Po mnoho tisíciletí žili lidé v přímé interakci s flórou a faunou kolem nich. Význam této čtvrti se projevoval ve zvláštním přístupu k rostlinám a zvířatům, některým druhům byl dokonce přiznán posvátný status. Otázky ohledně domácích mazlíčků a postoje pravoslavného člověka k nim vyvstávají dodnes. Mluvíme o tom s rektorem kostela ke cti Narození Panny Marie ve vesnici Katunki arciknězem Vladimírem Goffmanem.
— Je možné se modlit za zdraví a dlouhověkost kočky, pokřtít ji a dát jí pravoslavné jméno? Cítím se klidněji, když zvíře chráním nejen já, ale i Pán.
— Můžete se modlit za vše, co Pán stvořil. Nicméně mnich Silouan z Athos řekl: „Někteří přilnou ke zvířatům, ale tím urážejí Stvořitele, protože člověk je povolán žít věčně s Pánem, vládnout s Ním a milovat jediného Boha. Člověk by neměl mít zaujatost vůči zvířatům, ale měl by mít pouze srdce, které se smiluje nad každým tvorem.” To potvrzují slova Písma svatého: „Blaze tomu, kdo se smiluje nad dobytkem, ale srdce bezbožných je tvrdé“ (Přísloví 12:10). Pán se samozřejmě stará o každé stvoření, včetně zvířat. Samozřejmě ho můžete požádat o dlouhý život pro vaši kočku, pokud máte tak citlivé srdce. Církev nemá zvláštní modlitební řád za uzdravení zvířat. Ale pokud zvíře onemocní, nikdo nám nebrání požádat Boha vlastními slovy, aby zmírnil jeho utrpení. Můžete také použít modlitební knížky sestavené již dávno. Například modlitba za požehnání stáda nebo modlitební bohoslužba při ničivé nemoci hospodářských zvířat. V roce 2015 schválil Posvátný synod „Obřad modlitebního zpěvu za zachování Božího stvoření“, který se koná každoročně první neděli v září. Ale nemodlí se za odpočinek zvířat. A rozhodně nemůžete vykonávat svátost křtu na zvířeti. To je zbytečné a dokonce rouhání. Jenom rozumný člověk může být pokřtěn – aby z vlastní touhy nebo slibu svých rodičů a kmotrů (kmotrů) pro něj mohl patřit do Církve Kristovy.
– Má pes duši? Zemřel mi pes, který byl mým dlouholetým přítelem. Mám o ni strach. Kam jdou duše zesnulých mazlíčků po smrti?
— V křesťanské církvi panuje shoda, že zvířata mají duši. Ale pokud jde o její nesmrtelnost, představy o tom jsou různé. Nejběžnějším pojetím je, že duše zvířat jsou smrtelné a umírají s tělem. Tak Basil Veliký s odkazem na knihu Leviticus píše: „Neboť podle Písma je život každého zvířete jeho krví“ (Lv 17: 11)a zkondenzovaná krev se obvykle promění v maso a zkažené maso se rozloží na zemi, pak je duše dobytka při vší spravedlnosti něčím pozemským.“ A pokud ano, pak otázka umístění duše zvířete po smrti zmizí. Pro němá stvoření neexistuje nebe, ale jako útěcha neexistuje peklo. Zástupci jiného názoru věří, že zvířata mají nesmrtelnou duši, a tedy možnost zdědit věčný život. Vyjadřovali to i někteří světci. Například hieromučedník Irenej z Lyonu nebo mnich Simeon Nový teolog, který řekl, že v budoucnu dojde k obnově celého světa, nejen lidské populace. „Pak bude vlk žít s jehnětem a levhart si lehne s kůzlátkem; a tele, lvíček a vůl budou spolu a malé dítě je povede. A kráva se bude pást s medvědicí a jejich mláďata budou ležet spolu a lev bude žrát slámu jako vůl. A dítě si bude hrát nad aspovou dírou a dítě natáhne ruku do hadího hnízda. Neublíží ani nezničí na celé mé svaté hoře, neboť země bude naplněna poznáním Hospodina, jako vody pokrývají moře“ (Izajáš 11:6-9)..
