Veterinární profylaxe je zaměřena nejen na prevenci virových a bakteriálních onemocnění, ale také na posílení imunitního systému. Proto drůbež kromě vakcín aktivně používá antibiotika, probiotika a imunostimulanty, říká Svetlana Lysko, vedoucí veterinárního oddělení Sibiřského výzkumného ústavu drůbeže Ruské akademie zemědělských věd (Omská oblast). Univerzální veterinární preventivní programy podle ní neexistují: farmy se musí zaměřit na epizootickou situaci ve svém regionu a léky vybírat s ohledem na to.
Sergej Orlov, konzultant veterináře společnosti Vetprom (Moskva, prodej veterinárních léčiv), souhlasí s Lyskem. „Každá drůbežárna má své vlastní metody vakcinace a antibakteriální terapie. Pokud budeme v regionu Central fungovat podle stejných schémat jako na Dálném východě, budeme mít potíže, protože epizootická situace je zde jiná,“ vysvětluje. “Proto se každý veterinář sám rozhodne, jak veterinární prevenci co nejvíce zefektivnit.”
Očkování je vhodnější pro prevenci virových onemocnění než bakteriálních. “Faktem je, že na viry neexistují žádné léky,” lituje Orlov. “A bakterie mohou být poraženy antibiotiky.” Z tohoto důvodu se většina ruských drůbežích farem snaží nejprve podat antivirové očkování. Ale je důležité si pamatovat, varuje Orlov, že vakcína je pro ptáka stresující. A pokud je brojler, který žije v průměru 42 dní, neustále očkován, tělo nebude mít čas na vytvoření imunity. Podle společností vyrábějících vakcíny se imunita proti kuřecí infekční bronchitidě a Markově chorobě vytvoří za 14-21 dní a proti newcastleské chorobě – 7-8 dní po očkování. A úplná imunita proti syndromu snížené produkce vajíček se vyvine pouze 3-4 týdny po očkování (viz tabulka).
Proti čemu se očkují?
Drůbežárny jen zřídkakdy musí radikálně změnit očkovací plán, pouze pokud je do podniku zavlečen nový virus. Ptáci se očkují především proti Markově chorobě, Newcastleské chorobě, Gumborově chorobě, infekční bronchitidě (IB), infekční laryngotracheitidě (ILT) a syndromu snížené produkce vajec (DEL). „Někteří lidé očkují brojlery pouze proti Markově nemoci, aniž by považovali za nutné dbát na prevenci dalších viróz,“ říká Lysko. “A někdo očkuje proti všem hlavním nemocem, pro každý případ.”
Na drůbežárně Zeleneckaja (Komi; kříženec – Smena-7, hospodářská zvířata – 800 tisíc) byli brojleři dlouhodobě očkováni pouze proti Markově a Newcastleské chorobě. Teď ale musíme proti Gamboru očkovat, protože se nemoc v regionu začala objevovat, stěžuje si hlavní veterinární lékařka továrny Yanina Kokoyanina. „Na jedné straně máme uzavřenou výrobu: neexistuje žádný kontakt s volně žijícími ptáky a jinými továrnami. Ani specialisté už do drůbežárny nechodí. Proto se nemocí příliš nebojíme,“ vysvětluje. “Pohoda stáda však závisí také na tom, jaké vakcíny a antibiotika se používají a s jakou imunitou jsou mláďata z chovu dodána.” V Zelenecké důvěřují našim výrobcům vakcín: Všeruskému výzkumnému ústavu pro ochranu zvířat (ARRIAH) a Shchelkovo Biocombine. Kokoyanina je spokojená s kvalitou jejich vakcín proti chorobám Marek, Newcastle a Gumboro a nevidí smysl zkoušet něco nového. „Samozřejmě, pokud dojde k propuknutí nákaz na jiných drůbežích farmách v republice, pak možná budeme muset změnit očkovací schéma,“ říká. “Ale situace je zatím pod kontrolou.”
