19. června nastoupil ve Španělsku na trůn král Felipe VI. Již dříve, 2. června, jeho otec Juan Carlos I. oznámil svou abdikaci na korunu ve prospěch svého syna, přičemž toto rozhodnutí vysvětlil potřebou převést záležitosti na „novou generaci“.
Panovníkovo prohlášení spustilo ve Španělsku novou vlnu diskusí o vhodnosti zachování jeho státní struktury. Několik tisíc lidí přišlo na centrální náměstí v Madridu Puerta del Sol a požadovalo referendum o zavedení republikánské formy vlády v zemi. Navzdory tomu šéf španělské vlády Mariano Rajoy a největší politické strany království vyjádřili podporu „klidnému a ústavnímu předání pravomocí hlavy státu korunnímu princi“.
V současnosti má nějakou formu monarchické vlády celkem 12 evropských států. Redaktoři ITAR-TASS se pokusili zjistit, jaké skutečné pravomoci mají králové, princové a velkovévodové, kteří vedou své země v XNUMX. století.
Knížectví ANDORRA. Kapitola Funkce Stát vykonávají spoluvládci – francouzský prezident François Hollande a biskup z Urgell Joan Enric Vives i Sicilia
Současná ústava definuje Andorru, která si zachovala historický název „knížectví“, jako stát s parlamentním režimem vlády.
Funkce hlavy státu vykonávají spoluvládci (někdy nazývaní „spoluprincové“) – prezident Francie a biskup z Urgell (pojmenovaný po španělském městě La Seu de Urgell). V současnosti jsou to François Hollande a Joan Enric Vives i Sicilia.
Spoluvládci mají stejné pravomoci. Zastupují zemi v zahraničí, rozhodují o jmenování členů nejvyššího a ústavního soudu a mají právo omilostnit odsouzené osoby. Do jejich působnosti patří i podíl na přípravě mezinárodních smluv týkajících se vnitřní bezpečnosti, obrany a hranic.
Výraznější pravomoci spoluvládců knížectví – jako je vypisování voleb a referend, rozpuštění parlamentu, jmenování předsedy vlády, schvalování a vyhlašování zákonů – jsou omezeny nutností osvědčovat příslušná rozhodnutí podpisem předsedy vláda nebo v některých případech předseda parlamentu.
BELGIE. Hlava státu – král Filip
Belgický král má spolu s parlamentem zákonodárnou moc. Panovník schvaluje zákony přijaté poslanci a oznamuje jejich vstup v platnost. Může také rozpustit parlament, svolat jej na mimořádné zasedání a odročit jednání komor (ne déle než na jeden měsíc). Kromě toho má král právo ponechat u moci vládu, která nepožívá důvěru parlamentu.
Vztahy krále k výkonné moci jsou členěny takto: mezi jeho pravomoci patří zejména schvalování kandidatury předsedy vlády, jmenování a odvolávání ministrů, přidělování vojenských hodností, schvalování zákonů, pozastavení popř. zmírnění trestů uložených soudci. Podle ústavy však není platný ani jeden královský příkaz, pokud jej nepodepíše ministr, který „tím sám přebírá odpovědnost“. Tím je zajištěna zásada formulovaná v článku 88 základního zákona: „Osoba krále je nedotknutelná, odpovědní jsou jeho ministři.
VATIKÁN. Hlava státu – papež František
Vatikán je absolutní teokratická monarchie. Papež (nejvyšší papež) současně stojí v čele tohoto městského státu a římskokatolické církve. Jako hlava státu má nejvyšší zákonodárnou, výkonnou a soudní moc.
Nejvyšší papež jmenuje komisi, která má sloužit jako zákonodárný orgán po dobu pěti let. Skládá se z předsedajícího kardinála a dalších kardinálů. Návrhy zákonů vypracované komisí musí být předloženy nejvyššímu pontifikovi, který rozhodne o jejich schválení. Předběžná a konečná verze státního rozpočtu se rovněž zasílají ke schválení nejvyššímu pontifikovi.