— Jaký je křesťanský způsob, jak se vypořádat s koťaty, která mi na dvoře porodila divoká kočka? Kočku, kterou jsem si vyzvedla, už máme, ale nejsem schopná se o všechny postarat. Nikdo nepotřebuje opuštěná zvířata, v mé obci nejsou útulky – co s nimi? Bolí mě na duši, že je třeba je někam vyhodit.
— Přikázání „Nezabiješ“ platí i pro zvířata, jako pro stvoření Boží, které má duši. Člověk je povolán, aby se staral o své „malé bratry“. Takže zabít koťata, která nebyla očekávána, by byl hřích. Nejrozumnější je podle mého názoru nechat zvířata na vůli Boží.
— Prosím, řekněte mi, jak se církev dívá na eutanazii nemocných zvířat, je-li známo, že neexistuje absolutně žádný způsob, jak pomoci? Na jednu stranu nám nepřísluší rozhodovat o tom, kdy a kdo zemře, ale na druhou stranu je velmi bolestivé uvědomit si, že tvor trpí.
— Lidské utrpení má smysl ve věčnosti, protože lidská duše je nesmrtelná. Duše zvířete je smrtelná, takže její utrpení nemá žádný spásný význam. Pokud však existuje byť jen sebemenší naděje na uzdravení nemocného zvířete, je třeba se o něj trpělivě starat. Pokud taková naděje neexistuje, pak bez ohledu na to, jak moc by si člověk přál, aby smrt nastala přirozeně, bylo by humánnější zachránit mazlíčka před utrpením a utratit ho.
— Zaregistroval jsem březí kočku k nouzové sterilizaci. Je to velmi těžká volba, pláču. Jednou jsem byla na potratu, za což jsem litovala. Teď mám velké obavy.
— Můj názor je, že sterilizace zvířat je životně důležitá nutnost. Zasahujeme tímto způsobem do záležitostí Páně? Pravděpodobně ano. Ale zasahujeme z milosti a volíme menší ze dvou zel. Sterilizace zvířete je každopádně humánnější než vyhodit jeho potomky na ulici a odsoudit je k životu bez domova nebo dokonce ke smrti. Rozhodnutí vždy zůstává na tom, kdo za zvíře zodpovídá, na tom, kdo ho ukryl – na majiteli.
— Je možné oslovit kočku nebo psa lidským jménem? Lidská jména jsou krásná, ale zvířecí jména narušila každého.
— Ortodoxní jméno zvířeti je lepší nedávat, i když se to bohužel dělá všude. Není třeba urážet Boha a Jeho svaté svaté, jejichž jména jsou oslavována duchovními činy. Pojmenováním novorozence doufáme, že vyroste a bude následovat příkladu svého nebeského patrona. V tom je hluboký duchovní význam. Jméno zvířete takový význam nemá. Proč mu tedy dávat lidské jméno? Zvířata by měla mít svá vlastní jména a úkolem majitele je potrápit své mozky, aby pro svého mazlíčka našel originální, nikoli urážlivé jméno.
– Jsem lovec. Ale už nějakou dobu jsem začal přemýšlet, jestli je hřích zabíjet zvířata při lovu.
— Otázkou je, proč lidé zabíjejí zvířata a ptáky. Křesťanská etika bere v úvahu nejen činy, ale také motivy. Ale motivy a cíle lovu mohou být různé. Lovec ze zájmu se liší od lovce, který zabíjí zvířata pro jídlo. V dřívějších dobách bylo druhým dovoleno přijímat svatá tajemství. Ale zabíjet pro sport, myslím, by byl hřích.
— Je možné dávat zvířatům svěcenou vodu? Dobytek je nemocný a já bych si opravdu přál, aby mu Bůh pomohl s jeho uzdravením.
