Slyšeli o tom pravděpodobně i ti, kteří se narodili po černobylské havárii. Není divu, protože jde o jednu z nejvážnějších katastrof způsobených člověkem v historii lidstva. Minimálně jde o jednu z nejznámějších a široce medializovaných katastrof v populární kultuře. Byly o ní natočeny filmy a televizní seriály, byly napsány knihy a vědecké práce. Nyní se toto území stalo poutním místem pro turisty a bolestí hlavy pro ukrajinské úřady a ekology z celého světa. Zdálo by se, že území leží stranou, nikoho neobtěžuje a „vaří ve vlastní šťávě“, ale není tomu tak. Čas od času se připomene a znervózňuje lidi. Jaký je k tomu důvod a má cenu se tím vážně zabývat?
Lidé odešli, ale příroda zůstala. Co se nyní děje v okolí Černobylu?
Co se stalo s přírodou po havárii jaderné elektrárny v Černobylu
Mnozí říkají, že nehoda, ke které došlo před více než třiceti lety, si vyžádala jen asi 50 obětí. Tak to je, jen podle nejkonzervativnějších odhadů zemřelo po nehodě asi 4 dalších likvidátorů. Kolik lidí po ozáření onemocnělo vážnými nemocemi? Tolik. Někteří s nimi stále žijí a někteří je dokonce předali svým dětem.
Velké škody byly způsobeny i přírodě. Mnozí viděli na obrázcích slavný Rudý les (dokonce mu tak začali říkat oficiálně). Stal se takovým doslova pár desítek minut po nehodě. Je to dáno tím, že v tom lese byly hlavně borovice a jejich jehličí velmi rychle absorbují všechny škodliviny. To platí zejména pro radioaktivní prvky, kterých tuny, které se po výbuchu uvolnily do ovzduší, zbarvily les charakteristickou žlutorezavou barvou.
Později bylo asi 15 kilometrů čtverečních tohoto lesa zbořeno a zasypáno, ale zbývající stromy zůstaly a jejich jehličí bylo vykáceno až po několika letech. To je způsobeno skutečností, že jehličnaté stromy postupně shazují jehličí a po 3-5 letech je zcela obnovují.
Jen tak, za pouhou půlhodinu les změnil barvu na červenou.
Také po havárii v okolí jaderné elektrárny Černobyl uhynula téměř všechna zvířata a ta, která přežila, byla zastřelena, aby se nemohla rozprchnout mimo území a šíření znečištění na výrazně větší plochy.
Střílelo se pouze na zvířata dodatečné opatření, protože mnohem více záření bylo přenášeno po celém světě větrem. Mrak pokryl nejen západní část SSSR, ale i většinu Evropy. Zvýšené úrovně radiace byly zaznamenány i na východním pobřeží Spojených států
Vše, co se stalo, způsobilo, že lesy kolem nádraží byly na dlouhá léta neobyvatelné nejen pro lidi, ale i pro zvířata. Pravda, kdyby se lidem řeklo, že v Pripjati nebude možné žít 24 000 let, zapomněli to zvířatům vysvětlit. Díky tomu se vrátili mnohem rychleji a začali aktivně osidlovat území. Co nám to nyní hrozí?
Proč je okolí černobylské jaderné elektrárny nebezpečné?
Stojí za to pochopit, že rizika nespočívají pouze ve vrácených zvířatech, ale také v mnoha dalších věcech. Takto vážné havárie se neobejdou beze stopy, a pokud lidé neumírají přímo na tomto území, neznamená to, že se ozvěna havárie nedostane do sousedních území.
Požáry v Černobylu
Posledních pár týdnů Požáry v oblasti jaderné elektrárny Černobyl byly na titulních stránkách mnoha médií. Problém je v tom, že spalování je proces, při kterém vzniká kouř a popel. To vše nese vítr po velkých plochách. Pokud hoří jen suchá tráva, tak se nic hrozného nestane a v sousedních městech bude jen kouř a mírné zvýšení hladiny CO2.
V uzavřené zóně jaderné elektrárny v Černobylu došlo k tak silnému požáru.
Je to úplně něco jiného, když tráva a stromy hoří v zóně zamořené zářením. To vede k tomu, že ve vzduchu začnou létat částice radioaktivních prvků, jako před více než třiceti lety. Jejich poločas rozpadu je velmi dlouhý a nemá cenu říkat, že během této doby se vše „rozptýlilo“. To je špatně.
Poločas rozpadu – doba, za kterou částice (jádra, atomy) ztratí poloviční intenzitu své rozpadové reakce a počet těchto částic se sníží na polovinu. Pro výpočty se bere poločas rozpadu, protože rychlost poklesu počtu částic s časem klesá. V případě jaderné katastrofy se kontaminovaná oblast téměř nikdy nestane zcela bezpečným. Například poločas radia je tisíce let a poločas některých izotopů uranu stovky milionů let.
