Jaký je projev lidské adaptace v přirozeném prostředí?

Institut dohledu Adaptace: vědecká a metodická podpora Vlastnosti adaptace studentů 1. ročníku na studium na vysoké škole

Vlastnosti adaptace studentů 1. ročníku na studium na vysoké škole

Je známo, že jedním z nejdůležitějších pedagogických úkolů každé vysoké školy je práce se studenty prvních ročníků s cílem jejich rychlejší a úspěšnější adaptace na nový systém vzdělávání, na nový systém společenských vztahů a na jejich zvládnutí nové role studentů.

Úkolem univerzity v tomto těžkém období pro mladého člověka je pomoci mu co nejrychleji a nejúspěšněji se adaptovat na nové podmínky učení a zařadit se do řad studentů.

Problém adaptace je aktuální pro všechny úrovně vzdělávání. Přes existující rozdíly v cílové, obsahové a procesní složce je adaptační proces na každé vzdělávací úrovni charakteristický přítomností jak specifických, tak obecných.

Potřeba adaptace u člověka vzniká, když začne interagovat s jakýmkoli systémem za podmínek určitého nesouladu s ním, což vytváří potřebu změny. Tyto změny mohou souviset s osobou samotnou nebo se systémem, se kterým interaguje, a také s povahou interakce mezi nimi. To znamená, že spouštěčem procesu lidské adaptace je změna jeho prostředí, ve které se jeho obvyklé chování ukáže jako neúčinné nebo dokonce neúčinné, což vytváří potřebu překonávat obtíže spojené právě s novostí podmínek.

Kategorie adaptace je jedním z nejobecnějších pojmů, které definují vztah živého organismu k jeho prostředí. Zavedený v roce 1865 Aubertem k označení změn citlivosti při dlouhodobém vystavení adekvátnímu podnětu se stal jedním z ústředních pojmů ve vědách o živé přírodě: filozofii, fyziologii, medicíně, psychologii.

Existuje mnoho definic fenoménu adaptace. V zobecněné podobě je adaptace popisována jako adaptace nezbytná pro adekvátní existenci v měnících se podmínkách, stejně jako proces začleňování jedince do nového sociálního prostředí, osvojování si specifik nových podmínek. Většina badatelů spatřuje specifičnost lidské adaptace v jeho schopnosti aktivně vědomě ovlivňovat prostředí. Ve srovnání s různými druhy zvířat jsou adaptační schopnosti lidí, kteří mají nejen biologickou, ale i rozvinutou sociální základnu, určovány nejširším spektrem „flexibilních vazeb“. Sociální adaptace je proces začleňování jedince do sociální skupiny, který zahrnuje jeho přijetí skupinových norem, hodnot, standardů, stereotypů a požadavků.

V moderní sociologii a psychologii je pojem adaptace považován za proces a výsledek navazování harmonických vztahů mezi jedincem a sociálním prostředím. Podle Zh. G. Senokosova tedy „podstatou adaptace je uvést subjekt adaptace do optimálního souladu s požadavky prostředí (objekt adaptace). Při narušení stability (přesun subjektu do jiného prostředí, jiných podmínek nebo při změně prostředí samotného) dochází k nesouladu v interakci mezi subjektem a objektem v systému, což vede k funkční poruše a ztrátě celistvosti. V důsledku toho nastává adaptační situace, kdy systém (nebo jeho jednotlivé prvky) usiluje o obnovení narušené rovnováhy. Tato situace je typická pro všechny typy lidské adaptace, chápané jako aktivní, cílevědomý proces řešení rozporů, které vznikají při interakci s novým přírodním a společenským prostředím.“

V. A. Yakunin chápe adaptaci jako proces interakce mezi člověkem a prostředím, v jehož důsledku rozvíjí modely a strategie chování, které jsou adekvátní měnícím se podmínkám v tomto prostředí. Autor považuje za možné tuto obecnou definici aplikovat na podmínky výchovného prostředí.