– Proč? Jaký druh rozmaru? Za prvé, svěcená voda není lék a její použití věřícím má úplně jiný význam, má sice léčivé vlastnosti, ale ne pro němého tvora. Za druhé, svěcená voda je svatyně (agiasma), člověk s ní zachází s úctou. Zaměření na evangelium: „Co je svaté, nedávejte psům“ (Matouš 7:6).
— Moji milovaní pastevečtí psi byli otráveni jednou osobou. Mohu se modlit za mrtvé a jak? Druhá otázka je, co mám s tímto člověkem dělat. Nechci kvůli němu jít do vězení. Ale jak se můžete vrátit k míru ve své duši?
— Jak již bylo řečeno, nemodlí se za odpočinek zvířat. A za toho, kdo vraždu spáchal, se modlete, ať je to jakkoli těžké, aby ho Pán osvítil, obměkčil jeho srdce, naučil ho milosrdenství, aby už nikdy nic podobného neudělal. Toto nám Pán přikázal: “Já vám však říkám, milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás zneužívají a pronásledují.” (Matouš 5:44). Taková modlitba je užitečná jak pro toho, za koho se modlí, tak pro toho, kdo se modlí.
Připravila Maria German
Při citaci je vyžadován odkaz (hypertextový odkaz) na webové stránky metropole Nižnij Novgorod.
Zvířata jdou po smrti podobnou cestou jako lidé, ale s určitými rozdíly.
Za prvé, Zvířata mají 3 těla: fyzické, éterické a touhové tělo. To znamená, že se mohou dostat pouze do Světa touh. Za druhé jsou zvířata ovládána tzv Skupinový duch (který je řízen a asistován Archanděly). Skupinový duch (jak to nazval Max Handel) je něco jako obrovský mrak, ve kterém se nacházejí všechny malé dušičky samostatného druhu zvířat. Tito. pro kočky je jeden skupinový duch, pro koně jiný atd. – naprosto každý druh má svého skupinového ducha. Když přijde čas zrození na Zemi, z tohoto obrovského skupinového ducha je uvolněna jedna duše semene a jde ke každému z mladých.
Během života na zemi je duše zvířete úzce spojena s jeho skupinovým duchem – pomáhá mu zvyknout si a přizpůsobit se životu. Je to on, kdo pomáhá ptákům létat přes půl zeměkoule, ovládá také zvířecí instinkty a jejich chování v různých situacích. U lidí je duše přísně individuální a nikdy se neslučuje do nějakého obrovského konglomerátu duší, zvířata ještě nedosáhla tohoto bodu ve svém vývoji. To je důvod, proč jsou si zvířata stejného druhu tak podobná a chovají se téměř stejně (lidé jsou všichni různí).
Výňatek z „rosikruciánského konceptu“:
Člověk je individuální. Živočichové, rostliny a minerály se dělí na druhy. Nejsou individualizováni ve stejném smyslu jako lidé. Ve skutečnosti rozdělujeme lidstvo na rasy, kmeny a národy; rozlišujeme rozdíl mezi Kavkazanem, Černochem, Indem atd.; ale o tom to není. Chceme-li studovat zvyky lva nebo jakéhokoli jiného druhu nižších zvířat, stačí pro tento účel vzít jeden exemplář tohoto druhu. Když jsme se naučili zvyky jednoho zvířete, učíme se zvyky druhu, ke kterému patří. Všichni členové stejného zvířecího kmene jsou si podobní. To je to, o čem mluvíme. Lev, nebo jeho otec, jeho syn, všichni vypadají stejně; není žádný rozdíl v tom, jak budou jednat za podobných okolností. Všichni mají stejné záliby a záliby; jeden je stejný jako druhý.
