Po narození zůstávají hříbata s matkou v průměru šest měsíců. V tomto období je správné krmení hlavní podmínkou ovlivňující růst a vývoj novorozeného hříběte. Ve věku 6 měsíců přitom hříbata dosahují poloviny živé hmotnosti dospělého koně. V období sání je denní přírůstek hříbat: jezdecká a klusácká plemena – 700-800 g, těžká plemena – 1300-1600 g. V prvních dvou měsících po narození je jedinou potravou pro hříbě mateřské mléko. Je velmi důležité, aby novorozené hříbě dostávalo matčino mlezivo. Hříbata zpočátku kojí matku až 40x denně, 2-3 minuty, poté každou hodinu, takže hříbě musí být neustále u matky. Pracující kojící klisna se musí každou hodinu zastavit, aby nakrmila své hříbě. U nízkodojných klisen se hříbata od 2-3 týdnů věku začínají krmit kravským mlékem, přičemž mléko se na polovinu zředí převařenou vodou a do 1 litru mléka se přidají dvě lžíce cukru. Hříbatům se mléko dostává postupně, počínaje malým množstvím a zvyšuje se na 2–3 litry denně. Mléko se pije nejprve z bradavkových napáječek, poté z kýble. Od 1,5 měsíce věku si hříbata postupně začínají zvykat na koncentrované krmivo. Nejprve se jim podává oves rolovaný nebo dušený, 150-200 g denně, poté směs ovsa a pšeničných otrub mírně navlhčená s moukou, drcenou kukuřicí, ječmenem, hráškem a minerálními doplňky. Do konce druhého měsíce se množství koncentrovaného krmiva zvýší na 0,5-1,0 kg, o 4 měsíce. do 2 kg, do 6 měsíců. (v době odstavu) do 3-5 kg, v závislosti na plemeni, plemenné hodnotě a individuálních kvalitách hříběte. Od 3 měsíců věku lze hříbatům podávat mrkev, oloupanou a omytou, do 1 kg denně. Hříbě si při pobytu s matkou zvyká na seno a trávu. 6 Hříbata by měla mít volný přístup k boxům se solí obohacenou stopovými prvky nebo minerální směsí obsahující vápník a fosfor. Krabice s minerálními doplňky by měly být umístěny na vhodném místě, které je pro hříbě snadno dostupné. I když strava obsahuje dostatek minerálů, poskytuje takové krmení pevnou záruku, že jejich zvýšená potřeba bude plně uspokojena 7 . Tabulka 2. Přibližná strava pro kojené hříbě 8.
| Dietní přísady | |
| Ovesné vločky, válcované zrno Oves (válcované nebo vločkové) Kukuřice, ječmen, krmný čirok nebo jejich směs (válcované nebo vločkové) Sójová moučka Suché odstředěné mléko Dikalciumfosfát Mletý vápenec Krmná sůl | 15,0 20,0 35,75 15,05,0 5,0 |
Rychlost růstu novorozených hříbat
Hmotnost hříběte při narození je obvykle 10-12 % hmotnosti matky. Kohoutková výška novorozeného hříběte je asi 60 % výšky dospělého zvířete. První 3-4 měsíce po narození v životě hříběte jsou nejkritičtějším obdobím jeho vývoje. Tabulka 2 uvádí údaje o růstu hříbat. Tyto údaje zdůrazňují význam doplňkového krmení pro hříbata, zejména u málo produkčních sajících klisen. Do 3,5 měsíce se hmotnost hříběte opět zdvojnásobí, průměrný denní přírůstek za toto období je 1,43 kg. Následně začíná tempo růstu hříbat klesat. Od narození do 3,5 měsíce věku se kohoutková výška hříbat zvyšuje přibližně o 25 cm a dosahuje 80 % výšky dospělého zvířete. Tabulka 3. Růst sajících hříbat od narození do 3,5 měsíce věku.
