Gepardi (Acinonyx: obecný název geparda, jehož vědecké jméno a patronymie je Acinonyx jubatus.) jsou členy rodiny koček, ačkoli mají také mnoho psích znaků. Trpí například nemocemi psů. Stejně jako psi sedí a loví. Gepardi mají srst podobnou srst hladkosrstých psů. A nejasné skvrny na kůži už připomínají kočičí srst. Na zemi zanechávají tato zvířata zcela kočičí stopy a stejně jako kočky milují šplhání po rozlehlých stromech (gepardí mláďata šplhají lépe, protože dospělé drápy jsou již tupější, protože se nestahují kvůli lepší trakci se zemí. Na předních končetinách tam jsou drápy lehké, velké, s ostrými konci zahnutými dopředu a nahoru. Dráp prvního prstu je obzvláště velký. Dlouhou tlapou, vyzbrojenou tímto drápem, jako špičkou oštěpu, zasadí gepard tak silný úder, že předběhnutá oběť letí salto.Miminka geparda dokážou zatáhnout drápy, jako koťata, jen do 10 – 15 týdnů, později se drápky stávají téměř nehybnými a podle toho metakarpus připomíná spíše psa. tělo geparda téměř opakuje siluetu chrta a některé aspekty chování jsou také charakteristické spíše pro psy.
Gepardí tlama je krásná a velmi výrazná. Dva černé pruhy se táhnou od očí až ke koutkům úst a dodávají gepardu smutný a dokonce nešťastný vzhled. Srst geparda je krátká, pískové barvy a celá kůže – kromě světlého břicha – je poseta malými tmavými skvrnami. Novorozená mláďata mají tmavší srst a hustá popelavá „hříva“ se táhne podél hřbetu od krku k ocasu.
Zvuky, které vydává gepard, jsou podobné náhlému cvrlikání ptáka. Jsou slyšet na vzdálenost dvou kilometrů a umožňují gepardu komunikovat se svými mláďaty a příbuznými.
Gepard má mírnou a mírumilovnou povahu. Když je gepard šťastný, začne vrnět jako velká domácí kočka. Gepard si na člověka velmi rychle zvykne a dá se ochočit. Dospělý gepard může vážit více než 45 kg.
Gepard se lovcem nenarodí, ale stává se jím, a to pouze tehdy, když mu jeho matka poskytne „intenzivní výcvikový kurz“. Gepardi narození v zajetí nevědí, jak se ke kořisti připlížit a kořist pronásledovat. Matka a mláďata jedí spolu velmi pokojně, bez hádek a hádek. Existují případy, kdy se v suchých oblastech gepard živil šťavnatými divokými melouny.
Turisté, kteří se vydávají na africké safari, jsou velmi překvapeni, že tato mírumilovná zvířata nejsou vůbec plachá. Dospělý gepard si může přijít lehnout do stínu obytného vozu nebo skočit na kapotu auta a zvědavě se přes sklo dívat na obdivující a někdy i vážně vyděšené lidi.
Přes veškerou podobnost s jejich kočkovitým příbuzným vědci řadí geparda pro jeho jedinečnost mezi samostatný rod a někteří teriologové ho dokonce řadí do samostatné podčeledi kočkovitých šelem.
O počtu poddruhů geparda zatím neexistuje shoda. Většina zoologů se shoduje na sedmi, někteří z těchto sedmi uznávají pouze dva – asijský venaticus a africký jubatus, které se z latiny překládají jako „lov“ a „mít hřívu“. Ve skutečnosti to není hříva, ale krátká hříva, jako hřeben mírně prodloužených vlasů.
Gepard se opravdu může řítit jako vichřice. Je neuvěřitelné, že tato bestie dokáže z klidu dosáhnout rychlosti 2 km/h za pouhé 65 sekundy! A pak běžte rychlostí 110 km/h! Gepard je nejrychlejší suchozemský savec. Dostihový kůň například dokáže běžet rychlostí něco málo přes 70 km/h, chrt asi 65 km/h. Na rozdíl od nich však gepard dokáže vyvinout tak neuvěřitelnou rychlost pouze na krátké vzdálenosti.
