciativy obyčejných lidí. Nedávno jsem navštívila útulek pro kočky bez domova s názvem „Cats house“. Jedná se o nevládní organizaci. Je udržována výhradně dobrovolnými dary od pečujících občanů.“ Řešení problémů jako je chov zvířat bez domova, jejich krmení a léčba je velmi nákladné, a to nejen po fyzické stránce. Takové úkryty by měly být podporovány také místními úřady. To se jistě týká jejich vlastních zájmů, protože tento problém je rozšířen téměř v celé městské oblasti.
V kočičím útulku Cats house sídlí zvířata, která to měla těžké. V útulku je více než 100 koťat a koček. Zaměstnanci útulku rádi dostanou finanční pomoc, ale to nejlepší, co můžeme udělat, je vrátit zvířatům víru v dobro a vzít do rodiny kdysi bezdomovce chlupatého, protože kromě vakcín a krmení potřebují především pozornost a péči o „svou“ osobu.
Jak lze tento problém vyřešit? Za prvé, lidé musí sami pochopit, že při pořizování zvířete si nekupují hračku, ale především přebírají zodpovědnost za živou bytost. Na základě toho, než si pořídíte jakékoli zvíře, musíte pečlivě přemýšlet, zvážit všechna pro a proti a teprve poté se rozhodnout. „Jsme zodpovědní za ty, které jsme si ochočili“ – tato věta z pohádky Antoina de Saint-Exupéryho „Malý princ“ by se měla stát heslem každého, kdo chce být hoden titulu člověka.
Stojí za zmínku, že za tento problém si mohou sami lidé. Proto to vnímám jako sociální. Uvážíme-li například základní příčiny tohoto problému, můžeme dojít k závěru, že na kočky a psy si člověk zpočátku zvykal, ale pak je člověk sám vyhnal na ulici, kde jejich šíření a rozmnožování neměl nikdo pod kontrolou. A to se bohužel stále děje. Obrovské množství lidí nebere otázku vlastnictví domácího mazlíčka tak vážně, jak to vyžaduje. A pokud, řekněme, „jste unavení ze psa“ nebo „jste náhle alergický na kočku“, můžete se zbavit starostí a „dát“ zvíře ven. Nikdo nepřemýšlí o svém budoucím osudu a o tom, že zvíře může někomu ublížit. Bohužel po rozhovoru s ředitelem útulku se toto vše potvrdilo. V současné době je mnoho rodin, které opouštějí své mazlíčky, je jasné, proč jsou toulavé kočky a psi vůči lidem tak agresivní: po zrazení člověka už ho nevidí jako přítele, ale jako nepřítele. Ze všeho výše uvedeného vyvstává otázka: kdo je agresivní a bezohledný a kdo může být právem nazýván „zvířetem?
Hlavní roli v řešení problému zvířat bez domova by v zásadě měla sehrát vláda, do jejíž působnosti by mělo patřit zavedení souboru ekonomických a právních opatření, která by zamezila nadprodukci zvířat (koček a psů). Tato opatření si ve vyspělých zemích získala velkou oblibu. Ale bohužel tato opatření ještě naši zemi nepřekonala.
Většina majitelů útulků tvrdí, že vláda by měla poskytnout finanční pomoc a zavést odchytové a sterilizační programy, ale jak vidíme, stále jsme jen na cestě k modernizaci.
Samozřejmě tento výlet do útulku zanechal v mé duši obrovský soucit s těmito zvířaty. Slíbil jsem si, že pokud to bude možné, určitě je navštívím, pomůžu se sběrem jídla a úklidem. Finanční pomoc totiž není tak důležitá jako morální pomoc. Hlavní je najít lidi, kterým tento problém není lhostejný. Společně budeme nějak schopni zlepšit jejich životní podmínky, sdílet náklonnost a péči.
Zvířata bez domova umírající na ulicích jsou modelem, který umožňuje nahlédnout do toho, co se děje po celé zemi. Kde je záruka, že se to lidem v budoucnu nestane? Tento problém musíme vyřešit. Například ve vyspělých zemích je držení domácích mazlíčků na ulici nepřijatelné, protože to vede k utrpení a smrti zvířat a je vůči nim považováno za maximální sadismus. To je axiom srozumitelný všem rozumným lidem. V Rusku nejsou žádné původní divoké populace psů a koček, ale pouze domácí psi a kočky opuštěné jejich majiteli nebo jejich potomky.
Ale cílem celého lidstva není vytvářet si iluze pro své pohodlí při záchraně jednoho zvířete, ale zachránit zvířata v zemi, kde jich jsou miliony, a k tomu je v první řadě nutné pochopit důvod za to, co se děje.
