Jaký druh ocasu by měl mít malý knírač?

Na jednom fóru jsem našel výběr článků o ocáscích. Myslím, že zaujmou jak milovníky pinčů, tak kníračů.

Nadpis zprávy:
Přidáno: 11-01, 20:37

Dvoudílný článek napsala Elena Balazovic a byl publikován v časopisech Collie Revue č. 100 (červen 2002) a č. 104 (červen 2003). Překlad do němčiny provedl Sven Schroeder. Níže je původní článek v ruštině.

Anatomie ocasu. Ocas je nedílnou součástí páteře. Stavba ocasu: kosti, šlachy, svaly. Psí ocas lze považovat za koncovou část páteře, protože jeho anatomická stavba je podobná stavbě páteře. Kostěným základem ocasu jsou obratle, nejčastěji jich je 20-23, méně často jsou variace od 15 do 25. První 2-3 ocasní obratle jsou dobře vyvinuté a mají všechny charakteristické anatomické útvary pro typický obratel. Zbývající ocasní obratle se postupně zmenšují, jejich části se mění tak, že poslední ocasní obratle vypadají jako malé tupé kužely. Takové anatomické změny jsou způsobeny skutečností, že na rozdíl od jiných částí páteře nenese ocas psa velkou zátěž. Těla obratlů jsou navzájem spojena meziobratlovými ploténkami, což jsou vazivové chrupavky. Kaudální obratle jsou navíc navzájem spojeny vazy (šlachami) tří typů. Obratlové oblouky jsou spojeny intersticiálními žlutými vazy – ligg. flava. Trnové výběžky obratlů jsou spojeny interspinózními vazy – ligg.interspinalia. A příčné výběžky jsou spojeny mezipříčnými vazy – ligg.intertransversaria. Pohyb ocasu se provádí pomocí ocasních svalů, mezi nimiž jsou tři dlouhé svaly, začínají od sakrálních a kyčelních kostí a mnoha krátkých mezipříčných svalů, které se nacházejí mezi příčnými procesy ocasních obratlů.

Křížová kost a stavba zadní končetiny u psa. Křížová kost je úsek páteře mezi spodní částí zad a ocasem. Křížové obratle (jsou 3, velmi zřídka – 4) pevně spojují páteř se zadní končetinou, přičemž jsou vystaveny značné fyzické zátěži, staticky i dynamicky, takže tyto obratle srostly do jediné křížové kosti, která je pevně spojena pevným kloubem s pánevní kostí. Usazení ocasu závisí na sklonu, délce a zakřivení křížové kosti. S více skloněnou a delší sakrální kostí bude nasazení ocasu nižší. Sklon křížové kosti se shoduje se sklonem pánevní kosti, protože jsou k sobě pevně připojeny. Sklon zádi u živého psa závisí na sklonu pánevní kosti. Zde bych rád učinil jedno upřesnění. V různé kynologické literatuře je oblast zádi označena odlišně. Například v knize M. Eirstad-Conti The Collie Standard na obrázku Body anatomie se záď nazývá oblast křížové. Zatímco záď je celá oblast pánevní kosti, tzn. u živého psa je délka zádi určena vzdáleností mezi kyčelní kostí a sedacím hrbolem, která bude přesně odpovídat délce pánevní kosti. Při konstrukci zadní končetiny je velmi důležitá správná délka a sklon zádi (pánevní kosti). Sakrální kost nemá žádný vliv na stavbu zadní končetiny. Navíc ze svých osobních zkušeností s chovem kolií, stejně jako z pozorování psů jiných plemen, jsem si dovolil usoudit, že délka zádi nekoreluje s délkou zádi a geneticky. Lze pozorovat velké množství psů s vynikající délkou a sklonem zádi a odpovídajícím způsobem dobrou stavbou zadních končetin, ale s krátkou zádí, která samozřejmě vede k vysokému nasazenému ocasu. Příkladem takové struktury jsou zadní končetiny mnoha plemen ohařů. Píšu to proto, abych vyvrátil častý názor, že pokud má kolie vysoko nasazený ocas, pak má nutně nesprávnou stavbu zadních končetin. Velmi často se to skutečně shoduje, pokud nesprávný sklon pánevní kosti (například nedostatečně nakloněný) vede k nesprávnému sklonu křížové kosti a tomu odpovídajícímu vyššímu nasazení ocasu, než je nutné. Ale nezřídka je vysoké nasazení ocasu způsobeno pouze nedostatečně dlouhou kostí křížovou, přičemž délka a sklon zádi, a tedy i stavba a funkce pánevních končetin, jsou dobré. Myslím, že by to měli odborníci rozlišovat. Protože v tomto případě máme psa pouze s jednou chybou – vysoko nasazeným ocasem a v tomto případě tato chyba není funkční, nemá absolutně žádný škodlivý vliv na nejdůležitější funkce zvířete a lze ji považovat pouze za dekorativní přeběhnout. Mimochodem, obvykle „prosperující“ ocasy u fen se nevysvětlují pouze jejich méně výraznou dominancí. Feny mají relativně delší, širší a více zakřivené záďové kosti než psi, což má za následek mírně odlišné, nižší nasazení ocasu.