Kromě toho je výsadou nejvyššího pontifika zastupovat stát ve vztazích s cizími státy a dalšími subjekty mezinárodního práva prostřednictvím diplomatických styků a uzavíráním smluv.
Nejvyšší papež má právo v jakékoli fázi trestního nebo občanskoprávního případu postoupit vyšetřování a rozhodnutí případu zvláštnímu orgánu, a to i s právem rozhodnout případ spravedlivě as výjimkou následného podání žaloby. stížnost. Nejvyššímu pontifikovi náleží právo na amnestii, zmírnění trestu, osvobození od trestu a milost.
SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ . Hlava státu – královna Alžběta II
Královna zastupuje stát na mezinárodní scéně, ale koordinuje své kroky s vládou. Může vyjednávat podmínky a ratifikovat smlouvy, aliance a mezinárodní dohody. Panovník také akredituje britské vysoké komisaře a velvyslance a přijímá zahraniční diplomaty. Britské pasy jsou vydávány jménem královny. Má právo na odměnu za služby státu a na udělení čestného občanství.
Královna může svolat mimořádné zasedání parlamentu, rozpustit parlament a vyhlásit předčasné volby.
Všechny královské příkazy musí být potvrzeny předsedou vlády Velké Británie, ale panovník má absolutní veto nad zákony přijatými parlamentem. Královna Alžběta II použila tuto pravomoc v roce 1999 a stala se první hlavou státu, která tak učinila od roku 1707. Neschválila návrh zákona o přenesení pravomocí panovníka ke konečnému rozhodnutí o vypuknutí nepřátelství na parlament.
Královna je vrchní velitel ozbrojených sil.
DÁNSKO. Hlava státu – královna Margrethe II
Královna Dánska vykonává zákonodárnou moc společně s parlamentem a výkonnou moc prostřednictvím vlády. Jmenuje a odvolává předsedu vlády a ministry, určuje celkový počet ministrů a pravomoci jeho členů.
V praxi může královna sestavit vládu pouze z těch kandidátů, kteří mají podporu většiny členů parlamentu. Královské dekrety nevstoupí v platnost bez podpisu předsedy vlády nebo ministrů odpovědných za politiku v určité oblasti. Královna má však pravomoc parlament rozpustit.
Má také právo předkládat návrhy zákonů parlamentu. Jím přijatý dokument se stává zákonem, obdrží-li královský souhlas nejpozději do 30 dnů po svém přijetí.
Ve stavu nouze, kdy se parlament nemůže sejít, má královna pravomoc schvalovat dočasné zákony za předpokladu, že nejsou v rozporu s ústavou a jsou okamžitě předloženy poslancům, jakmile se mohou sejít, ke schválení nebo zamítnutí.
Královna má moc milosti a amnestie. Milost ministrům odsouzeným Nejvyšším soudem království přitom může udělit jen se souhlasem parlamentu.
ŠPANĚLSKO. Hlava státu – král Felipe VI
Podle současné španělské ústavy je král „symbolem jednoty a stálosti státu; je arbitrem a garantem řádného fungování státních institucí.“
Panovník jako hlava státu zastupuje jeho zájmy v mezinárodních vztazích. Jménem krále předkládají své pověřovací listiny velvyslanci a další diplomaté zastupující Španělsko v zahraničí. Monarcha zase přijímá pověřovací listiny od velvyslanců jiných států v království.
Král podepisuje a vyhlašuje zákony, svolává a rozpouští parlament, vyhlašuje volby a referenda a navrhuje kandidáta na post předsedy vlády.
Stejně jako v případě většiny ostatních evropských monarchií však všechny dekrety krále musí podepsat premiér, ministr nebo předseda parlamentu – teprve pak mají platnost zákona. Panovník může samostatně jmenovat a propouštět pouze služebníky svého dvora. Může také přidělit ten či onen šlechtický titul.
Král má právo na návrh vlády úplně nebo částečně zrušit rozsudky vynesené trestním soudem, vojenským nebo civilním.
