Výchova a výcvik štěněte jezevčíka začíná doslova od jeho narození. Zpočátku je učení založeno na nepodmíněných reflexech a instinktech. Každým dnem se štěně vyvíjí, získává nové dojmy a do měsíce můžete s malým jezevčíkem začít cíleně trénovat.
Zajímavé je, že pokud štěně vychovává inteligentní a vycvičená matka, pak kopíruje její chování. Jedná se o výcvik pozorováním, psí matka učí štěně chodit na záchod na správném místě, nedovolí mu žvýkat boty majitele, jedním slovem vychovává dobře vychované štěně.
Ale samozřejmě byste se neměli zcela spoléhat na mateřskou výchovu a musíte vzít iniciativu do svých rukou.
Chov jezevčíka
Vyučovacím příkazům by měla předcházet výchovná práce. Tyto zahrnují:
– naučit štěně jméno,
– na místě,
– ke stravovacímu režimu,
– k pravidlům chování v bytě a na ulici,
– na vodítko a obojek.
Pokud můžete s výcvikem pár měsíců počkat, protože jsou známy případy úspěšného výcviku i u dospělých psů, pak je lepší výcvik neodkládat. Jezevčíci si velmi rychle vytvoří stereotypy chování. Je to chytrý pes a rychle pochopí, že život je mnohem zajímavější, když před ním majitel přimhouří oči.
Někteří jezevčíci například rádi žebrají u stolu, skákají na člověka předními tlapami a kňučí. Veškeré nechtěné činy dospělého psa jsou výsledkem nedostatků ve výchově. S výchovou jezevčíka je potřeba začít tím, že s ním navážete kontakt a vzájemné porozumění.
Nejprve byla autoritou pro štěně matka, poté by ji měl nahradit majitel. Štěně se musí naučit pravidla života vedle člověka:
– nefňukej ani neběhej v noci,
– zvyknout si na používání toalety na určeném místě,
– nežvýkat nábytek a věci,
– nekrást jídlo ze stolu.
Jakmile si štěně přivedete domů, určete jeho místo. Když se pokusí vylézt na židli nebo požádá, aby se posadil na vaši postel, vezměte ho na koberec nebo lehátko a řekněte: „Místo!“ Okamžitě začněte zadávat zákazový příkaz “Uf!” Mělo by se ozývat pokaždé, když štěně jezevčíka udělá nechtěnou akci. Například kňučí před vaší postelí.
Pokud štěně nedostane místo hned, vybere si ho samo a bude velmi těžké ho přesvědčit o opaku. Vytvořte svému jezevčíkovi denní režim a snažte se jej striktně dodržovat. To pomůže rychle zvyknout štěně na venčení a obecně to bude mít pozitivní vliv na jeho disciplínu. Krmte ji pouze na určeném místě v určité hodiny.
Hračky pro svého jezevčíka určitě kupujte, jen mu nedávejte všechno najednou. Štěně neustále potřebuje nové zážitky, ale nedokáže udržet mnoho předmětů ve středu své pozornosti. Jakmile se váš jezevčík v novém domově trochu zpohodlní a přestane se chovat neklidně při hledání své matky a sourozenců, nasaďte mu obojek. Nechte ji v něm chodit po domě, aby si zvykla.
Pak můžete zkusit nosit lehké vodítko. Nevybírejte pro svého jezevčíka těžká vodítka s karabinou, která mu budou překážet v pohybu. Zpočátku za vodítko netahejte, nechte štěně volně pobíhat za vámi nebo před vámi. Ale měli byste to okamžitě zastavit příkazem “Fuj!” jezevčík se snaží hrát s vodítkem. Musí pochopit, že to není hračka, ale prostředek k ovládání jejího pohybu.
Následně to pomůže při výuce povelu „Kráčej!“, kdy jezevčík uvidí rozdíl mezi klidnou chůzí na vodítku a pobíháním za svým. Odměňte svého jezevčíka pokaždé za dobré chování.
Před 4. měsícem věku je těžké štěně naučit chodit na záchod pouze venku. Nemůžete ho za to potrestat, ale můžete jen říct “Fuj!” pokaždé, když ho uvidíš dělat své domácí práce. Na ulici ho naopak povzbuzujte. Postupně se tedy z jezevčíka stane čistotný pes.
