Vzteklina (vzteklina) je akutní zoonotické onemocnění virové etiologie, které se rozvíjí po kousnutí člověka infikovaným zvířetem. Onemocnění způsobují RNA viry (rhabdoviry).
Onemocnění se projevuje těžkým poškozením centrálního nervového systému a smrtí.
Na vzteklinu neexistuje žádný lék. Vakcína proti vzteklině je pro člověka pokousaného nemocným zvířetem jediná šance na přežití. Proto by očkování mělo být provedeno okamžitě.
Většina případů rozvoje vztekliny u pacientů je způsobena pozdním vyhledáním specializované pomoci, dále porušením doporučeného režimu v období preventivního očkování nebo nedokončením specifické imunizace.
Inkubační doba vztekliny u lidí
Ve většině případů se inkubační doba rhabdovirů pohybuje od jednoho do 3 měsíců. V některých případech však může být tato lhůta zkrácena na jeden týden. Maximální inkubační doba pro virus vztekliny nepřesahuje jeden rok.
Vzhledem k tomu, že inkubační doba může být u některých pacientů zkrácena, měla by být profylaxe vakcínou a séroterapie provedena urychleně, ihned poté, co vzteklé zvíře kousne nebo sliní oblast poraněné kůže pacienta.
Pokud je to možné, mělo by být vyšetřeno zvíře, které pacienta pokousalo. Stav zvířete se sleduje deset dní. Současně se provádějí laboratorní testy k identifikaci rhabdovirů u zvířete.
Pokud jsou obdrženy negativní odpovědi testu a zvíře zůstane zdravé do deseti dnů od pozorování, profylaxe vztekliny u pokousané osoby se zastaví.
Za této situace je zahájení zavádění vakcín proti vzteklině před obdržením výsledků studie odůvodněno skutečností, že dosud nebyl vyvinut lék na vzteklinu. Nemoc je charakterizována absolutní letalitou. Veškerá léčba, kdy se u člověka objeví příznaky vztekliny, se redukuje pouze na zmírnění jeho stavu až do smrti.
Prevence vztekliny u lidí prostřednictvím nouzového podání vakcíny proti vzteklině je jediným způsobem, jak zabránit rozvoji tohoto onemocnění a jeho následkům.
Jak se můžete nakazit?
K infekci rhabdoviry dochází po kousnutí člověka infikovaným zvířetem. Infekce může nastat také v důsledku kontaktu infikovaných slin s oblastmi postižené kůže.
Ve většině případů se obyvatelé měst nakazí po kousnutí psem. Případy infekce po kousnutí kočkou jsou mnohem méně časté.
Citlivost k viru vztekliny je vysoká u všech teplokrevných zvířat. Proto se můžete nakazit po kousnutí jakéhokoli infikovaného zvířete (netopýr, krysa, veverka, kůň, liška, vlk atd.).
Na základě příčin vztekliny se dělí na městskou a přirozenou vzteklinu.
Základní fakta o vzteklině
Venkovská vzteklina tvoří 2/3 všech případů. Je to dáno tím, že obyvatelé venkova mají vyšší riziko kousnutí vzteklým zvířetem než obyvatel města.
Nejčastějšími příčinami městské vztekliny jsou kousnutí od psů, netopýrů a koček. Ohniska přirozené vztekliny jsou obvykle spojena s útoky lišek a vlků.
Po kousnutí do ruky je výskyt vztekliny asi sedmdesátiprocentní. Maximální pravděpodobnost infekce a rychlého rozvoje onemocnění s minimální inkubační dobou nastává u kousnutí do krku a obličeje (pravděpodobnost infekce je více než 95 %).
Vzteklina je častější u dětí než u dospělých. Děti si totiž často hrají s toulavými zvířaty a mohou dostat drobná kousnutí, která nehlásí dospělým. Netopýři jsou v současnosti obzvláště nebezpeční. V tomto ohledu se přísně nedoporučuje pokoušet se chytit holýma rukama myš, která vletěla do bytu nebo na balkon.
