O vážnosti správného zavlažovacího režimu svědčí praxe zemědělských a armádních jezdeckých a dělostřeleckých jednotek.
Není možné stanovit univerzální vzor napájení pro zvířata, a zejména koně, protože rozmanitost podmínek prostředí, péče a využívání způsobuje originalitu v organizaci napájení. Všude a všude je však nepopiratelná základní pravda, že řádné zásobování vodou a hygienické podmínky pro napájení zvířat mají obrovský význam pro zachování jejich zdraví.
Potřeba vody závisí na druhu, věku, provozních podmínkách, charakteru krmení zvířat, fyzikálních vlastnostech prostředí, vlastnostech samotné spotřebované vody a individuálních vlastnostech zvířete.
Tělo mladého zvířete díky energetičtějším metabolickým procesům spotřebovává mnohem více vody než plně formované tělo. Proto je přirozené, že nedostatek spotřebované vody může mít neblahý vliv nejen na růst, ale i na celý vývoj mladého zvířete.
Práce způsobuje zvýšenou výměnu plynů, zvýšenou termoregulaci a zvýšenou ztrátu vlhkosti, především potem, se kterým se vylučuje značné množství NaCl. Pozorování při taktickém tréninku a na túrách potvrzuje, že koně v klidu mají značnou potřebu vody. Dělostřelečtí koně tak na večerních túrách vypili až 2-3 vědra vody, zatímco při umístění v záloze se za stejných teplotních a vlhkostních podmínek spokojili s 1-1,5 vědry. Na zemědělství Během práce mohou koně vážící 450 kg vypít 5 kbelíků vody denně a ve dnech odpočinku nepřesahuje spotřeba vody 3 kbelíky.
Podle hipofyziologické laboratoře KKKUKS pijí bojoví koně při přechodech na jaře a na podzim 15-20 litrů místo 24-25 litrů.
Množství vody, které pijete, je výrazně ovlivněno charakterem krmení. Klimmer prokázal souvislost mezi příjmem potravy suché na vzduchu a množstvím vypité vody. Kůň podle jeho údajů spotřebuje na 1 kg suchého krmiva 2-3 litry vody, některá zvířata na stejné množství krmiva 5-8 litrů (dojnice, prasata).
Zvyšuje se suché krmivo, koncentráty a krmiva obsahující bohaté minerální látky a vodnaté krmivo snižuje spotřebu vody. Zároveň se však podle některých údajů uvádí, že šťavnaté krmivo může zvýšit spotřebu vody, jako je řepa a slunečnicová siláž.
Celkové množství vody vstupující do těla při zeleném krmení je výrazně větší než u suchého krmiva, a to z toho důvodu, že vegetativní voda obsažená v rostlinách je hůře absorbována než ta dodávaná přímou zálivkou (Dobrosmyslov). Tyto údaje však nejsou potvrzeny chovatelskou praxí koní. V hřebčínech se při letní pastvě zalévají stáda ráno a večer, ve stájovém ustájení se zálivka provádí 3x denně a četnost zálivky nepochybně ovlivňuje celkovou denní spotřebu vody. Podobné potvrzení o frekvenci pití nacházíme od Prof. A.K. Skorokhodko: “Když se napije dvakrát, kráva spotřebuje více vody, než když se napije jednou.”
Teplotní a vlhkostní podmínky (počasí) jsou také určitými stimulanty pro zvýšení vodního metabolismu zvířat. Ztráta vlhkosti z kůže a plic závisí na teplotě, vlhkosti a dalších fyzikálních faktorech ve vzduchu. Zvyšující se okolní teploty zvyšují spotřebu vody. Podle hipofyziologické laboratoře KKKUKS tak bojoví koně pijí 9-11 litrů denně při dvouhodinovém cvičení v lednu – únoru, 20-22 litrů denně v červnu – červenci, 25 litrů při přechodech na jaře a 35 litrů v horkém počasí. Transportní koně Moskva, Kyjev, Oděsa (Onisimov) o hmotnosti od 480 do 550 kg se zásobou krmiva 6 kg ovsa, 2 kg otrub a 8-10 kg sena v květnu, se 7-8 hodinami práce na teplota vzduchu 14°C, se třemi zálivkami, vypil 2,5-4 kbelíky vody a při teplotě 21° – 5-6 kbelíků.
