Chceme jet na víkend k jezeru. Své psy si brát nechci (2 špice, jeden je můj a druhý je u nás na 2 týdny na návštěvě, majitelé jsou na dovolené), obávám se. Za prvé musím ujet 180 km a za druhé se bojím, že neudržím stopu, jsou velmi aktivní. Chci je nechat doma, v domě. Jedí pouze suché jídlo, nepřejídají se, takže jídlo a vodu si můžete nechat v rezervě a na toaletu používají ubrousky. Mám velké obavy, myslíš, že to můžu nechat?
Jekatěrinburg
Oh, já nevím. po příjezdu na vás bude čekat velké překvapení! :vtipálek:
Nechal jsem svého špice na den se dvěma kýchnutími. Ale žijí spolu už půl roku. Neodešel ze dveří a já byla úplně vyčerpaná. Možná k nim může někdo přijít na hodinu nebo dvě? Špicové jsou velmi společenští, potřebují komunikaci. Zůstávají vůbec doma? Kňučí u dveří, nebo jsou lhostejní? Ten můj poškrábal všechny dveře
jen návštěvník
Jekatěrinburg
Své dítě bych neopustila :nea: Nikdy nevíš, co se stane, zvlášť když jeden ze psů není tvůj. Ani nemůžu přijít na to, jak budu odpočívat, a nechápu, co tam dělá! Náš byl s námi na moři a do jiných krajů jel vlakem, letěl letadlem, ale máte jen jezero. Vy rozhodnete! Možná bych měl požádat souseda, aby na mě občas dohlédl?
Chci se stát matkou
Jekatěrinburg
Yulli autor tématu
na víkend k jezeru.
Yulli autor tématu
Nechci si brát své psy (2 pomeraniany, jeden je můj, druhý je u nás na 2 týdny na návštěvě, majitelé jsou na dovolené)
:omg: pořiď si kočku
jen návštěvník
Jekatěrinburg
vezměte s sebou – netýrejte zvířata
Můžete si pronajmout klec nebo nosič, pokud nemáte vlastní, nechte je tam poflakovat. cokoli je lepší než sám doma
Kocoura jsme opustili už dávno, takže jsme měli překvapení po celé kuchyni :gy: byl to on, kdo nás zaujal, ale doma nikdo nebyl :crazy:
Jekatěrinburg
Yulli autor tématu
víkend k jezeru
Jsou malé, dejte je tam na dlouhé vodítko nebo na konec provazu, nikam neutečou, ale nemusíte je nechávat doma bez dozoru, nikdy nevíte, jsou živé.
Nikdy nevíte, co se stane, zvlášť když jeden ze psů není váš
Jekatěrinburg
Veselá veverka
pořiď si kočku
Kočky se nenudí? Celé léto jen pracujeme, to jsou jediné víkendy, kdy můžeme jet.
uděláno s láskou
Zůstávají vůbec doma?
Vydrží dobře a spí. Nebydlíme v bytě, ale v domě za městem. Nemůžeme nechat klíče.
a máte jen jezero.
Jednoho psa bych bez problémů vzala, ale když jsou spolu, nedají se držet na vodítku a dělají velký hluk. co mám dělat. taky nemůžu vzít jedno a nechat druhé. Ani pro mé rodiče to nepřipadá v úvahu, budou čůrat po celém bytě, na tento víkend na věky nezapomenu.
Jekatěrinburg
klec nebo nosič
Mají oba, ale nebudou v nich sedět, 100%
jen návštěvník
Jekatěrinburg
Není to volba ani pro rodiče, budou čůrat po celém bytě.
Yulli autor tématu
chodí na záchod na ubrouscích
Jsem nějak zmatená :omg: Kam chodí na záchod? Proč všichni čůrají? V krajním případě můžete jednu nechat pro rodiče a vzít si ji s sebou. Nejlepší by bylo požádat rodiče, aby s tebou tento víkend zůstali. A ty odpočívej v klidu a psi jsou pod dohledem a nikdo nebude chcát na tvé rodiče.)