LICHTENŠTEJN. Hlava státu – vládnoucí princ Hans Adam II z Lichtenštejnska
Ve srovnání s většinou ostatních evropských panovníků má vládnoucí kníže z Lichtenštejna poměrně široké pravomoci. Má právo rozpouštět parlament, jmenovat a odvolávat členy vlády a soudce, zmírňovat tresty u trestů, které nabyly právní moci, a přerušit trestní stíhání. Žádné rozhodnutí parlamentu nemůže nabýt právní moci bez souhlasu panovníka.
Kníže také může uvalit konečné a neodvolatelné veto na jakýkoli návrh zákona, dokonce i ten, který byl schválen v celostátním referendu (jedinou výjimkou je referendum o úplném zrušení monarchie). Za mimořádných okolností může bez souhlasu parlamentu a předsedy vlády vydávat vyhlášky, které mají sílu zákona a jsou platné až šest měsíců.
Pokus o omezení pravomocí prince nebyl v ústavním referendu v roce 2012 podpořen. Návrh na zrušení panovníkova veta o výsledcích celostátního plebiscitu odmítlo více než 76 % voličů.
LUCEMBURSKO. Hlava státu – velkovévoda Henri
V prosinci 2008 lucemburský parlament schválil návrh zákona na změnu ústavy, který omezil pravomoci hlavy státu – velkovévody – především na protokolární funkce. Přijatým dokumentem bylo zrušeno ustanovení, podle kterého jakýkoli zákon vstoupil v platnost až poté, co byl podepsán panovníkem.
Iniciativa omezit pravomoci hlavy státu vznikla kvůli ideologické konfrontaci mezi velkovévodou Henrim na jedné straně a lucemburským parlamentem na straně druhé. Zákonodárný sbor a vláda země schválily zákon umožňující eutanazii. Velkovévoda Henri s odvoláním na své náboženské přesvědčení odmítl tento dokument podepsat. Parlament v reakci na to rozhodl o přijetí návrhu zákona, podle kterého by panovník již nemusel schvalovat rozhodnutí poslanců.
Lucemburský velkovévoda se může podílet na výkonu zákonodárné moci uplatněním svého práva zákonodárné iniciativy. Má také určité pravomoci nad parlamentem. Panovník zahajuje a zavírá svá zasedání, může jejich zasedání odkládat a v případě potřeby svolat mimořádné zasedání.
MONACO. Hlava státu – kníže Albert II
Princ pouze zastupuje Monako na mezinárodní scéně a má právo uzavírat mezinárodní smlouvy (bez souhlasu parlamentu). Panovník jmenuje hlavu vlády a má právo jej i ostatní členy kabinetu odvolat, jmenuje členy Korunní rady (poradní orgán panovníka) a členy Nejvyššího soudu.
Kníže vykonává zákonodárnou moc společně s parlamentem a má právo parlament rozpustit. V tomto případě do tří měsíců vypíše nové volby.
Princ deleguje soudní moc na soudy a tribunály, které jeho jménem vykonávají spravedlnost. Po konzultaci s Korunní radou má panovník pravomoc milosti a amnestie, jakož i právo naturalizace a obnovení občanství.
Princ uděluje řády, tituly a další insignie.
HOLANDSKO. Hlava státu: král Willem-Alexander
Král vykonává zákonodárnou a výkonnou moc společně s parlamentem a vládou. Jmenuje předsedu vlády, který se stane lídrem strany, která ve volbách získá většinu hlasů. Na doporučení hlavy vlády jmenuje král také ministry a vyšší úředníky.
Každý rok třetí úterý v září přednáší projev o hlavních směrech vládní politiky. Král je také předsedou Státní rady, které je fakticky svěřena funkce ústavního soudu. V případě potřeby může panovník svolat mimořádné zasedání parlamentu.
Nizozemský král zastupuje zemi na mezinárodní scéně a má právo na milost.
NORSKO. Hlava státu – král Harald V
Norský král formálně vede výkonnou moc. Jeho jménem jsou jmenováni členové vlády a vysocí úředníci zastupující zemi v zahraničí.
Král má právo svolávat mimořádná zasedání parlamentu a mezi zasedáními může přijímat dočasná nařízení o otázkách průmyslu, obchodu a vymáhání práva.