Co je to krátký ocas? Snížení počtu obratlů nebo zmenšení jejich velikosti. Zakřivení koncových obratlů. Na tuto otázku nedokážu přesně odpovědět. Přesnou odpověď na tuto otázku by mohly dát anatomické pitvy psů s dlouhým a krátkým ocasem, počítání a měření obratlů v obou případech. Ale kdo to udělal a kdy? Hádám, že s krátkým ocasem je to obojí. Zakřivení koncových obratlů má za následek zahnutý ocas, který nelze bez námahy narovnat. Ze všech ocasních vad považuji tuto vadu za nejtěžší a osobně ji v ringu přísně trestám.

Proč se ocas kroutí přes hřbet? Někteří psi jsou v klidu, jiní jsou v pohybu. Dokonale rovný ocas. Ocas stočený na stranu. Ke stočení ocasu a jeho zvednutí (jako husky) dochází ze dvou důvodů. Prvním a nejdůležitějším je nadměrný tonus ocasních svalů, právě ony zajišťují zvednutí ocasu v jeho počáteční části, ke kroucení ocasu v závěrečné části dochází ve větší míře v důsledku krátkého a příliš silného mezitrnového vazy, v tomto případě je i v klidném stavu konec ocasu vždy zatočený Ke stočení do strany dochází, pokud mají mezipříčné vazy stejnou vlastnost. Zatočení ocasu v postoji nastává při velmi silném tonusu ocasních svalů, většinou se k tomu přidává krátká a rovná křížová kost, což vede k vysokému nasazení ocasu a v tomto případě se ještě snadněji zvedá a je náchylný do stočení plus hyperdominantní jedinci stočí ocasy do postoje, při pohybu zvednou ocas nahoru a jeho stočení (pokud existují výše popsané rysy ocasních svalů a vazů) nastává v důsledku řídící funkce ocasu během pohybu a , samozřejmě opět u dominantních jedinců. Zcela rovný ocas (setter tail) – to je u kolií velmi vzácné a mělo by být považováno za chybu, protože standard stále popisuje ocas kolie jako srpovitý, ve tvaru srpu nebo oblouku s velký průměr, ocas by se měl při pohybu zvedat a MÍRNĚ se ohýbat.

Aspekty postoje. Veselý ocas je barometrem nálady a prostředkem komunikace. Psí ocas je samozřejmě nejdůležitějším komunikačním prostředkem a ukazuje náladu psa. Je těžké očekávat, že dominantní, sebevědomý samec bude držet ocas rovně dolů, když je v malém prostoru (což je velmi častý případ v kroužcích) mezi ostatními samci. Koneckonců, psí ocas je druh vlajky. Kromě toho by se nemělo zapomínat na funkci řízení ocasu při pohybu psa. Mnoho psů při pohybu v prostorném prostoru a v nepřítomnosti jiných psů v jejich blízkosti nosí ocas naprosto správně, zvednutý, ale téměř v úrovni hřbetu nebo o něco výše. Ale ti samí psi ve stísněném kruhu, kde musíte každých pět kroků udělat zatáčku a ve vzdálenosti metru nebo méně jsou další psi, zvedají ocas mnohem výše, než by měli. A není tu spousta psů, kteří v kruhu nikdy nezvednou ocas a zaslouží si tak pochvalu rozhodčích za tento ukazatel, ale nezvedají ocas ne proto, že by ho vlastně měli správně, ale proto, že tito psi jsou prostě zbabělý. Netvrdím, že mám 100% pravdu, ale osobně, jako odborník, netrestám „vtipné“ ocasy. Pokud pes vesele nosí ocas, vypovídá to pro mě o jeho jistotě, stabilní povaze a dobrém kontaktu s psovodem (majitelem).