Chci se stát matkou
Jekatěrinburg
Mám 2 pejsky – Shih Tzu a Miniaturu, snažím se je neopouštět, jen v krajním případě tráví noc sami, maximálně přijdu odpoledne po obědě a dají mi takový pokřik, že jsem je nechal na pokoji doma jsme šli do přírody a k jezerům Ano, je těžké nejít na procházku, neopalovat se v klidu, ale jsou poblíž a duše je klidná a cítí se dobře. Navíc moje miniaturka nemá ráda děti, takže všechna jezírka jsou jen na vodítku a vedle tebe, jinak malého neuhlídáš, už chodí kolem jiných grilovacích ohňů a prosí o maso a miniatura tam jde taky a všichni lidé jsou jiní. Myslím, že s dětmi to není o nic jednodušší, takže trénujte.
Tomuto tématu jsem se nemohl vyhnout, protože pravidelně dostávám dopisy s dotazy týkajícími se problémů s chováním štěňat. Zdá se, že mnoho majitelů nechápe, co odlišuje psychiku nově příchozího malého štěněte od psychiky dospělého psa, a dopouští se proto nenapravitelných chyb.
Není jasné, proč se vyvinula zvláštní tradice začít „vychovávat“ malé štěně hned od prvního dne pobytu v novém domově. Mnoho milovníků psů a psovodů dokonce trvá na tom, že dítě musí být zvyklé na pravidla nového života a vycvičeno, jakmile se objeví v domě. Tato „pravidla nového života“ například znamenají, že majitel musí:
– od první noci naučte štěně spát na místě a zakažte mu být v pokoji majitele, i když křičí samo;
— potrestat štěně za nežádoucí činy;
– nechat o samotě doma;
— nasadit obojek (někteří dokonce nosí přísné obojky a „protištěkací“ obojky vyráběné pro štěňata);
– choďte se štěnětem ven na dlouhé procházky a také ho berte s sebou na návštěvy, na hlučné dovolené, do davu města, kaváren, obchodů;
– udělejte ze štěněte předmět pozornosti všech a dejte každému možnost se s ním pomazlit;
— noví majitelé, posedlí myšlenkou socializace, věří, že je nutné štěně neustále seznamovat s novými psími i lidskými známými, zvykat ho na jakýkoli hluk, davy a neustále ho dávat do nových situací.
Samozřejmě ne všichni majitelé zařazují celý program do života svého nového člena rodiny. Avšak pouze jeden nebo více jeho bodů může vést k vážným problémům s chováním, které zanechají otisk v celém dalším životě psa: ve štěněcím věku je jeho nervový systém stále příliš málo vyvinutý a ukazuje se, že není připraven na příliš mnoho podnětů. Majitelé si proto místo „psa svých snů“ za pár dní mohou pořídit psa s problémy s chováním: štěně „náhle, z neznámého důvodu“ buď přebuzené, nebo naopak depresivní; mohou se u něj objevit nějaké fóbie nebo řada dalších problémů s chováním. Navíc se u štěněte může díky prožívaným obavám vyvinout určitý vzorec kompenzačního chování.
Štěně je jen miminko
Přemýšlejte o tom, štěně je jen dítě. Je stále slabý a závislý a v obrovském světě kolem sebe nezná nic kromě své matky, bratrů a sester, stejně jako své krabice, pachů a zvuků domu, ve kterém se narodil. Jeho nervový systém ještě není plně vyvinutý a je velmi citlivý. Jakoukoli změnu prostředí stále vnímá jako silný stres.
V této fázi vývoje se v nervovém systému štěněte aktivují pouze ta spojení, která jsou v této fázi nezbytná pro jeho přežití. Všechna ostatní spojení v mozku se aktivují a posilují postupně, jak se zvíře přirozeně vyvíjí a jak sbírá životní zkušenosti. Životní zkušenost štěněte se navíc dobře vstřebává a skutečně ji rozvíjí jen v takovém množství, které je jeho nervový systém schopen vnímat. Na druhé straně se nervový systém s věkem vyvíjí sám od sebe a snaží se být nasycen dojmy nebo zážitky zvenčí. Interakce mezi nervovým systémem a vnějšími dojmy proto musí být vyvážená, jinak nová informace způsobí u psa příliš velký stres a místo toho, aby působila na učení, povede ke zranění.
Chvíli trvá, než si štěně na tyto podněty zvykne.