Král zastupuje Norsko v zahraničí, rozhoduje i o zahraničněpolitických otázkách – uzavírá a vypovídá smlouvy s cizími zeměmi, má právo rozpoutat válku (pokud to bezpečnost země vyžaduje) a uzavřít mír. Navíc všechna rozhodnutí učiněná králem musí být podepsána premiérem nebo jinými členy vlády.
Král má právo omilostnit zločince po vynesení rozsudku. Viník má právo přijmout nebo nepřijmout královskou milost.
ŠVÉDSKO. Hlava státu – král Carl XVI. Gustaf
Švédský král stojí v čele Poradního výboru pro zahraniční politiku, který zahrnuje prominentní členy parlamentu. Tento orgán totiž vykonává kontrolu nad činností vlády v oblasti mezinárodních vztahů. Jinak král vykonává pouze reprezentativní funkce – neúčastní se práce vlády a nepodepisuje vládní dokumenty. Přesto zůstává symbolem národa a jeho hlavním představitelem na mezinárodní scéně.
Jako hlava státu král přijímá pověřovací listiny od zahraničních diplomatů a podepisuje pověřovací listiny švédských velvyslanců. Na žádost vlády hostí hlavy států a jezdí na státní návštěvy do jiných zemí.
Král předsedá zvláštním schůzím kabinetu, když dojde ke změně vlády, a také schůzím, na kterých ho členové vlády informují o aktuálním dění v zemi.
Král má nejvyšší vojenské znalosti. Ozbrojené síly země jsou však podřízeny pouze vládě.
Před dvěma týdny, 19. dubna, britská Dolní sněmovna hlasovala pro předčasné volby: 522 poslanců pro, 13 proti. To znamená, že parlamentní volby se budou ve Spojeném království konat 8. června. Volební komise zjišťovala, jak funguje volební systém v této zemi, která se chystá opustit Evropskou unii.
Trojjediný parlament
Abychom mohli sledovat historii britského parlamentarismu, nebude stačit ani pár novinářských materiálů, omezíme se tedy pouze na změny, ke kterým došlo v minulém století. Bylo to na začátku 1949. století, kdy britští politici konečně upevnili trend, který se objevil v XNUMX. století, a fakticky osvobodili dolní parlamentní komoru – Dolní sněmovnu – od vlivu horní komory – Sněmovny lordů. Pod tlakem řady faktorů schválila Sněmovna lordů zákon parlamentu, který umožnil lordům pouze odložit schválení legislativy na tři zasedání (toto bylo v roce XNUMX zredukováno na dvě zasedání), po kterých vstoupilo v platnost navzdory jejich námitky. Přibližně v této podobě stále fungují obě komory.
Pro Brity však není vše tak jednoduché a jejich parlament, který se na první pohled zdá se skládat ze dvou složek (komor), je vlastně trojjediný, neboť je zde dodržován tzv. princip koruny v parlamentu (doslova – koruna v parlamentu, jinými slovy – královna v parlamentu). To je způsobeno skutečností, že historicky ve Velké Británii neexistuje žádné oddělení vládních složek, které je nám známé, a monarcha je nedílnou součástí každé z vládních složek. Královna má tedy pravomoc svolávat a rozpouštět parlament, schvaluje každý zákon a formálně stojí v čele parlamentu (jednající v souladu s doporučeními předsedy vlády a dalších členů vlády).
Dolní sněmovna
Dolní parlamentní komora se tedy nazývá Dolní sněmovna, i když celý název je mnohem slušnější: Čestná sněmovna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v parlamentu shromážděná, což v překladu znamená Čestná společenství Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, shromážděné v parlamentu.
Britští občané volí poslance do této sněmovny většinově v jednomandátových obvodech, ačkoli na rozdíl od Ukrajiny má kandidát právo současně kandidovat z více obvodů, a pokud vyhraje například ve dvou, bude si muset vybrat koho z nich bude ve sněmovně zastupovat.