Výcvik jezevčíků
Výcvik jezevčíka je velmi zajímavý, vzhledem k jeho malé velikosti a neobvyklé konstituci. Například příkaz “Lehni!” nijak výrazně nezmenšuje velikost jezevčíka a z dálky možná ani neuvidíte, zda jezevčík stojí nebo leží. Techniku jakéhokoli tréninku lze zredukovat na tři akce:
— Pes je nucen provést požadovaný pohyb různými způsoby.
— Dbají na to, aby provedení pohybu přineslo psovi pozitivní emoce, to znamená, že mu dají pamlsek nebo pochvalu a pohladí ho.
— Před provedením pohybu dejte potřebný povel.
Všechny tyto akce je třeba provést 3-5krát za sebou, aby se posílil reflex. Pro úspěšný výcvik je důležité zaujmout psa o dodržování povelu. Zde je těžké konkrétně poradit, vše záleží na individualitě psa. Většina jezevčíků ale miluje chutná sousta, takže na pamlsky trénují rychleji. Školení by mělo jít od jednoduchého ke složitému. Do věku dvou měsíců štěně jednoduše trénujte zadáváním povelů „Fuj!“, „Místo!“ a “Pojď ke mně!”
Poté se začněte učit základní příkazy:
Přibližně od tří měsíců by měl být výcvik prováděn v podmínkách rozptýlení na ulici, kdy je slyšet hluk aut a mluvit jiných lidí. Pokud svého jezevčíka na hluk městských ulic včas nepřivyknete, bude se ho pak bát a ztratí schopnost reagovat na vaše povely v hlučném prostředí.
V zásadě zde můžete dokončit výcvik svého jezevčíka, protože pro harmonický život v lidské společnosti stačí základní povely. Pokud ale chcete rozšířit schopnosti svého jezevčíka, naučte ho povel „Cizinec!“, najděte věci čichem a provádějte aportování předmětů. Lovecké instinkty jezevčíka, podobně jako norského psa, lze rozvíjet také speciálním výcvikem zvaným vnadění.
V jaké fázi výcvik jezevčíka ukončit, záleží na rozhodnutí a zájmech majitele psa. Pokud je majitel kreativní člověk, pak jeho jezevčík dovedně provádí různé triky: podává, tančí a přináší různé předměty. Chytrý jezevčík se dá naučit téměř všem dovednostem, které má psí inteligence k dispozici.
Pokud opravdu chcete mít hravého, temperamentního pejska, ale je vám stísněný životní prostor, může být ideálním řešením jezevčík. Malý, okouzlující a veselý pes s charakterem – to je to, co získáte, když si pořídíte zvíře tohoto plemene.
Při pohledu na ni si ani nemyslíte, že tento okouzlující pes byl vyšlechtěn pro lov. Ale právě v tom spočívá zvláštnost její povahy, takže je potřeba vhodná výchova, aby bylo jasné, kdo je v domě šéf.
Agresivita
(Hodnocení 3 z 5)
(Hodnocení 2 z 5)
(Hodnocení 3 z 5)
(Hodnocení 4 z 5)
Активность
(Hodnocení 3 z 5)
Potřeba péče
(Hodnocení 2 z 5)
Náklady na údržbu
(Hodnocení 3 z 5)
(Hodnocení 3 z 5)
Školení
(Hodnocení 2 z 5)
přívětivost
(Hodnocení 3 z 5)
postoj k osamělosti
Střední čas
(Hodnocení 3 z 5)
Bezpečnostní vlastnosti
špatný strážce
(Hodnocení 2 z 5)
*Charakteristiky plemene jezevčíka jsou založeny na posouzení odborníků na místě a hodnocení majitelů psů.
Vlastnosti
Plemeno jezevčíka má své vlastní vlastnosti. Za prvé jsou velmi přátelští, pokud ovšem nemáte dospělého, který byl chován v zajetí. Jezevčíci se rádi tulí k ostatním lidem, psům a hrají si s nimi, navíc jsou velmi chytří, ochotně se učí povely a opakují je, projevují značnou inteligenci.
Zástupci tohoto plemene mají výrazný lovecký instinkt, jsou cílevědomí a pronásledují kořist i na stromech.