Celý problém je v tom, kolik nových podnětů štěně vydrží a přitom zůstane zdravé. Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, protože všechna štěňata jsou jiná. Liší se věkem, odolností vůči stresu, rychlostí dospívání, fyzickým a psychickým stavem obecně a dobou působení konkrétního podnětu. A přesto často stačí, když majitelé dodržují jednoduchá pravidla:
– nepřetěžujte štěně dráždivými látkami;
— důvěřuj jeho instinktům (a svým vlastním!);
– nesnažte se řídit “vše podle knihy”, podobně jako “pokyny pro psa” – místo toho se k němu chovejte jako k obyčejnému miminku.
Nyní se vracím k seznamu typických chyb, abych je zvážil z hlediska psychiky štěněte:
1. “Od první noci naučte štěně spát na místě a zakažte mu být v pokoji majitele, i když křičí samo.”
Křik štěněte naznačuje, že se bojí. Štěňata nikdy nezůstávají sama a jejich pláč má za úkol spustit poplach, a pokud je štěně ponecháno, jeho pláč mu pomáhá shledat se s rodinou.
Štěně do určitého věku cítí potřebu neustálého přístupu ke svým sociálním partnerům, od kterých dostává teplo. Pokud ho necháte celou noc o samotě ve tmě na neznámém místě a budete jeho pláč zarputile ignorovat, nejen že se sami dostatečně nevyspíte, ale pravděpodobně uděláte problém i svému štěněti, které se bude tmy velmi bát a být sám. Může se u něj vyvinout strach ze samoty, nervozita nebo přílišná, obsedantní touha po společnosti majitele, stejně jako obsedantní požadavek na náklonnost a nepotlačitelnou družnost.
Jak štěně vyroste, stane se samostatnějším a bude se oddělovat. Nemusíte se tedy bát, že pokud ho hned neoddělíte, budete navždy odsouzeni žít se psem ve vlastní posteli.
Vzal jsem si štěně s sebou do postele, protože jsem nesnášel poslouchat jeho pláč. Ve věku 7-8 měsíců Daina odmítala spát vedle mě, i když občas přijala mé pozvání ke společnému ležení.
Pokud nechcete štěně brát do postele, můžete jeho košík s dekou a nahřívací podložkou postavit vedle postele a občas ho pohladit rukou.
2. “Nechte samotnou doma.” viz bod 1. Zůstat o samotě by se štěně mělo naučit postupně. Tento výcvik může začít teprve tehdy, když se miminko již v novém domově dobře zabydlelo a cítí se pohodlně. Je velmi důležité nenechávat ho doma samotného hned po přestěhování od chovatele a za žádných okolností nejezdit na dovolenou a nechat štěně v novém domově v péči lidí, které nezná. Byla by to pro něj příliš velká změna, příliš mnoho stresu.
3. “Choďte se štěnětem ven na dlouhé procházky a také ho berte s sebou na návštěvy, na hlučné dovolené, do davu města, do kaváren, obchodů.” Nadměrná stresová zátěž. Doba, kterou štěně tráví venku najednou v prvních 1-2 měsících života, by měla být pouze 3-10 minut. Pak se tato doba zvyšuje o 15 minut za měsíc. Přibližně ve věku 5 měsíců je již štěně schopno dlouho chodit. V tomto případě je kritériem pro posouzení „správnosti“ procházky stav štěněte na konci a po procházce: nemělo by být přebuzené nebo nervózní. Existuje také řada chování, které naznačují stres, jako je uchopení vodítka nebo nohou majitele, hravé vrčení atd. Pokud si všimnete tohoto chování, musíte přestat chodit se štěnětem v takových přeplněných místech nebo zkrátit dobu venčení (viz kniha „Stres u psů“).
4. “Udělejte ze štěněte objekt pozornosti všech a dejte každému příležitost, aby se s ním mazlil.”
Tím se také štěně přetěžuje podněty. Pokud je přehnaně vzrušený, musíte zastavit jeho „násilný společenský život“, dokud nezesílí.
5. “Posedlí myšlenkou socializace se noví majitelé domnívají, že je nutné štěně neustále vystavovat novým psím i lidským známým, zvykat ho na jakýkoli hluk, davy a neustále ho dávat do nových situací.”