V procesu adaptace se člověk přizpůsobuje změnám v sociálním prostředí výběrem nebo restrukturalizací strategií chování. Například kritérium optimálního souladu člověka s podmínkami měnícího se sociálního prostředí použil D. V. Kolesov ke konstrukci modelu fází adaptačního procesu, obsahujícího následující fáze.

Balancování je nastolení rovnováhy mezi okolím a jedincem s projevem vzájemné tolerance k hodnotovému systému a stereotypům chování.

Pseudoadaptace je kombinací vnějšího přizpůsobení se situaci s negativním postojem k jejím normám a požadavkům.

Přizpůsobení je uznání a přijetí základních hodnot nového prostředí.

Asimilace je duševní přeorientování jedince, přeměna dosavadních názorů, orientací a postojů.

Navržený model je dosti podmíněný a popsané fáze se mohou vzájemně překrývat, působit současně nebo zaměňovat.

E. V. Osipchukova identifikuje následující etapy adaptace osobnosti studenta prvního ročníku a podle toho i studijní skupiny, do které patří, do nového sociokulturního prostředí univerzity:

1. počáteční fáze, kdy si jedinec nebo skupina uvědomuje, jak by se měl chovat v novém sociálním prostředí, ale ještě není připraven rozpoznat a přijmout hodnotový systém nového univerzitního prostředí a snažit se dodržovat předchozí hodnotový systém;
2. stádium tolerance, kdy jedinec, skupina a nové prostředí projevují vzájemnou toleranci k hodnotovým systémům a vzorcům chování toho druhého;
3. ubytování, tzn. uznání a přijetí základních prvků hodnotového systému nového prostředí jednotlivcem a zároveň uznání některých hodnot jednotlivce a skupiny novým sociokulturním prostředím;
4. asimilace, tzn. úplná shoda hodnotových systémů jednotlivce, skupiny a prostředí.

V důsledku implementace osobního adaptačního potenciálu v adaptačním procesu je dosaženo určitého stavu osobnosti – adaptace, v důsledku toho výsledek adaptačního procesu.

Dosažení určité úrovně adaptace závisí na tom, jaké strategie adaptivního chování člověk v situaci interakce s okolím zvolí a jak se tyto strategie vzájemně kombinují.

N. N. Melnikov nazývá následující strategie adaptivního chování:

1. aktivní změna prostředí;
2. aktivní sebezměna;
3. opuštění prostředí a hledání nového;
4. stažení z kontaktu s okolím a ponoření se do vnitřního světa;
5. pasivní sebereprezentace;
6. pasivní podřízení se podmínkám prostředí;
7. pasivně čekat na vnější změny;
8. pasivní očekávání vnitřních změn.

Existují studie, které ukazují, že největšího adaptačního efektu, odrážejícího vysokou míru adaptability, je dosaženo kombinací strategií zaměřených na aktivní a současně změnu sebe sama a prostředí. Mírný výsledek adaptace je způsoben vnější adaptací předmětu učení na edukační prostředí, které nezpůsobuje intrapersonální změny, a také dva alternativní modely chování: opuštění prostředí nebo čekání na vnější a intrapersonální změny. Nízká úroveň adaptace, spojená s výrazným negativním efektem v adaptaci, se projevuje odmítnutím subjektu interagovat s vnějším prostředím a ponořením se do svého vnitřního světa.

Výzkumníci uvádějí přítomnost multifaktoriálního determinismu adaptačního procesu a skutečnost, že v různých fázích učení je určován strukturální restrukturalizací psychologických faktorů, které jej určují.

Každý učitel vysoké školy z vlastní zkušenosti ví, že práce se studenty prvního ročníku a pedagogická komunikace se studenty prvního ročníku má své osobité rysy. Je to dáno jak psychofyziologickými charakteristikami věku, tak sociálními faktory.

Adaptaci na studium na vysoké škole ovlivňují tři bloky faktorů: sociologický, psychologický a pedagogický.