Na drůbežárně Čeljabinsk (kříženec – Lohmann bílý, hospodářská zvířata – 2,2 milionu) je hejno očkováno proti velkému počtu nemocí. „Profylaxi vakcínou provádíme po dobu 105 dnů. Od prvního dne očkujeme finálního hybrida proti chorobám Marek’s, Newcastle, Gumboro, bronchitida a encefalomyelitida,“ sděluje své zkušenosti Taťána Skorobogatova, hlavní veterinární lékařka Čeljabinskaja. — Očkujeme i rodiče proti chudokrevnosti. Někdy měníme očkovací kalendáře. Záleží na síle imunitního systému, na tom, jak vakcína funguje a jak na ni pták reaguje. Ale to jsou malé změny.”
Skorobogatova pracuje na drůbežárně 28 let. Dříve se ptáci očkovali pouze proti Markově nemoci, vzpomíná, ale nyní se seznam očkování rozšířil spolu s nárůstem počtu infekcí. Ale i přes zvýšený počet virů jsou náklady na veterinární prevenci pro drůbežárny malé. “Utratíme asi 12 milionů rublů ročně, což není mnoho,” říká Skorobogatova. “Faktem je, že téměř nepoužíváme antibiotika – podáváme malé množství pouze v prvních třech dnech života ptáka.”
Čeljabinskaja používá hlavně domácí drogy z Všeruského výzkumného ústavu zdraví a wellness. Ale od Marka je celé stádo očkované holandskou vakcínou „Nobilis Marek“ od Intervetu. Rodiče jsou očkováni přípravky AviNova (Německo). Na Markovu chorobu je lepší vakcína z dovozu, „protože náš biologický průmysl zatím neumí vyrobit dobré léky proti této nemoci,“ říká hlavní veterinární lékař. — Dříve jsme zakoupili vakcínu proti Markově nemoci od ARRIAH, ale v jedné šarži lék nefungoval dobře, testy ukázaly nedostatečnou tvorbu protilátek. A proti newcastleské chorobě byla poprvé použita dovážená vakcína kmene La Sota vyráběná společností Intervet. Došli jsme ale k závěru, že v našem regionu musíme pracovat se stejným kmenem domácí produkce – vyhovuje nám to lépe.“
Výkonný ředitel Ivanovo Brojler (cross Smena-7, 1,1 milionu brojlerů) Vladimir Tarasov říká, že brojleři v podniku jsou očkováni proti Newcastleské a Gumboro chorobě a nosnice jsou očkovány proti „velkému počtu nemocí, včetně bronchitidy a CVD“. Drůbežárna má smíšený způsob chovu drůbeže, ale schémata veterinární prevence na podlaze a v klecích jsou prakticky stejná. Jediný rozdíl je v tom, že v podlahových klecích jsou medikamenty, které umožňují podávat vakcíny, antibiotika a vitamíny pitím, a v klecích jsou ptáci očkováni vzdušnými kapénkami. “Pití je účinnější, ale v buňkách je kvůli menší spotřebě léku očkování levnější,” porovnává Tarasov. Nedokázal jmenovat dodavatele vakcín.
Vakcína se liší od vakcíny
Mezi etablovanými ruskými výrobními společnostmi a dodavateli veterinárních přípravků účastníci trhu jmenovali ARNIAH, Arivak, VIC, Ascont+, Mosagrogen, Vetprom a Rosagrobioprom, západní – Intervet, Pfizer, Merial, Seva Sante Animale a Lohmann Animal Health. A podle odborníků je na ruském trhu více zahraničních než ruských drog. Orlov z Vetpromu věří, že dovážené vakcíny jsou ve srovnání s ruskými „krokem vpřed“. A přestože podle jeho pozorování naše bezohledné společnosti aktivně kopírují známé značky, přínosy toho jsou sporné. „Domácí analog je samozřejmě levnější než zahraniční droga. Problém je ale v tom, že na obalu může být uvedeno „vyrobeno v Rusku“, zatímco ve skutečnosti byla látka vyrobena v Číně a smíchána v kbelících v nějakém suterénu,“ říká Orlov.