Do dolní komory můžete být zvoleni po dosažení 21 let, existuje však řada zákazů. Cizinci, členové Sněmovny lordů, státní zaměstnanci vinní z velezrady, stejně jako zkrachovalci a – pozor – ti, kteří byli shledáni vinnými z volebního podvodu nebo použití jiných nezákonných metod během volebních kampaní, nemohou být členy Sněmovna.
Zajímavé také je, že počet okrsků se může měnit od voleb k volbám, pokud se mění počet obyvatel. V současné době je v Dolní sněmovně 659 členů. Poslanci se volí každých pět let (pokud samozřejmě nejsou předčasné volby, jako letos).
Tady zasedá Poslanecká sněmovna. FOTO: bbc.com
Je třeba říci, že členové obou domů sedí ve Westminsterském paláci, ale výzdoba Dolní sněmovny je zelená a Sněmovna lordů červená.
Sněmovna obvykle začíná modlitbami, následovanými soukromými záležitostmi, pak hlavními záležitostmi a závěrečnou debatou na konci dne. Pro hosty a turisty jsou na balkoně speciální místa za sklem.
Roční plat členů Dolní sněmovny je 67 tisíc liber šterlinků. Kromě toho má každá osoba nárok na dalších 49 XNUMX GBP ročně na pokrytí platů asistentů nebo jiných pracovních potřeb. Členům komory jsou také hrazeny náklady na dopravu a pevnou linku (pokud volají z kanceláře).
Předseda Dolní sněmovny John Bercow. FOTO: dailymail.co.uk
dům pánů
Horní komora je Sněmovna lordů neboli Sněmovna lordů. Každý slyšel o této komoře, protože zde sedí vrstevníci. Kdysi jich bylo hodně, patřili k nejbohatším lidem v zemi a měli vážné pravomoci. Život vrstevníků se zhoršil od předminulého století, kdy se jejich moc začala pomalu omezovat, jejich pravomoci převedeny na sněmovnu a následně se jejich počet snižoval. Nyní je jich 821, ale počet vrstevníků by neměl být matoucí, jelikož legislativa velikost horní komory nijak neomezuje, ale za starých časů jich bylo výrazně více než tisíc a občas jich bylo něco málo přes 600.
Ve skutečnosti se ne všichni kolegové účastní schůzí sněmovny (neplést s ukrajinskými lidovými poslanci) a asi třetina jejích členů se pravidelně účastní hlasování. Někteří členové komory se jejích schůzí vůbec neúčastní, jiní dostanou povolení se neúčastnit. Ale vrstevníci nedostávají plat, kromě toho, že jim mohou být proplaceny náklady na hotel a dopravu, a i tak jsou malé. Do vrchnostenských funkcí se ale nevolí, takže voliči se tolik nepohoršují.
Schází se zde Sněmovna lordů. FOTO: dailymail.co.uk
Horní komora může navrhovat a posuzovat návrhy zákonů a také přezkoumávat a schvalovat návrhy zákonů přijaté Dolní komorou. Pravda, v minulém století byli vrstevníci opět omezeni v právu veta, takže mohou odmítat účty jen na dobu jednoho roku a zvlášť důležité, například finanční, odmítnout nemohou – maximálně mohou odložit zvážení na měsíc, po kterém stále platí.
Mimochodem, nyní v čele horní komory stojí první žena v historii země – lord kancléř, 41 let Elizabeth Trussová.
Elizabeth Trussová se v roce 2014 stala nejmladší britskou ministryní. FOTO: elizabethtruss.com
Strany a členové strany
Všeobecný názor, že ve Velké Británii existují pouze dvě strany, je mylný. Ve skutečnosti jsou nejvlivnější dvě strany – labouristé a konzervativní (právě zástupci této strany vyhráli parlamentní volby v roce 2015).
Kromě nich je však v parlamentu zastoupeno několik dalších stran – Strana nezávislosti Spojeného království, Liberální strana Velké Británie, Skotská národní strana, Plaid Cymru (Velšská strana) a Ulsterská unionistická strana.