Při napájení zvířat má velký význam samotná teplota vody. Velmi studená voda spotřebuje značné množství tepelné energie k ohřátí přitékající vody na tělesnou teplotu zvířete. Velké porce studené vody přitom mohou způsobit zdravotní problémy zvířete: nachlazení, průjem, revma, potrat, akutní dilatace žaludku.
Na zahřátí vody z 0 na 39° (Armsbyho data, podle prof. Skorokhodka) kráva spotřebuje až 15,6 % energie udržovacího krmení. Neexistují žádné experimentální údaje o koních, ale je zřejmé, že při pití studené vody nebude vynaloženo na zahřívání méně energie než u krávy.
Teplotní normy nemohou být konstantní, vše závisí na podmínkách zadržení, provozu a roční době. Pro koně by teplota vody měla být od +8 do +15° v závislosti na ročním období.
Kvantitativní normy závisí na koni samotném, protože vodní rovnováhu udržuje tělo samo. Pokud je ale přijímáno nadbytečné množství vody, kdy je k tomu zvíře stimulováno různými stimulanty (příliš velké dávky soli, melasy apod.), které navozují žízeň, pak to vede k velkému hromadění tekutin v tkání, k letargii svalového systému a k uvolnění trávení, přetěžování ledvin, jater a srdce. Nedostatečný příjem vody je považován za nebezpečnější než maximální příjem. Nedostatečná zálivka a zvýšený odvod vody z těla způsobuje zahušťování krve, pokles osmotického tlaku, narušuje se regulace tepla, stoupá tělesná teplota, zvyšuje se odbourávání bílkovin a tuků. Dlouhodobý nedostatek vody může způsobit smrt.
Kvantitativní spotřeba vody není normována, ale existuje určitý vztah mezi typem koně a objemem odebrané vody. Takže například průměrný jezdecký kůň vypije od 15 do 25 litrů denně, dělostřelecký kůň – od 20 do 40, zavazadlový kůň – od 15 do 30 litrů a samozřejmě mohou docházet k posunům v závislosti na čase roku a práce. Během konstrukčních výpočtů stanovil Giproselkhozstroy následující normy: pro pracovního koně do 50 litrů za den, pro kojící královnu 65–75 litrů za den, pro mladá zvířata do 50 litrů za den.
Vodní režim ve vztahu k minimálnímu příjmu vody je zajímavým problémem v defenzivním využití koní. Doposud máme velmi málo zdrojů zabývajících se problematikou minimálních dávek vody, kterou kůň vypije při zachování plné pracovní kapacity. Ve francouzské koloniální armádě byly zaznamenány případy polévání jednou denně v pouštních podmínkách. Anglické údaje při popisu některých orientálních plemen koní uvádějí jejich nenáročnost na vodu a to, že při cestování v horku 50-60°C je možné udržet výkonnost koně dvojitým zaléváním 15-20 litrů vody denně.
Cestovatelé do arabských pouští a na Saharu si pochvalují nenáročný pitný režim arabských a barbarských koní, kteří se prý napájejí až „při západu slunce“.
Dostupná literatura obsahuje informace o našich domácích plemenech koní, která se dlouhodobě osvědčují jako nenáročnější na vodu. Chivský chán tedy v minulém století poslal generálu Ermolovovi achaltekinské koně, kteří urazili 1 km za 000 dní z Chivy do Kaspického moře a dva dny tito koně nepili ani kapku vody.
Drobné materiály získané některými veterináři v letech 1932-1934 a pozorování v jezdeckých jednotkách Střední Asie naznačují nové údaje o vodním režimu. Taktické výpravy do pouští Kara-Kum s patřičným výcvikem ukázaly vysoké kvality místních jezdeckých plemen. Byly stanoveny případy minimálního denního množství spotřebované vody při zachování plné funkčnosti. Při vysokých teplotách vzduchu se během 80kilometrové cesty spokojili Karabaiři s 8 litry vody s dvojitým zaléváním, Achaltekinci – 16 litrů a kyrgyzští koně obsadili prostřední místo. V důsledku toho se při tréninku dosahuje velmi omezené spotřeby vody, což je řetěz v některých taktických akcích.
