Kam psi obvykle jdou, když utíkají?

Existuje taková stará karikatura – “Kočka, která chodí sama.” Jeho jméno dokonale odráží podstatu kočičího charakteru. Nyní zkuste změnit první slovo na „pes“. A hned něco bolí ucho, zdá se to nelogické. No, pes nemůže chodit sám! Je člověku oddaná, miluje ho, poslouchá.

Všechno je tak, ale stále častěji na procházkách se psem narážíte na velmi objevné páry, ve kterých páníček chodí sám a pes sám. Nebo spíše trpělivě čeká, až jeho mazlíček přijde a přiběhne k němu. Protože volat a chytat ji je zbytečné. Mnohem jednodušší je vodítko prostě nepustit, což mnozí úspěšně praktikují.

Pokud jste se více než jednou setkali s útěkem a neposlušností domácího mazlíčka ve „volném letu“, pravděpodobně vás bude zajímat důvody tohoto chování a způsoby nápravy.

Co je špatného na vodítku?

Zdá se, jaké jsou problémy? Nasaďte si vodítko nebo metr a vezměte své dítě na procházku. Utéct se mu rozhodně nepodaří, ale na hlavu mu bude stačit pětimetrová páska (šňůra), aby se mohl volně pohybovat. Vše je pohodlné, není třeba klamat hlavu příkazy. Užijte si procházku a povídejte si s ostatními milovníky psů.

Ano, takové procházky jsou vlastně pohodlné a ve městě je vodítko (páska) také jakýmsi záchranným pásem, pojistkou pro domácího mazlíčka. Je tu však ještě jeden, neméně důležitý aspekt venčení, a to poskytnout psovi plnohodnotnou fyzickou aktivitu a dát psovi možnost vytřískat energii. A pokud máte živého jorka, malého pinče nebo malého knírače, pak ho můžete držet na vodítku jen v jednom případě – pokud s ním budete běhat. A u všech ostatních plemen budete muset minimálně hodně a dlouho chodit. No, je lepší hrát. Jsi pripraven? – Pokud ne, pak hledejte příležitost a místo pro volnou procházku.

Přirozeně nepřipadá v úvahu chodit se svým svěřencem bez vodítka v blízkosti silnic, na přeplněných místech, v blízkosti škol a hřišť. Ale proč mu nedat možnost hrát si s „kamarádem“ v nedalekém parku nebo volně běhat na lesní mýtině. Ale v tomto případě to bez poslušnosti nejde. Jinak se procházka rychle změní ve hru „dohánění“. A kdo si myslíte, že bude věčným „doháněčem“?

Proč utíkají?

Než začnete něco dělat a nějak svého svěřence vzdělávat, je důležité pochopit zdroj problému. V našem případě důvody útěku a neposlušnosti. A nejdůležitější z nich budou:

1. Věk a temperament domácího mazlíčka. A zde palma patří mladým psům od 4 měsíců do jednoho a půl roku, stejně jako velmi aktivním plemenům (pinčeři, Yorkie, Toy teriéři atd.). Ale velmi malá štěňata (do 3-4 měsíců) většinou neutíkají. Stále se prostě bojí a ze všech sil se snaží zůstat v blízkosti majitele. No mylně se domnívá, že to tak bude pokračovat.
2. Nedostatečná délka a aktivita vycházek. Psi často nespěchají za svými majiteli jen proto, že ještě nemají dostatek pohybu. A je jim absolutně jedno, jestli přijdete pozdě do práce nebo ne. Právě naopak, miminko se snaží hru a vaši společnost maximálně užít, protože. ví, že potom zůstane sám doma. Situaci ztěžuje fakt, že jakmile k vám přiběhne, je okamžitě nasazen na vodítko. Všechno! Procházka je u konce. Přirozeně se příště pokusí tento okamžik co nejvíce oddálit.
3. Strach. Miminko se prostě bojí oslovit majitele, protože. vždy ho potrestá. Ne, ne za to, že jsem přišel, ale za to, že jsem neposlouchal. Pes to ale nechápe. Už si vyvinul reflex „přijď a získej“. Odkládá tedy tento okamžik na poslední chvíli, ačkoli to situaci jen zhoršuje. Zvířátko se také může bát, pokud je přivolávací povel vyslovován výhružným tónem, při křiku nebo se zjevným podrážděním v hlase.
4. Vášeň. To je možná ten nejnebezpečnější důvod. Pes má prostě velký zájem o zábavnou hru nebo zkoumání neobvyklých pachů a v tu chvíli vás prostě neslyší. Zpravidla po několika minutách přijde k rozumu a začne hledat majitele. Obtížnější varianta – samec je zamilovaný do samice v říji.
5. Neznalost příkazů. Majitelé miniaturních mazlíčků velmi často nepovažují za nutné je něco učit. Nemají ani konkrétní povel pro přivolání psa. V různých časech může být psovi řečeno „Pojď sem“, „Pojďme domů“ nebo jednoduše použijte přezdívku. V důsledku toho nemá jasný reflex na povel a poslušnost se stává situační, tzn. Dnes přišel, ale zítra ani nemrkl okem.
6. Majitel není autorita. Obvykle ti majitelé, kteří mu vždy všechno dopřávají, nemohou minika pustit z vodítka. Pes má ve výsledku jistotu, že je zde jediným vůdcem smečky a jaké příkazy může mít vůdce? Když jsem se nasytil, tak jsem přišel!