Nutno podotknout, že ve státech, kde platí přísná omezení dovozu zvířat a byla pro ně zavedena povinná očkování, se vzteklina prakticky nevyskytuje. Taková preventivní opatření jsou běžná v Japonsku, Velké Británii atd.
Přenáší se vzteklina z člověka na člověka?
Virus vztekliny se na člověka přenáší pouze z infikovaného zvířete.
Při kontaktu s pokousaným člověkem k přenosu viru nedochází. Byly ojedinělé případy infekce během transplantace rohovky od osoby, která zemřela na vzteklinu.
Teoreticky je možný přenos viru z osoby s terminální vzteklinou na jinou osobu. K tomu však musí nemocný pacient nejen kousnout jiného člověka, ale také prokousnout kůži. Nebo by se velké množství slin od pacienta v terminálním stádiu vztekliny mělo dostat do kontaktu s postiženou oblastí kůže (otevřené rány).
V praxi lidé se vzteklinou nepředstavují epidemiologické nebezpečí.
Virus vztekliny se nepřenáší z člověka na člověka vzdušnými kapkami nebo líbáním.
Podle posledních studií je aerogenní přenosový mechanismus (extrémně vzácný) možný pouze při návštěvě jeskyní s obrovským množstvím netopýrů.
Můžete dostat vzteklinu bez kousnutí?
Kromě kousnutí může dojít k infekci po kontaktu se slinami nemocného zvířete na otevřených lézích kůže nebo sliznic. K infekci nedojde, pokud se sliny zvířete dostanou na neporušenou kůži, například zvíře nemohlo prokousnout tlustý rukáv kabátu, kalhot atd., ale látka se nasákla slinami, které se dostaly na kůži.
Povinné je vyšetření zvířete a prevence (injekce proti vzteklině lidem) po kousnutí nebo slinění otevřených ran.
V ojedinělých případech je možný vertikální přenos viru z matky pokousané zvířetem na dítě.
Jak se vzteklina vyvíjí?
Virus vztekliny se objeví ve slinách osm až deset dní předtím, než zvíře vykazuje známky onemocnění. Proto i po kousnutí zdánlivě normálním zdravým zvířetem byste měli urychleně ošetřit ránu mýdlem na prádlo a konzultovat s lékařem preventivní opatření.
Pokud je to možné, mělo by být zvíře také převezeno k lékaři k dalšímu pozorování a vyšetření.
Existují dva typy viru vztekliny:
- ulice (divoké varianty viru běžné u zvířat);
- fixní (tento typ viru vztekliny se používá k vytvoření vakcín).
Oba viry mají podobnou antigenní povahu, proto po podání vakcíny vyrobené z fixního kmene vzniká imunita i vůči divokému viru.
Po infekci se rhabdovirus šíří podél nervových vláken. Je také možné hematogenní a lymfogenní šíření viru.
Virus je charakteristický svým tropismem pro acetylcholinové receptory, který přispívá k poškození mnoha skupin neuronů, rozvoji hyperexcitability reflexního typu a následně ke vzniku paralýzy.
Mozek infikované osoby je postižen otokem, krvácením a těžkými nekrotickými a degenerativními změnami. Vzteklina způsobuje poškození všech mozkových struktur. Oblast čtvrté komory podléhá nejzávažnějším degenerativním změnám.
Příznaky vztekliny u lidí
Těžké poškození centrálního nervového systému vede k:
- rozvoj konvulzivních kontrakcí dýchacích a polykacích svalů;
- prudké zvýšení slinění (vylučování slin a hojné pocení;
- závažné poruchy dýchacího a kardiovaskulárního systému.
Další migrace viru vztekliny po těle je doprovázena jeho průnikem do všech orgánů a rozvojem mnohočetného orgánového selhání.
První známky vztekliny u lidí jsou výskyt fenoménu jizev, nejasné obavy a deprese. Následně je zaznamenán přídavek paroxysmů vztekliny a různých fobií.
Fenomén jizvy se skládá ze silného pocitu pálení, stejně jako dotěrné a bolestivé bolesti v místě kousnutí. Bolest se šíří podél nervových vláken umístěných v místě kousnutí. Je také zaznamenáno silné zarudnutí a otok jizvy.