Každý jednotlivý člověk je „druh“, zákon sám pro sebe, zcela oddělený a nezávislý na ostatních jednotlivcích a tak odlišný od ostatních lidí, jako se liší jeden druh v nižších říších od druhého. Můžeme napsat životopis člověka, ale zvíře nemůže mít životopis. Je tomu tak proto, že v každém člověku přebývá individuální duch, který diktuje myšlenky a činy každé jednotlivé lidské bytosti, zatímco všem různým zvířatům a rostlinám daného druhu je společný pouze jeden skupinový duch. Na všechny zvenčí působí skupinový duch. Tygr, který se toulá divokou indickou džunglí, a tygr zavřený v kleci potulného zvěřince jsou oba výrazy stejného skupinového ducha. Ovlivňuje oba ze Světa touh stejně, protože vzdálenost v jemných světech je téměř zničena.
Skupinoví duchové nižších království se ve vyšších Světech nacházejí odlišně, jak uvidíme, když prozkoumáme vědomí různých království; ale abychom správně pochopili postavení těchto skupinových duchů v jemných světech, je nutné si pamatovat a jasně porozumět tomu, co bylo řečeno výše o všech formách ve viditelném světě, jak byly krystalizovány z modelů a idejí v jemných světech, jak tomu bylo znázorněno na příkladech architektova domu a vynálezcova stroje. Stejně jako šťávy z měkkého těla hlemýždě krystalizují do tvrdé ulity, kterou nese na zádech, podobně duchové ve vyšších světech ze sebe vykrystalizovali hustá, hmotná těla různých království.
co se stane potom?
Zvíře zpočátku zůstává nějakou dobu v prostředí, kde žilo dříve. Na příkladu domácích zvířat můžeme říci, že zesnulý pes zůstane dlouho v domě svého majitele a bude ho všude následovat. Vůbec nechápe, proč se jí majitel přestal věnovat a už se s ní nemazlí a nehraje. Dostal jsem dopisy popisující přesně tuto situaci. Proto vždy radím, abyste po smrti svého milovaného mazlíčka zkusili s ním nějakou dobu nahlas komunikovat, velmi mu to pomáhá. Postupně si ale přírodní zákony vyberou svou daň a duše tohoto zvířete se začne zvedat o něco výš, přičemž se postupně vlévá zpět do svého Skupinového ducha, ze kterého kdysi vzešlo, až s ním zcela splyne a nerozpustí se mezi mnoha další duše, které a tvoří Skupinového ducha. Navíc každá duše přináší svou vlastní zkušenost života na Zemi, čímž se účastní evoluce celého druhu. A tak duše každého druhu procházejí svým vývojem, účastní se a přispívají k rozvoji svého druhu.
Po smrti zvířecí duše stoupá do Světa touh a zůstává tam poměrně krátkou dobu: od roku do 20 let a poté se znovu narodí.
Můžete také přidat o ohrožené druhy . Před učením rosekruciánů jsem se sám velmi obával o umírající druhy zvířat na Zemi. Ale ukázalo se, že všechno má logické vysvětlení a je velmi pozitivní! Když zvířata jednoho druhu, mnohokrát znovuzrozená a přispívající k obecné evoluci daného druhu, dokončí všechny možné životní lekce, postupně přecházejí k dalšímu, vyvinutějšímu druhu, dokud všichni jedinci daného druhu nepřejdou. na. A pak říkáme, že tento druh na Zemi vyhynul. Ve skutečnosti se duše tohoto druhu ve svém vývoji povznesly o stupínek výše a člověk by za ně měl být rád. Nyní vám nemohu poskytnout přesnou tabulku druhů, ze které byste mohli zjistit, ze kterého druhu zvířata pocházejí. Ale obecně, mít znalosti zoologie a biologie si to dokážete představit sami.
Jen dodám, že nejvyvinutější ze všech zvířat jsou zvířata domácí. Být blízko člověka, už se od nás postupně učí svou další úroveň, protože někdy v budoucnu se posunou na vyšší úroveň a stanou se lidmi.
Zde jsou tabulky, které vám pomohou pochopit tento problém:
Neexistuje žádný dirigent – to znamená, že toto tělo neexistuje a nedosáhne tohoto Světa (nedostane se tam).
Všechny informace vycházejí z učení rosekruciánů podle děl Maxe Händela
S úctou a láskou Vaše Světlana Bordnerová.
