Vznik plemene dnes známého jako rotvajler z římských pasteveckých psů byl zásluhou militantní Římské říše, která snila o dobytí Evropy. K dosažení svého cíle potřebovala obrovskou armádu a neuvěřitelné množství proviantu, který ji živil. Vzhledem k tomu, že v té době nebylo po chladicím zařízení ani památky, muselo být maso určené pro vojáky čerstvé, a proto je doprovázelo živé. K přepravě, doprovázení a střežení takového proviantu na cestách a v nočních táborových zastávkách při dlouhých a vyčerpávajících pochodech armáda potřebovala psa. Pes podobný mastifovi byl pro tuto roli jako stvořený.
Kampaně římské armády se lišily rozsahem, ale nás zajímá ta, která začala kolem roku 74 našeho letopočtu. Římané překročili Alpy a usadili se na území, které je dnes známé jako jižní Německo. Existuje dostatek důkazů poukazujících na zásadní roli, kterou sehráli stateční římští honáčtí psi (pastevci) při průchodu z Říma k řece Neckar.
Dobyté území se nazývalo Flavian Land, od předchozích se příznivě lišilo mírným klimatem, úrodnou půdou a strategickou polohou. Proto bylo rozhodnuto postavit na něm město římské říše se vší nádherou, která mu neodmyslitelně patří.
Není pochyb o tom, že potomci původních římských honáckých psů na něm během následujících dvou století hlídali stáda. kolem roku 260 našeho letopočtu Švábské kmeny vyhnaly Římany z Flaviovy země, i když se nadále zabývali zemědělstvím a obchodem s dobytkem, stále potřebovali pomoc psů.
Kolem roku 700 nařídil místní kníže na troskách bývalých římských lázní postavit křesťanský kostel. Při stavbě narazili stavitelé na červené dlaždice lemující podlahy lázní, což se promítlo i do názvu města – „Z červených dlaždic“ (das Rot Wil), později bylo přejmenováno na Rotweil.
Vliv Rottweilu jako kulturního a obchodního města každým rokem narůstal a do poloviny dvanáctého století bylo vedle něj, na vysokých březích řeky, postaveno zcela nové město se složitým systémem opevnění. Bezpečnost nového místa přilákala nové obchodníky s dobytkem a v jeho blízkosti se začali soustřeďovat řezníci. Expanze trhu s masem si nevyhnutelně vyžádala stále více psů.
Potomci římských pasteveckých psů tvrdě pracovali až do 19. století, kdy byla jízda dobytka zakázána a navíc železnice a osli nahradili psí povozy.
Řeznický pes Rottweil, jak se plemenu začalo říkat, zažily těžké časy. Jejich potřeba prakticky zmizela, ale v té době byli psi chováni pouze pro práci. Jejich počet se tak prudce snížil, že v roce 1882 byl na výstavě psů v Heilbronnu předveden pouze jeden, zdaleka ne nejlepší zástupce plemene.
Letopisy kynologie se o rotvajlerovi zmiňují až v roce 1901, kdy byl založen Spojený klub rotvajlerů a leonbergerů. Netrvalo to dlouho, ale zanechalo znatelnou stopu, protože pod jeho vlivem byl sepsán první standard plemene rotvajler. Hlavní věc je, že plemeno neztratilo ani svůj typ, ani svůj charakter.
Za 19
01-1907 získal rotvajler uznání jako policejní pes. Dne 13. ledna 1907 byl uspořádán Německý klub rotvajlerů a 26. dubna téhož roku Mezinárodní klub rotvajlerů. 14. srpna 1921 byl ve Würzburgu vytvořen Národní (celoněmecký) klub rotvajlerů Německa – ADRK, ve kterém bylo registrováno 3400 rotvajlerů.
Dvojí evidence psů a zmatky v tomto ohledu pokračovaly až do roku 1924, kdy ADRK vydal první plemennou knihu.
Od svého vzniku, navzdory obtížím, s nimiž se setkala během druhé světové války, se ADRK podařilo zůstat předním chovatelským klubem v Německu. Pod jeho vedením byly prováděny kompetentní a cílené chovatelské programy pro rotvajlery v samotném Německu i za jeho hranicemi.
Rottweiler se sice fyzicky odchýlil od svých římských předků, ale jeho vlastnosti, které byly v římských dobách tolik obdivovány, jsou plně zachovány a proto je toto plemeno dnes tak vysoce ceněno.
(Informace byly převzaty z knihy M. Frumena)
