Chovatelé koní z Karachay-Cherkessia se rozhodli provést DNA otisky koní, kteří byli chováni na severním Kavkaze před více než třemi tisíci lety.
Materiál pro vědecké experimenty se chystají získat ze starověkých mohyl zkoumaných archeology, které se nacházejí na severním Kavkaze a v Ciscaucasia. Právě zde od 3. tisíciletí př. n. l. nomádi pohřbívali vůdce nebo slavné válečníky spolu s jejich věrnými čtyřnohými společníky (to svědčilo o vysokém společenském postavení domorodce, který odcházel do jiného světa).
Získané informace nám umožní provést srovnávací analýzu genetického profilu plemene karačajského koně a určit jejich příbuznost s koňmi dávných obyvatel hor a stepí Kavkazu – Cimmerů, Skythů, Alanů, Sarmatů a Hunů. Po rozsáhlé studii provedené v roce 2008 v největší francouzské genetické laboratoři Labogena bylo možné vysledovat linii předků plemene karačajského koně. Tehdy se zjistilo, že stáří karačajského koně je více než tři tisíce let. Navíc nesouvisí s achaltekinským plemenem, jak se dříve myslelo, ale s arabskými a beduínskými plemeny těchto zvířat.
Vědci vytvořili unikátní markery, které umožní identifikovat koně karačajského plemene od absolutního množství jiných jedinců. Karachajský kůň má tři unikátní alely, na lokusech AHT4, HMS6, VLH20. Takzvaný index inbreedingu nám umožňuje identifikovat existenci vnitřních populací nebo praktikování inbreedingu, pokud je hodnota indexu vysoká. Ukázalo se také, že karačajský kůň má geneticky blíže ke sportovním plemenům.
Karačajští koně jsou nenároční, schopní podnikat dlouhé túry po skalách a v terénu.
Na práci dohlíží kandidát zemědělských věd Khyzyr Jatdoev, který téměř 15 let vedl oddělení hospodářských zvířat a chovu na krajském ministerstvu zemědělství.
„Mluvíme o provádění genetických studií DNA kostních pozůstatků koní, kteří byli chováni na našem území před jedním až dvěma tisíci lety. To se vztahuje na sarmatské, a tedy následně alanské plemeno těchto zvířat. Bude provedena srovnávací analýza kosterních pozůstatků koní, které byly získány oficiálně při vykopávkách v naší republice, s již existujícím genetickým profilem plemene Karačaj,“ uvedl.
Podle vědce projevila zájem o vědeckou práci výzkumná centra v Istanbulu a Vídni. Provedení genetického vyšetření na „historické“ úrovni umožní nejen získat spolehlivé údaje o minulosti a výběru plemene karačajského koně, ale také zlepšit chov v Rusku.
„Realita moderního života je taková, že genetické vyšetření je povinným aspektem chovatelské činnosti v jakémkoli státě. I když je znám původ chovného zvířete a je chováno na vaší farmě, pokud toto zvíře nemá genetický pas osvědčující jeho původ, pak nemůže být oficiálně chovným v souladu s mezinárodním právem,“ vysvětluje Khyzyr Jatdoev.
Na rozdíl od jiných plemen jsou karačajští koně nenároční, extrémně výkonní, vyznačují se nejvyšší koordinací pohybů, silnou konstitucí, odolností vůči různým nemocem, vytrvalostí a vyvinutou inteligencí.
Jsou schopni podnikat dlouhé túry v kteroukoli denní dobu, přes kameny i v terénu, v silném mrazu a velkém horku. Silná kopytní rohovina se neopotřebovává ani tam, kde ocelové podkovy nevydrží.
První známou zkouškou kvalit karačajského koně byl průchod oddílu generála Michaila Babicha průsmykem Marukh během rusko-turecké války v roce 1877. Účastník výpravy, vojenský předák kubánské kozácké armády Felitsyn, připomněl, že „navrhované vyslání červodarů zpoza Kavkazu by nenahradilo karačajské koně a navíc by vyžadovalo obrovské finanční výdaje. Přeprava zásob pro oddíl za průsmykem Marukh, po záhadné stezce, přes ledovce a sníh, za deštivého, vlhkého a chladného počasí, byla možná pouze na koních, které vlastnili horolezci; jiní, kdyby měli ty nejlepší ctnosti, ale nenarodili se v horách, nevydrželi by ani setinu toho, co museli zažít dopravní koně.“
Po občanské válce postavili sovětští chovatelé koní výběr plemene Karačaj na vědecký základ. V roce 1922 se u Kislovodska objevil hřebčín a v roce 1927 byla v obci Pervomajsky vytvořena státní tovární stáj.
Velká vlastenecká válka však zasadila plemenu karačajského koně velkou ránu. Mnoho koní bylo posláno do bojových jednotek, chovné práce byly narušeny okupací a deportací Karachais. Téměř až do poloviny 1960. let 15. století se pojem „karachajský kůň“ v literatuře o chovu koní prakticky neobjevuje. Díky úsilí profesora Andreje Krasnikova se znovu objevil ve vědeckých pracích (byl zmíněn ve zprávě pro Akademickou radu Všeruského výzkumného ústavu chovu koní z 1963. dubna 2009). Pravda, teprve v roce XNUMX bylo schváleno „Nařízení o státní plemenné knize plemene karačajského koně“.
Vzali jsme Elbrus
12. srpna 1998 tři koně plemene Karachay – Daur, Khurzuk a Ginger – poprvé vystoupali na východní vrchol Elbrusu ve výšce 5633 metrů. O rok později dobyl kůň jménem Egilik západní výšiny a vystoupal do výšky 5642 metrů nad mořem.
V roce 2018 se 14letý Mussa Alijev stal vítězem mezinárodních soutěží v dostizích na dálku na vzdálenost 120 kilometrů. Na hřebci plemene Karachay jménem Thirteenth předvedl nejlepší výsledek, když dojel rychlostí 18,95 kilometrů za hodinu.
