Proces měření očekávané nebo dosažené úrovně efektivnosti podniku (organizace) je metodicky spojen především se stanovením vhodného kritéria a vytvořením vhodné soustavy ukazatelů.
Systém ukazatelů výkonnosti pro výrobní a ekonomické činnosti, který je postaven na uvedených principech, by měl zahrnovat několik skupin:
1) obecné ukazatele efektivnosti výroby (činnosti);
2) ukazatele efektivnosti využití pracovní síly (personálu);
3) ukazatele efektivnosti využití výrobních (stálých a pracovních) aktiv;
4) ukazatele efektivnosti využití finančních zdrojů (pracovního kapitálu a investic).
Každá z těchto skupin zahrnuje určitý počet konkrétních absolutních nebo relativních ukazatelů, které charakterizují celkovou efektivitu hospodaření nebo efektivitu využívání určitých druhů zdrojů.
Tržní ekonomika je ve své podstatě prostředkem stimulace růstu produktivity práce a všestranného zvyšování efektivity výroby. Pro správné určení nejdůležitějších oblastí pro zvýšení ekonomické efektivity společenské výroby je nutné formulovat kritéria a ukazatele výkonnosti.
Obecným kritériem pro ekonomickou efektivitu společenské výroby je úroveň produktivity společenské práce.
Sociální produktivita práce (Ptot) se měří poměrem vyrobeného národního důchodu (NI) k průměrnému počtu pracovníků zaměstnaných v sektorech materiálové výroby:
V některých odvětvích materiálové výroby se produktivita počítá z hrubého výstupu. Při porovnávání temp růstu sociální produktivity práce je nutné zachovat srovnatelnost ukazatelů. K tomu by měl být národní důchod počítán ve srovnatelných cenách.
Zvyšování produktivity práce závisí na ekonomicky odůvodněném rozdělení finančních prostředků mezi průmyslová odvětví, která vyrábějí různé typy produktů, a na volbě nejekonomičtější možnosti využití finančních prostředků v rámci stejného odvětví nebo různých odvětví, která vyrábějí produkty pro stejný spotřebitelský účel (zaměnitelné produkty) . Volba ekonomické varianty v rámci odvětví a optimální alokace finančních prostředků mezi odvětvími spolu úzce souvisí.
Je vhodné provést výpočty celkové efektivnosti v procesu ekonomického plánování, aby bylo možné charakterizovat efekt, který bude dosažen jako výsledek kapitálových investic alokovaných v plánu, a také posoudit skutečnou ekonomickou efektivitu již vynaložených nákladů. , tj. vypočítává se srovnávací nákladová efektivnost. Hlavním ukazatelem nejoptimálnější možnosti, stanoveným na základě výpočtů komparativní ekonomické efektivnosti, je minimum snížených nákladů.
Obecný ukazatel efektivnosti použitých zdrojů podniku (organizace) lze vypočítat pomocí vzorce:
kde EPR je účinnost použitých zdrojů, to znamená úroveň produktivity sociální (živé a vtělené) práce;
Vпп — objem čisté produkce podniku;
HR – počet zaměstnanců podniku;
Foss – průměrná roční cena dlouhodobého majetku v reprodukční ceně;
FOB – náklady na provozní kapitál podniku;
k je koeficient celkových nákladů práce, který je na makroúrovni definován jako poměr počtu pracovníků ve sféře materiálové výroby k objemu národního důchodu vytvořeného během účetního roku a slouží k přepočtu práce vtělené do výrobních aktiv do průměrného ročního počtu pracovníků.
Obecným ukazatelem efektivnosti spotřebovávaných zdrojů může být ukazatel nákladů na jednotku komerčního výkonu, který bude charakterizovat úroveň běžných nákladů na výrobu a prodej výrobků (úroveň nákladů).
Jak známo, spotřebované zdroje jsou zahrnuty do výrobních nákladů ve formě mezd (personál), odpisů (dlouhodobý a nehmotný majetek) a materiálových nákladů (pracovní kapitál).
Pojďme si tedy vše výše uvedené shrnout.
Zvyšování efektivnosti výrobní a ekonomické činnosti podniku je jedním z ústředních problémů ekonomiky. K úspěšnému řešení různorodých ekonomických a sociálních problémů neexistuje jiná cesta než prudké zvýšení efektivity veškeré společenské výroby.
Podstatu efektivnosti výroby a ekonomické činnosti většina ekonomů vykládá jako dosahování maximálních výsledků v zájmu společnosti při co nejnižších nákladech.
Nejdůležitějším předpokladem pro vytvoření holistického a efektivního ekonomického mechanismu a přizpůsobení podniků podmínkám regulovaného trhu je další rozvoj souboru teoretických a metodologických problémů v plánování a účetnictví. V tomto ohledu je potřeba upřesnit směry působení a využít hlavních vnitřních a vnějších faktorů ke zvýšení efektivity podnikatelských subjektů.
Zvláštní význam problému efektivnosti výroby předurčuje potřebu správně zohledňovat a analyzovat úroveň a rozsah efektivnosti všech prostředků a prvků výroby. Stanovení účinnosti vyžaduje použití kvantitativní analýzy a metod měření, což zahrnuje stanovení kritéria ekonomické účinnosti.
Systém ukazatelů efektivnosti výrobních a ekonomických činností, který je vystavěn na základě uvedených zásad, by měl zahrnovat několik skupin: 1) zobecňující ukazatele efektivnosti výroby (činnosti); 2) ukazatele efektivnosti využití pracovní síly (personálu); 3) ukazatele efektivnosti využití výrobních (stálých a pracovních) aktiv; 4) ukazatele efektivnosti využití finančních zdrojů (pracovního kapitálu a investic). Každá z těchto skupin zahrnuje určitý počet konkrétních absolutních nebo relativních ukazatelů, které charakterizují celkovou efektivitu hospodaření nebo efektivitu využívání určitých druhů zdrojů.[13]