| ukazatele | Při narození | 1 měsíců. | 3,5 měsíců. |
| Tělesná hmotnost, kg Růst, kg Výška v kohoutku, cm Spotřeba krmiva, g/den | 51 – | 106 54 106,7 — | 201 150 121,9 771 |
Pro sledování zásobování rostoucích mladých zvířat různých plemen živinami jsou k dispozici kontrolní váhy pro měření a živou hmotnost. Můžeme však předpokládat, že zvíře přijme potřebné množství živin, pokud je jeho živá hmotnost ve 2 měsících 22-25% hmotnosti dospělého koně, v 6 měsících – 40-45%, ve 12 měsících – 56 -60 %, za 1,5 roku – 70-75 %, za 2 roky – 75-85 %, za 2,5 roku – 90-92 % 9 . Vysoká rychlost růstu a vývoje kostry určuje zvýšenou potřebu hříbat po živinách, zejména minerálech. Kobylí mléko, jak je uvedeno výše, obsahuje málo železa a mědi a případně i dalších stopových prvků. Proto je zvláště důležitý volný přístup hříbat ke krmítkům se solí obohacenou o mikroprvky nebo ke kompletní minerální výživě. Proto je doplňkové krmivo obsahující dostatečné množství vitamínů, minerálů, bílkovin a dalších živin hlavním faktorem ve vývoji raného hříběte. 10
Dětské nemoci. Infekční onemocnění hříbat s poškozením gastrointestinálního traktu
Autor: Ekaterina SOROKINA
Vysoce nakažlivá (1) infekční onemocnění představují velký problém pro získání kvalitního potomstva a normální vývoj hříbat v chovném zařízení.
Proč, přes veškerou snahu veterinárních specialistů vyvinout a zavedení vakcín a preventivních opatření, dochází ještě k epizootiím?
Nejčastěji se ohniska těchto onemocnění vyskytují v důsledku narušení obvyklého očkovací schémata pro chovatele a mláďata zvířat, pravidla údržby, reprodukce, dovoz nebo vývoz koní.
Bohužel se nelze v jednom článku podrobně věnovat všem nemocem, proto se dnes podíváme na infekční nemoci hříbat, které se projevují poškozením trávicího traktu.
První měsíce života
Začněme narozením hříběte. Kolostrum, které obsahuje protilátky, bílkoviny, minerály a vitamíny, začíná klisna produkovat v posledních týdnech březosti. Nejvyšší hladiny protilátek v mlezivu je dosaženo pouze při správné vakcinaci klisny 8-9 měsíců před hříbětem s opakovaným přeočkováním. Protilátky získané z kolostra zase přispívají k počáteční ochraně hříběte před infekčními a virovými onemocněními v prvních měsících života. Pouze krátká doba 24 hodin umožňuje hříběti přijmout potřebné množství kolostra bohatého na protilátky. Aby mohly být protilátky kolostra tělem novorozence plně využity, musí projít střevní stěnou v nezměněné podobě. V prvních 24 (maximálně 36) hodinách života novorozence probíhá tzv. zbytek enzymatického trávení. V žaludeční šťávě není žádná volná kyselina chlorovodíková a trávicí enzymy žaludku a střev jsou v neaktivním stavu. Sliznice tenkého střeva je schopna bez předchozího rozkladu umožnit vstup řadě složek mleziva do těla – především mateřským imunoglobuliny a lymfocytům, které zajišťují imunitní ochranu. Nejintenzivnější vstřebávání kolostrálních imunoglobulinů v gastrointestinálním traktu nastává v prvních 24 hodinách a trvá asi 36 hodin. Pokud nedojde k „pasivnímu přenosu“ protilátek, je hříbě obzvláště citlivé na různé patogeny.
Kolostrum s vysokými hladinami mateřských protilátek (800 mg/dl) obvykle postačuje k prevenci průjmu způsobeného rotaviry u hříbat.
Mikroorganismy, které nejčastěji způsobují onemocnění, se dělí na:
kolibacilóza (Escherichia coli)
Clostridia (C. perfringens, C. difficuli)
Salmonelóza (Salmonella spp.)
Rodokokóza (Rhodococcus equi)
Proliferativní enteropatie (Lawsonia intracellularis)
Hříběcí rotavirus (koňský rotavirus)
Průjem je nejčastějším projevem onemocnění. Někdy v prvních týdnech života se u hříběte objeví průjem neinfekční povahy. Tento jev se vyskytuje u většiny novorozených hříbat, vyznačuje se měkkým, viskózním žlutým trusem s alkalickou reakcí a obvykle spontánně odezní do týdne.
Podle některých odborníků může být důvodem přítomnost velkého množství pohlavních hormonů v mléce klisny, která se 1-2 týdny po ohřebení znovu dostává do říje, ale nedávné studie ukázaly, že tento syndrom vzniká jako reakce na změny ve střevní flóře, když hříbě žere podestýlku, seno atd. Někdy zavedení probiotik do stravy hříběte sníží výskyt „krátkodobého průjmu“. Přesná příčina průjmu v každém případě vyžaduje diagnostické testy k identifikaci příčiny.