Dovážené drogy jsou dražší než ty ruské. Podle dodavatelských firem stojí dávka léku proti Markově nemoci (ARRIAH) přibližně 18 kopějek, zatímco například dovezený lék z AviNovy na stejný virus může stát 42 kopějek. Suchou živou vakcínu proti newcastleské chorobě prodává ARRIAH za 3 kopejky/dávku a AviNova za 13 kopejek. Při výběru vakcíny se však musíte zaměřit nejen na cenu, ale také na kvalitu složek, vysvětluje Orlov. Existují takzvané „horké“ kmeny (většinou domácí), které silně zasahují imunitní systém. Vakcína kontaminovaná („kontaminovaná“) „extra“ viry a mikroorganismy může ptáka zabít, zejména pokud je jeho imunita oslabena. “Ale když se z takové veterinární prevence zotavil, pták určitě přežije,” ušklíbne se veterinář.
Cizí léky jsou mírnější, řada z nich pomáhá vyvinout imunitu vůči nemoci bez vedlejších účinků. “Možná, že tamní viry jsou inteligentněji vybrané, ale s největší pravděpodobností jsou “čistší,” tvrdí Orlov. “Žádný z výrobců vám neřekne, jaké know-how používá.” Lysko ze SibNIIP s Orlovem nesouhlasí. Ne všem západním drogám lze věřit, věří. Koneckonců, kvalita vakcíny závisí také na kultuře embryonálních buněk, ze kterých se lék vyrábí – musí být „čisté“. „Mnoho nemocí k nám bylo přivezeno ze zahraničí právě vakcínami a SPF embryi [SPF-specific patogen free, embryo neinfikované specifickými viry nebo bakteriemi], které nepřišlo čisté, ale kontaminované patogeny a viry,“ vzpomíná Lysko. “Proto hodně záleží na tom, jak je vakcína vyrobena a jaké SPF se berou.”
Na drůbežárně Čeljabinsk jsou věrní vybraným veterinárním lékům: pokusy na velkých hospodářských zvířatech jsou nepřijatelné, vysvětluje Skorobogatová. „A asi před 20 lety naši vědci testovali vakcínu proti Markově chorobě, po které jsme museli celou várku zabít – procento poškození bylo příliš vysoké,“ vzpomíná.
Všichni dotazovaní odborníci označili očkování proti ptačí chřipce za nejzbytečnější veterinární preventivní opatření. V Rusku vakcínu vyrábí závod Pokrovsky Biological Products Plant (Vladimir region). “Vakcína byla vyvinuta ve spěchu a cena za dávku je poměrně vysoká: až tři rubly,” je nespokojený Orlov z Vetpromu. Jde o byznys, v němž komerční zájem převažuje nad zdravým rozumem, posteskl si: „Stalo se, že v regionu ani nehrozila nemoc, ale pták je stále nacpaný vakcínou. V důsledku toho musí kupující za maso zaplatit další peníze.“ Kmen ptačí chřipky navíc neustále mutuje, takže vědci nemají čas vytvářet skutečně fungující léky, dodává Lysko ze SibNIIP: než se vůbec stihli očkovat, vytvořily se nové formy viru, ze kterých už léky nejsou chránit.
Tarasov z Ivanovsky Brojler také nevidí smysl v takovém očkování. Chránit drůbežárnu před ptačí chřipkou je nereálné, krčí rameny. „Vakcína je slabá, imunita vůči nemoci rychle končí. Řekněme, že dojde k sebemenší závadě – například pták dostane o něco větší dávku vakcíny – a zemře. Nebo při testování najdou v krvi virus chřipky, ale kdo určí, zda je to vakcína, nebo ne?“ – ptá se Tarasov. Kokoyanina se Zelenetskou si je jistá, že aby bylo možné vyvinout vysoce kvalitní vakcínu, která by skutečně fungovala, bude muset být nemoc studována velmi dlouho.
Léčit nebo zabít?
