Původcem svrabu je roztoč svrab, pro běžné oko neviditelný. Toto vysoce nakažlivé onemocnění postihuje nejen lidi, ale i domácí mazlíčky včetně koček. Majitelé, kteří nechávají své mazlíčky volně pobíhat, se často ptají, zda je možné od zvířete dostat svrab. Tato nemoc není u čtyřnohých murek tak častá, ale majitelé by měli znát zvláštnosti nemoci a jak se liší od lidského druhu.
Jak se svrab objevuje u koček?
Invazivní svrab v rodině koček se zásadně liší od onemocnění člověka způsobeného parazitickým roztočem. Přesnou diagnózu může stanovit pouze veterinární lékař na základě vizuálního vyšetření zvířete a výsledků rozboru kožního seškrabu. Specialista určí typ parazita svrabu, vysvětlí majiteli bezpečnostní opatření a předepíše léčbu pro domácího mazlíčka. U koček existují tři typy klíšťat:
- Cheyletiellóza (vědecký název Cheyletiella) – může být přenášena na člověka, žije na celém povrchu těla zvířete.
- Notoedres – začíná v oblasti hlavy, vyvolává tvorbu hnisavých krust a vypadávání vlasů. Může být přenášen na člověka.
- Klíště červenotělé (Trombicula) – volí život na zadních končetinách těla koček a může se přenést i na člověka.
V počáteční fázi se svrab objevuje na krku, hlavě a uších domácího mazlíčka. Časem se paraziti rozšíří po celém povrchu těla zvířete a nakladou vajíčka. V tomto ohledu bolavé svědění znepokojuje domácího mazlíčka stále více, na kůži se objevují škrábance a rány a vlasy na těchto místech vypadávají. U koček je svrab doprovázen následujícími příznaky:
- zvýšená úzkost a nervozita;
- odmítnutí obvyklého jídla a vody;
- agresivní chování bez zjevného důvodu;
- silné svědění a zvýšené škrábání;
- ztráta vlasů;
- vzhled hnisavých škrábanců na povrchu kůže.
Pokud není poskytnuta včasná pomoc, onemocnění postupuje a celkový stav zvířete se znatelně zhoršuje. Většímu riziku jsou vystaveni jedinci se sníženou imunitou, kteří prodělali závažné onemocnění nebo operaci. V takových případech se svrab může objevit znovu a být závažnější.
Diagnostika a léčba
Pro přesné určení typu klíštěte jej musí odborník seškrábnout a poslat na analýzu.
Naše klinika zaměstnává nejlepší veterináře a dermatology v Tule, kteří mají seriózní zkušenosti a speciální vzdělání. Po vyléčení více než 1000 zvířat jsou schopni stanovit přesnou diagnózu a předepsat léčbu.
To se provádí za účelem vyloučení onemocnění s podobnými příznaky – ekzém, alergie, dermatitida nebo lišejník. Medikamentózní terapie u čtyřnohého pacienta trvá v průměru jeden až tři týdny. K léčbě se používají speciální šampony, spreje, masti, ale i perorální léky různých forem (kapky, sirupy, tablety). Přibližný léčebný vzorec vypadá takto:
- ošetření postiženého povrchu jemným antiseptikem – peroxidem vodíku, miramistinem, chlorhexidinem;
- užívání antibiotik, aby se zabránilo riziku vzniku sekundární infekce;
- použití akaricidů k hubení hmyzu;
- užívání antihistaminik ke zmírnění svědění;
- stimulace práce imunitních buněk pomocí vitaminových komplexů.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat antiparazitární léčbě. Dávkování a lék by měl určit lékař s přihlédnutím ke zdravotním charakteristikám konkrétního zvířete. Účinnost předepsané terapie bude záviset na přesnosti postupů doporučených odborníkem. Dokonce i vynechání léku jednou oddálí proces hojení na neurčito.
Jak se svrab přenáší na člověka?
Pro infekci od nemocného zvířete stačí běžný kontakt. Například dítě, které si na ulici pohladí zatoulané zvíře, se stane přenašečem svrabu. K infekci může dojít i v případě, že si parazity domů přiveze volně pobíhající mazlíček. Ne všechny druhy svrabů u koček jsou však pro člověka nebezpečné, mezi ně patří:
- Vlasoví roztoči jsou schopni přežívat výhradně ve zvířecí srsti, lidská kůže není pro jejich život a rozmnožování vhodná.