Jezevčíci jsou tvrdohlaví v názorech na podstatu věcí, takže je velmi těžké ji hrubě donutit k něčemu, co nechce. Aby bylo možné co nejefektivněji využít potenciál tohoto zvířete, je nutné diverzifikovat jak proces učení, tak i podněty, které se v něm používají, protože čilá mysl jezevčíků „uvízne“ v monotónnosti.
Přibližně ve 3 měsících se u jezevčíků vyvíjejí povahové vlastnosti, takže v tomto období je kriticky důležité nejen poskytnout štěněti maximální teplo, pohodlí a péči, ale také zvíře správně vychovat. Doporučení pro manipulaci s jezevčíkem v tomto období jsou přibližně následující:
- zvyšuje pravděpodobnost úspěchu v procesu výchovy jezevčíka – brzký začátek výcviku, proto je nutné začít již od štěněcího věku;
- je nutné sestavit denní režim, ve kterém bude přesně vymezen čas na procházky, jídlo a odpočinek; harmonogram musí být dodržen;
- majitel musí prokázat více trpělivosti a počítat s tím, že proces výcviku jezevčíka zabere čas, proto je nutné cvičit povely správně a dlouhodobě, a to pravidelně;
- majitel musí okamžitě stanovit svou vedoucí roli, protože pes je smečkové zvíře, které má tendenci dodržovat určitý vzorec chování; jezevčíka nelze prosit ani přesvědčit, aby vykonal povel – povel musí být dán jasně a důrazně, ale je důležité to nepřehánět – jezevčíkovi jeho svévole nedovolí vydržet nátlak;
- jezevčík potřebuje fyzickou aktivitu a chůze k jejímu vytvoření nestačí; v bytě nemá jezevčík možnost si dostatečně hrát, což může vést k problémům s chováním;
- Jezevčíci si pamatují slabiny svých majitelů a následně je aktivně využívají, proto je nutné udržet si jasnou vůdčí pozici.
Mimo jiné je potřeba počítat s tím, že jezevčík jako každý jiný pes není schopen číst vaše myšlenky, takže je hloupost toto po něm vyžadovat. Jezevčík rozumí 100–150 slovům, tato slova by měla být aktivně používána během tréninkového procesu.
Jak začít s rodičovstvím?
Výcvik psů se opírá především o mechanismy pozitivního a negativního posilování. Pozitivní posilování je založeno na odměňování žádoucího chování, negativní posilování je založeno na trestání nežádoucího chování.
Oba tyto mechanismy jsou založeny na tvorbě podmíněných reflexů a jsou vytvářeny prostřednictvím potravinových a orientačních reflexů.
Potravní reflex je touha zvířete získat potravu, indikativní reflex je touha opakovat příjemný podnět nebo se vyhnout nepříjemnému.
V roce 1994 kanadský výzkumník Koren seřadil psy podle úrovně inteligence, přičemž jezevčíci zaujímali místo ve skupině „tvrdých pracovníků“. Plemena této skupiny v polovině případů provádějí povely na první výzvu, po dvaceti opakování povely v zásadě ovládají a k upevnění výsledku potřebují asi 40 opakování. Pokud pes nemá žádné poruchy duševního vývoje, naučí se povely na celý život. Stojí za zmínku, že proces učení je také usnadněn v přítomnosti jiných psů.
Vychovat psa je úkol různého stupně obtížnosti i v rámci plemene, protože mají i různé druhy nervové činnosti podle Pavlova.
Sangvinici jsou velmi mobilní a mají vyvinutou nervovou zábranu, takže je stejně snadné naučit je zakazovat a povzbuzovat příkazy.
Cholerici více vítají povzbuzující příkazy, zatímco zakazující příkazy jsou pro ně obtížnější asimilovat. Flegmatici v obou typech týmů uvíznou déle, ale zůstávají v nich delší dobu. Melancholiky je těžké trénovat, protože jejich vzrušení je slabší než zábrana.
Základní povely a výcvik
Je nutné pochopit klíčové vlastnosti psů v různém věku.
- Měsíční pes si ochotně hraje a komunikuje s vnějším světem. V tomto období života je úkolem majitele chránit zvíře před stresem.
- Ve 2 měsících jezevčík přitahuje pozornost svým hlasem. Toto štěně může být nyní dočasně odděleno od své matky v jiné místnosti.