V socializaci není třeba být příliš horlivý, měla by probíhat hladce a přirozeně, bez obecně přijímané hysterie o tom, že „má jen tolik měsíců na to, aby poznal svět“. „Podle moderních poznatků o mozku jsou savci schopni se učit po celý život, a to díky vysoké plasticitě mozku a schopnosti učit se od narození až do smrti zvířete (před 10 lety o plasticitě nevěděli). mozku, takže se věřilo, že zvíře – člověk nebo jiný savec – je určitá fáze života vyhrazena pro učení). Savci mají fázi zvanou „fáze otiskování“ a ta je velmi důležitá – je to fáze největší aktivity učení v určité oblasti, především v sociální oblasti. Tato fáze by určitě měla sloužit k seznámení štěněte s novými lidmi a psy všech typů a barev, aby se naučilo sociálním kontaktům. Ale za žádných okolností by se pes neměl „naučit“ strachu z trestu. Naopak se musí naučit důvěřovat sobě, svému majiteli a přijmout postoj, že svět je zajímavý.
To vše je možné v rámci běžného každodenního života. Užitečnost kurzů socializace štěňat ve svém komerčním hávu (velké množství různých štěňat, příliš hlučné prostředí, dlouhá doba trvání kurzů atd.) může mít vysoce škodlivý účinek: štěňata nejsou schopna zvládat takové množství podnětů, pokusy o jejich socializaci mohou vyústit v celou řadu problémů způsobených negativními asociacemi.
Je také důležité si uvědomit, že stres na cvičišti vede ke změně vnímání psa, a proto se učení novým podnětům mění v proces traumatizace!
6. “Noste obojek (někteří dokonce nosí přísné obojky a protištěkací obojky vyrobené pro štěňata).” Jde o čistě komerční tah. Přísně kontraindikováno pro majitele, kteří chtějí vychovat psa bez problémů s chováním.
7. “Učit příkazy.” Před jakýmkoli výcvikem si pes musí zvyknout na nový domov a psychicky se zesílit. Můžete jí někdy hravě ukázat, že třeba některé její činy s sebou nesou příjemné následky.
Trauma číslo 1: stěhování k majiteli
Ve chvíli, kdy si štěně vyzvednete od chovatele, nový svět, do kterého se ocitá, na něj doslova zaútočí neznámými a dost silnými podněty. Všechno kolem něj se stává úplně jiným než předtím. I když situace u vás doma, váš postoj ke štěněti, krmivu, podestýlce atd. lepší než chovatel, budou štěněti připadat jako velká změna. Nezapomeňte, že dítě navíc musí přežít velmi dlouhý a pro něj náročný přesun. Na druhou stranu je štěně ochuzeno o to nejdůležitější pro něj – o své sociální kontakty: matku, bratry a sestry. Ve skutečnosti zůstává sám se zcela neznámým světem. Jde o obrovský stres, jehož sílu nelze přeceňovat. Úkolem majitele je především ukázat štěněti, že není samo, že je chráněno a že svět kolem něj je bezpečný a přátelský.
Samozřejmě ne všichni psi jsou vážně traumatizováni poté, co prožili odloučení od matky a přestěhovali se do nového domova. Existuje však mnoho případů, kdy noví majitelé vytvořili podmínky pro přepravu štěněte zcela bez zohlednění stavu jeho psychiky a tím okamžitě, již první den, vytvořili vážný problém s chováním.
Jedna moje klientka si mi například stěžovala, že její pes má hrůzu z MHD, a když musí někam jet, pes se stává naprosto neovladatelným: v autobuse kvičí, čůrá a vrhá se ke dveřím. Ukázalo se, že její první cesta od chovatelky k novým majitelům byla příliš únavná, dlouhá a štěně ji strávilo samo na zadním sedadle.
Naprosto stejný incident se stal dalšímu klientovi, jehož štěně bylo přepraveno letadlem v zavazadlovém prostoru. Pes se náhle ocitl v neznámém prostředí, zcela sám v naprosté tmě zavazadlového prostoru, a utrpěl trauma, které trvalo celý jeho život.
Bohužel i v tak „civilizovaných“ zemích, jako je například Německo, byl až do 70. let rozšířený způsob. zasílání štěňat a koťat poštou od prodávajícího kupujícímu, který si svého nového člena rodiny objednal u OTTO. nebo katalog NEKERMAN. Tato praxe pokračovala velmi dlouhou dobu, dokud nebyly konečně zaznamenány její traumatické účinky.