- Paraziti, kteří mohou žít na lidském těle ne déle než dva dny – tímto způsobem se hmyz pohybuje pouze na velké vzdálenosti, a když nenajde vhodnějšího hostitele, zemře.
- Malí roztoči, kteří se objevují v období oslabení imunitního systému kočky, jsou pro zdravého člověka relativně neškodní.
V lékařských kruzích existuje speciální termín, který charakterizuje infekci z kočky na člověka – „pseudo svrab“. Faktem je, že klíšťata, která přenášejí invazivní onemocnění, mohou pohodlně existovat pouze na těle kočky. Paraziti mohou zůstat na lidské kůži jen krátkou dobu, což způsobuje nepohodlí. Přes svou zdánlivou neškodnost mohou roztoči svrabové způsobit mnoho problémů, například:
- pocit nepohodlí;
- suchost a silné olupování kůže;
- pupínky a vředy;
- kortikální útvary.
Pseudo svrab se mezi lidmi nepřenáší a odezní sám, bez lékařského zásahu. Pokud výše uvedené příznaky způsobují vážné obavy, měli byste se poradit s dermatologem.
Může se kočka nakazit od člověka?
Pokud se člověk může nakazit svrabem od čtyřnohého kamaráda, pak je zcela logická otázka: děje se opak? „Lidský“ roztoč svrab není fyzicky schopen přežít na těle žádného zvířete, ať už je to kočka, pes nebo křeček. Domácí mazlíčci však mohou pro takové parazity fungovat jako dopravní prostředek nebo dočasný úkryt. Pokud tedy bylo zvíře v kontaktu s nakaženou osobou, existuje riziko infekce jeho majitele.
Antiparazitní ošetření srsti a tlapek snižuje riziko, že se váš mazlíček stane přenašečem nepříjemného onemocnění. Existuje široká škála sprejů, kapek a obojků, které chrání proti jakýmkoli škůdcům. Před každou procházkou ošetřete povrch kočičího těla speciálním přípravkem a také pravidelně navštěvujte svého veterináře na kontrolu.
Preventivní metody hubení parazitů
Je lepší jakékoli nemoci předcházet, než ji léčit, ale izolovat se od celého světa je nemožné. I když vaše kočička sedí doma, můžete ji nakazit tím, že si na oblečení nebo na podrážkách bot přinesete roztoče. Dodržování preventivních opatření zahrnuje:
- Minimalizace kontaktu s toulavými zvířaty;
- Vyvážená výživa pro domácího mazlíčka – suché krmivo by mělo být alespoň prémiové a domácí krmivo pouze z vysoce kvalitních produktů;
- Pravidelné vyšetření srsti a kůže zvířete – především oblast třísel, uší, podpaží;
- Dodržování hygieny – úklid misek, hraček a postýlek.
- Chovatelé koček by neměli oddělovat koťata od matky po dobu až dvou měsíců – spolu s mlékem dostávají potomci pasivní imunitu, která chrání zvíře před patogenními organismy.
Je vhodné sterilizovat domácí mazlíčky, kteří se zotavili z nemoci, aby se předešlo hormonální nerovnováze, komplikované recidivami v budoucnu. Pokud kočka nosí koťata a zároveň se nakazila svrabem, existuje možnost porodu potomků s patologiemi. Dodržování hygienických pravidel a základní prevence sníží riziko infekce vašeho mazlíčka.
Lidé s toxoplazmou uvnitř mají větší pravděpodobnost, že začnou podnikat.
(Foto: Sonyachny / Depositphotos)
U jednobuněčného parazita Toxoplasma gondii dva majitelé – kočka a hlodavec. U kočky se Toxoplasma rozmnožuje pohlavně, poté unikne a dostane se do myši nebo potkana, ve kterých se rozmnožuje nepohlavně. Pak parazit potřebuje kočku znovu, jinak bude věčně uvězněn v hlodavci. A tady začíná ta nejzajímavější část: krysy a myši se obvykle kočkám bojí, ale toxoplazma změní biochemii mozku natolik, že hlodavce začnou přitahovat kočičí pachy, a nyní neutečou např. pach kočičí moči, ale aktivně hledat, kde voní. To znamená, že oběd jde kočce doslova do tlamy a parazit skončí tam, kde ho potřebuje.