- Ve třech měsících pes začíná spěchat ven a poprvé se snaží „ušklíbnout“ své majitele. V tomto období mohou začít poškozovat majetek. Proto je toto období optimální pro začátek naučit zvíře základní povely a signály. Při výcviku je velmi důležité brát ohled na pohodu zvířete – neměly by psa unavovat.
- Ve čtyřech měsících se pes snaží zaujmout přední místo ve „smečce“, takže toto období bude rozhodující pro utváření hierarchie. Majitel musí být nekompromisní a houževnatý vůdce.
- Ve 4–7 měsících se pes snaží prozkoumat vnější svět. V tomto období majitel prodlužuje dobu venčení, štěně se seznamuje s ostatními psy a lidmi. V této době by již měl jezevčík dobře poslouchat povely.
- V 7–9 měsících se objevují rozdíly v povahách chlapců a dívek. Chlapci začínají označovat vůdce a projevovat agresi a dívky poprvé zažívají horko. Během tohoto období musí být samice chráněny před zásahy a zbytečnou negativitou a samci musí být rozhodně uvažováni, aby se jim zabránilo převzít dominanci v rodině.
- V období od 9 do 12 měsíců jezevčíci dospívají, stávají se vyrovnanými a v této době mohou přejít k vážnému výcviku. Během této doby začnou studovat složité příkazy a pravidelně opakovat probranou látku.
Štěně by mělo být trénováno samostatně doma od dvou měsíců věku. Od tří týdnů do této doby se štěně teprve seznamuje s okolním světem. Již od dvou měsíců je připraven na interakci a přizpůsobení se tomuto světu, zejména svému majiteli.
Už může dostávat zakazující povely a posilovat pamlsky.
Zvíře tohoto plemene je vhodné v raném věku nepřetěžovat výcvikem, pro začátek postačí 15 minut denně.
Stojí za to se blíže podívat na základní povely pro jezevčíky.
- “Ke mě”. Povel „pojď“ se můžete naučit takto: přivolejte štěně tímto povelem, poté by mělo přijít k vám. Pokud to nefunguje, můžete předstírat odchod a zopakovat příkaz. Tato možnost funguje téměř vždy. Pokud to štěně udělá, pochvalte ho.
- “Vydržet”. Povel „stoj“ se vyučuje pomocí povzbuzování i nátlaku. To znamená, že pokud má pes potíže, měli byste ho tlačit za břicho (prvek nátlaku), a pokud se to podaří, ošetřit a pohladit. Tento povel je lepší učit mimo zkoušení nebo jinou péči o psa. Přistupte k němu a dejte signál “zůstaň”, poté zvedněte jeho zadní konec za břicho a druhou rukou držte obojek – pes by při plnění tohoto povelu neměl udělat krok. Pokud je výchozí pozice při provádění povelu vleže, můžete během procesu snadno zatáhnout za obojek nebo postroj. Odměňte svého mazlíčka za úspěch. Postupně prodlužujte interval mezi povelem a odměnou a zavádějte také gesto – spuštěnou pravou ruku, jejíž dlaň je otočena nahoru.
- „V okolí“. Při provádění povelu „blízko“ je výchozí pozice psa naproti vám s náhubkem k vám. V důsledku toho by měl pes sedět na vaší levé straně blízko vaší nohy. Musíte stát čelem ke psovi a držet vodítko v levé ruce. Poté vydejte povel, levou nohou ustupte, mírně přitáhněte k sobě a doleva. Pravá noha nemění polohu. Pes se otočí ve směru hodinových ručiček, jeho hlava je tam, kde byla vaše levá noha. Poté nohu vrátíme na místo a psa odměníme. V ideálním případě se pes postupně naučí vykonávat tento povel bez vodítka a až ho uslyší, jde za vámi.
- „Fuj“ a „nemožné“. Povel „ne“ (nebo „fu“) se odnaučí, když štěně provede nechtěnou akci. V takové situaci byste měli říct povel a štěně lehce naplácat, v případě kategorické neposlušnosti.
- “Ukaž zuby.” Chcete-li zvíře naučit povel „ukaž zuby“, měli byste jej vyslovit, zatnout mu čelisti a rozevřít rty. Zpočátku tento postup není pro psa moc příjemný, ale časem si zvykne a pak se i povel naučí. Tento příkaz se může hodit zejména při návštěvě veterináře.