Světový den toulavých zvířat se slaví třetí sobotu v srpnu. Týká se tento problém křesťanů? Jak bychom měli reagovat na to, že některé církve a kláštery otevírají útulky pro toulavé kočky a psy? Možná bychom měli nejdříve pomáhat lidem, ne zvířatům? Tyto otázky jsme položili duchovním naší diecéze.
Žijte v souladu s prostředím a chovejte se ke zvířatům humánně
Archpriest Alexander Khvorost, rektor kostela svatého mučedníka Jana bojovníka Družkovky:
Starost církve o zvířata považuji za zcela přiměřenou a vytváření útulků je jednou z oblastí její sociální služby společnosti. Žijeme ve společnosti a společnost nejsou jen lidé, ale také vše, co je obklopuje: infrastruktura, ulice, parky, města a obce. Problém zvířat bez domova je jedním z problémů společnosti a církev ho může pomoci řešit. Pokud chceme vybudovat prosperující sociální společnost nebo alespoň zlepšit tu stávající, pak je potřeba vyřešit i problém zvířat bez domova. U nás je to zatím špatně vyřešené, na Západě to berou vážněji, což nám umožňuje se učit – naštěstí je internet plný různých publikací s touto problematikou.
Potřebujete se starat o zvířata? Zdůvodněme odpověď z biblické perspektivy. Pán stvořil ráj, ve kterém byla zvířata stvořena dříve než člověk. Pán dal Adamovi přikázání zachovávat a pěstovat ráj – tedy starat se o vše živé, co se v něm nachází. To je svaté Boží přikázání, které nikdo nezrušil. Vzpomeňme také na Noema a jeho archu. co tam dělal? V podstatě vytvořil útulek pro zvířata bez domova, která zachránil před povodní. Samozřejmě to byla Boží instituce, ale zvířata nebyla ponechána bez dozoru. Takže bychom se všichni měli starat o své bratříčky, to je normální a správné.
Pokud jde o útulky, myslím, že pokud bude vše organizováno správně, bude to dobrý začátek. Církev dokáže přilákat dobrovolníky z řad lidí, kteří hledají smysl života a chtějí někomu pomoci. Budou krmit, ošetřovat zvířata, dávat je do dobrých rukou a také spolu komunikovat – to naplní jejich život smyslem a přinese do něj něco nového. Tak bude realizována sociální služba církve: bude pomáhat nejen zvířatům, ale i lidem.
Církev by sama těžko řešila problém zvířat bez domova, to může být nad možnosti jednotlivých diecézí a církví. V této věci by byla rozumná kompetentní rovnováha spolupráce mezi církví a státem. Církev může například poskytnout území, prostory, lidi (dobrovolníky) a stát může vše financovat: nakoupit zařízení, opravit nebo něco postavit. To bude přínosné jak pro stát – není potřeba udržovat speciální služby nebo vyplácet platy –, tak pro církev – jak jsme již mluvili.
Musíme se vzdálit sovětským metodám práce s toulavými zvířaty, když byla jednoduše zničena. Něco podobného jsem viděl v Družkovce a výsledky nebyly moc dobré. Taková zvířata by se neměla střílet ani otrávit, ale chytit, sterilizovat a dát do dobrých rukou. Církev se na tom může aktivně podílet.
Se zvířaty se musí zacházet humánně, protože i ona trpí. Jeden světec na otázku, proč se má se zvířaty zacházet dobře, odpověděl: protože jsou pozemští, mají jeden život. Pokud je lidem dán věčný život od Boha, pak zvířata mají jen jeden, pozemský a kruté zacházení s nimi je velký hřích. Nemůžete urazit Boží stvoření.
Musíme se naučit žít v harmonii se světem kolem nás, snažit se ho dělat lepším. Musíme vzít v úvahu, co se nyní děje s přírodou kvůli urbanizaci a růstu měst. Nedávno jsem viděl film o tom, jak jeden člověk v Indii vytvořil útočiště pro celou populaci divokých papoušků. V jejich přirozeném prostředí vyrostlo město, ale díky úsilí tohoto nadšence se podařilo zachránit 14 tisíc ptáků. Vynikající příklad dobrého vztahu k přírodě.
Lhostejnost ke zvířatům je vážný problém, protože člověk se nakonec netrápí tím, že na světě nenávratně mizí celé druhy. Za tento problém mohou pouze lidé, včetně křesťanů. Myslím, že kvůli tomu, že jsme dovolili, aby nastala současná environmentální situace, je pro nás mnoho otázek. To znamená, že to musíme opravit.