Mezi sociologické faktory patří věk studenta, jeho sociální zázemí a typ vzdělávací instituce, kterou již absolvoval. Psychologický blok obsahuje jednotlivé psychologické, sociálně-psychologické faktory: inteligenci, orientaci, osobnostní adaptační potenciál, postavení ve skupině. Do pedagogického bloku faktorů ovlivňujících adaptaci patří úroveň pedagogické dovednosti, organizace prostředí, materiálně-technická základna, TSO atp.

Jakékoli vzdělání, zejména vysokoškolské, není snadný úkol. Je to způsobeno řadou organizačních, metodických a psychologických důvodů. Existují jak obecné obtíže, typické pro všechny studenty, tak specifické, charakteristické pouze pro mladší studenty, např. stresové podmínky, které vznikají u absolventů škol v souvislosti s přechodem na jinou formu činnosti.

Absolventi školy se od prvních dnů vrhají do zcela jiného života, který nezná. A k vyřešení otázky úspěšné adaptace včerejších školáků na nové podmínky je třeba identifikovat nejtypičtější problémy, se kterými se většina studentů potýká v prvním ročníku studia.

Na základě výsledků studie zaměřené na identifikaci hlavních problémů, kterým čelí studenti prvního ročníku Iževské státní technické univerzity, můžeme jmenovat: Níže jsou uvedeny nejvýznamnější problémy prvních měsíců výcviku:

• znatelně zvýšený objem vyučovací zátěže;
• potíže se zvládnutím nových akademických disciplín;
• potíže ve vztazích se spolužáky;
• budování nového systému vztahů s učiteli.

Získaná data byla využita ke stanovení hlavních oblastí činnosti kurátorů akademických skupin, k rozvoji systému organizační, vědecké a metodické podpory vzdělávací a mimoškolní práce s mladšími studenty.

Navíc podle výsledků stejné studie pouze 30 % všech dotázaných studentů prvního ročníku kategoricky popírá potřebu psychologické pomoci. Pro dalších 30 % studentů bylo obtížné odpovědět. Zbývajících 40 % studentů prvního ročníku se domnívá, že psychologickou pomoc potřebují především při řešení následujících problémů:

• překonání stresu před prvním sezením;
• vstup do nového týmu;
• soudržnost studijní skupiny;
• řešení osobních problémů.

Jedním z nejdůležitějších sociálních faktorů ovlivňujících chování studenta prvního ročníku, jeho vztahy k ostatním studentům a vysokoškolským učitelům je změna sociální situace, potřeba zvyknout si na nové podmínky učení, osvojit si novou sociální roli – student vysoké školy.

Vzhledem k multifaktoriální determinaci adaptace studentů na vzdělávací prostředí univerzity je třeba si uvědomit roli pedagogického řízení tohoto procesu. Jednou z efektivních forem takového řízení je činnost institutu kurátorů studentských skupin.

Průzkum mezi studenty prvních ročníků provedený v akademickém roce 2005-2006, kdy Institut kurátorů IzhSTU teprve začínal svou činnost, ukázal, že 41 % studentů prvních ročníků pomohly adaptovat se na nové podmínky studia především vlastní charakterové vlastnosti a schopnosti, jako je družnost, přátelskost, smysl pro humor. Třetina dotázaných studentů se domnívá, že jim jejich kolegové ve skupině pomohli zvyknout si na nové podmínky. Pouze v několika dotaznících bylo zaznamenáno, že během adaptačního období studenti počítají s podporou učitelů.

Bylo nutné změnit situaci, zapojit pedagogický sbor univerzity do aktivní vzdělávací činnosti a mimoškolní práce se studenty, a to již od prvních dnů studia na univerzitě.