Paroxysmy vztekliny se nazývají specifická reakce pacienta na působení jakýchkoli dráždivých látek. Pacienti se chvějí, natahují třesoucí se paže dopředu (mírným chvěním prochází i tělo) a házejí hlavou dozadu. Charakteristický je také výskyt inspirační dušnosti (neschopnost se plně nadechnout).
Nejindikativnějšími fobiemi (strachy) se vzteklinou bude výskyt hydrofobie (strach z vody), aerofobie (strach ze vzduchu), akusofobie (strach z různých zvuků), fotofobie (strach ze světla).
Klasifikace vztekliny
Podle charakteru výskytu se nemoc dělí na epizootickou městskou a přirozenou vzteklinu.
Klinické formy zahrnují bulbární, meningoencefalitickou, cerebelární a paralytickou formu.
Období onemocnění jsou rozdělena do tří fází:
- předzvěsti (první stupeň);
- vzrušení (2);
- paralýza (3).
Rozlišuji také dvě formy nemoci: násilnou a paralytickou.
První příznaky vztekliny u lidí
První příznaky vztekliny se u člověka mohou objevit již týden po kousnutí, častěji však inkubační doba viru končí jeden až tři měsíce po kousnutí.
U pacientů stoupá teplota (zpravidla je charakteristická nízká horečka), rozvíjí se fenomén jizvy, objevují se stížnosti na celkovou nevolnost, výskyt nevysvětlitelné úzkosti a deprese. Dochází k poruchám spánku, možná jak nočním můrám, tak nespavosti.
Pacienti si také stěžují na silné sucho v ústech, špatnou chuť k jídlu, bolesti hlavy, dušnost a tachykardii.
První fáze vztekliny trvá jeden až tři dny.
Druhá fáze je doprovázena výrazným vzrušením. Objevuje se jeden z nejspecifičtějších příznaků vztekliny – těžká hydrofobie. Strach z vody je tak silný, že pokus přinést pacientovi sklenici vody ke rtům způsobí bolestivou křeč hrtanu a záchvat dušení.
Pacienti odmítají vodu i přes silnou dehydrataci a extrémní žízeň. Konkrétně natažení třesoucích se rukou dopředu a drobné záškuby obličejových svalů. Takové příznaky se objevují nejen tehdy, když pacient vidí vodu, ale také když slyší její zvuk (otevřený kohoutek).
Aerofobie se projevuje rozvojem záchvatu z nádechu čerstvého vzduchu. V některých případech může být útok doprovázen výraznou agresivitou, pacienti se snaží napadnout personál nemocnice. Období agrese a násilí jsou doprovázena výrazným sliněním.
Dochází k zostření rysů obličeje, vpadlým očím a rozšířeným zornicím.
Po obdobích násilí se pacient vzpamatuje a plně si uvědomuje, co se děje. Také si pacienti plně pamatují vše, co se stalo.
Po rozvinutí hydrofobie žijí pacienti několik dní (výjimečně více než šest dní).
Sestup pacienta do „zlověstného klidu“ je známkou bezprostřední smrti. Příčinou smrti je ochrnutí srdečního a dýchacího svalstva.
V ojedinělých případech jsou možné varianty tiché vztekliny (obvykle po útoku upírů). Onemocnění probíhá s klinickou paralýzou bez stadia excitace.
Celková doba trvání vztekliny je od pěti do osmi dnů. Delší průběh onemocnění je extrémně vzácný.
Diagnostika vztekliny u lidí
Pro stanovení diagnózy vztekliny je nesmírně důležitá anamnéza (pokousání zvířetem). Pokud je to možné, zvíře by mělo být odchyceno a vyšetřeno.
V úvahu se berou i specifické příznaky onemocnění. Diagnostika vztekliny se dělí na intravitální a postmortální.
Test na vzteklinu u lidí
Intravital se provádí provedením:
- virologické vyšetření biologického materiálu (sliny, mozkomíšní mok);
- PCR, ELISA, RIF;
- studium otisků rohovky.
Pro postmortální diagnostiku se využívá elektronová mikroskopie zmrazené mozkové tkáně, imunohistochemické vyšetření mozku, ale i MFA či PFA.