Většina bakterií, které způsobují infekční onemocnění u hříbat, je široce rozšířena v životním prostředí. Nejčastější cestou přenosu je orální.
Kromě průjmu (nejčastěji vodnatého, někdy krvavého) jsou tato onemocnění provázena depresemi, odmítáním jídla, horečkou a septikémií (2) .
Někdy zavedení probiotik do stravy hříběte sníží výskyt „krátkodobého průjmu“. Přesná příčina průjmu v každém případě vyžaduje diagnostické testy k identifikaci příčiny.
Salmonelóza
Salmonelóza (Salmonella spp.) je vysoce nakažlivé onemocnění hříbat s poškozením střev. Nejběžnějším sérotypem izolovaným z infikovaných zvířat je S. typhimurium, ale koně jsou vnímaví k mnoha sérotypům této gramnegativní bakterie. Počet klinických projevů onemocnění se zvyšuje v teplejších měsících roku, i když přenašeč může neustále vylučovat salmonelu ve stolici. Rizikovými faktory pro manifestaci onemocnění mohou být změny krmné stravy, přeplněné ustájení zvířat, nedostatečné odklízení hnoje a nesprávné používání antibiotik. Patogen se přenáší také potravou, vodou a sekrety nemocných zvířat. Infekce salmonelou vede ke střevní hypersekreci, silné zánětlivé reakci na zanesení bakterií do epitelu a poškození střevních buněk bakteriálními toxiny. Další narušení integrity buněk vede k absorpci toxinů játry. Zánětlivá reakce a vředy na střevní stěně vedou ke ztrátě bílkovin, otoku střeva a další střevní dysfunkci. Novorozená hříbata leží, nemohou sát, tělesná teplota stoupá na 40°-41°C, ve vodnatém trusu s páchnoucím zápachem se nachází hlen a nestrávené mléčné sraženiny, smrt může nastat po 2-5 dnech, u chronických projevů může dojít k artritidě, hříbata zaostávají v růstu a vývoji.
Při diagnostice tohoto onemocnění krevní test odhalí neutropenii, koagulopatii, hyponatrémii a hypochlorémii a azotemii. Nejpřesnější diagnostickou metodou je zjištění salmonely v biopsiích stolice nebo střeva. V případě bakteriémie u hříbat mladších 30 dnů je salmonelóza diagnostikována, pokud jsou ve vzorcích krve přítomny bakterie. Hříbata nejčastěji vyžadují intravenózní podání tekutin a elektrolytů a je nutné upravit endotoxémii.
Perorální léky proti průjmu by měly zahrnovat absorpční funkci (aktivní uhlí, attapulgit, vizmut tripotasium dicitrát). Antimikrobiální látky by měly být vybrány podle citlivosti izolovaného sérotypu. K prevenci onemocnění je nutné vytvořit kvalitní podmínky pro chov a krmení březích a kojících samic, kontrolovat pohyb koní a omezovat stresové situace.
Clostridium
Klostridióza je enterotoxémie koní všech věkových kategorií, způsobená primárně C. perfringens typu A a méně často typem C. Některé případy enterotoxémie u novorozených hříbat byly připisovány C. perfringens typu B. C. difficuli obvykle není součástí normálního střeva flora koní, ale nachází se v půdě a prostředí a může také způsobit onemocnění. Onemocnění začíná náhle příznaky koliky, horečkou, nechutenstvím, dehydratací, hypovolémií a průjmem s vydatnou, vodnatou, páchnoucí, tmavou, někdy krvavou stolicí.
Toxiny poškozují sliznici slepého a tlustého střeva, což končí hemoragickou tyflitidou (3), kolitidou a smrtí hříběte. Akutní průběh onemocnění pomáhá odlišit klostridiovou enterotoxémii od jiných infekcí tenkého střeva s enteritidou a průjmem. Přesná diagnóza vyžaduje laboratorní potvrzení. Pokud je kultura stolice pozitivní na toxin, lze k identifikaci typu toxinu použít test ELISA. Vakcinace koní proti enterotoxémii nejčastěji neposkytuje dostatečnou úroveň imunitní odpovědi a je považována za neúčinnou. Antibiotika pro hříbata by měla být používána pouze na základě citlivosti mikroorganismu. Při průkazu C. perfringens typu A, B se v léčbě používá antitoxin C nebo hyperimunní sérum.