V důsledku takové expozice lidé opět začnou dýchat „všechny ošklivé věci“ a na městských ulicích se usazuje vrstva kontaminovaného prachu, který zůstává na chodnících a v bytech lidí ještě několik týdnů po uhašení požárů.
V noci byly záblesky plamenů vidět mnoho kilometrů od požářiště.
Pro hlavní světové metropole existují hodnocení znečištění. Vzhledem k tomu, že hlavním městem nejblíže místu neštěstí je Kyjev, minulý týden to bylo jedno ze tří měst, které toto hodnocení překonalo. Nyní byl zdroj zlikvidován a situace se naštěstí začala zlepšovat.
Není to poprvé, co jaderné elektrárny explodovaly. Vyplatí se je nadále používat? A vůbec, jak funguje jaderná elektrárna?
Nebezpečí zvířat z kontaminované oblasti
Představ si to Krávy pobíhají v infekční zóně a mohou střílet laserové paprsky z očí., nebo psi, jako v sérii Černobyl natočené kanálem TNT, nestojí za to. Skutečně vážné fyzické abnormality jsou extrémně vzácné. I když, můžete najít fotografie s dvouhlavými rybami a podobně. Faktem ale je, že takové mutace se vyskytují i na jiných místech naší planety. Některé závažné odchylky zahrnují zvýšené procento albínů, snížení počtu potomků hlodavců a krátkou životnost hmyzu.
To jsou divocí koně, kteří se procházejí v černobylských lesích.
Obecně se populace zvířat v poslední době velmi rozrostla. V tomto ohledu je zlá ironie, že přítomnost lidí a jejich odpadních produktů působí zvířatům mnohem více nepohodlí než neustálé radioaktivní záření. Mnohem lépe se tomu přizpůsobili.
Na opuštěném území se tak objevila skutečná rezervace s medvědy, zubry, rysy, vlky, vydry a další volně žijící zvířata. Na jednu stranu za ně můžete být rádi, když se jim tak daří, ale ne všechno je tak růžové.
Pro zvířata neexistují žádné hranice. Mohou opustit svá rodná území a pohybovat se nejen v rámci jednoho lesa, ale také jít do jiných zemí. Tam se mohou stát kořistí lovců nebo dát vzniknout nemocným potomkům, kteří opět skončí jako večeře pro lidi nebo predátory. Takto se kontaminované maso rozšíří po světě a otráví ho.
Navenek černobylská zvířata vypadají zdravě.
Ptáci s sebou také mohou přenášet produkty rozkladu po rozsáhlých územích. Aby vědci mohli monitorovat populaci a podle potřeby jednat, nainstalovali na území asi 50 kamer, které jim poskytují jasný obraz o tom, co se děje v „mrtvém lese“.
Voda z kontaminované oblasti
V kontaminované oblasti jsou malé řeky a podzemní vody. Znečištění se do nich samozřejmě dostává také. V důsledku toho se částice rozprostírají na velkých plochách a dokonce končí v oceánech. Obsahuje však dostatek odpadu z jaderné elektrárny Fukušima-1, která se zhroutila po tsunami v Japonsku v roce 2011.
co je voda? Vodka z Černobylu je ale silná.
Funguje nyní jaderná elektrárna v Černobylu?
Pro mnohé to bude překvapením, ale po havárii v roce 1986 fungovala jaderná elektrárna v Černobylu v té či oné míře až do roku 2000. Všechno proto, že nemůžete jen zastavit reaktory a zhruba řečeno vypnout stanici.
I teď Černobylskou jadernou elektrárnu lze podmíněně považovat za provozuschopnou. Z technických důvodů stále není zcela zakonzervován a práce v tomto směru pokračují i nadále.
Život v tomto městě nestojí za řeč dalších 24 000 let.
Dodnes se staví druhý sarkofág nad čtvrtým energetickým blokem, kde došlo k explozi, protože ten postavený bezprostředně po havárii se již začal hroutit. Kromě toho jsou reaktory a nejvíce kontaminované zařízení zakonzervovány. Pro likvidaci jaderného paliva se budují speciální bazény. Všechny tyto práce jsou prováděny za účasti mezinárodních fondů.
Ukazuje se, že nejradioaktivnějším místem na Zemi vůbec není Černobyl.