Toxoplasma však po kočce nemusí skončit u hlodavce, ale u někoho jiného – řekněme u člověka. Pro nás je to relativně bezpečné a infekce toxoplazmou vypadá jako mírná horečka podobná chřipce. Vážné následky mohou nastat pouze u lidí se slabým imunitním systémem a u těhotných žen: je známo, že toxoplazma může těhotné dítě vážně poškodit a dokonce i zabít. Pro parazita samotného je člověk slepou uličkou (pokud ovšem nepočítáte s možností, že člověka sežere lev nebo tygr). Je proto nepravděpodobné, že by se Toxoplasma dokázala naučit ovlivňovat lidský mozek – takové dovednosti jsou pro ni prostě k ničemu.
Na druhou stranu jsou si mozek hlodavců a lidský mozek v mnoha ohledech podobné a oba používají stejné neurotransmitery. v obou jsou podobná centra, která posuzují riziko toho či onoho chování atd. Navíc Toxoplasma v nás zůstává vcelku životaschopná, ačkoliv zůstává absolutně neviditelná. A dá se předpokládat, že při snaze chovat se, jako by to bylo v mozku myši nebo krysy, parazit stále nějak ovlivňuje fungování lidského mozku.
Čas od času se skutečně objeví studie o vlivu toxoplazmy na lidské chování. Někteří říkají, že zvyšuje touhu po alkoholu a sebevražedné myšlenky, jiní tvrdí, že zvyšuje pravděpodobnost schizofrenie, že způsobuje více nehod, že zvyšuje agresivitu atd.
Ale takové studie vyvolávají u mnohých nedůvěru – jednoduše proto, že existují i jiné studie, ve kterých nebyl zjištěn žádný účinek toxoplazmy na lidský mozek. O jedné z těchto prací jsme psali loni: tehdy výzkumníci z University College London publikovali v Psychologická medicína článek, který tvrdil, že nebezpečí “kočičího šílenství” – přesněji kočičí toxoplazmy – bylo značně přehnané.
Možná si vzpomenete na jiný článek, který před dvěma lety publikovali pracovníci Duke University v PLoS ONE: Autoři v něm hodnotili psychický stav více než osmi set lidí s toxoplazmou i bez ní a nenašli žádné rozdíly spojené s parazitem.
Ale v novém článku publikovaném v Proceedings of the Royal Society B, opět mluvíme o tom, že kočičí parazit stále ovlivňuje lidské chování. Stephanie Johnsonová (Stefanie K. Johnsonová) a její kolegové z University of Colorado Boulder analyzovali vzorky slin od asi 1500 vysokoškolských studentů na protilátky proti toxoplazmě. (I když toxoplasma zůstává v těle nepozorovaně, imunitní systém ji stále cítí a syntetizuje protilátky, které by mohly parazita zachytit.)
Ukázalo se, že ti, kteří mají toxoplazmu, se pustí do podnikání častěji (1,4krát častěji) než ti, kteří toxoplazmu nemají. Navíc v obchodním směru si studenti s kočičím parazitem uvnitř 1,7krát častěji vybírají obory související s managementem a podnikáním jako takovým, než například účetnictví. Podobně u lidí s toxoplazmou byla pravděpodobnější, že skutečně začnou podnikat, než že by se jednoho dne chtěli pustit do podnikání.
Podobné výsledky byly získány, když se pokusili porovnat infekci toxoplasmou a sklon k podnikání v jiných zemích. Bez ohledu na to, jak běžný je kočičí parazit mezi lidmi v konkrétní zemi (pokud je v Norsku podíl nakažených 9 % populace, pak například v Brazílii – 60 %), ti, kteří ho mají, se buď již vypořádali se svou firmou nebo se ji chystali otevřít.
Podnikání je riskantní činnost a mnozí, kteří by to chtěli dělat, se do vlastního podnikání nepouštějí ze strachu z neúspěchu. Dá se předpokládat, že Toxoplasma nějakým způsobem zbavuje strachu a stimuluje rizikové chování, čímž dělá člověka podnikavějším.
Zde je však nutné připomenout, že zde mluvíme pouze o korelaci, o vzájemné závislosti mezi dvěma parametry: přítomností parazita v těle a určitým chováním. Bylo by předčasné hovořit o vztahu příčina-následek – může se stát, že oba ve skutečnosti závisí na nějakém třetím, nám zatím neznámém faktoru.
Autor: Kirill Staševič
- Kočky, toxoplazma a šílenství
- Parazit, který mě změnil
- Nebezpečné vazby
