Situace je taková: chci si brzy koupit huskyho štěně. A je tu jen jedna otázka: Ztratí pes zájem o život? Podmínky jsou přibližně následující: Velká ohrada 12 m8 (standard se zdá být 13 m15). Jsem připraven jít na procházku asi ve 1-2 hodin na 2,5 hodinu a večer asi na hodinu. A zdá se, že jak říká mnoho majitelů husky, 20-30 hodiny aktivních procházek je docela dost (jako v mém případě.) Je tu ale jedno ALE – od rána do oběda bude pes ve výběhu ponechán svému osudu. Tohle je fajn? Nebo stojí za to přidat ranní procházku (bohužel na to mohu strávit XNUMX-XNUMX minut ráno). Ano, chápu, že všichni psi jsou jiní a individuální, ale snad budou schopni odpovědět majitelé Husky. Předem všem děkuji)
Podle toho, jak dlouho budete pryč. Ale obecně platí, že hodina ve dne, hodina večer není špatná. Doufám, že jdete na procházku mimo území? A opět je vše individuální, jeden pes se bude nudit sám, zatímco druhý bude spát celý den ve stínu.
A ano, jděte na husky fórum, je tam spousta informací.
Ráno přidejte na čůrání
Před 5 lety
Před 5 lety
Se štěnětem to zjevně nestačí – ráno je to nutné. A přesto jsou husky velmi závislí na přítomnosti člověka, ve výběhu se bude nudit sám. V důsledku toho kvílení.
Na fóru Husky se můžete dozvědět mnoho užitečných informací o obsahu tohoto plemene.
Kromě fyzické aktivity může být pes stresován i psychickou aktivitou, pak vydá dostatek energie i při průměrných parametrech fyzické aktivity.
Podobné příspěvky
1 před dnem
předplatit
Krásné ráno)
Před 2 dny
předplatit
Španělská ostuda
Zobrazit plnou 1
Před 2 dny
předplatit
Zima! A vzduch je křišťálový!
Zobrazit plnou 1
Před 4 dny
předplatit
Šel kolem
Zobrazit plnou 1
Před 4 dny
předplatit
Strašidelné, velmi děsivé
K podpoře
Před 6 dny
předplatit
Když není pochyb o tom, kdo je otcem
Máma je labrador, táta je husky, ale všechna štěňata vzala po tátovi a byli z nich haskadoři))
K podpoře
Před 7 dny
předplatit
Dratuti! Hodně jsem se bavil
K podpoře
Před 12 dny
předplatit
Jednoho dne na Ladoze. Část třetí: Stanice soudného dne
Už jste někdy strávili noc na mediánu? A na dělicím pásu uprostřed Něvského prospektu?
Pokud ne, vřele doporučuji: stěží budete mít dostatek spánku, ale poté budete moci klidně a s potěšením spát i na horní straně toalety.
To vám zodpovědně prohlašuji jako člověk, který přežil nocleh na Käsiliinanluoto.
Käsiliinanluoto není vůbec nadávka. A dokonce ani pokus o vyvolání antických sil. Jedná se o malý ostrov na severozápadě Ladogy, pouze se dvěma stany (a bez možnosti uspořádání vzdálené latríny).
Nevím přesně, co jeho složité jméno znamená, ale myslím, že se to překládá zhruba jako „zasrané mraveniště na osamělé skále“. Sashaina verze je mnohem drsnější – věří, že to znamená “Stable Doomsday.”
Obecně máme za sebou úvodní část – pojďme na věc.
Do K*** jsme se dostali téměř náhodou – poté, co jsme půl dne seděli na skalách mezi zátokou Tervu a Kocherga, kam nás zahnala bouřka a dost jsme se zpozdili, jsme museli naléhavě hledat místo, kde bychom mohli strávit noc, protože jsme trávili noc na vodě ve dvou lodích, třech lidech a třech psech – nic velkého.
Dlouho se točili – nedávná bouře zahnala do tiché zátoky velké množství různorodých lidí na nejrůznějších plavidlech: Skiduška, která opatrně zpomalila, míjí hejno vozhřivky; tady prochází mikrojachta, která vypadá jako převrácený deštník (a nejen tvarem, ale i velikostí), ale zpoza vzdáleného mysu se vyklube něco naprosto nepochopitelného: hrubě sražené z palet, stojící na třech nebo čtyřech nafukovacích člunech najednou a téměř ze všech stran naježené motory s nízkým výkonem.