No, jak? Už jste viděli svůj problém v jedné z uvedených možností? Nebo vám možná vyhovuje několik bodů najednou? – Ano, stává se to tak. A dost často. Ale jak říkají psychologové, rozpoznání problému je polovina řešení. Pojďme nyní společně hledat východisko z této situace.

Hlavní tabu pro majitele

Nejprve si rozeberme hlavní chyby, kterých se majitelé dopouštějí při přivolání a pokusu o odchyt psa. A to se bude hodit jak v případě mazlíčka, který už má tendenci utíkat, tak i novým majitelům, kteří s výchovou miminka teprve začínají.

Za žádných okolností byste tedy neměli:

• Nadávejte a trestejte (zejména fyzicky) psa, pokud se přiblíží sám. Nezáleží na tom, zda byla volána nebo ne, zda předtím udělala něco zakázaného nebo jen dlouho chodila. Přišla – to je ono. Žádná nespokojenost, veškerá negativita je uzamčena. Pouze náklonnost a povzbuzení. Pokud je to velmi těžké, projevujeme alespoň klid a lhostejnost.
• Volání psa se zjevnou nespokojeností je velmi přísné a výhružné. Tito. žádné “Pojď sem, ty idiote!”, jen veselá, láskyplná, povzbuzující intonace. Pamatujte, že jakýkoli přivolávací povel by měl být u psa spojen pouze s příjemnými chvilkami – náklonností, pochvalou, pamlsky.
• Řekněte příkaz jen tak. Aniž byste dosáhli jeho implementace nebo jasně pochopili, že v tuto chvíli na to zvíře nebude nijak reagovat a vy to nebudete moci ovlivnit. Příkaz také neopakujte vícekrát. V ideálním případě po druhém opakování musí majitel psa donutit, aby přišel. Pokud to v tuto chvíli nemůžete udělat, je lepší hledat jiné způsoby, jak přitáhnout její pozornost.

Kromě toho je velmi nežádoucí:

• Pronásledování psa. Faktem je, že vaše dítě si toto chování může vyložit jako začátek vzrušující hry. Nebo, když zároveň aktivně dáte najevo svou nespokojenost a vztek, jako hrozbu, a pak se bude ještě více bát se k vám přiblížit. Mimochodem, stále ho nedohoníte.
• Klamání psa. Ukažte mu například pamlsek nebo hračku, ale když přijde, nijak ho neodměňujte, jen připněte vodítko a je to. Takový trik vám pomůže maximálně třikrát a dítě pak zmoudří a přestane takovým „návnadám“ věřit. A pokud už jste ho nalákali na míč, tak si s ním alespoň pár minut hrajte a pokud jste mu ukázali sušenku, určitě mu ji dejte sežrat.
• Pokaždé, když zavoláte, dejte psa na vodítko. Tím v něm pouze vypěstujete negativní vztah k povelům a vodítko bude fungovat jako typická negativní výztuž. Abyste tomu zabránili, je potřeba občas svého mazlíčka jen tak zavolat, poplácat ho za uchem nebo něčím ošetřit a pak ho nechat hrát dál.

To jsou všechna jednoduchá pravidla, která musíte dodržovat, pokud nechcete při procházce čelit problému neposlušnosti vašeho mazlíčka. A pokud od vás již periodicky utíká, o to důležitější je začít u sebe a teprve poté začít jeho chování korigovat. Ale nejdřív budete muset. Chytit ho!

Jak ho chytit?!

Pojďme se tedy podívat na dvě nejtypičtější situace útěků domácích mazlíčků. Situace č. 1: Pes běží těsně u majitele, ale není mu vpuštěn do rukou. Nejčastěji se to stane, když nemá dostatek pohybu, nechce jít domů (na vodítku) nebo se bojí trestu. V takovém případě byste se měli přestat soustředit na přivolání a všemi prostředky ukázat miminku, že hra a chůze pokračují, i když na vodítku.