Nezbytná je také elektrolytově vyvážená intravenózní infuze roztoků. Preventivně se vyvarujte změn v krmení, které by mohly vést k narušení střevní mikroflóry. Antibiotika jsou používána opatrně, předměty péče o koně jsou dezinfikovány a nemocná zvířata jsou izolována.
kolibacilóza
Kolibacilóza hříbat (Escherichia coli) je závažná bakteriální střevní infekce hříbat, která se může objevit ihned po narození a rychle přejít do septikémie; často není hlavní příčinou. Onemocnění způsobují některé kmeny gramnegativní bakterie Escherichia coli, která se často vyskytuje ve střevech všech domácích zvířat. Důvodem může být nedostatek/absence kolostra a v důsledku toho snížená imunita hříběte nebo kontaminace potravy či vody bakteriemi. K infekci dochází orálně nebo přes pupeční šňůru. Objevuje se náhle, s hypertermií, depresí, odmítáním jídla a kolikou. Septický šok z přítomnosti endotoxinů v krvi je charakterizován neutropenií, leukocytózou a zvýšenou ESR.
Infekční artritida, meningitida a osteomyelitida se mohou také objevit při septikémii. Předpokládá se, že E. coli je nejběžnějším infekčním agens spojeným se sepsí u novorozených hříbat. Při léčbě je nutné pamatovat na to, že většina kmenů E. coli je rezistentní vůči běžně používaným antimikrobiálním látkám, je třeba provést testování citlivosti na antibiotika. Důležité je také stanovení množství protilátek v krvi hříběte: běžně je toto množství 800 mg na dl IgG, při nižším množství protilátek je nutné urychleně podat hříběti 1-3 litry kompatibilní plazmy od dárce intravenózně nebo vypít 100-300 ml kolostra. Nezapomeňte také poskytnout obecnou podpůrnou péči, včetně intravenózních tekutin. K prevenci tohoto onemocnění se nesmí zapomínat na aseptické vedení hříběte včetně dezinfekce pupeční šňůry a nutnost kontroly množství mleziva.
Hříbata jsou také citlivá na pohyblivý grampozitivní anaerobní bacil Clostridium piliformis, který je součástí normální střevní flóry mnoha hlodavců. Ve Spojených státech a v Evropě je toto onemocnění známé jako Tyszerova choroba. Jde o těžkou, obvykle smrtelnou, bakteriální infekci mnoha zvířat, včetně hříbat. Patogen byl nalezen u laboratorních myší, krys, křečků, pískomilů, králíků, primátů, koní, psů, koček a dalších zvířat po celém světě. Přestože je patogen znám již řadu let, citlivost psů, koček a hříbat se stala známou teprve nedávno. Hříbata ve věku 1-5 týdnů jsou obvykle vnímavá. Přenašeči mohou být dospělí koně. K infekci dochází požitím spór v potravě nebo vodě. Onemocnění může vyvolat stresová situace.
Klinicky se hyperakutní forma onemocnění nemusí nijak projevit. Hříbata mohou být nalezena mrtvá nebo v kómatu. Onemocnění je charakterizováno enteritidou (ne vždy), enterokolitidou a nekrotizující hepatitidou, horečkou, žloutenkou a průjmem. Obnova je extrémně vzácná. Neexistují žádné diagnostické postupy pro přesnou diagnostiku živého hříběte. Při pitvě se onemocnění obvykle projevuje jako patologické léze jater (multifokální nekróza). Mikroorganismus není kultivován na umělých živných půdách. Léčba je nejčastěji neúspěšná pro hyperakutní průběh onemocnění.
Při podezření na toto onemocnění lze použít velké dávky penicilinu nebo ampicilinu nitrožilně, ale nejčastěji je to neúčinné. Jako preventivní opatření lze doporučit dezinfekci hříbat, dodržování pravidel asepse a antisepse při poskytování porodnické péče a omezení stresových situací hříbat. Dodržování přísných hygienických opatření by mělo zabránit šíření nákazy na další hříbata.
Příznaky proliferativní enteropatie připomínají běžné střevní infekce hříbat, proto je nutná diagnostika vzorků stolice jak metodou PCR, tak i kvalitnějším sérologickým vyšetřením.