Milujte lidi, ale mějte také slitování se zvířaty
Kněz Vitalij Vorona, rektor kostela Počajevské ikony Matky Boží v Kramatorsku:
Lidé mají tendenci jít do extrémů. Komu je lepší pomáhat, lidem nebo zvířatům? – to je taky extrém. Člověk jako koruna stvoření by se měl samozřejmě starat o zvířata. Existuje však ještě jeden extrém, kdy zapomenou, že mají své blízké, a všechny své prostředky, péči a lásku věnují svým mazlíčkům. Je zřejmé, že pravda je uprostřed. Je třeba milovat lidi i zvířata, jak říká Písmo: „Spravedlivý pečuje také o život svého dobytka, ale srdce bezbožných je tvrdé“ (Př 12). Samozřejmě v první řadě musíme dělat dobré skutky pro své bližní, ale nesmíme zapomínat na zvířata.
Zvířata je snazší milovat než lidi. Tuto tezi potvrzuje velké množství těch, kteří pejsky manikují, vodí je ke kadeřníkům a umožňují mnoho dalších zkreslení. proč tomu tak je? Protože láska ke zvířatům se rychle vrací. I když ochočené zvíře urazíme, velmi rychle nám vše odpustí: složí uši, zastrčí ocas, ale udělá to. S člověkem je vše složitější: má právo volby, svobodnou vůli, k níž se přidávají jeho hříšnosti, slabosti, slabosti. Tak se stává, že nakonec je snazší milovat zvířata. Mnoho lidí jim dává všechnu svou lásku. Kristus nás však nejprve požádá o naši lásku k našim bratřím, a pak se podívá na nejvyšší stupeň lásky, která není určena pouze lidem, ale také „smiluje se nad dobytkem“.
Co se týče útulků, myslím, že je to dobrý začátek a trénink v lásce – ale zase v první řadě proto, aby vrostla do lásky k člověku. Toto je krok do nebe, malý, ale přesto krok. Zpočátku bylo vše podřízeno člověku, jeho pádem se zvířata stala smrtelnými a nyní i bezdomovci. Často jsme nezodpovědní a tvrdohlaví, a když se snažíme zlepšit, je to správné. Snažit se napravit svět, byť jen v malém, je vždy dobré. Každý krok směrem k nebi je důležitý a vytvoření úkrytu může být jedním z těchto kroků.
Krokodýl na Volze není normální
Kněz Dimitrij Palamarčuk, rektor kostela ikony Matky Boží „Radost všech, kteří truchlí“ Dobropillya:
Asi před deseti lety se o zvířata bez domova nikdo nestaral a pamatuji si, že to bylo hrozné. Nyní se situace radikálně změnila: jsou odchyceni, sterilizováni a ve městě pravidelně vídám psy se známkami v uších. Na vesnicích je situace horší. V naší vesnici letos v létě toulaví psi zabili dvě kozy. Proč se divit? – Běhají divoce, chtějí jíst a takhle se stávají věci.
Za to, co se stalo, můžeme my, lidé. Odkud se tito toulaví psi berou? — jsou vyhozeni a teprve potom se rozmnožují. I čistokrevná plemena jsou opuštěná – viděl jsem zde zatoulané čau čau a šarpeje. Tento problém se netýká pouze psů: zapomínáme, že jsme zodpovědní za ty, které si ochočíme. Nechceme zodpovědnost. Ale hlavní povinností člověka je neublížit. Tato slova by se měla stát heslem nejen lékařů, učitelů a kněží, ale každého člověka, a tím spíše křesťana.
Pokud se o zvířata bez domova starají kláštery a církve, co je na tom špatného? Jsem si jistý, že když mají možnost otevřít si útulek pro zvířata, znamená to, že je tam asi dost peněz na pomoc lidem. Nemůže se stát, že jejich skutky milosrdenství jsou zaměřeny pouze na kočky a psy a na lidi se zapomíná. proč to dělají? – protože to někdo udělat musí! Pokud moderní společnost není připravena převzít odpovědnost za ty, kteří byli zkroceni a opuštěni, musíme to udělat my. Církev by měla být příkladem nejen v duchovním životě, ale i společenském, rodinném a všem ostatním. To, že ne vždy jdeme takovým příkladem – no, to je spravedlivá výtka nám všem. V každém případě, pokud můžeme něco udělat, pak bychom to měli udělat.
Když si člověk pořídí domů zvíře, musí pochopit, že to není na rok nebo dva. Je třeba se o něj starat. Nikdo ho nenutil vzít si psa, hroznýše nebo kanára, byla to jeho volba – což znamená, že by se o ně měl starat. Obecně platí, že všichni musíme vážněji přemýšlet o svých touhách, jinak se ukáže, že ve Volze plave krokodýl (vážně, takové video bylo). Nějak se tam dostal, tento krokodýl. Někdo ho tam „vypustil“!
Naštěstí se v dnešní době zvířatům obecně dostává větší pozornosti. Skvělým nápadem jsou mazlíčkové hotely, kde můžete svého miláčka nechat třeba na dovolené. Myslím, že když máme my křesťané možnost řešit problémy nejen lidí, ale i zvířat – ať už jsou opuštěná nebo ne – je to prostě úžasné.
Jekatěrina Ščerbaková
