V dětství mnozí, kteří četli knihy Rudyarda Kiplinga a Geralda Durrella, snili o tom, že uvidí skutečnou džungli. S ohledem na rychlý růst populace planety, která dobývá stále více území z lesů a bažin, je lepší splnění dětského snu neodkládat.
Pokaždé, když jedu do tropů, slyším od někoho: “Přímo na pláži jsou hadi!” Ve skutečnosti je had na pláži nebo v hotelu velmi vzácný: i v lese se turista, který si všimne ocasu prchajícího hada, může považovat za velké štěstí. Zpravidla musíte hledat hady v hustých houštinách.
A další obavy z tropů jsou většinou mýtus. Takže ve Vietnamu nejsou žádné smrtící žáby a housenky. Velká zvířata také cestovatele neohrožují – byla vyhubena nebo zahnána vysoko do hor. Místní pavouci se bojí lidí: vidět obrovské tarantule (např. Chilobrachys dyscolus, ill. 9), musíte roztrhat jejich díry nebo je hledat v jeskyních.
Na co byste se měli mít na pozoru, jsou opice – všudypřítomní makakové touží ukrást fotoaparát nebo brýle a inteligentnější giboni dokážou ještě podivnější věc. A tak mi přítel přírodovědec Alexej Jakovlev vyprávěl o profesorovi, který se v noci procházel vietnamským lesem a najednou se gibon rozhodl použít svou hlavu jako opěrný bod pro skok. Byl jsem svědkem takové scény v Kambodži – mladý gibon, houpající se na liáně, přiletěl k mé kamarádce a. dal jí facku!
DOPORUČENÍ
Užitečná opatření
Vietnamskými lesy se lépe cestuje v teniskách a dlouhých kalhotách. Je potřeba si pečlivě hlídat krok – i když se hadi raději schovávají, ve Vietnamu jich stále žije asi 200 druhů, z nichž asi desítka je smrtelně jedovatá. Podle herpetologa Eduarda Galoyana zbývá po kousnutí kobrou nebo kraitem velmi málo času na to, běžet do nemocnice a nechat si infuzi.
Příběhy o těchto strašlivých hadech jsou ale určeny turistům, kteří milují strašidelné příběhy. Hadi totiž nejčastěji koušou bosé rolníky v rýžových polích a zatopených polích, kam turisté nechodí. Pro turisty jsou zde restaurace a hadí farmy, kde se živému hadovi vytrhne srdce, vloží do nádoby s vodkou a nabídne k pití pro zlepšení zdraví.
V lese byste neměli chytat vinnou révu a stromy – mohou být pokryty ostrými trny. Bez baterky byste se v noci neměli toulat hustým houštím. A pokud v houštinách najdete outloně, dotýkající se velkookých zvířat, která vypadají jako medvídci, neměli byste spěchat, abyste se jich dotkli.
Loris pomalý je považován za ohrožený druh kvůli odlesňování ve Vietnamu. V blízkosti jeho loktů jsou speciální žlázy, které vylučují silný alergen. Pokud se zvíře zlobí, olízne si lokty a člověka kousne. U lidí citlivých na alergen se může vyvinout anafylaktický šok.
Přečtěte si také
Fauna ostrova Cat Ba a Da Nang
Vzhledem ke složitosti terénu a malému počtu vědců působících ve Vietnamu jsou zde každoročně objevována nová zvířata a rostliny. Ne vždy se jedná o malý hmyz: v roce 1992 byl ve Vietnamu objeven nový druh divokého býka – saola (Pseudoryx nghetinhensis), a nové druhy orchidejí, zejména pantofle pantofle (podčeleď Cypripediaceae, Cypripedioideae), lze nalézt dodnes.
Kde začít se studiem místní přírody? V průvodcích je ostrov, známý také jako národní park Cat Ba, první, který je uveden mezi přírodními zajímavostmi (Kočka Ba). Turisté sem obvykle přijíždějí, když cestují z Hanoje do Ha Long Bay. V soutěskách a krasových horách Cat Ba se zachovaly původní lesy nepřístupné kácení: žijí zde vzácná velká zvířata – kozorožec sedlý (Capricornis sumatraensis, nemocný. 5) a endemický langur zlatohlavý (Trachypithecus poliocephalus, nemocný. 2) – opice se zlatým „Mohawkem“ na hlavě.
Potkat velká zvířata ve Vietnamu není snadné, ale malých zvířat je zde taková rozmanitost, že se vám z toho otevřou oči. V Cat Ba najdete planární červy všech odstínů duhy, vietnamský tyčkový hmyz (Baculum extradentatum, nemocný. 1) – legrační hmyz, který někteří z nás chovají doma, světlí pavouci, kteří vypadají jako polštářky se sponkami do vlasů (rod gasteracantha, nemocný. 6), zajímavé žáby maskující se jako mech nebo ptačí trus (Theloderma, nemoc. 8), a mnoho dalších.