- “Sedět”. Povel „sedni“ se cvičí s pamlskem drženým v ruce nad tlamičkou štěněte. Když se pes natáhne pro chutné sousto, bude nucen si sednout. V případě neúspěchu můžete vyvinout tlak rukou na zadní část těla psa. Odměňte svého psa dárkem pro štěstí. Někdy můžete povel doprovodit vytažením obojku nahoru (ale jen mírně). Postupem času udělejte časový interval mezi příkazem a podáváním chutného pamlsku a také zaveďte gesto – dlaň pravé ruky směřující dopředu v úrovni uší (počáteční poloha) se pohybuje dolů.
- “Lehnout si.” Povel „dolů“ by se měl učit podobným způsobem jako povel „sedni“. Pro trénink si vyberte klidné místo. Pes sedí, pod tlamičkou se mu dá pamlsek. Aby to štěně snědlo, bude si muset lehnout. Pokud pes vytrvá, můžete tlačit na kohoutek. Druhým způsobem je položení jedné ruky na kohoutek, druhé za přední tlapky. Při vydávání povelu vyvíjejte lehký tlak na kohoutek, zatlačte na přední tlapky a nechte psa lehnout. Je důležité, aby si pes lehl opatrně, přední nohy měl natažené dopředu a zadní zastrčené. Třetí možností je zatlačit na kohoutek a stáhnout límec mírně dolů a dopředu.
- “Dej mi svou tlapu.” Chcete-li svého mazlíčka naučit tento signál, držte pamlsek v ruce, nechte zvíře očichat vaši ruku a počkejte, až pes natáhne tlapku. Když to pes udělá, řekněte povel, dejte mu pamlsek a pohlaďte ho. Můžete to zkusit udělat bez jídla – stačí vzít psí tlapku do ruky a říct povel. Bez pamlsků to bude trvat déle, ale pak nebude dovednost založena na obchodní touze mazlíčka dostat pamlsek. Je důležité naučit psa dávat druhou tlapku. Toho lze dosáhnout pouhým povelem a nevracením „první“ tlapky zvířete; časem se po povelu „dej tlapku“ naučí dávat obě tlapky střídavě.
užitečných rad
Otázka přezdívky je pro malého jezevčíka velmi důležitá. Přezdívka štěněte by nikdy neměla být vyslovována urážlivým tónem, to v něm může vytvořit negativní asociaci s přezdívkou, která ho bude kazit na celý život. Aby si štěně na jméno zvyklo, řekněte ho a nabídněte jezevčíkovi pamlsek, který vypadá asi takto:
- nejprve si musíte vzít pamlsek, vzdálit se od štěněte a jemně ho přivolat;
- když se štěně přiblíží, měli byste ho ošetřit;
- měli byste si vzít novou porci pamlsků, jít do vedlejší místnosti a znovu zavolat štěně.
Štěně se volá rovnoměrným a odměřeným tónem. Pokud nereaguje, volají ho naléhavěji a požadují okamžité provedení povelu. Štěně by nemělo být káráno za špatné provádění povelů, stačí striktně vyslovit povel „fu“ (nebo „ne“).
Je velmi důležité poskytnout svému jezevčíkovi žvýkací hračky, aby je jezevčík mohl žvýkat je a ne vaše věci, oblečení a nábytek. Pokud váš pes prosí, když jíte, musíte ho jemně, ale důrazně pokárat povelem „místo“.
Tím jsou vyřešeny tři problémy – zahájení procesu učení příkazů, ustavení rolí ve vztazích a budování vytrvalosti.
Povel „místo“ je také užitečný v situaci, kdy se štěně snaží spát se svými páníčky – v takové situaci byste jej měli přesunout na místo vyhrazené pro spaní a vydat povel.
Od dvou měsíců věku je nutné jezevčíka zvykat na obojek a vodítko. Pes se s obojkem zpočátku nesnese a při pokusu o jeho sundání bude nervózní. Postupně si zvíře zvykne. Upozorňujeme, že obojek a vodítko musí splňovat následující požadavky:
- límec by měl být vyroben z měkké, ale odolné tkaniny; v žádném případě by to zvíře nemělo způsobovat nepohodlí;
- vodítko by mělo být docela lehké a odolné, vyrobené z vysoce kvalitního materiálu; karabina by také neměla být příliš těžká, ale měla by poskytovat bezpečné upevnění.
Více o výcviku jezevčíků se dozvíte ve videu.
