Vzhledem ke své velikosti (až 20 cm), světlému zbarvení a nenáročnosti je toto zvíře poměrně běžným obyvatelem terária. Mlok obecný se v zajetí poměrně snadno rozmnožuje, a proto jde do legálního prodeje: příležitostně jsou dávky mloků dodávány do velkých obchodů se zvířaty (na zvířata chovaná a odchovaná v zajetí se zákaz prodeje nevztahuje).
Oblast rozšíření mloka obecného (Salamandra salamandra L.) je poměrně velká. Zahrnuje střední a jižní Evropu, jihozápadní Asii a severozápadní Afriku. Mlok se v Rusku nevyskytuje. Obývá lesy Zakarpatska (Ukrajina). Právě ze Zakarpatí přicházejí masivní nelegální dodávky těchto zvířat do Ruska. Mlok obecný se vyskytuje v podhorských oblastech a horách v nadmořské výšce do 1500-2000 m n. m., obývá husté, vlhké lesy s dobrým zastíněním a přítomností potoků a říček. Přes den se mlok skrývá v různých úkrytech: pod padlými kmeny stromů, ve ztrouchnivělých pařezech, v mechu či spadaném listí a za soumraku vyráží na lov hmyzu, stonožek, měkkýšů a žížal.
Mlok obecný má nezapomenutelný vzhled. Hlavní barva pozadí kůže je černá. Kůže je neustále zvlhčována žlázami a vypadá jako lakovaná. Na černém pozadí se jasně objevují žluté skvrny různého tvaru a velikosti, které více či méně rovnoměrně pokrývají hlavu, boky a záda, stejně jako ocas obojživelníka. Tento tvor má také velké výrazné tmavé oči, což zvyšuje jeho estetickou přitažlivost pro nadšence do terárií.
Tělo mloka je husté a podsadité. Ocas je v průřezu zaoblený a zpravidla kratší než tělo a hlava.
Podmínky vazby
Vzhledem k tomu, že mlok obecný vede suchozemský způsob života, musí být chován v teráriu. Dospělí prakticky neumějí plavat a mohou se dokonce utopit, pokud se ocitnou v hluboké vodě. To je třeba mít na paměti při zařizování jejich domova. Rozměry terária by měly být následující: minimálně 30 litrů objemu pro dvě dospělá zvířata. Nejvhodnější terárium je vyrobeno z „želvího“ akvária. Optimální půdou pro něj jsou žulové štěpky, rozprostřené ve vrstvě o tloušťce alespoň 2-3 cm. V teráriu je nutné mít úkryty, kde se mloci schovávají během denního světla. Jako úkryt dobře poslouží velký kus kůry z uschlého kmene stromu nebo polovina rozbitého hliněného květináče. Úkrytů je několik (podle počtu obyvatel terária); jejich velikosti musí odpovídat velikosti zvířat, aby je zvířata mohla snadno ubytovat. Chcete-li vytvořit větší pohodlí pro zvířata, můžete na žulové hranolky položit vrstvu mechu. Mech dobře zadržuje vlhkost a zvířata pod ním ráda lezou, když se skrývají. Přestože jsou mloci suchozemští obojživelníci, mít v teráriu malý, mělký bazének s vodou je naprosto nezbytné. Takovým rezervoárem může být například široká nádoba z potravinářského plastu s výškou stěny ne větší než 4-5 cm. Mlok je uchováván při pokojové teplotě (18-24 °C), pečlivě sleduje vlhkost životního prostředí. Pro udržení požadované vlhkosti je velmi vhodné použít rozprašovač, z něj stříkající mech. Není nutné, aby tito obojživelníci přezimovali. I když na konci zimy můžete umístit nádobu s mloky do spodní části chladničky na 1 měsíc. Jako nádoba na zimování slouží jakákoliv dostatečně prostorná krabička s víkem z potravinářského plastu. Ve víku jsou vytvořeny dýchací otvory, na dno jsou umístěny vlhké žulové třísky a nejlépe navlhčený mech.