Zajištění efektivní adaptace studentů prvních ročníků na nové vzdělávací prostředí bylo cílem, který určoval náplň odpovídajících pedagogických úkolů. Práce tímto směrem nám umožnila identifikovat systém konzistentních a vzájemně propojených kroků:

• studium osobnostních charakteristik studentů prvního ročníku;
• identifikace obtíží adaptačního období a charakteristik „vstupu“ žáků do studentského života;
• analýza a syntéza získaných dat;
• příprava na základě výzkumných dat doporučení pro kurátory a učitele pracující se studenty prvních ročníků s cílem optimalizovat adaptační období;
• konání kulatého stolu za účasti prorektora pro sociální a mimoškolní činnost náměstka. děkani pro výchovnou práci, odborníci z katedry organizační a výchovné práce na problém adaptace studentů 1. ročníku;
• zařazení kurátorské hodiny do osnov studentů 1. ročníku, v rámci které se konají akce různého rozsahu na různé tematické programy;
• rozvoj a neustálé zdokonalování tematických vzdělávacích programů pro studenty 1. ročníku;
• organizování a vedení série praktických hodin se studentskými aktivisty a prefekty prvních ročníků zaměřených na zvýšení úrovně povědomí o obtížích adaptačního období, osvojení si způsobů jejich překonání a rozvoj konstruktivních komunikačních dovedností;
• vývoj série praktických hodin pro skupiny studentů prvního ročníku, které budou později doporučeny k vedení v rámci kurátorské hodiny;
• testování těchto hodin specialisty UVR v reálných studijních skupinách studentů 1. ročníku a provedení nezbytných úprav;
• pořádání a vedení Školy kurátorů a mladých učitelů pracujících se studenty 1. ročníku zaměřené na zvyšování úrovně psychologické a pedagogické gramotnosti učitelů;
• pořádání a vedení metodických seminářů s kurátory prvního ročníku k osvojení metodiky vedení praktických cvičení ve studentských skupinách v rámci kurátorské hodiny;
• sociálně psychologická a vědecko-metodická podpora činnosti kurátorů v procesu osvojování navržené metodiky vedení skupinové výuky se studenty 1. ročníku;
• individuální a skupinové poradenství pro studenty a učitele;
• společné shrnutí, analýza výsledků provedené práce a plánování práce do budoucna.

Na Iževské státní technické univerzitě je tak při řešení pedagogických problémů souvisejících se zvyšováním efektivity adaptace studentů prvních ročníků na studium na univerzitě nejdůležitější role svěřena kurátorům akademických skupin.

Na efektivní adaptaci na univerzitu mají zájem všichni účastníci vzdělávacího procesu: nejen samotní studenti prvního ročníku, ale i pedagogové a pracovníci s nimi pracující, vedení fakult a univerzity.

Není žádným tajemstvím, že úspěšný start do studia může studentovi pomoci v dalším studiu, pozitivně ovlivnit proces budování vztahů s učiteli a spolužáky, upoutat pozornost organizátorů vědeckých studentských spolků a vedoucích různých tvůrčích skupin a studentských spolků, získat pozornost organizátorů vědeckých studentských spolků a také vedoucích různých tvůrčích skupin a studentských spolků. aktivisté fakultního a univerzitního veřejného života.

Úspěšnost adaptace studenta na vzdělávací prostředí univerzity do značné míry určuje budoucí profesní kariéru a osobní rozvoj budoucího specialisty.

Dynamika adaptačních ukazatelů studentů 1. ročníku IzhSTU

číslo	Index	akademický rok 2005/06 G.	akademický rok 2006/07 G.	akademický rok 2008/09 G.	akademický rok 2009/10 G.	akademický rok 2010/11 G.
1	Počet studentů, kteří se plně adaptovali na univerzitu	64%	84%	94%	90%	86%
2	Počet studentů, kteří jsou připraveni s potěšením pokračovat ve studiu	9%	22%	36%	23%	17%
3	Pomoc v adaptačním období od soudruhů	48%	80%	70%	61%	60%
4	Asistence během adaptačního období ze strany proděkana pro HR	0%	18%	7%	9%	9%
5	Asistence během adaptačního období od školitele akademické skupiny	12%	26%	20%	18%	11%
6	Asistence během adaptačního období od studentského asistenta kurátora akademické skupiny	–	–	–	15%	40%
7	Studenti charakterizují své vztahy s učiteli jako dobré	60%	71%	67%	69%	56%