Frekvence každodenní zálivky také není plně rozvinutou záležitostí. V obvyklé praxi vojenských jednotek se koně napájejí 3x denně. Frekvence napájení ale samozřejmě není negativní podmínkou péče o koně, ale naopak je prostředkem ke zvýšení trávení. V horkém období je nutné časté zalévání, protože při práci se pocením ztrácí značné množství vody a NaCl.
Pořadí napájení a krmení pro koně, na rozdíl od jiných zemědělských produktů. zvířat, závisí na ztrátě vlhkosti později. Pro první fáze trávení musí být dostatečný výdej trávicích šťáv a kůň pro tyto potřeby vylučuje obrovské množství slin. K zajištění tohoto procesu by měli být koně před podáváním suchého krmiva napojeni.
Nejdůležitějším momentem zálivky je pití při práci a po práci. Napájení 0,5 hodiny před koncem práce, pokud kůň není příliš horké, je považováno za nejlepší čas: voda se zahřeje bez podchlazení, stimuluje sekreci šťávy a kůň lépe přijímá krmivo. Po práci je třeba koně napojit o 2-3 hodiny později, po úplném vyschnutí, aby nedošlo k náhlému prochladnutí organismu z pití studené vody, které může způsobit nachlazení a revmatický zánět kopyt. Ukazatelem připravenosti těla koně přijímat vodu po práci je normální dýchání a krevní oběh a také úplné vysušení potem. Koně, kteří se velmi potí, jsou obvykle trénováni, aby jim pomohli rovnoměrně se ochladit a obnovit normální srdeční frekvenci, teplotu a dýchání.
Teplota vody, roční období a kondice koně normalizují dobu napájení po práci. Teplá voda nezpůsobuje ochlazení těla a trávicího traktu, c lze nastavit po práci mnohem dříve než voda studená.
Ve veterinární praxi se vyskytují případy, kdy koně dostávali teplou vodu ihned po únavné práci. Americký lékař Hill zalil v tropických vedrech 21 dělostřeleckých koní vodou o teplotě 388 °C a nenašel jedinou nemoc.
Dát si pár doušků po práci pomáhá snížit silnou žízeň v kteroukoli roční dobu a nepředstavuje žádné nebezpečí. V trenérských stájích a ve sportu je dokonce zvykem, jako povinná preventivní opatření, dát si po skončení běhu, závodu nebo závodu pár doušků vody.
V chladném období se doporučuje koním, kteří hltavě pijí vodu, podávat vodu z věder naplněných senem nebo slámou, aby koně před vstupem do žaludku vodu přefiltrovali a předehřáli. Během extrémně únavných cest mohou koně dostat vodu několikrát po malých dávkách, aniž by se zastavili v pohybu.
Jak již bylo zmíněno, značné množství NaCl je vylučováno pocením, tělo je ochuzeno o chloridy, což narušuje rovnováhu voda-sůl a tím mění termoregulaci, což má následně vliv na hubnutí a silnou únavu organismu.
V intenzivních letních vedrech se tělo zvířete, aby se zabránilo zvýšení tělesné teploty, uchýlí k regulačním zařízením. Díky tomu je živočišný organismus schopen žít při 60° vedru v Africe nebo Střední Asii nebo při 63° mrazu v Jakutsku a udržovat si stálou normální tělesnou teplotu. V tomto procesu hraje nejdůležitější roli fyzická termoregulace zvířete. Pokud se v chladném období uvolňuje značné množství tepla sáláním a vedením tepla v důsledku skutečnosti, že tělesná teplota je vyšší než teplota okolního vzduchu, pak v letních vedrech, kdy jsou venkovní teplotní podmínky vyšší než tělesná teplota, hlavní věcí při termoregulaci je přenos tepla pocením.
Termoregulace závisí nejen na teplotě, ale také na vlhkosti, která výrazně ovlivňuje kondici zvířete. Teplotní a vlhkostní poměry jsou doprovázeny sálavým teplem, které ve formě přímých paprsků nebo rozptýlených kratších vlnových délek nebo odražených může v součtu výrazně ovlivnit tělo.