Pokud pták onemocní, vyvstává otázka o vhodnosti léčby. Porážka je podle Orlova pro drůbežárnu tragédií. Veterinární lékař proto ne vždy spěchá s nahlášením ohniska nákazy dozorové veterinární službě. „Nemůžete od nich čekat pomoc s eliminací nákazy a následně budou problémy se získáním povolení k prodeji produktů,“ vysvětluje. Porážka drůbeže je považována za povinnou pouze při vypuknutí ptačí chřipky. Ale ani u tohoto onemocnění není nutná 100% mortalita stáda. Odborníci však říkají, že je stále lepší zbavit se ptáka, který se z nemoci zotavil, jinak se stane přenašečem viru a nakazí další generace. V USA to dělají přesně tak, že zničí celé stádo, i když onemocní několik jedinců (viz postranní panel).
Bakteriální nemoci se dají vyléčit, raduje se Lysko, ale pokud na drůbežárně propukne vysoce nakažlivé virové onemocnění, je zle. „Maso získaného ptáka se nedá sníst, takže existuje jen jedna cesta ven – porážka a likvidace,“ uzavírá. „Eliminace je nejjistějším prostředkem v boji proti nemocem,“ dodává Tarasov. – Evropa se proto může pochlubit čistými stády, zejména na rodičích. Ale v případě porážky mají systém státního odškodnění, který my nemáme. Trávíme dlouhou dobu ošetřováním ptáků, ale to nezlepší čistotu hejna.“ Přesto jsou náklady na prevenci nemocí a veterinární prevenci oprávněné a přiměřené, říkají odborníci.
Světová zkušenost
Diagnóza ptačí chřipky v USA
Podle Dr. Louise Dufour-Zavala, ředitele největší z deseti drůbežích laboratoří ve státě Georgia, bylo v roce 2006 provedeno 285 tisíc testů k odhalení různých nemocí. Velký počet vyšetření, vysvětluje, je způsoben tím, že podle amerických zákonů je každý farmář povinen testovat drůbež před porážkou na viry. Navíc každý mrtvý pták, i když si jen zlomí nohu, musí být odvezen do laboratoře k výzkumu. Tak přísná opatření ale zemědělcům nevadí: výzkum hradí masozpracující firma (0,1–0,5 dolaru za test, tedy za ptáka), a pokud se virus prokáže, farma dostane od státu kompenzaci.
V Gruzii se zatím nevyskytl žádný případ ptačí chřipky. Aby však epidemie drůbežáře nezaskočila, provádí laboratoř takzvaná cvičení, aby chovatelé mohli rychle a správně reagovat na extrémní situaci. „Například dostáváme zprávu o imaginárním vypuknutí nemoci, která se vyskytla v nějaké domácnosti,“ říká Dufour-Zavala. — V tomto případě jsou kolem „místa infekce“ na zemi nakresleny poloměrové kruhy: první je 2–3 km, druhý je 6–10 km. V každém se provádějí hygienická opatření.” Všichni chovatelé drůbeže jsou informováni, do kterých zón jejich podniky spadají, jak blízko jsou „pařeništi infekce“ a jaká opatření je třeba přijmout. Hejna nacházející se v blízkosti nemocných ptáků jsou „vyhubena“, na zbývajících farmách je zavedena „karanténa“ na deset dní a hejno je „testováno“ na zjištění choroby.
Infikovaní ptáci musí být zlikvidováni plynem nebo pěnou. Hejno je v drůbežárně pokryto fólií, aby byl personál chráněn před toxickými výpary, a plyn (oxid uhličitý) je přiváděn zespodu nebo umístěn do krabice naplněné plynem. Protože onemocní dva nebo tři jedinci, může být zničeno celé stádo, lituje ředitel laboratoře.
Pěnu můžete použít pomocí „hasicího přístroje“ bez lidského zásahu. Předpokládá se, že tato metoda ničí virus účinněji: doba, než pěna zaschne – 7-8 hodin – stačí k tomu, aby hrozba infekce pominula. Navíc tato metoda není pro člověka tak škodlivá. Pěna byla ve Spojených státech použita pouze jednou, v roce 2007 ve Virginii, kde onemocněli krůty.