Pro začátek byste si měli sednout. Tato poloha již sama o sobě přitahuje pozornost psů. Pak se začneme o něco aktivně zajímat – třídíme kamínky, hrajeme si s klackem, trháme stébla trávy nebo květin, šustíme listím, vyrábíme sněhové koule. V některých případech můžete dokonce spadnout na trávu a nehybně tam ležet. Nebo vyslovte zvuk, který je pro vás zcela neobvyklý, začněte například výt.

Je skvělé, když máte oblíbenou pochoutku svého svěřence. Je to nejjednodušší způsob, jak chytit čtyřnohého neposedu. Ale pokud ne, nevadí. Nadále se něčemu vášnivě věnujeme a nevěnujeme pozornost domácímu mazlíčkovi. Stále nebude schopen zůstat dlouho lhostejný k vašim manipulacím. Určitě to bude stačit. A tady je hlavní nesnažit se ho okamžitě a ostře chytit. Naopak, nechte ho hrát si s vámi a vy musíte svého mazlíčka opravit jemně a jemně, bez výhrůžek nebo nespokojenosti. A pak byste si s ním měli ještě 2-3 minuty hrát a běhat, ale na vodítku, a teprve potom jít domů.

Případně můžete dítě s láskou nalákat na cizího psa a vyzývavě říkat: „Dobrý pane! Jaký dobrý chlapec!”. Jejich pocit žárlivosti je dobře vyvinutý a mazlíček s největší pravděpodobností velmi rychle začne odstrčit konkurenta a koloušek na vás.

Nic nepomáhá? “Pak si s ním vyměníme role a začneme rychle utíkat.” Stejně jako on kličkoval a nenechal se dohonit. Nechte ho za vámi takto běhat 3-5 minut, dokud se neunaví a je rád, že jde domů a konečně si odpočine. Další možností je schovat se před ním právě ve chvíli, kdy psa něco rozptyluje. Otočil jsem se a majitel byl pryč! Nechte ho trochu se trápit a hledat to. Příště bude pozornější a poslušnější. No, musíte vyjít z úkrytu a zavolat mu ve chvíli, kdy vás začal aktivně a bojácně vyhledávat.

Situace č. 2: Zvířátko prudce a daleko uteklo. Možná z dohledu. Zpravidla se to stává u psů, když se řídí instinkty (fena v říji, pronásleduje cizího člověka) nebo u psa, který neuznává vaši autoritu. V tomto případě ho budete muset doslova dohnat. Udělejte to však bez křiku nebo dokonce příkazů. Každopádně teď na ně nebude reagovat.

Je skvělé, kdybyste se k němu mohli tiše přiblížit a chytit ho. To je přesně ten případ, kdy je možné trestat. Ale pokud si vás v určitém okamžiku všiml a přišel na to sám – to je ono, stačí pípnout a “Jsi moje chytrá holka!” Bohužel, obě tyto možnosti nemusí fungovat a pak budete muset chvíli „sedět v záloze“. Tito. pozorovat jeho chování z nepříliš velké vzdálenosti. To však lze provést pouze tehdy, pokud jste přesvědčeni o bezpečnosti dítěte, tzn. stále se nachází v parku, daleko od dálnic a přeplněných oblastí.

Tak se dívejme. Vaším cílem je zachytit okamžik, kdy se pes začal rozhlížet, naslouchat, tzn. se snaží všemi možnými způsoby ujistit se, že jste někde poblíž. Počkáme ještě minutu nebo dvě, vyjdeme z úkrytu a radostně mu zavoláme. Pokud to sedí, chválíme a povzbuzujeme. Vrtět ocasem a jít znovu na útěk? – Snažíme se jednat jako v první situaci. Pokud je vše opravdu špatné, můžete požádat o pomoc ostatní milovníky psů a jen kolemjdoucí. V případě, že je na vině „nevěsta“, nebude těžké chytit dítě v blízkosti jejího domu. A majitel dívky vám s největší pravděpodobností pomůže sám.

Je jasné, že příště lze takového zlomyslného uprchlíka pustit z vodítka až po absolvování speciálního výcviku s nápravou všech problémů s chováním.

Náprava situace

Nejlepší a nejúčinnější možností je samozřejmě vyhledat pomoc profesionálního psovoda, který má zkušenosti nejen s výcvikem od nuly, ale také s nápravou existujících odchylek v chování. No a nejjednodušší je nedělat nic, jen chodit s miminkem jen na metru (vodítku). Pravda, ani zde není nikdo v bezpečí před silovým poškozením v podobě natrženého vodítka nebo zlomeného obojku.