Krmení
Larvy mloka jsou krmeny malými krvavými červy, zatímco mladá zvířata jsou krmena velkými krvavými červy. Dospělí mloci kromě velkých krvavých červů vesele žerou žížaly a velké cvrčky. Je snadné vykopat červy v teplé sezóně a uložit je v požadovaném množství na zimu. Za tímto účelem se červy shromážděné na podzim umístí do jakýchkoli vhodných krabic nebo krabic na silné vrstvě listnaté půdy. Bedýnky s červy se umisťují na chladné a nepříliš vlhké místo, například do sklepa. Potravou pro samotné červy jsou nabobtnalé ovesné vločky a zeleninový kuchyňský odpad. Červy můžete vyhrabat i v zimě, pokud zvolíte nepříliš mrazivý den: ve městě se červi hromadí kolem podzemních topných trubek. Půda zde nezamrzá, takže sníh nahoře taje a červi se nacházejí v mělkých hloubkách, takže na kopání můžete použít běžnou zahradní stěrku.
Chov
Samec, zejména v období rozmnožování, lze snadno odlišit od samice podle otoku poblíž kloaky. Samec se od samice liší také delším ocasem a končetinami, jeho hlava je širší a mohutnější. Samice jsou obecně větší než samci a jejich těla jsou tlustší.
V přirozených podmínkách se páření u mloků protahuje po celou aktivní sezónu, častěji však probíhá od dubna do září s vrcholem v červnu až červenci (S. L. Kuzmin, 1999). Doma jsou pokusy o páření pozorovány celoročně. K hnojení dochází jak ve vodě (jako většina ostatních čolků), tak na souši, což je typičtější pro mloky. Samec, když vidí samici, začne pronásledovat. Zároveň odhaluje agilitu, která je u tak sedavého zvířete zcela nečekaná. Samice se snaží samci uniknout. Po dohození samice se samec snaží podlézt pod ni, aby předními tlapami mohl sevřít její přední tlapky a bezpečně ji zafixovat. Samec se pod ní svíjí, ukládá spermatofor na zem a rychle pohybuje zadní částí těla na stranu. V tuto chvíli samice sestoupí na místo samce a sebere spermatofor svou kloakou. V tuto chvíli již samec stihl samici opustit. Někdy se samec před uchopením samice zespodu nejprve na samici připlazí shora a pevně ji obejme předními tlapami za krk nebo přední část těla. Otře se hrdlem o nosní dírky samice a pak ji pustí. Taková stimulace přiměje samici zvednutím těla nechat samce projít zdola (E. A. Dunaev, 1999). K oplodnění nedochází vždy, takže pro úspěšnou reprodukci v jednom akváriu je lepší chovat dva nebo tři samce a několik samic. Vývoj embryí uvnitř těla matky trvá asi pět měsíců. Mlok připravený k porodu se plazí k vodě (v přírodě obvykle k potoku) a spouští zadní část těla do vody. Terárium tedy, jak již bylo zmíněno výše, musí obsahovat nádobu s vodou, aby mlok mohl bezpečně porodit svá mláďata. Larvy se zpravidla rodí s dobře vyvinutými předními a zadními končetinami, které jsou schopné okamžitě přejít na samostatné krmení (v zajetí jim slouží malí červi). Samice obvykle rodí 2-3 larvy za minutu. Všechny larvy (a v jednom mloku je jich až 70, většinou však ne více než 30) se objevují ve skupinách během 7-10 dnů (S. L. Kuzmin, 1999). Někdy mlok naklade do vody velká vajíčka, dosahující průměru asi 0,5 cm, líhnou se z nich larvy, podobně jako u jiných ocasatých obojživelníků. Ke krmení můžete okamžitě použít malé krvavce. Je lepší umístit larvy do samostatného akvária. Mloci se stávají dospělými ve věku přibližně 3-4 let, přičemž délka těla samců je asi 12 cm a samic asi 14 cm.