Fanoušci plážové dovolené ve Vietnamu jsou v Da Nang vítáni. I zde, mezi luxusními plážemi a hotely, najde zvídavý přírodovědec něco zajímavého. Krabi duchové dovádějí na plážích (Ocypode quadrata, nemocný. 7), motýli Euploi létají a v křoví sedí podivuhodný krasavec (Chrysocoris stollii, nemocný. 3) – smaragdově brilantní s modrými skvrnami.
Osm kilometrů od Danangu jsou malebné Mramorové hory, skládající se z pěti kamenných kopců, které byly kdysi ostrovy. Každý z nich údajně představuje jeden z pěti prvků vesmíru, a proto jsou kopce pojmenovány podle toho: Thuy Son (Voda), Mok Son (dřevo), Hoa Son (oheň), Kim Son (kov) a Thy Syn (Země). Uvnitř hor jsou útočiště a na jedné hoře mou pozornost upoutají motýlí vážky (Rhyothemis variegata, nemocný. 4) se žlutočernými křídly.
Přečtěte si také
Michonnina džungle
Michon se nachází 75 kilometrů od Da Nang (My Son) – ruiny chrámu království Champa, více než 70 věží tyčících se uprostřed džungle, zdobených sochami bohů a démonů. Vše kolem je pokryto hustými houštinami Pueraria lobata (pueraria lobata, rodina luštěnin), která dává stromům a budovám bizarní tvary.
V džungli Michonne nacházím mnoho úžasných motýlů, kobylky, ještěrky – mnohopásé skinky (Mabuya multifasciata), vietnamský had (Rhabdophis subminiatus, nemocný. 13(Erianthus versicolor, nemocný. 10), který jsem si chvíli nechal doma, abych mohl studovat vibrační komunikaci.
Erianthus neštěbetají jako ostatní kobylky, ale komunikují prostřednictvím vibrací, klepáním břichem o listy a zem. Samci jsou pestře zbarvení a ve tmě jim svítí skvrny – reflektory.
STATISTIKA*
Vietnamské lesy
Monzunové tropické pralesy podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2010) zabírají 13,8 milionů hektarů, tedy asi 44 % celkové plochy Vietnamu. Primární les představuje cca 85 tisíc hektarů, tedy necelé 1 % (v roce 1990 – 4,3 %). Lesní plantáže zabírají 25 %, samoobnovující se lesy – 74 % z celkové plochy.
Celkem je 4,8 milionu hektarů vietnamských lesů ve statutu chráněného nebo zvláštního využití, včetně 0,96 milionu hektarů ve 28 národních parcích a 1,11 milionu v 62 přírodních rezervacích.
Přečtěte si také
Národní park Cat Tien
Když jedu do Dalatu, krásného města květin, minibus pravidelně zastavuje a zvláštní osoba u dveří zvedne a stlačí cestující spolu s dětmi, balíky sena a obojky. Zanedlouho se minibus určený pro 16 lidí zaplní asi čtyřmi desítkami čiperných Vietnamců. To jim nezabrání se smát a ptát se mě na život. Jedna dívka je tak laskavá a nabízí svou masku proti prachu. “Jak se jmenuješ?” – ptám se řidiče. “Guongu, ale cizinci si toto jméno nepamatují, takže moje anglické jméno je Charlie Chaplin.”
Z hlediska komfortu pobytu v zemi poskytnou tropy jihovýchodní Asie náskok mnoha dalším regionům. Navíc je zde vše velmi levné – po Indočíně můžete cestovat měsíce a utrácet směšné peníze. I když ne všichni Vietnamci mluví anglicky, vždy přijdou na pomoc, když jim řeknete o svém problému s gesty, ukážete něco na mapě nebo na netbooku.
Na půli cesty z Dalatu do Ho Či Minova Města je národní park Cat Tien (Kočičí Tien). Procházka po něm je radost! Hladkou pláň křižuje síť cest a vinná réva a kapradiny nejsou tak husté, aby se daly sekat mačetou.
V Cat Tien přitahuje pozornost modrošedý toki gekon s oranžovými tečkami (Gekko gekon, nemocný. 12), jeden z největších gekonů, dlouhý až 30 centimetrů. Jednoho večera vidím Tokiho, jak vylézá zpoza malby na zdi místní restaurace, připlíží se k motýlovi a sní ho, což americkému turistovi vhání slzy lítosti.
Toki je známý nejen svou velikostí, ale také zálibou v intimních rozhovorech – samec vydává hlasité zvuky, něco jako „ack-kay, ak-kay, tok-kay“. Někteří Vietnamci jedí baculaté toki a fandové z Ruska chovají tyto ještěrky v teráriích. Každou noc se poblíž mé postele ozve melodický smích: „Ho-ho-ho-ho-ho-ho! Ak-kay.” To je proud, i když ho zpočátku beru jako nějakého nočního ptáka.