Rychle se stmívá. Četná parkoviště jsou buď obsazená, nebo tak nevyhovující, že je necháváme jako poslední možnost a pokračujeme v hledání. „Odejít“ je však velmi relativní – nestihnete projít kolem a další „Pelka“ už tam bude kotvit a vrzat svými závorami.
A konečně, právě za soumraku, na něj narazíme: malý ostrůvek pokrytý břízami s vynikajícími přístupy, pohodlnou skalní deskou pro kotvení a přitom zcela zdarma.
Je to samozřejmě trochu malé, ale při absenci alternativ je to obecně pohled pro bolavé oči, ne mezipřistání. Pojďme zapadnout. Není dobrý nápad trčet na kotvě až do rána.
Zakotvili jsme. Už byla tma, když postavili své stany: jeden na balvanu rovném jako stůl, druhý uprostřed ostrova, mezi staletými jedlemi protkanými křehkými břízami.
Ještě půl hodiny – a vše je připraveno na noc: stany jsou vystlané molitanem a spacáky, na pánvi chutně prská zelenina a guláš a popravdě řečeno koňak v hrncích cáká neméně chutně. Psi, kteří byli přes den ohromeni, spí bez zadních nohou, ani nevěnují pozornost (och, úžasný zázrak!) pachům přicházejícím z kuchyně.
-Klikněte! — jiskra vylétne z ohně jako šarlatová včela a zaryje se někde v oblasti krku. Nadávám, setřásám to a okamžitě skočím – úplně stejné pocity přicházejí z boku mé levé boty.
Z druhé strany krbu se ozývá stejně hlasité nadávky. Blikající lucerny potvrzují nevlídné myšlenky – svým šelestem jsme jasně probudili místní obyvatele a ti, uraženi (samozřejmě přišli v hojném počtu, seděli na střeše domu, nepili koňak!) uspořádali přírodní vendetu za nás.
Podnikáme taktický ústup pod ochranou taftu a moskytiér, kde o vteřinu později pokračujeme v boji na život a ne na smrt – při pokládání šátků je někdo zapomněl zavřít a nyní se doslova hemží červenými a agresivními mravenci, jako Inkové vůči conquistadorům. Kolem jedné hodiny ráno bylo území našeho hradiště dobyto – rudí, tedy rudí chitiny, ustupovali.
Ve stanu postaveném na malé mýtině pohodlně hoří lucerna. Pro nás tam ale není místo.
Poprvé v životě si hejno užilo dost zábavy do té míry, že obsadilo stan a nehodlá nám to dát ani píď. Tyusha chrápe jako regiment vojáků, Mlha nešťastně bručí, když se s ním snaží pohnout, Chin staví tak nešťastného mopsíka, že nám nezbývá nic jiného, než vlézt do stanu, nějak si sednout a objímat koupající se psy a jít se dívat na náš společný sny.
Již v polospánku se mi vkrádá do hlavy myšlenka, že „Kasiliinanluoto“ je pravděpodobně něco podobného jako Utzilopochtli, Quetzelcoatl a další temní bohové starých Mayů. Přinejmenším brutální mučení lidí s bledými tvářemi je zde zjevně vysoce ceněno.
Skrýt Skříp-skryyyyp. Skříp-prská-prská. Trrrrr! Hurá!
Jakmile spánek sotva nastane, zmizí jakoby ručně. Vylétám ze stanu a prodírám se křovím a hledám zdroj hluku.
Povrch vody není, mírně řečeno, hladký. Navzdory temnotě srpnové noci a pravidlům (kdo to vlastně čte?) jsou kanály kolem našeho útulku doslova zaplněné lidmi utíkajícími všemi možnými směry.
V hlavě mi probleskne myšlenka: “Dnes je pátek!”
– Proboha. Dobře, vyšlo nám, že nejenže stojíme na vrcholu mraveniště, ale jsme také přímo uprostřed průchodu do „Pokeru“. Večer definitivně přestává být mdlý. Tiše nadávám a setřásám ze sebe novou várku mravenců, vracím se do stanu a vyzařuji jemné aroma mokrých psů vadnoucích v nejkrásnějším surströmmingu.
Únava si vybírá svou daň – za minutu a půl nás dokáže probudit jen někým uvařená káva. Ale ani to není skutečnost.
P.S. Druhý den ráno se ostrov ve slunečních paprscích ukázal jako docela půvabný. Stejně nemilosrdně nás však jedli dál.
A nejen mravenci – za svítání se z pobřežních houštin zvedl roj pakomárů. Utekli jsme odtud velmi rychle – příroda zvítězila nad hloupými cizinci.