Gepard je zvíře se zataženým tělem, dlouhým štíhlýma nohama a pružným, klenutým hřbetem. Dlouhý tečkovaný ocas pomáhá gepardu dělat ostré zatáčky, když běží plnou rychlostí. Při své nejvyšší rychlosti může gepard spěchat v 6metrových skocích. Gepardovi pomáhají vyvinout tak výjimečnou rychlost jeho unikátní nohy, které se stavbou více podobají nohám psa než kočky. A drápy pomáhají gepardovi neztrácet stabilitu při běhu.
Gepardí samice obvykle nerodí více než šest malých mláďat. Své děti nebojácně chrání a velmi dobře je skrývá před nepřáteli, přičemž děti v prvních měsících jejich života neustále přesouvá z místa na místo. Přes veškerou snahu samic chránit svá mláďata před poškozením se však dospělosti dožije pouze třetina mláďat.
Pro gepardy není tak snadné vychovávat své potomky. Mláďata jsou plná energie a rádi dovádějí. Často můžete vidět, jak matka, klepající ocasem jako kočka, odpočívá, a v tuto chvíli se malí „lovci“ připlíží k jejímu ocasu a začnou ho chytat. Mláďata, zaneprázdněná dováděním a pronásledováním, samozřejmě často úplně zapomínají, že poblíž mohou být nepřátelé.
Získat potomky od gepardů v zoologických zahradách je stále téměř nemožné. Takové příklady byly, ale lze je nazvat šťastnou náhodou. Pracovníci zoo obecně jednomyslně docházejí k závěru, že chovat tato zvířata v zajetí je extrémně pracné.
Gepardí mláďata jsou rozkošná ve svém dětském oblečení s nadýchanými a nafouknutými plášti na zádech. Nikdo z celé kočičí rodiny takovou nemá! Po dvou měsících se postupně promění v hřívu odhalující skvrnitá záda a předtím jako maskovací róba spolehlivě zakryje každé miminko před zraky nepřátel. Gepardi si totiž nedělají doupata. Dětský pokoj je umístěn přímo uprostřed hustého křoví. Byty se často mění, aby bylo zajištěno dodržování bezpečnostních a hygienických předpisů. Čistota není jen zárukou zdraví, ale také zárukou, že se neobjeví nepřítel přitahovaný přetrvávajícím zápachem.
Kolem 10. dne se gepardím mláďatům otevírají oči. O dekádu později už chodí za matkou. Ve 14 týdnech jim zbytky pláště pokryly pouze ramena střapatým chmýřím. Trvalé zuby nahrazují mléčné zuby zhruba do devíti měsíců. Ve věku jeden a půl roku označují dospělost a opouštějí své rodiče. A ve dvou letech se stanou dospělými, aby prožili svých 15 let života a doplnili rod gepardů na Zemi.
Chování geparda při lovu je zvláštní: připlíží se k antilopě s využitím nerovného terénu jako úkryt na vzdálenost 150 až 200 metrů, načež začíná krátký, rychlý honič, během kterého dravec často dosahuje rychlosti přes 100 kilometrů za hodinu. Tělo nejrychlejšího zvířete na Zemi je přitom ideálně zorganizované pro řezání vzduchem a ocas jako by pokračoval v linii páteře.
Pokud kořist nepadne do silných drápů během prvních několika sekund, je zachráněna: pro geparda je snazší začít znovu, než se pustit do dlouhého pronásledování. Obvykle zvíře loví ráno nebo večer, někdy v noci, pokud svítí měsíc. Tato zvířata často loví v párech nebo ve velkých rodinách.
Aby nedošlo k chybám, dravec si vybere slabší zvíře ve stádě a udělá to bez problémů. Pak se přikrčí k zemi, dovedně použije sebemenší kryt: keř, kámen, nerovnou půdu a začne pronásledovat zamýšlenou antilopu, vždy proti větru. Vysoce umístěné oči umožňují pozorovat kořist, i když se strakatý lovec skrývá za jakýmsi krytem. Tajemné zbarvení a šikovná zručnost zvěda umožňují gepardu nepozorovaně se plazit asi osmdesát metrů nebo ještě blíže – vzdálenost, ze které může jistě využít své kvalifikace sprinter. Někdy se dravec přiblíží na dostřel na kořist v plném výhledu. Někdy používá jinou techniku lovu: loví zvíře sledované u napajedla ze zálohy. Předpokládá se – ačkoli to v přírodě ještě nikdo nepozoroval – že mezi loveckými technikami geparda existuje dokonce i metoda svůdná – přivolání pernaté zvěře napodobující její křik.