Veškeré práce s virem vztekliny jsou prováděny pouze ve specializovaných laboratořích za dodržení nejpřísnějších bezpečnostních opatření a protokolů pro práci se zvláště nebezpečnými infekcemi.
Léčba vztekliny u lidí
Neexistuje žádný lék. Veškerá léčba spočívá ve vytvoření co nejšetrnějších podmínek pro pacienta a zmírnění jeho stavu až do smrti. Po smrti se tělo podrobí povinné kremaci.
Byly učiněny pokusy léčit vzteklinou gama globuliny, ale neexistují žádné údaje o jejich účinnosti.
K dnešnímu dni bylo hlášeno pouze šest případů přežití vztekliny. Nejznámější pacientkou je Gina Gies, která byla léčena podle protokolu z Milwaukee.
Toto je experimentální léčba vyvinutá Dr. Rodney Willoughby. Terapie spočívá v uvedení pacienta do indukovaného kómatu (k ochraně centrálního nervového systému, dokud tělo nevytvoří protilátky proti viru) a použití antivirotik.
Pacient strávil sedm dní v kómatu. Celkově léčba trvala 31 dní. Následné studie ukázaly, že její mozek nebyl poškozen. Mentální a kognitivní funkce byly zcela zachovány.
Prevence a očkování proti vzteklině u lidí
Po kousnutí zvířat musíte ránu okamžitě důkladně umýt mýdlem na prádlo a tekoucí vodou, ošetřit ji alkoholem a jódem. Je přísně zakázáno kauterizovat nebo vyříznout ránu, protože to přispívá k šíření viru.
Po ošetření v nemocnici se rána posype práškem obsahujícím gamaglobuliny proti vzteklině.
Už nedávají 40 injekcí proti vzteklině do žaludku. Tato metoda je zastaralá.
Osoba by měla být očkována proti vzteklině nejpozději do dvou týdnů od okamžiku kousnutí. Po uplynutí stanovené doby je prakticky neúčinná.
Schéma očkování proti vzteklině
V současné době se používá následující schéma očkování proti vzteklině pro člověka: 1 mililitr vakcíny pětkrát v den kousnutí. Lék se injikuje do ramene nebo stehna. Dále se vakcína proti vzteklině aplikuje třetí, sedmý, čtrnáctý, dvacátý osmý (nebo třicátý) a devadesátý den po kousnutí.
Injekce se aplikuje 28. nebo 30. den v závislosti na výrobci vakcíny.
V případě těžkého kousnutí nebo pozdní léčby (10 dní od okamžiku kousnutí) se navíc k vakcíně podávají gamaglobuliny proti vzteklině.
Preventivní očkování se doporučuje lidem pracujícím se zvířaty, myslivcům, výzkumníkům, veterináři atd. Vakcína proti vzteklině platí zhruba rok. Proto u pacientů pokousaných zvířetem do jednoho roku po úplné vakcinaci je očkování indikováno pouze v den kousnutí + třetí a sedmý den.
Preventivní očkování se provádí při aplikaci, stejně jako sedmý a třicátý den. O rok později je indikováno první přeočkování (jedno podání), další podání vakcíny každé tři roky (jednorázové podání vakcíny).
Nežádoucí účinky očkování proti vzteklině u lidí
Nežádoucí účinky vakcíny se mohou projevit rozvojem otoku v místě vpichu, bolestí, horečkou, gastrointestinálními poruchami dyspeptického charakteru, artritidou a zvětšenými lymfatickými uzlinami.
TOGBUZ “GB pojmenovaná po S.S. Bryukhonenko”
chirurgické oddělení st.m/s
Široková E.V.
Vzteklina je infekční onemocnění způsobené virem vztekliny Neuroryctes. Ovlivňuje nervový systém a způsobuje mozkovou encefalitidu. Vzteklinou se můžete nakazit od nemocného zvířete. K tomu není nutné být pokousán – stačí, aby zvíře olízlo poškozenou kůži, například poškrábanou ruku.