Pokud chcete změnit současnou situaci sami, pak bude algoritmus vašich akcí následující:

• Analyzujeme důvody a vlastní chyby.
• Striktně dodržujeme všechna výše uvedená „vlastnická tabu“
• Zvyšujeme délku, intenzitu a bohatost vycházek zejména pinčům, kníračům, jorkšírským teriérům a toyčikům.
• Změníme příkaz volání, protože. na “Pojď ke mně!” nebo “Pojď sem!” Pes přestal reagovat už dávno. Proto hledáme nové slovo nebo frázi. Úplně cizinec a mazlíčka začínáme zvykat na nový povel od nuly. A pouze na pozitivním posílení
• Zároveň psa učíme další obecné povely poslušnosti. To je nezbytné pro upevnění vaší autority. Příkaz „Dolů!“ je zvláště důležitý z hlediska hierarchie. Velmi užitečný bude i povel „Stop!“, podle kterého se miminko, ač k vám nepřijde, zastaví a zůstane stát.
• Děláme vše pro to, abychom znovu získali ztracenou důvěru psa. Častěji se s ní mazlíme, projevujeme jí lásku a zcela vylučujeme veškeré fyzické tresty a hrubost v zacházení. Doma i na procházkách.
• Z vodítka ho pustíme, až když se pes nový povel naučil a s radostí ho následuje. Všemožně ji zajišťujeme bez vodítka. A hlavní věc je, že váš hlas je vždy jistý a klidný. Bez nervózních poznámek a strachu “Co když se to nehodí?!” Psi dokážou skvěle zachytit všechny naše emoce a nejlépe se podřizují sebevědomým lidem.

Mimochodem, chceme vám udělat radost. Dokonce i ti nejhorší uprchlíci to s přibývajícím věkem dělají stále méně. I aktivní hračka ve věku tří let se stále více ohlíží za svým majitelem a snaží se od něj příliš neutíkat. Dívky také nejsou náchylné k útěku, zvláště po roce. Výjimkou jsou hyperaktivní psi a feny v říji. Ale jen jedna věc vám pomůže vyrovnat se s přirozenými instinkty chlapce – jeho sterilizace. A ještě více budou nevázaní samci ve svých dobrodružstvích vytrvalí.

Ještě jednou o příkazu “Pojď ke mně!”

Bohužel mnoho majitelů podceňuje důležitost volání příkazů. A ještě více ignorují všechna ta pravidla, bez kterých to pes nikdy nebude bez pochyby dodržovat. A nejčastěji na ulicích můžete slyšet opakované přezdívky a nervózní mix pro psa nesrozumitelných povelů. Ne, časem pochopí, že ji voláte, ale porozumění a poslušnost jsou velmi odlišné věci. Proto jsme se rozhodli ještě jednou připomenout základní pravidla pro naučení psa povelu „Pojď ke mně!“. nebo jakýkoli jiný, který jej nahrazuje.

1. Začněte své štěně trénovat od prvních dnů po jeho příchodu domů.
2. Kurzy musí být pravidelné
3. Nikdy neříkejte příkaz jen tak, pokud jej vaše dítě ještě nezná nebo jej nemůže provést.
4. Vydejte povel “Pojď ke mně!” poprvé je to možné pouze v případě, že k vám mazlíček přiběhne sám nebo máte možnost ho okamžitě povzbudit, aby se přiblížil pomocí vodítka. A pokračujte v tom další dva týdny.
5. Pamatujte, že pes by se k vám měl přiblížit nejpozději při druhém opakování povelu.
6. První měsíc až dva dítě vždy odměňujte za správné dodržování příkazu. Mělo by to v něm vyvolat ty nejpozitivnější emoce.
7. Ukažte svou radost pokaždé, když k vám na procházce přiběhne. I bez týmu.
8. Neříkejte „Pojď ke mně!“, pokud je váš mazlíček pro něco vášnivý. Nejprve upoutejte jeho pozornost pomocí přezdívky a teprve když se podívá vaším směrem, vyslovíme povel.
9. Po absolvování hlavního vzdělávacího kurzu si nezapomeňte čas od času zopakovat probíranou látku.

Jak vidíte, není na tom nic složitého. Hlavní věc je ukázat trochu vytrvalosti, trpělivosti a vytrvalosti a do měsíce vaše dítě ukáže první a velmi znatelné výsledky. A otázka útěků a neposlušnosti se pro vás nikdy nestane aktuální. Zdroj: Club.xdogs.ru