Půda našich měst je štědře nasycena psím výkalem. I v blízkosti dětských hřišť. Již byl přijat zákon, který majitelům ukládá povinnost uklízet po svých mazlíčcích. Neuklízejí to. Reportéři štábu RG zjistili proč. Nejde jen o estetiku. Všechny tyto psí věci jsou nebezpečné pro lidské zdraví. A když uvážíte, že jeden průměrný pes toho vyprodukuje 40 kilogramů za rok (velký – 80), dokážete si představit rozsah katastrofy.
„Psi domácí jsou schopni přenést na člověka více než 28 infekčních nemocí, ať už přímo, nebo nepřímo,“ Larisa Chernyshova, praktická lékařka, specialistka na infekční onemocnění, asistentka pedagoga na katedře infekčních nemocí Voroněžské lékařské univerzity pojmenovaná po N. Burdenkovi, řekl RG. Ne všechno je samozřejmě přes odpad, ale pokud je pes zdravý, tak se není třeba bát. Stoprocentní záruku vám ale nikdo nedá. Ano, a můžete se dostat do problémů – je to také nepříjemné.
„Tak či onak jsou psí výkaly v ulicích města nepřijatelné. Etiketu majitelů psů je třeba propagovat mezi masy, trvá na tom psí psycholožka-psycholožka zvířat Anna Morozová. — Snažíme se o to v naší službě venčení psů. Naši zaměstnanci vodí domácí mazlíčky přísně na povolená místa a uklízí po nich.“ Zoopsycholog má pravdu: pes není jen zábava, ale také velká zodpovědnost vůči svému okolí.
Podle zákona jsou majitelé domácích zvířat povinni uklízet výkaly zvířat ve výtahech, na chodbách, na dvorech a venku. Jak ale ukázala místní kontrola, ve většině krajů není dohled nad venčením psů. Vše je na svědomí majitelů. Co když neexistuje?
“Jsou lidé, kteří si s sebou vezmou tašku a okamžitě ji odloží,” říká obyvatelka Volgogradu Galina Merzljaková. “Ale častěji to nedělají.” Náš partner byl velmi inspirován izraelskou zkušeností. V Tel Avivu mají majitelé psů povinnost registrovat své mazlíčky ve speciální databázi. Městské úřady odebírají vzorky DNA psů, aby mohly pokutovat jejich majitele, kteří po nich na ulici neuklízejí.
Ve Voroněžské oblasti platí od roku 2010 zákon: psi lze venčit pouze ve zvláštních prostorách. Ale stejně jako tam nebyly před 11 lety, tak stále nejsou.
Bohužel taková schémata v Rusku zatím nejsou možná, říká Dmitrij Ilkovskij, tvůrce projektu DogPaket z Petrohradu. Podle něj ve městě po svém psovi uklízí jen každý desátý občan. Vyskytl se problém. „Ale v Rusku ne všichni chovatelé psů dokonce vydávají veterinární pasy. A pokud o narušiteli nejsou žádné informace, pak ho nenajdete.” Podle Dmitryho „naše budoucnost spočívá v psích balíčcích“. Od roku 2007 je distribuuje správcovským společnostem, veřejným sdružením a lidem na ulici. Má také malou firmu na prodej tašek, protože věří, že v budoucnu by je měl majitel psa kupovat.
Další věc je, že takové pytle vyžadují i speciální popelnice, protože je nelze vyhodit s jiným odpadem. Ve městě ale ještě nezakořenily.
Kancelář starosty Novosibirsku se vydala jinou cestou: vydala vyhlášku, která načrtla oblasti, které jsou přijatelné pro venčení psů. Podle měšťanů jich bylo velmi málo. A požadovali, aby úřady vybavily prostory pro psy. Na celé jedenapůlmilionové město jich ale připadají jen asi dvě desítky. A v důsledku toho je extrémně obtížné dodržovat pravidla úřadu starosty.
Ve Voroněžské oblasti od roku 2010 platí zákon, podle kterého mohou majitelé psů ve městech venčit své psy pouze ve zvláštních prostorách. Zároveň jsou povinni uklízet exkrementy svých mazlíčků. Před 11 lety přirozeně žádné psí parky neexistovaly a stále nejsou. Venčí tedy psy po chodnících a školních stadionech. Zde si zvířata uleví.