Štěně, které se odebírá do nového domova, tedy musí být především přímo v rukou budoucího majitele nebo alespoň v jeho blízkosti. Je nutné pravidelně laskat dítě a mluvit s ním laskavě. Teplo a pocit přítomnosti sociálního partnera je to, co ho nejvíce zachovává při pohybu. Není potřeba ho krmit, protože je pravděpodobné, že po jídle bude štěně nemocné a pohyb vytvoří spojení s nevolností. V chladném počasí je důležité mít vodu pro miminko, plenky navíc a teplou deku.
Trauma číslo 2: doma
Jakmile se pes dostane do nového domova, měl by být také schopen neustále komunikovat se svými majiteli (ve dne i v noci): být v místnosti, kde jsou přítomni, přijímat náklonnost, péči a přátelskou komunikaci. Nelze ji izolovat, protože pes je v tomto věku stále velmi závislý na matce, instinktivně se jí snaží být nablízku – páníčci by to měli pochopit, místo aby se ji snažili okamžitě zvykat na samotu. Dejte jí čas, aby prozkoumala nový svět kolem sebe, zvykla si na něj, poznala lidi, jiná zvířata a předměty kolem sebe. Dbejte na to, aby štěně nebylo vystaveno stresu ani doma, ani venku. Nesnažte se ho hned cvičit – bude to pro něj moc práce. Nekřičte na něj ani se ho nesnažte „vychovávat“ – jen ho chraňte před nebezpečím a jemně ho opravte, pokud udělá něco nebezpečného nebo škodlivého.
Díky tomu by se štěně mělo stát jistějším, začít si hrát a nebát se oslovit majitele a dobrovolně s nimi přijít do kontaktu. Musí pochopit, že prostředí není nebezpečné, že majitelé jsou jeho noví rodiče, kterým lze věřit. Pouze v tomto případě bude položen základ dobrého kontaktu se psem, který usnadní jeho integraci a výcvik.
Zranění číslo 3: výchova/trénink
Jaké bude toto školení, je otázka, kterou je třeba řešit samostatně. Může to být jednoduchý domácí výcvik, který naučí vašeho psa žít mezi lidmi, nebo speciální kurz. V žádném případě by postoj majitele neměl směřovat k tomu, že pes je jen materiálem pro dosahování jakýchkoli výsledků ve sportu a na výstavách, ale k tomu, že pes je rodinný příslušník, přítel, velmi citlivý na vše, co stane se mu.
Nikdy bych nevzal svého psa do všeobecného výcvikového prostoru na kurz poslušnosti, protože nevidím, co se dá psa v tom chaosu a stresu naučit. Nechápu, co by bylo nemožné naučit ji doma – je to všechno tak jednoduché!
Bez výjimky všichni psi na místě vykazují extrémní napětí se signály smíření. Zvláštním signálem je v tomto případě zmrazení: psi jednoduše zamrznou na místě a odmítají provádět jakékoli akce. U některých je tento signál vyjádřen zpomalením pohybu. Majitelé to ale nevidí, tahají psy ještě více v kruhu na vodítku, tlakem na záda, aby je donutili sednout na povel cvičitele, a násilím je tahají za zátylek přes překážky. v parkouru. Všichni jsou nervózní – psi i majitelé. Majitelé, vyhánění ze své nálady, často začínají být podráždění a křičí na psa , třást ji za límec, nebo ji dokonce bít! Vždy si kladu otázku: co tady všichni potřebují? Co trenéři od klientů potřebují, je jasné. Ale co potřebují sami majitelé, kteří za kurz zaplatili nemalé peníze, v neděli za rozbřesku vstali, přijeli daleko na hřiště se psy – a teď se zběsilou houževnatostí a pílí prvního- srovnávače. ničí psychiku svého „čtyřnohého kamaráda“, zcela ignorují prostý fakt, že díky své fyziologii se živý tvor nemůže ve stresu učit – ať už je to člověk, krysa nebo Pes. Zapomínají také na to, že problémy s chováním psů vytvořené na takovýchto mučících místech se stávají vlastními problémy majitelů!
Je mi velmi líto psů, jejichž majitelé věří, že štěně vydrží VŠECHNO – ať se s ním dělá cokoli: stres z neustálého tréninku, aktivní dlouhohodinové procházky, výstavy mladých šampionů, hluk rodinného života.
