Která zvířata nesmí do kostela?

Mnozí z nás ví, že vstup psů do kostela je přísně zakázán. Ale protože o tom sama zvířata nevědí, jsou u vchodu vždy ve službě ostražité stařeny, připravené vetřelce zahnat. Existuje pro to několik dobrých důvodů.

Proč mají psi vstup do kostela zakázán

Oficiálně církev nemá nic konkrétně proti psům a neexistují žádné kánony, které by těmto zvířatům vstup do církevních prostor zakazovaly.. Ale přesto se věří, že tam nemohou být zástupci žádných psích plemen. A pokud náhle dojde k takovému neštěstí, bude třeba chrám znovu vysvětit.

Vše je vysvětleno historickými tradicemi, které se vyvinuly před několika staletími. Poté psi plnili svou hlavní bezpečnostní funkci a bydleli na dvoře. Vzhledem k tomu, že byly dost velké, v domě pro ně prostě nebylo místo. Pouze kočky směly do lidských domovů chytat krysy a myši. Veškerá domácí zvířata (psi, kozy, prasata, ovce atd.) tam byla zakázána. V souladu s tím nebyli vpuštěni do jiných prostor, včetně kostelů.

Do pravoslavných kostelů nejsou povolena žádná zvířata kromě koček.

Nikdo nezavádí žádné zvíře do posvátného chrámu. Pokud bude někdo podle výše uvedeného viděn, jak zbytečně zavádí zvíře do chrámu: pak bude klerik sesazen a laik exkomunikován.

Pravidlo 88 Šestého ekumenického koncilu

Video: proč by zvířata neměla být vpuštěna do chrámu

Původ předsudků vůči psům je třeba hledat ve Starém zákoně, kde jsou tato zvířata zmiňována především v negativním kontextu. Staří Židé pociťovali silnou nechuť ke svým zotročujícím nepřátelům, Římanům a Egypťanům, kteří chovali psy a používali je v bitvách. Pravděpodobně se tato nenávist následně přenesla i na jejich mazlíčky.

Podle Mojžíše byli psi považováni za nečistá zvířata. Vrcholem urážky pro každého Žida bylo přirovnání se psem („nepokřtěným psem“, „páchnoucím psem“ atd.), protože to přirovnávalo uraženou osobu k pohanům. Podle židovských tradic je pes ztělesněním opovrženíhodné nečistoty.. I v Novém zákoně je slovo pes několikrát zmíněno právě jako alegorické srovnání s pohany (pohany).

Psi jsou ve Starém zákoně zmíněni asi 30krát, téměř vždy negativně.

Vše však není tak jednoduché. V Písmu svatém se zvířata dělí na čistá a nečistá z hlediska jejich konzumace jako potravy. Jíst smí jen ten, kdo jí trávu a má rozražená kopyta. Z tohoto pohledu jsou kočky a psi rovnocenné – nežerou ani jedno, ani druhé.

Existuje ještě jedna verze, podle které jsou psi církví považováni za závadné. Tato zvířata jsou svým majitelům nesmírně oddaná, ale zároveň vyžadují neustálou pozornost, což je odvádí od myšlenek na Boha, spásu duše atd. Místo modlitby je člověk nucen chodit a hrát si se svým mazlíčkem . Kočky na druhou stranu nepotřebují neustálý dohled od svých majitelů, protože jsou nezávislé a soběstačné.

Nevyřčená pravidla zakazují vstup se psem do chrámu Páně. Kněží říkají, že se tak děje výhradně z hygienických důvodů, protože psi na rozdíl od koček nejsou nijak zvlášť čistotní. Milují válení se v prachu a shnilém mase, někdy dokonce jedí exkrementy. Při vstupu do kostela mohou tato hlučná a vybíravá zvířata nejen dupat, nanášet si na tlapky špínu, ale také začít štěkat, reagovat na zvuky, pachy nebo být vyděšena velkým množstvím lidí. Svým chováním porušují uctivý řád a ticho chrámu.

Do chrámu je zakázáno vstupovat se psem.