Vzhledem k tomu, že využití území k jejich zamýšlenému účelu (pro práci a život) je nemožné, bylo by logické přemýšlet o tom, jak je lze využít. V důsledku toho bylo rozhodnuto o nasazení solární elektrárny v Černobylu. Ještě v roce 2016 bylo jen pár set metrů od sarkofágu instalováno 1,6 fotovoltaických panelů o celkovém výkonu 3800 megawatt na ploše asi 1 hektaru. To je srovnatelné s malou vodní elektrárnou a může napájet malou komunitu nebo přibližně 2 000 bytů.
Takto se vyrábí solární energie v Černobylu.
Stavba panelů zde nekončí a kapacita bude navýšena. Ukrajina by se tedy měla stát zemí číslo jedna v Evropě, pokud jde o energii vyráběnou ze solárních elektráren.
Jak se dostat do Černobylu
Pokud vás výše uvedené nepřesvědčí a jste ochotni riskovat své zdraví, pak se můžete přidat k cca 70 000 lidí, kteří každoročně Černobyl navštíví jako turisté.
V našem telegramovém chatu si vždy rádi vyslechneme ty, kteří byli v uzavřené zóně jaderné elektrárny Černobyl. Hodně nás zajímá, co se tam teď děje.
Opravdu je tam co vidět, ale budete muset podepsat papír, že nemáte vůči pořadateli zájezdu žádné nároky, kdyby se vám něco stalo, a striktně se řídit průvodcem.
Když přijedete jako turista do Pripjati, můžete se setkat se stejnými divokými zvířaty.
Znají všechny cesty, po kterých můžete chodit bez výrazného vystavení radiaci. Krok doleva nebo doprava vás totiž může stát doslova život. Úroveň nákazy území je velmi heterogenní.
Ale teprve tam si uvědomíte, jak křehké je to, co lidé léta budovali, s čím počítají a k čemu připoutají svou duši. Bylo tam velké město, ve kterém lidé žili, ale teď je pryč. To znamená, že město zůstává, ale už se tam nedá žít. Lidé všeho nechali a odešli. A to vše proto, že se mírumilovný atom vymkl kontrole.
Území v Rusku, na Ukrajině a v Bělorusku, která byla po havárii černobylské jaderné elektrárny vystavena radioaktivní kontaminaci, budou po mnoho desetiletí považována za nebezpečná pro život, ale tyto země se postupně vracejí k aktivnímu využívání a mnoho lidí žije v Černobylská zóna sama o sobě po dlouhou dobu.
MOSKVA 26. dubna – RIA Novosti. Území v Rusku, na Ukrajině a v Bělorusku, která byla po havárii černobylské jaderné elektrárny vystavena radioaktivní kontaminaci, budou po mnoho desetiletí považována za nebezpečná pro život, ale tyto země se postupně vracejí k aktivnímu využívání a mnoho lidí žije v Černobylská zóna sama o sobě po dlouhou dobu.
Ekologové a jaderní vědci řekli agentuře RIA Novosti, co dělat s oblastmi kontaminovanými radionuklidy po událostech v Černobylu při 26. výročí havárie v sovětské jaderné elektrárně.
Historie nehod
V noci na 26. dubna 1986 došlo na čtvrtém energetickém bloku černobylské jaderné elektrárny (ChNPP) k největší havárii v historii světové jaderné energetiky. Během série experimentů došlo k tepelné explozi reaktoru se zničením významné části reaktorového zařízení. Nehoda uvolnila do životního prostředí stovky milionů curie. V důsledku havárie byla oblast o rozloze téměř 160 tisíc kilometrů čtverečních zamořena radiací. Zasažena byla severní část Ukrajiny, Bělorusko a západní Rusko. Den po nehodě rozhodla vládní komise o nutnosti evakuace obyvatel okolních osad. Do konce roku 1986 bylo přesídleno asi 188 tisíc lidí ze 116 osad (včetně města Pripjať). Celkově zóna radioaktivního zamoření zahrnuje více než 4 tisíce osad ve 14 složkách Ruské federace, kde žije více než 1,5 milionu lidí.
Nemůžeš tam žít
Ivan Blokov, ředitel programů Greenpeace Rusko, věří, že značnou část území zamořených radiací nebude možné v příštích desetiletích normálně využívat.
„Významná část této půdy je z hlediska radiační kontaminace ve velmi špatném stavu a v současné době ji nelze využívat. Tato území musí zůstat nedotčená po mnoho desítek či dokonce stovek let. Lidé z některých zemí musí být přesídleni,“ řekl.
Blokov řekl, že na výročí havárie bude s novými zaměstnanci Greenpeace v černobylské zóně.
„Máme tradici přivádět do Černobylu nové zaměstnance naší organizace. Aby vše viděli na vlastní oči,“ dodal ekolog.
Ředitel Světového fondu na ochranu přírody (WWF) Rusko Igor Chestin je rovněž přesvědčen, že území zasažené černobylskou havárií by mělo zůstat nevyužito po další desetiletí.