Přibližně stejný problém je v oblasti Nižního Novgorodu. Lokality se zde začaly vybavovat před dvěma lety. Ale je jich také málo. Podle Victorie Markushiny, správce charitativní nadace Nižnij Novgorod „Compassion NN“, například v okrese Moskovsky, kde žije více než 120 tisíc lidí, jsou jen dva. A neexistují žádné speciální volební urny. Ukazuje se, že když po psovi uklidíte, dobře uděláte. Pokud ho hodíte do běžného odpadkového koše, jste zločinec.
Obecný názor všech, s nimiž se korespondenti RG setkali: právo je třeba posílit. Zaveďte vysoké pokuty za „psí laskavost“. Dnes je to 1-5 tisíc rublů. Poslední číslo je samozřejmě značné, ale nikdo „nesleduje stopu psů“.
Nejprve by tedy městské úřady měly mít povinnost vybavit místa – a to speciálními odpadkovými koši. Zorganizujte odstranění jejich obsahu. Pak nebudete potřebovat ani psí DNA. Pokud se váš pes posere mimo hřiště, zaplaťte. Kdo by to měl sledovat, je ale také nejasné.
Grigory Glazunov, právník ve službě Find-lawyer.rf:
— Existuje právní paradox. Federal Responsible Animal Care Act vysvětluje povinnosti majitelů domácích mazlíčků. Včetně úklidu exkrementů. S postihem za nedodržení těchto pravidel ale zákon nepočítá.
Pokuty dávají pouze krajské předpisy a ve výši, která neopatrné chovatele psů pravděpodobně nevyděsí.
Pokuty je třeba výrazně zvýšit. A pokud se porušení opakuje, měly by růst.
Ale buďme realističtí – psí hřiště nebudou na každém dvoře. Lidé s nimi budou stále chodit v parcích a na dalších místech. To znamená, že by měly existovat stroje s jednorázovými sáčky.
Igor Kim, právník:
— Existuje jen málo legálních metod, jak nakládat se psími exkrementy na trávnících. Hlavní problém: není jasné, kdo by měl dohlížet na dodržování zákona a trestat porušovatele.
Proto vám v této situaci poradíme: stěžujte si správcovské společnosti a okresnímu úřadu. Zvířata lze venčit pouze na zvláštních místech určených místní správou. Tyto prostory musí mít nádoby na sběr fekálií – to je požadavek hygienických předpisů. Obec je povinna je nainstalovat. A správcovská společnost je zodpovědná za udržování čistoty na dvoře.
V Německu jsou psí exkrementy na chodníku velmi vzácné, protože pokuta za to se podle regionu pohybuje od 25 do 150 eur, v Berlíně dosahuje 300 eur. V Británii může být majitel domácího mazlíčka potrestán za to, že nenosí ani sáček na hovínko, pokutou 100 britských liber. Pokud na trávníku zůstane hromada, může majitel psa skončit u soudu a čelit pokutě až tisíc britských liber. V Polsku, stejně jako v Rusku, nemají všichni majitelé psů ve zvyku po svém miláčkovi uklízet. Podle zákona o udržování čistoty a pořádku musí místní úřady určit výši pokuty a pokuta by neměla přesáhnout 110 eur. Od trestu jsou osvobozeni nevidomí, invalidé a policisté se psy ve službě. Ale implementace těchto pravidel není vůbec zaručena: policie často ignoruje signály od sousedů s odkazem na skutečnost, že orgány činné v trestním řízení mají na práci mnohem důležitější věci. Ve Španělsku přišli na to, jak se vypořádat s nezodpovědností majitelů čtyřnohých mazlíčků. V roce 2017 zde byl přijat zákon, který ukládá majiteli zaregistrovat psa a poskytnout vzorek jeho DNA. Podle zpráv médií chodí inspektoři po ulicích, sbírají psí exkrementy, odnášejí je do laboratoře a identifikují majitele. Poté majitel psa obdrží poštou „dopis o štěstí“. Za první porušení se pokuta pohybuje od 150 do 1500 1500 eur, za opakované porušení od 15 000 do 105 XNUMX eur. Podobná databáze DNA se shromažďuje v některých amerických městech a v Izraeli, kde majiteli psa hrozí pokuta XNUMX eur.