V džungli téměř vždy trpím nespavostí – je tam příliš hlučno. Velký hmyz – cikády – vydávají zvuky podobné práci tenké elektrické pily, drobné rosničky zpívají tak hlasitě, jako by měly velikost býků, opice langur na sebe volají hlasitým houkáním jako ztracení houbaři a při svítání, v 5:30, se pod okny ozývají zvuky trylek bulbulů a jiných ptáků. V závislosti na umístění bungalovu se tato kakofonie mísí se zvukem příboje nebo vodopádu.
Souhlasím s výzkumníkem Davidem Fairchildem: “Nikdy nepřekročit mírné klima je jako žít celý život na okraji světa.” Deštný prales je naprosto fantastický! Stromy a kapradiny jsou složitě propletené a prkenné kořeny tetramelů vypadají jako obrovské stoly nebo židle.
Při pohledu na liány v Cattienském lese si najednou všimnu, že se dívají i na mě. Mezi propletenými vzdušnými kořeny sedí tenká skvrnitá ještěrka a chytá mravence. Když po něm hodíte klobouk, neuteče, ale odletí. Létající draci (rod Draco, nemocný. 11) různých velikostí a barev – plazi, díky kterým věříte v existenci pohádkových zvířat.
Jejich křídla jsou růžové záhyby kůže natažené přes šest podlouhlých falešných žeber. Pomocí tohoto zařízení kloužou ještěři na vzdálenost až 30 metrů. Občas můžete narazit na skupinky draků poletujících ze stromu na strom jako lehká papírová letadla. Samci vztekle nafukují oranžové hrdelní vaky a vypadají, jako by dýchali oheň.
Na rozdíl od tropů Nového světa, v tropech jihovýchodní Asie z nějakého důvodu létají všichni – ještěrky, žáby a dokonce i hadi (nejedovatí Chrysopelea ornata). V Cat Tien, poblíž potoka, žije hraboš Annamese (Rhacophorus annamensis) je žába, která snadno klouže z vrcholu stromu a roztahuje létací blány na tlapách.
Nezvyklí turisté létající žáby těžko shánějí, a tak kdo chce, může využít pomoc přírodovědeckého průvodce. Pečlivě nabídne vysoké návleky na boty proti suchozemským pijavicím (nepřenášejí smrtelné nemoci, ale jsou otravné). Mimochodem, na plážích u hotelů nejsou žádné pijavice, ale jsou zde příbuzní létajících žab – brownie copepods (Polypedates leucomystax, nemocný. 14).
Zvířata v Cat Tien nejsou plachá, ale mnohá jsou noční. V noci zaměstnanci parku vozí turisty na safari džípy. Tímto způsobem je možné spatřit noční brýle (rod Caprimulgus, nemocný. 16), jelen sambar, cibetka, musang (Paradoxurus hermaphroditus, nemocný. 17).
Cibetky a musangy jsou známé jako pomocníci při výrobě nejdražší kávy na světě – kávová zrna, procházející trávicím traktem zvířat, získávají nádherné aroma a chuť medu, nugátu a másla. V obchodě stojí kilogram cibetkové kávy několik set dolarů. V noci v Cat Tien můžete také vidět svítící houby: planetu Pandora z filmu „Avatar“!
Usměje se na mě vzácné štěstí: při jedné z nočních výprav narazím na divokou bengálskou kočku (Prionailurus bengalensis). To krásné, utajené zvíře se na mě překvapeně podívá a já na něj. V Rusku je nyní oblíbené plemeno bengálských koček, získané křížením kočky domácí a divoké bengálské kočky.
Jen před několika lety nebyli v Cattier ještě spatřeni poslední volně žijící nosorožci annamští (Rhinoceros sondaicus annamiticus) je malý poddruh jávských nosorožců, jejichž počet je také kritický. Vietnamské úřady dělají pro ochranu přírody hodně, ale ne vždy se jim to daří, a toto je výsledek – poslední nosorožec Annamský byl nalezen s kulkou v těle a uříznutým rohem.
V Cat Tien je spousta ptáků a přitahují turisty nejen svými zvučnými hlasy, ale také pohádkovým vzhledem: místní ptáci jsou zdobeni dlouhými ocasy a hřebeny. Zajímavé je například sledovat drony s raketovým ocasem (Dicrurus paradiseus, nemocný. 20).
Jsou to duhoví modročerní ptáci o velikosti kosa. Když proletí kolem a mávají svým dlouhým (až 40 centimetrů) ocasem, zdá se, že se pohybuje sám od sebe: dvě tenká ocasní pera končí v podobě trojúhelníkových praporců, kterými se drongové téměř dotýkají lidských hlav.
Je mnohem obtížnější najít zoborožce (Anthracoceros albirostris, Ilustrace 15A Buceros bicornis) a plachý zemní bažanti-prelát (Lophura diardi), ale mám štěstí – jednoho dne vylezou z křoví přímo přede mnou. A je opravdu snem vystopovat ohrožené paví bažanty uvedené v Červené knize (Polyplectron germaini).
