Marianský příkop (Mariana Trench) je úzká prohlubeň (žlab) na dně Tichého oceánu, nejhlubší na světě. Táhne se podél Mariánských ostrovů v délce 1340 kilometrů, má profil ve tvaru V a strmé asymetrické svahy.
Marianský příkop má ploché dno široké 1–5 kilometrů. Oceánský svah a dno jsou pokryty tenkou (až 200 metrů) vrstvou sedimentu. Tlak vody na dně je více než 1100krát větší než normální atmosférický tlak na povrchu Světového oceánu.
Marianský příkop byl objeven v roce 1875 britskou expedicí, která provedla první systematická hloubková měření v Tichém oceánu. Měření o hodně snížená na konopném kabelu z boku tohoto plavidla ukázala hloubku 8 184 metrů, ale tyto údaje byly opakovaně objasňovány.
První odhady hloubky v oblasti Marianského příkopu pomocí echolotů byly v roce 1925–1931 Maximální hloubka zjištěná v tomto období je 9 814 metrů. V roce 1951 byla pomocí ultrazvukového echolotu naměřena nová maximální hloubka Mariánského příkopu – 10 863 metrů. V roce 1984 byla maximální hloubka objasněna japonskými hydrografy. Bylo to 10 924 metrů.
Nejhlubší místo v příkopu Mariana je v západní pacifické pánvi. Nachází se 1,8 tisíce km od Filipín na jihozápadní straně deprese. Tomuto místu se říkalo Challenger Deep. Maximální hloubka v tomto místě byla naměřena v roce 1957 ze sovětského výzkumného plavidla Vityaz.
První lidský ponor na dno příkopu Mariana provedli 23. ledna 1960 poručík amerického námořnictva Don Walsh a švýcarský průzkumník Jacques Piccard na batyskafu Terst. Dostali se do hloubky 10 916 metrů, měřili teplotu a radioaktivitu vody a v její tloušťce objevili živé organismy. Batyskaf strávil na dně 20 minut a celý ponor trval asi devět hodin.
Poté se v letech 1995 a 2009 japonská bezpilotní podvodní vozidla „Kaiko“ a „Nereus“ s dálkovým ovládáním potopila na dno příkopu Mariana do hloubky 10 911 metrů. Následně byl tento přístroj použit pro biologický výzkum v Mariánském příkopu, během kterého bylo objeveno mnoho druhů jednobuněčných organismů, které věda nezná, existujících beze změny téměř miliardu let.
V roce 2009 byly na dně prolákliny poprvé pořízeny fotografie a videa a odebrány vzorky půdy. Zařízení zachytilo několik obyvatel rekordních hloubek.
V roce 2012 se kanadský režisér James Cameron ponořil do příkopu Mariana v hlubokomořské ponorce navržené jeho vlastním týmem. Ponor trval téměř sedm hodin. Cameron strávil v Challenger Deep asi šest hodin, během kterých natáčel podmořský svět. James Cameron se stal třetím člověkem v historii, který dosáhl nejhlubšího bodu ve světových oceánech, a prvním, komu se to podařilo samostatně.
Nedávno ruský cestovatel Fjodor Konyukhov oznámil plány zorganizovat expedici na dno Mariánského příkopu. Podle něj se plánuje, že se ponoru zúčastní i Artur Chilingarov.
Pohled na Mariánský příkop shora
Mikhailova, A. Krátký okamžik v propasti: na dno Mariánského příkopu dosáhli pouze tři lidé / Ada Mikhailova // Záhady historie. – 2020. – č. 4. – S. 34–35. – (Velcí průkopníci).
O.Yu Fedorová, přední bibliografka
Ústřední knihovna pojmenovaná po. A. N. Zyryanova.
#js-show-iframe-wrapper .bf-2#js-show-iframe-wrapper .bf-2__decor#js-show-iframe-wrapper .bf-2__logo-wrap#js-show-iframe-wrapper .bf-2__logo #js-show-iframe-wrapper .bf-2__slogan#js-show-iframe-wrapper .bf-2__content#js-show-iframe-wrapper .bf-2__description#js-show-iframe-wrapper .bf-2__text#j -show-iframe-wrapper .bf-2__text_small#js-show-iframe-wrapper .bf-2__btn-wrap