Zvukový jazyk predátora je ve skutečnosti velmi rozmanitý. V jeho hlase jsou slyšet téměř všechny zvuky, které vydává kočka domácí. Když je gepard šťastný, celé jeho tělo vibruje hlasitým vrněním. Zvláště působivé je, když gepardí rodinka vyjadřuje svou dobrou náladu sborově. Potěšení se projevuje zvuky „wa-wa“ a „nyam-nyam“. „Prr-pr“ je klidné volání, velmi nízké „i-hi, i-hi“ je alarmující. Při obraně kořisti nebo při podráždění dospělá zvířata vrčí, přední, funí a cvakají zuby. A děti, které bojují o nejlepší kousky masa, které přinesli jejich rodiče, vydávají dlouhé výkřiky a příšerně popotahují uši. Když se bojí, pronikavě a ostře pískají. V reakci na matčino volání tiše cvrlikají.
Tyto pískavé kovové zvuky překvapivě připomínají hlasy ptáků. V podivné řadě ptačích volání, zvláště u dospělých gepardů, lze rozpoznat například hlas frankolína. Jedinečný imitační talent je vrozená vlastnost. S největší pravděpodobností to u gepardů zůstalo od dávných dob, kdy ptáci zaujímali v jejich jídelníčku mnohem větší místo než nyní.
Při okusování nebo trhání kousků masa si na rozdíl např. od lvů a leopardů gepard nikdy nepomáhá předními tlapami. Naopak je stahuje pod sebe. Možná to naznačuje, že chytání tak velké kořisti je pro tento druh stejně nové jako, řekněme, zvyk lézt na stromy? Nebo je to možná jednodušší: prostě nemůžete držet maso takovými „dlouhonohými pákami“?
V roce 1981 byla v DeWildt Cheetah Center (Jižní Afrika) zaznamenána nová gepardí mutace nazvaná royal. Gepardi s tímto zbarvením jsou v přírodě extrémně vzácní. Toho roku se v zajetí poprvé narodil gepard královský. Pokud jde o stavbu těla, neliší se od běžného geparda, ale jeho zbarvení obsahuje zvláště velké znaky a všechny skvrny jsou spojeny ve vzoru. První gepard královský byl objeven v roce 1926 v Zimbabwe a zpočátku byl mylně považován za nový druh geparda. Teprve o 50 let později, v roce 1974, byla pořízena první fotografie (Krugerův národní park). Nejprve se věřilo, že jde o křížence geparda a leoparda, ale genetické testy tuto teorii vyvrátily.
Gepardi královští se mohou křížit s gepardy obyčejnými, výsledkem čehož jsou plnohodnotné potomky. Královsky zbarvené mládě se může narodit z normálně zbarvených rodičů.
Existují poddruhy:
Existuje sedm poddruhů geparda; pět v Africe a dva v Asii.
Pět afrických poddruhů:
Acinonyx jubatus jubatus – v JAR 500 jedinců;
Acinonyx jubatus raineyi – v Keni méně než 3000 jedinců;
Acinonyx jubatus ngorongorensis – v Tanzanii a Zairu;
Acinonyx jubatus soemmeringii – z Nigérie do Somálska;
Acinonyx jubatus hecki – v Alžírsku
Dva asijské poddruhy;
Acinonyx jubatus raddei – v Kaspické nížině extrémně vzácný, snad již vyhynulý;
Acinonyx jubatus venaticus – z Indie a Středního východu, méně než 200.
Hlavní zdroje, které byly použity při sestavování tohoto příběhu o GEPTÁCH:
Mladý přírodovědec 1976 – 2
Mladý přírodovědec 1992 – 4
Webové stránky Apus.Ru
Internetový projekt” BIGCATS.RU – pravda o velkých kočkách! »
© 1998-2014 Kovu a přátelé
Adresa této stránky:
Odkazy na externí internetové zdroje jsou funkční v době jejich zveřejnění.
Projekt BIGCATS.RU nenese odpovědnost za změny na serverech třetích stran!