V podmínkách extrémního horka, např. v pouštích Střední Asie, při pohybu a práci se pocení jako důležitý faktor regulace tepla zvyšuje na maximum, a tím chrání tělo před přehřátím. Zvýšené pocení způsobuje zvýšenou potřebu vody, zejména u koní špatně aklimatizovaných nebo importovaných.
Za hlavní důvod zvýšení metabolismu vody je považována ztráta vody pocením v extrémním horku. V důsledku poruchy vodního metabolismu dochází k negativní vodní bilanci a výraznému úbytku tělesné hmotnosti. Podle mnoha autorů je porucha vodní bilance spojena s porušením metabolismu solí pod vlivem řady dalších faktorů.
Proto je v létě často pozorována dechlorace těla; ztráta soli je obnovena v důsledku exogenního chlóru. Velká ztráta solí se projeví v intracelulární chemii a složení krve, a to: ztráta chloru pak vede ke snížení sekrece HCl v žaludku, nedoplňované vylučování sodíkového iontu má za následek porušení chem. složení pankreatické a střevní šťávy se všemi z toho vyplývajícími důsledky v podobě poruch trávení a zastavení bariérové funkce žaludeční šťávy v ochraně před infekcí.
V horkých podmínkách tak může být bilance soli hrubě narušena se všemi nepříznivými následky. Když se kůň v horkém počasí potí, ztrácí velké množství solí, včetně chloridu sodného.
Podle KKKUKS jezdecký kůň na pochodu v horkém dni vyloučí 50-60 g chloridu sodného potem, 35 g močí a za pouhý jeden den ztráta dosahuje až 100 g. Proto musí náhrada ztracených chloridů projít potravou, která (při zákonné dietě) obsahuje chloridy do 35 g.
Je tedy zřejmé, že nekrytí spotřeby chloridů v horkém počasí při práci narušuje tělesnou kondici. Podle pokusů téhož KKKUKS měly tedy během květnových 13 dnů polních prací 3 čety koní různé solné režimy. Bylo zjištěno, že koně, kteří dostávali píce bez soli a do 10 g (zákonná norma), zhubli 6-8 kg a koně, kteří při krmení dostali 50 g soli, jen 3 kg. To vede k důležitým preventivním opatřením, která zajistí koni režim voda-sůl.
V závislosti na místních faktorech, provozu, krmení, přísunu soli se doporučuje od 25 do 40 g denně. V tomto ohledu je přítomnost malého množství soli v pitné vodě dokonce považována za nezbytnou. Sladká voda podporuje výrazné pocení a vylučování velmi velkého množství moči, což zase způsobuje nadměrné vyplavování chloridů z tkání a zahušťování krve. Při pití vody i umělé zavádění chloridů do vody oslabuje žízeň a snižuje objem odebrané vody. Pokud je tedy správně dodržován solný režim, je podávání soli ve vhodných dávkách s jídlem a vodou považováno za vysoce žádoucí.
Na závěr je třeba zmínit způsoby podávání vody koním. Jednotlivé misky (kyblíky) jsou považovány za nejlepší preventivní opatření z hlediska ochrany zvířat před možností infekce. Ve výjimečných případech je přípustné napájení ze společných kmenů a žlabů, pokud je používají malé skupiny (jednotky) koní, které byly plně ověřeny, v takových případech je přístup k těmto kmenům cizím osobám zakázán.
V polních podmínkách je pití z pevných kbelíků jediným a spolehlivým hygienickým prostředkem, přičemž voda se do kbelíku čerpá ze studny pomocí zařízení, které slouží k zásobování vodou, nikoli k pití.
Čistota kbelíků, kmenů, žlabů a nádrží na zásobování vodou by měla být s ohledem na moderní sanitární a hygienické požadavky ideální, u čehož se doporučuje pravidelně pečlivě kontrolovat všechna zavlažovací zařízení. Tyto úkoly plní veterinární pracovníci.
Další materiály k tématu
- Technika napájení koní v létě
- Napajedla je vhodné oplotit řídkým plotem
- Příprava kočárových koní
- Ukazatele pracovních vlastností koní. Druhy a organizace pracovního využití koní v zemědělství
- Hygiena krmení a napájení koní
- Brucelóza koní
- Stanovení potřeby vody pro napájení koní
- Režim držení koně ve stáji a levada
- Hygiena pasoucích se koní
- Diagnóza afrického moru koní