Mám ráda zvířata a mám moc ráda psy. Mám tři psy v Moskvě a dva ve Smolensku. Církev nikdy nepovažovala psy za nečistá zvířata a nikdy jim nezakazovala vstup do areálu. Mnoho lidí je proti vpuštění psa do kostela, ale ne z teologických důvodů, ale z důvodů čistě tradičního, historického charakteru, zakořeněných, jak se mi zdá, v představách o hygieně.
Chci říci, že zákaz vstupu psů do chrámu není zaznamenán v kanonickém právu. To je prostě součást tradice a stejná tradice se pravděpodobně vztahuje i na koně, selata, slepice, husy a další zvířata. To ale neplatí pro kočky. Proč? Ano, protože vždy chytali myši. A kočky byly do chrámu vpuštěny právě za tímto účelem. Kočka je navíc velmi čistotný, téměř sterilní tvor, domácí v plném slova smyslu. Nevytváří hygienické problémy prostoru, ve kterém se nachází. Domnívám se, že problém spočívá pouze v tom, a se psy není spojena žádná mystika a tím spíše neexistuje žádná „protipsí“ teologie. Zvířata musíme milovat, protože projevováním lásky zvířatům trénujeme své lidské emoce a stáváme se lidštějšími.

Jeho Svatost patriarcha Kirill

Okna bytu, kde bydlí naše babička, hledí přímo do velkého chrámu. Někdy se na jeho území zatoulají psi, odháněni od brány košťaty ženami neurčitého věku v šátcích a dlouhých sukních. Kněží, kteří jdou za plot kostela, vždy a rádi štěkají na všechny psy, kteří se jim připletou do cesty.

Video: pes, který může jít do kostela

Navzdory absenci přímého zákazu návštěvy kostela se psem byste neměli zbytečně urážet pocity věřících, protože samotná zvířata z toho nic užitečného nezískají. Je lepší se o svého mazlíčka dobře starat, dávat mu dostatek lásky a náklonnosti.

• Autor: Světlana Lukyanova
• vytisknout

Je možné chovat nebezpečná zvířata doma? Jak se chovat ke psům v drahých kombinézách? Může zvíře nahradit dítě? Je vhodné dát pejskovi manikúru a kočce ostříhat s barvením? Je možné chovat doma nečisté zvíře (psa) a jíst makrely? Na postoj církve k našim menším bratřím se zeptali kněze Dimitrije Palamarchuka, rektora kostela Ikony Matky Boží „Radost všech bolestí“ v Dobropillii.

Zachrání se kočka Barsik?

Jednou z nejčastějších otázek o zvířatech je, zda půjdou do Království nebeského. Slyšel jsem příběh o tom, jak v Rusku, v nějakém městě, matka opustila dítě – nechala ho ve vchodu a kočka si na něj lehla a zahřívala ho svým teplem, a když si lidé chtěli dítě vzít, zasyčel u nich. Myslím, že takové kočky se zachrání. Existují zvířata, která vykazují takovou oběť, že mnoho lidí je od nich daleko. Nejsem si jistý matkou tohoto dítěte, ale kočka bude určitě zachráněna. Ale ty kočky, které kradou jídlo ze stolu, se do Království nebeského určitě nedostanou, protože takovou kočku tam majitelé vedle sebe nebudou chtít vidět – samozřejmě žertuji.

V Písmu svatém není jasná odpověď na otázku, zda zvířata vstoupí do Království nebeského. Také svatí otcové a teologové mají na tuto věc různé názory. Je však jasné, že odpovědnost za zvířata máme my lidé. Pádem člověka utrpěla celá příroda, a proto se o ni prostě musíme postarat. Tím, že na sobě pracujeme, zlepšujeme se, odstraňujeme své nedostatky, přetváříme nejen sebe, ale i svět kolem nás. Pokud se majitel obává o přítomnost nebo budoucnost svého mazlíčka, je lepší, aby za něj neutrácel peníze, kupoval drahé obojky s kamínky, ale staral se o svou duši. Nyní v životě mnoha lidí dochází k substituci a zájmy zvířete jsou někdy umístěny nad zájmy člověka. Viděli jste obrazy Vasilije Ložkina „Kdo urazil kotě? a další? To je přesně to, o čem mluví. Zvířata se nám někdy zdají lepší než lidé, ale přesto s nimi nemůžete mluvit, nereagují na naše požadavky, neradí.

Svatí Serafim ze Sarova a Gerasim z Jordánska jsou vynikajícím příkladem křesťanského přístupu ke zvířatům. Nekupovali pro zvířata kamínky, ale starali se o sebe a kolem nich se i zvířata měnila a chodila jíst chléb, ne maso. Mohou mi namítnout: „Kdy se to stalo! Stalo se to vůbec?” Uvedu další příklad: Svatý Paisius Svjatogorec, náš současník. Nedaleko jeho kláštera žil medvěd, který doprovázel poutníky do cely staršiny.