Proliferativní enteropatie
Proliferativní enteropatie (Lawsonia intracellularis) je infekční střevní onemocnění, které postihuje různé druhy zvířat, včetně koní. Nejnáchylnější k tomuto onemocnění jsou hříbata ve věku 4–7 měsíců a odstavčata. Projevy infekce touto intracelulární bakterií jsou deprese, hubnutí, hypoproteinémie, leukocytóza, anémie, průjem a kolika. Při dlouhém průběhu onemocnění je možná retardace růstu, zhoršená funkce střev v důsledku hyperplazie střevních epiteliálních buněk a smrt. Příznaky tohoto onemocnění připomínají běžné střevní infekce hříbat, proto je nutná diagnostika vzorků stolice jak metodou PCR, tak i kvalitnějším sérologickým vyšetřením. Léčba by měla zahrnovat antibiotika, která mají dobrou schopnost pronikat do buněk. Hříbata v kritickém stavu mohou vyžadovat hospitalizaci kvůli parenterální výživě, intravenóznímu podávání tekutin a krevní transfuzi. Prognóza tohoto onemocnění bez adekvátní terapeutické podpory je opatrná, samostatné uzdravení je nemožné.
Rotavirus hříbat (koňský rotavirus) skupiny A je také častou příčinou průjmu u hříbat během prvních dvou týdnů života. Jedná se o vysoce nakažlivé onemocnění s krátkou inkubační dobou, projevující se depresemi, odmítáním krmení, nazelenalými vodnatými výkaly a dehydratací. Obvykle se projevuje krátce, pokud není komplikovaná sekundární bakteriální infekcí. Chronická forma se vyskytuje u 10–40 % infikovaných hříbat mladších 8 měsíců. Diagnóza je stanovena na základě epidemiologických údajů a anamnézy. Provádí se také antigenní test stolice na přítomnost viru, který umožňuje rychlé potvrzení onemocnění. Léčba spočívá v náhradě tekutin při dehydrataci; použití širokospektrých antibiotik k prevenci sekundárních onemocnění a symptomatická opatření. Pro profylaxi u hříbat obvykle postačuje přítomnost kolostra s vysokou hladinou mateřských protilátek (800 mg/dl). Pokud se onemocnění ve stáji vyskytuje často, lze jako preventivní opatření použít u březích klisen inaktivovanou rotavirovou vakcínu. Očkování se provádí třikrát během posledního trimestru těhotenství. Každoroční přeočkování březích klisen je také nutné, pokud je na farmě vysoké procento onemocnění.
Rizikovými faktory pro manifestaci onemocnění mohou být změny krmné stravy, přeplněné ustájení zvířat, nedostatečné odklízení hnoje a nesprávné používání antibiotik.
Kompetentní péče je nejlepší prevencí
Některé případy infekčních onemocnění u hříbat postihujících gastrointestinální trakt mohou přejít v sepsi. Hříbata jsou zvláště vnímavá v prvním měsíci života. Podle některých zpráv se míra přežití hříbat se septikémií pohybuje od 30 do 55 %. Během několika hodin se může rozvinout sepse, která vede k poškození různých tkání, orgánů a kloubů se současnou přítomností endotoxinů v krvi a septickým šokem. Některé projevy a následky těchto infekcí – omfalitida (4), polyartritida, zápal plic, zánět pohrudnice nebo zánět pobřišnice mohou hříbě zmrzačit na celý život nebo výrazně snížit jeho kvalitu jezdeckého koně. Mnoho případů septikémie končí smrtí v prvních týdnech po narození.
Shrneme-li tedy výše uvedené, můžeme říci, že vlastnosti péče a prostředí, vakcinace produkčního týmu výrazně ovlivňují vnímavost hříběte k infekcím. Hříbata narozená nebo odchovaná v nehygienických podmínkách, neočkovaná nebo odchovaná z neočkovaných matek, kterým není podáváno mlezivo s dostatečnou hladinou protilátek, nebo osiřelá hříbata jsou vystavena většímu riziku rozvoje infekčního onemocnění než hříbata, o která byla řádně postaráno.
1. nakažlivost (lat. contagiosus – nakažlivý) – schopnost přenosu infekčních chorob z nemocných zvířat na zdravá vnímavá zvířata.
2. Sepse (Řecká sepse – hniloba, septikémie) – vážný stav způsobený vstupem infekčních agens a jejich toxinů do krve a tkání. Vyznačuje se zánětlivým procesem nikoli v žádném jednotlivém orgánu, ale v celém těle.
3. Tiflit (řecký tyflon – slepé střevo) – zánět slepého střeva.
4. Omfalitida (starořecký omphiilos – pupek) – bakteriální zánět pupeční rány, podkožní tukové tkáně, pupečníkových cév.