Podle Dufour-Zavala je lepší pokládat zničené ptáky ve vrstvách na sebe s přidáním 30 % vody a uhlíku. Vlivem vysoké teploty v takovém kompostu dochází k hnilobě, která dokonce přispívá k rozkladu kostí. Pro úplnou bezpečnost lze shnilou hmotu spálit a poté musí být drůbežárna dezinfikována.
Tatiana Kulistiková, Maria Lushniková
Brojler je kuře chované speciálně na maso. Hlavními rysy brojlerů jsou dobrá konverze krmiva, krátká doba růstu a měkké maso.
Pro produkci brojlerů se volí rychle rostoucí kříženci masných kuřecích plemen. Jedna pěstební várka musí obsahovat kuřata stejného věku, věkový rozdíl mezi kuřaty by neměl přesáhnout 5 dní. Doba růstu pro partii brojlerů je 7-8 týdnů.
Výběr materiálu povlečení je jedním z důležitých faktorů této technologie. Jsou na něj kladeny zvýšené požadavky – jeho vlhkost by měla být nižší než 25 %. Nejčastěji používanou podestýlkou je sekaná sláma nebo piliny. Stelivo musí být položeno v tloušťce 7-10 centimetrů na suché podlaze drůbežárny. Kompletní výměna podestýlky se provádí při každé výměně hospodářských zvířat.
Vakuové automatické napáječky slouží k napájení kuřat v prvních dnech života. Pro krmení v tomto věku se používají zásobníkové podavače o rozměrech 320x320x20 mm. Od 4. do 14. dne je kuřatům podáváno krmivo v žlabových krmítkách o rozměrech 700x100x52 mm. Starší brojleři jsou krmeni pomocí zařízení typu TsBK. [Zařízení pro chov drůbeže].
Významným faktorem pro kuřata je okolní teplota [zařízení generující teplo]. První den po vylíhnutí se teplota potřebná pro kuřata blíží teplotě udržované v inkubátoru, její plynulá změna umožňuje rychlý vývoj jejich vlastního termoregulačního systému. K normalizaci termoregulace u brojlerů dochází do 14.-16. dne života, jejich tělesná teplota zůstává v rozmezí 40,6-41,7°C. Všechny metody vytváření požadovaných kuřat jsou rozděleny do dvou skupin: obecné a kombinované. Při obecném způsobu se udržuje požadovaná teplota v celé místnosti s kuřaty a při kombinovaném způsobu se kromě hlavního vytápění instalují lokální topidla (plynové a elektrické odchovny, generátory tepla). Pohodlná teplota pro kuřata v prvním týdnu života je 28-26 °C, ve druhém týdnu 26-24 °C a ve třetím týdnu – 24-22 °C.
Provoz topných systémů vysušuje mikroklima místnosti, proto je nutné zajistit výměnu vzduchu pro vyrovnání teploty a vlhkosti vzduchu v celém prostoru drůbežárny.
Rychlost přívodu čerstvého vzduchu je: 0,7-1,0 metrů krychlových za hodinu v zimě a 7 metrů krychlových v létě na kilogram živé hmotnosti ptáka. Tyto normy lze snížit, pokud jsou splněny následující podmínky: optimální rychlost pohybu vzduchu v oblasti umístění kuřat by měla být 0,2 m/s v chladném období a 0,4 m/s v teplém období; obsah škodlivých plynů ve vzduchu v místnosti by neměl překročit následující koncentrace: oxid uhličitý – 0,25 % objemu; amoniak -15 mg/m3; sirovodík – 5 mg/m3.
Ukazatele teploty a vlhkosti vzduchu, které jsou pro brojlery nejvhodnější, jsou uvedeny v tabulce.
Teplotní a vlhkostní podmínky pro brojlerová kuřata
| Věk, týdny | Teplota vzduchu, °C | Relativní vlhkost vzduch,% | |
| v pokoji | pod zdrojem topení | ||
| 1 | 28-26 | 35-30 | 40-60 |
| 2-4 | 26-22 | 29-24 | 60-70 |
| 5-6 | 20 | 60-70 | |
| 7-9 | 18 | 60-70 | |
Organizace výměny vzduchu závisí na následujících faktorech: instalovaný ventilační systém, provedení rozdělovače vzduchu, objemové uspořádání místnosti, poloha přívodních a odtahových zařízení.