Pokud člověk rád pomáhá zvířatům, pracuje s nimi, ať to dělá, není na tom nic špatného. Mám kamaráda, který stříhá psy. Svou práci má ráda a jsem za to rád. Dostatečná péče o zvířata je úžasná. Když však své mazlíčky oblékají do kombinéz nebo kozaček, lidé nemyslí na to, že je zvířata často nepotřebují. Je dobré, pokud je to kvůli obavám a ne hloupé módě, která se stává častěji. Kombinéza je opodstatněná, pokud je psovi v zimě opravdu zima nebo má dlouhé vlasy a je venku špinavý. Ale když má těch montérek dvacet a stojí hodně peněz, už to nemá nic společného s péčí.

Je možné pustit psa do domu?

Další oblíbená otázka. Doporučuji lidem, kteří mi položí tuto otázku, aby přestali jíst makrely a sumce, protože ryby bez šupin byly také ve Starém zákoně považovány za špatné: „Ze všech zvířat, která jsou ve vodě, jezte tato: ta, která mají ve vodě peří a šupiny, ať už v mořích nebo řekách, jezte je; a všichni ti, kdo nemají peří a šupiny, ať už v mořích nebo řekách, ze všech, kdo plavou ve vodách, a ze všech, kteří žijí ve vodách, jsou vám nečistí; budou vám nečistí; nebudete jíst jejich maso a jejich mrtvoly se vám budou hnusit.” (Lv 11:9-11). Moderní křesťané se musí rozhodnout: žijí podle starozákonních nebo novozákonních kánonů? Nový zákon neříká nic o nečistých zvířatech.

Život se mění, mění se postoje lidí k určitým jevům. Dnes nesoudíme ženy za úpravu nehtů, herectví se nepovažuje za hřích, v bytech máme domácí mazlíčky. Tohle je fajn. Mimochodem, patriarcha moskevský a všeruský Alexij II. choval tři psy a kočku, které velmi miloval. Není tedy nic špatného na tom, mít doma čtyřnohého kamaráda.

Je nutné znovu vysvětit chrám, pokud do něj vstoupí pes?

Pokud pes vstoupí do chrámu, můžete místnost jednoduše pokropit svěcenou vodou, a to je vše. Pokud člověk vstoupí do chrámu se psem, není třeba na něj křičet, měli byste jednoduše vysvětlit, že chrám je místem modlitby. Mimochodem, jídlo se do chrámu také nenosí. Podle listiny jej můžete přinést do domu presbytera, ale ne do chrámu. Moderním požitkem jsou tedy i stolky pro pamětní dary v kostelech.

Je možné pojmenovat zvířata po lidech?

Na vesnicích se zvířata vždy jmenovala po lidech: když koza, tak Manka, prase – Borka, kočka – Vaska a tak dále. Co je na tom tak děsivého? Nejmenujeme je na počest svatých nebo abychom urazili nějakého konkrétního Ivana Petroviče. V takových přezdívkách nevidím žádný hřích.

Je možné chovat doma nebezpečná exotická zvířata?

Apoštol Pavel o tom kdysi dávno řekl: „Všechno je mi dovoleno, ale ne všechno je prospěšné“ (1. Kor. 6:12). Když jsem byl dítě, choval jsem doma velkého pavouka. Krmil ho a staral se o něj. Když zmizel, byla to tragédie. Ukázalo se, že ho matka propustila. Teď bych chtěla mít krajtu, ale chápu, že mám doma dvě malé děti, a proto se bojím o zdraví krajty. Vážně, řeknu: nemůžete riskovat život sebe nebo svých blízkých. Nebezpečná zvířata mohou uniknout, kousnout nebo nějakým způsobem ublížit. Ale pokud vaše práce zahrnuje studium života takových zvířat, proč ne? Myslím, že je to přijatelné, i když bychom stále neměli zapomínat na opatrnost. Když přivedete své přátele a řeknete: „Podívejte, mám kobru, dejte mi ji! – a tato kobra pak kousne příteli do nosu, pak je to určitě smrt, protože na Ukrajině nejsou vakcíny ani na jed obyčejné zmije.

Mít v domě divoká zvířata je velmi obtížné a zodpovědné. Minulý rok se mnou žil orel. Se ženou jsme to vyzvedli na cestě. Toto je nebezpečné zvíře. Těch pár měsíců, co jsme ho kojili, jsem byla celá poškrábaná, kloval mě do rukou, musela jsem si koupit rukavice na krmení. A jeden můj kamarád měl v akváriu piraně. Vypadali neškodně, ale jednoho dne jeden z nich sežral všechny ostatní. Zde je pro vás bezpečná odrůda.