Abychom Ukrajincům usnadnili orientaci, můžete si připomenout, že labouristé se drží názorů zleva od středu, zatímco konzervativci se drží názorů zprava ze středu. Ve světle odchodu země z Evropské unie je důležité připomenout, že levice je pro EU, ale pravice vede kampaň za odchod. Vítězství pravice (konzervativců) v roce 2015 tedy formálně vedlo zemi k Brexitu.
vláda a premiér
Stejně jako v parlamentu se vláda v této zemi nazývá nejen vládou, ale také vládou Jejího Veličenstva. Vede ji předseda vlády, ale formálně výkonná moc náleží panovníkovi, což se odráží i v názvu. Předseda vlády a kabinet ministrů radí královně na zvláštní tajné radě (nezaměňovat s nočními schůzkami v administrativě prezidenta Ukrajiny).
Zajímavé je, že ministři vlády jsou členy parlamentu a jsou mu odpovědní. A panovník určí premiéra jako vůdce strany, která tvoří většinu v parlamentu.
Právě premiér je považován za hlavní postavu státní politiky. Je jím 76. premiér země Tereza Mey, který tento post zastává téměř rok – od července 2016. Předtím byla ministryní vnitra. T. May také stojí v čele Konzervativní strany.
Theresa May se domnívá, že opozice se snaží oslabit pozici Spojeného království při vyjednávání s EU. FOTO: The Independent
Vládnoucí osoba
Pravděpodobně nejobtížnější je mluvit o nejpopulárnějším panovníkovi moderního světa, kterým je bezpochyby vládnoucí královna Velké Británie. Elizabeth II, který nastoupil na trůn 6. února 1952 ve věku 25 let. Je také nejdéle vládnoucí monarchou v historii státu a určitě jednou z nejoblíbenějších.
Korunovace Alžběty II. FOTO: bbc.com
Panovník má poměrně rozsáhlé pravomoci, ale většina z nich je vykonávána prostřednictvím parlamentu a vlády. Panovník tedy vykonává královské výsady na radu předsedy vlády a dalších ministrů. Pokud však například žádná ze stran nezíská většinu v Dolní sněmovně, pak jmenování premiéra přestává být formalitou a je na rozhodnutí panovníka (a to se v nedávné historii stalo ).
Je také výsadou panovníka svolávat, prodlužovat a rozpouštět parlament a všechny parlamentní akty jsou přijímány jménem panovníka a musí získat královský souhlas.
Panovník navíc vede armádu a má výhradní právo vyhlásit válku a uzavřít mír.
Brexit a předčasné volby
Jak víte, 23. června 2016 se v referendu o členství Velké Británie v EU o něco více než polovina občanů země vyslovila pro vystoupení z EU. V polovině března letošního roku schválil britský parlament návrh zákona o zahájení brexitu a 30. března zahájila Theresa May proceduru odchodu Spojeného království z EU.
T. Mayová byla nejprve proti předčasným parlamentním volbám v domnění, že by se neměly konat dříve než v roce 2020. Později ale změnila názor s tím, že takové volby pomohou konečně posílit pozice těch, kteří se zasazují o odchod země z EU. Je pravda, že zatím podle průzkumů YouGov provedených ve dnech 24.–28. března podporuje labouristy 37 % občanů a 34 % konzervativce. Ti, kdo věří, že předčasné volby jen posílí pozici konzervativců, však tvrdí, že budoucím úspěchem je krize v řadách labouristů.
„V posledních týdnech labouristé pohrozili, že budou hlasovat proti konečné dohodě, které dosáhneme s Evropskou unií. Liberální demokraté řekli, že chtějí vládu zastavit,“ řekla T. Mayová v předvečer rozhodnutí o předčasných volbách.
Evropská unie věří, že skutečná jednání o vystoupení Británie z EU začnou po těchto volbách, kdy konzervativci své pozice buď posílí, nebo naopak ztratí.
Mimochodem, docela nedávno, labouristický vůdce a ex-premiér země Anthony Blair oznámil, že se vrací do politiky a pokusí se přesvědčit Brity, aby se na to podívali střízlivě Brexit .
Evgenia Genova