„Nebydlet tam a nepoužívat tyto pozemky po mnoho let je ta nejbezpečnější věc, je to lepší než cokoli jiného. I když podotýkám, že už tam žijí lidé, i když v menším počtu než dříve. Vše závisí na tom, jakými radioaktivními látkami je konkrétní oblast kontaminována,“ řekl.
Zároveň je podle něj pro flóru a faunu úroveň radioaktivní kontaminace na územích uznaných za postižená černobylskou havárií nevýznamná.
„Pro přírodu to nejsou tak velké dávky (radiace). Například na atolu Mururoa (v letech 1966 až 1998 bylo na atolu provedeno více než 180 jaderných testů) krysy žijí a rozmnožují se v míru. Vše závisí na odolnosti různých organismů,“ dodal.
Žádná rizika
Dopad radiace na přírodu v důsledku havárie v Černobylu byl minimální, existují technologie, které navrátí drtivou většinu radiací kontaminovaných oblastí do normálního života, říká jeden z předních světových odborníků na bezpečnost jaderných elektráren, první zástupce ředitele Institut pro bezpečný rozvoj jaderné energie Ruské akademie věd, Rafael Harutyunyan.
„Při bližším zkoumání se ukazuje, že dopad na přírodu v důsledku havárie v Černobylu byl velmi malý. Úrovně záření, při kterých jsou pozorovány negativní účinky na flóru a faunu, jsou téměř 100krát vyšší než úrovně nebezpečné pro člověka,“ poznamenal.
Připomněl, že po celém světě existují technologie pro navrácení radiací kontaminovaných zemí do běžného užívání. V naší zemi se údaje objevují od konce 1950. let, kdy došlo v SSSR k první radiační mimořádné události způsobené člověkem, takzvané „Kyshtymské havárii“.
Ve městě Ozersk došlo 29. září 1957 k výbuchu ve skladu radioaktivního odpadu, z něhož část byla uvolněna do atmosféry a poté padala téměř 300 kilometrů severovýchodním směrem od místa výbuchu. Vznikla tzv. východuralská radioaktivní stopa. Aby se minimalizovaly následky exploze, začali domácí specialisté vyvíjet způsoby, jak vyčistit radioaktivní kontaminaci z oblastí.
„Jedním z nejúčinnějších způsobů je orba. Dalším způsobem je položení asfaltu na znečištěné místo nebo jeho pokrytí dlaždicemi. Dávkový příkon přijatý v kontaminované oblasti lze pomocí těchto jednoduchých metod několikrát snížit. Ale výsadba rostlin za účelem extrahování radionuklidů z půdy je téměř nesmyslná. Protože účinnost je velmi nízká. Ale chci poznamenat, že dnes na Zemi nejsou žádné takové otevřené, přístupné oblasti, kde je extrémně důležité snížit úroveň radioaktivní kontaminace, kde je přijatý dávkový příkon pro člověka nebezpečný. Tady je například 30kilometrová zóna v Černobylu. Je docela možné ji rehabilitovat. Tam jsou dnes na většině území dávky přijímané biologickými organismy a lidmi srovnatelné s dávkami přijímanými z přirozeného pozadí na územích, kde lidé tradičně žili po staletí,“ poznamenal Harutyunyan.
Vědec také poznamenal, že do černobylské zóny dnes cestují turisté, na tomto území trvale žije více než tisíc lidí.
„Děti k nim jezdí v létě na prázdniny. To se neděje, protože úřady pletou, formálně je tato zóna uzavřena. Ale protože, pardon, lidem v této zóně nehrozí žádná zdravotní rizika. Život sám ukazuje bezpečnost. Příroda tam kvete a voní. Tohle vůbec není umělá poušť, kterých je u nás dost i bez radiace,“ řekl.
Všechno se točí kolem peněz
Expert na jadernou energetiku, šéfredaktor Atominfo Alexander Uvarov věří, že v otázce rekultivace „špinavých zemí“ jde všechno o peníze.
„K vyčištění tak obrovského území, dokonce i stejné 30kilometrové zóny, jsou potřeba stovky milionů dolarů. Na Ukrajině je dnes spousta volné, nevyužité půdy. Nebudou se zapojovat do nákladného úkolu získat zpět území Černobylu,“ řekl.
Jako další problém označil odborník nakládání s radioaktivním odpadem, který může zůstat po rekultivaci.
„Co dělat s obrovskou masou kontaminované půdy? Je potřeba ho někde uložit a vynaložit na něj nemalé finanční prostředky. Proto věřím, že ukrajinské úřady budou v budoucnu i nadále diskutovat o přeměně samotné uzavřené zóny na úložiště radioaktivního odpadu,“ dodal.