Existuje i takový aspekt jako hrdost, kdy si člověk pořídí exotické zvíře, aby upoutal pozornost, kterou si jinak získat nemůže. Například chci pro sebe krajtu. Zdá se mi, že je to jen touha, ale ve skutečnosti je to jeden z projevů marnivosti: „Mám krajtu! Jdeme, ukážu ti to!” Kdo jiný má krajtu a ne nějaký obyčejný pes? Proto si myslím, že krajta nebude pro můj duchovní život užitečná. V každém případě musíte být k těmto druhům tužeb velmi pozorní a pochopit jejich důvody.

V této otázce je také důležitý etický bod: bude divoké zvíře šťastné v podmínkách, do kterých je umístíte? Jedna věc je propustit zraněné zvíře a druhá věc je zbavit ho svobody kvůli svému rozmaru. Vzpomínám si na příběh o kyjevské zoo, ve kterém lední medvěd bouchal hlavou o zeď a zjevně se chtěl zabít. Kolik zvířat existuje v hrozných podmínkách pro zisk jejich majitelů! Člověk je Bohem postaven nad zvířata, aby se o ně staral, staral se o ně a pomáhal jim. Místo toho se někteří lidé starají o sebe a své blaho pomocí zvířat. Dnes málo přemýšlíme o ochraně přírody a fauny, ale když se zamyslíte nad tím, jaký svět zanecháme našim dětem a hlavně vnoučatům, začíná to být děsivé. Chcete-li svým dětem ukázat zvířata, ukažte jim ty, kteří žijí kolem nich: v rezervaci nebo na farmě, v lese nebo mimo město.

Je možné, aby si pravoslavní křesťané nechali doma hady, pavouky, mořské ďasy a podobné „zlé duchy“ ze světa fauny?

Proč ne? Já sám mám opravdu rád leguány, hady a pavouky. Ale znovu, pamatujeme si, kde tato zvířata žijí? – ve zcela jiných podmínkách. Nejsou vhodné do zajetí. Pokud někteří věřící vidí v hadovi obraz pokušitele hada, ani nevím, co jim mám říct. Had je had, pavouk je pavouk a Bůh je stvořil. Ať každý dech chválí Hospodina! Každý z nich má svůj vlastní účel. Mám šneky, krmíme je, koupeme, staráme se o ně, mají z nás radost. Proč jsou pavouci horší?

Je možné brát zvířata do speciálních salonů – je neobvyklé stříhat domácím mazlíčkům srst, barvit srst a drápy?

Péče o zvířata je úžasná. Pokud je huňatému pekinézovi v létě horko, proč nevzít psa do salonu, kde ho specialisté ostříhají a vyčesají? Ale když bohatí lidé vyhazují spoustu peněz za psí manikúru nebo kamínky v uších, je to zvláštní. Jeden z vedoucích mládežnické skupiny Jonin, otec Joasaph (Peretyatko), řekl: „Pokud nevíte, kam dát peníze, přineste mi je. Pomáháme dětem s rakovinou, bezdomovcům a mnoha dalším.“ Pokud máte peníze navíc, pomozte těm, kteří je opravdu potřebují. Pokud chcete svého psa ostříhat, ano, prosím, ale pokud je nakrmený, zdravý, má procházku a spí, proč se nepodělit o finanční prostředky s těmi, kteří je hledají na ošetření?

Může zvíře nahradit dítě?

Není neobvyklé, že manželé, kteří nemají děti, přilnou ke svým mazlíčkům, jako by byli příbuzní. Nevyčerpaná láska vyžaduje cestu ven, to je pochopitelné. Na péči o zvířata není nic špatného, ​​ale chovat se k nim jako k lidem stále není normální. Na internetu jsem narazil na tento vtip: občas je potřeba sebrat odvahu a říct kočce, že se mnou žije on, a ne já s ním. Ke všemu je třeba přistupovat s rozumem. Děti totiž často vychováváme tak, že absolutně nejsou přizpůsobené životu. Neznají cenu chleba, doslova a do písmene. Pokud je rodina mladá a nemají děti, proč si neadoptovat dítě z dětského domova? Často se ukazuje, že je snazší milovat zvířata, a o to jde.

Abych to shrnula, řeknu: ve všem se musíte snažit držet zlatého středu. Totéž platí pro zvířata: je třeba se o ně starat, ale nedělat z této péče kult. Koneckonců, zvířata nejsou lidé a lidé nejsou zvířata. Mějme soucit a péči o lidi, pomáhejme zvířatům a vždy pamatujme na již zmíněná slova apoštola Pavla: „Všechno je mi dovoleno, ale ne všechno je prospěšné; „Všechno je mi dovoleno, ale nic mě nesmí vlastnit“ (1. Korintským 6:12).

Nahrála Ekaterina Shcherbakova