Doba inkubace
Nemoc přenášejí ptáci, hlodavci a větší zvířata. Lidé se nakazí od psů (v 60 % případů); lišky (24 %); kočky (10 %); vlci (3 %); krysy a jiná zvířata (3 %).
Vzteklina se u infikované osoby neprojeví okamžitě. Inkubační doba je 1-3 měsíce. Ve vzácných případech se virus projevil již 12 dní po infekci. V lékařství byly zaznamenány případy, kdy byl člověk nositelem virové infekce déle než rok a až po tak dlouhé době onemocněl a zemřel.
Obrázek nemoci
Nemoc se vyvíjí ve fázích. V první fázi začne infikovaná osoba pociťovat svědění, bolest a pálení v oblasti kousnutí. Rána se může zahojit, ale otok dlouho nezmizí. Bolestivé pocity se rozšířily po končetině, pokud byla ruka nebo noha pokousána. Pokud je člověk kousnut do obličeje, zažívá halucinace.
Poškození nervového systému začíná téměř okamžitě. Infikovaná osoba prožívá těžkou depresi, je v depresivním stavu, vidí hrozné sny a trpí nedostatkem chuti k jídlu. Teplota zůstává po celou dobu zvýšená. Někdy lze pozorovat obrácenou reakci – psychomotorickou agitaci.
Ve druhém stadiu se u pacienta rozvíjí nepřekonatelný strach z hydrofobie. Dokonce i pokus vypít sklenici nějakého nápoje nebo zvuk tekoucí vody vyvolává křeče v krku a strach z udušení. Pacient je téměř neustále ve stavu silného vzrušení, trpí halucinacemi, silně se potí.
Stejně jako zběsilá zvířata i lidé hojně slintají. Na pozadí poškození mozku dochází k útokům agrese (člověk si trhá oblečení, útočí na ostatní). Pokud během jednoho z těchto útoků nenastane smrt, pak začíná paralýza obličeje a končetin. To je jistá známka blížící se smrti. Pacient se uklidní, ale pak dojde k ochrnutí srdce a smrti.
Jak poznat nemocné zvíře
Problém tohoto onemocnění spočívá v tom, že je téměř nemožné vyléčit, jakmile se již objevily klinické příznaky. Progresi onemocnění lze zastavit pouze očkováním. Vakcína proti vzteklině musí být podána naléhavě, ihned po kousnutí.
Je třeba mít na paměti, že i domácí kočka může být nositelem viru, pokud byla v kontaktu s nemocným zvířetem. Inkubační doba viru u zvířat trvá 3-10 dní, takže v rané fázi infekce není možné poznat, že je zvíře již nemocné. Může se chovat klidně, ale v krvi bude mít obrovské množství viru. Toto zvíře je velmi nakažlivé.
Když virus zachytí nervové buňky, začnou se objevovat příznaky vztekliny: agrese (zvíře útočí bez zjevného důvodu, bolestivě reaguje na jakékoli dráždivé látky), slintání (sliny mohou téct jako řeka nebo se jako pěna shromažďovat v rozích úst). Pro majitele je snazší pozorovat domácího mazlíčka, takže pokud zvíře náhle začne být letargické, schovává se v tmavých koutech nebo téměř nic nejí, je třeba ho okamžitě vzít k veterináři!
Ve vzrušené fázi pes téměř nepřetržitě vrčí a štěká, až začne chrapat. Všechno ji dráždí: jakýkoli křik, ostré světlo atd. Kvůli křečím hltanových svalů nemůže pít vodu. Zvíře silně sliní, má ochablou čelist a jazyk mu visí z tlamy. Často dochází k zakalení oční rohovky. Po stádiu vzrušení nastává období relativního klidu, kdy se zvíře stává obsedantně přítulným. To je první známka blížící se paralýzy a následné smrti.
Člověk si musí pamatovat, že prognóza tohoto onemocnění je vždy nepříznivá. V celé historii moderní medicíny byly zaznamenány pouze dva případy uzdravení, které lékaři mohou vysvětlit pouze zvláštnostmi imunitní odpovědi těla. V obou případech se jednalo o 15leté teenagery, které lze označit za opravdové šťastlivce.