Pro efektivnější využití tepelné energie se používá technologická metoda: chov brojlerů s hustotou osazení, která se liší v závislosti na věku ptáka. Organizačně to může vypadat takto: plocha drůbežárny je rozdělena na části tepelně izolačními příčkami. První týden pták zabírá 1/3 podlahové plochy, ve druhém a třetím – polovinu, ve čtvrtém – 2/3, po pátém celou drůbežárnu. Míra výsadby brojlerů za 1 týden bude tedy 54–60 kusů na metr čtvereční; za 2 a 3 týdny – 36-40; ve 4. týdnu – 27-30 a od 5. týdne do konce kultivace – 16.-20. V prázdné části místnosti je vypnuto osvětlení, topení, větrání a kanály přirozeného větrání jsou těsně uzavřeny.
Na organizaci výživy brojlerů jsou kladeny následující požadavky: přední krmení – 2,5-8 cm/kus, v závislosti na věku, přední pití – 1-2 cm/kus, s odchylkami do 5 % považovanými za přijatelné. Voda dodávaná do napáječek musí splňovat požadavky GOST 2874-82 a musí být ohřátá na 18°C. Doporučuje se, aby byla voda v napáječkách neustále k dispozici, ale je možný pravidelný přístup – 1,5 s vodou, 1,5 bez. Pro snížení ztrát vody je nutné měnit montážní výšku napáječek v závislosti na růstu ptáka – napáječka by měla být na úrovni zobáku.
Režimy osvětlení. Je vhodné instalovat přerušované osvětlení. Nejčastěji používaný rozvrh přerušovaného osvětlení pro kuřata starší tří týdnů je 3 hodiny tma, 1 hodina světla; 3 hodiny tma, 2 hodiny světlo; 2 hodiny tma, 2 hodiny světlo; 2 hodiny tma, 1 hodina světla. Tento režim umožňuje snížit náklady na elektřinu o 40–43 %. Pokud používáte režimy přerušovaného svícení, pak je vyžadována zvýšená přesnost při plnění technologických norem.
Distribuce krmiva a úklid domu by měly být prováděny během tmavé fáze světelného režimu. Od začátku aplikace režimu přerušovaného svícení (kuřata jsou stará 22 dní) se provádí dvakrát v 8 a 13 hodin. V budoucnu můžete zvýšit frekvenci distribuce.
Další publikace
Technologie výroby mléka
Technologie výroby je celkový sled technologických operací, jejichž výsledkem je přeměna zdrojů krmiva na produkty – maso a mléko.
Technologie umělého oplodnění v splitech
Pro rentabilitu produkce je velmi důležitá užitkovost mladých zvířat. Průměr je 70 telat na 100 krav. Existují však farmy dosahující 90-95 i více telat. Tyto farmy zavedly jednu z nejpokročilejších metod umělého oplodnění.
Provozní technologie prasečí farmy
V moderních ekonomických podmínkách může dosáhnout nejvyšší míry zisku pouze velkovýroba. Největšími formami výroby vepřového masa jsou specializované průmyslové komplexy.
Technologie výroby hovězího masa v chovu masného skotu
Chov masného skotu je samostatnou oblastí zemědělské výroby, jejímž výsledkem jsou hovězí a kožené suroviny. Zpravidla se tam chovají specializovaná masná plemena krav.
Technologie separace hnoje na prasečí farmě
Zavádění pokročilých technologií umožňuje výrazně zvýšit produkci vepřového masa výstavbou velkochovů prasat. Taková výroba má ale i negativní stránku – obrovské množství nepříjemně páchnoucího hnoje. Jedno prase dokáže vyloučit až 8 kg za den. Pokud spolu s komplexem nevytvoříte výrobní řetězec pro zpracování a využití hnoje, pak nevyhnutelně dojde k ekologické katastrofě.
Navigace v sekci:
- Technologie výroby
- veterinářství
- Hospodářská zvířata
- Chov ryb
- Včelařství
- Chov kožešin