Vlastnosti chování
Mlok obecný se od mnoha jiných ocasatých obojživelníků liší tím, že je jedovatý. Lidé o této nemovitosti věděli již od starověku. Jeho otravné schopnosti však byly značně zveličené. V době Plinia Mladšího tedy lidé věřili, že i popel ze spáleného mloka je pro lidi destruktivní. Ve středověku byl tento roztomilý obojživelník považován za atribut čarodějnictví a posla pekelných sil, schopný zabít člověka. Ve skutečnosti není jed mloka pro zdravého člověka příliš nebezpečný. Jed se vyrábí v tzv. příušních žlázách neboli paratidách. Vypadají jako otoky pokryté velkými póry a nacházejí se po stranách zadní poloviny hlavy, začínají bezprostředně za očima. Téměř celou oblast příušní žlázy zabírá jasně žlutá skvrna a na jejím pozadí jsou velmi jasně viditelné tmavé póry. Jedovatý sekret se uvolňuje přes póry. Jed má specifický zápach připomínající mandle, muškátový oříšek nebo česnek. Salamandr však s otrávením všeho živého kolem nespěchá. Svůj jed používá jen v nouzových případech: Jen když ji popadne nějaký predátor a způsobí jí náhlou ostrou bolest, nebo v důsledku jiného silného stresu. U predátora, který uchvátí mloka, způsobí jed vážnou otravu, která je doprovázena stavem úzkosti a periodickým rozvojem záchvatů epileptické povahy. Dýchání osoby postižené jedem slábne, je pozorována srdeční arytmie a v nejtěžších případech – ochrnutí zadních končetin, krvácení do plic, srdce, mozku a zástava dechu (E. A. Dunaev, 1999). Pravda, mluvíme o malých dravých zvířatech. Ale s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému je lepší nepořídit si obyčejného mloka do rodin, kde jsou malé děti, které všechno strkají do pusy a snaží se to ochutnat. Kdo však nemá v úmyslu mlokovi ublížit, nehrozí mu žádné nebezpečí. Jed nepůsobí přes lidskou kůži, způsobuje nepohodlí pouze při kontaktu se sliznicemi. Dokonce i vzrušeného mloka, který uvolnil jed, můžete bezpečně držet ve svých rukou, aniž byste se báli otrávení. Přesto byste si poté měli umýt ruce. Pokud se vám jed nějak dostane na sliznice, není to problém. Nepříjemné pocity z jeho působení lze snadno zmírnit užíváním benzodiazepinových léků, jako je sedukxen. Lidé s možnými alergickými reakcemi by měli při přímém kontaktu s mlokem dodržovat určitá opatření (například nosit tenké rukavice). To však neznamená, že nemohou obdivovat její nápadný vzhled a úžasné zvyky přes sklo.
Zajímavé je, že jed mloka obsahuje řadu látek, které se nikde jinde v přírodě nevyskytují. Právě díky specifickým látkám má také silný baktericidní účinek, brání rozvoji kožních infekcí, ničí patogenní bakterie a plísně. Je možné, že prvotním přínosem jedu pro samotného mloka nebyla ochrana před predátory, ale udržení vlhké pokožky – důležitého dýchacího orgánu – čisté a zdravé.
Mloci se rychle přizpůsobují zajetí. Je třeba pamatovat na to, že v přírodě žijí roky ve své oblíbené oblasti a využívají stejné úkryty. Proto je vhodné po generálním úklidu terária zachovat původní uspořádání úkrytů, aby zvířata nepociťovala nepohodlí.
Mloci bez plic (lat. Plethodontidae ) – čeleď z řádu ocasatých obojživelníků. Charakteristickým rysem této rodiny je nepřítomnost plic, dýchání se provádí kůží a také přítomnost dvoukomorového srdce. Také tito mloci nemají larvální stádium, mladí jedinci se stavbou neliší od dospělých jedinců.
Žijí především v Novém světě – od USA až po severské státy Jižní Ameriky. V Evropě žije několik druhů rodu Speleomantes a jeden Korejská karsenia v Asii. Přírodní prostředí – subtropické a tropické suché lesy, nížiny, vlhké hory, plantáže a vesnické zahrady.
Tato čeleď má více druhů než všechny ostatní čeledi ocasatých obojživelníků dohromady.
Původ
Předpokládá se, že někteří ocasatí obojživelníci se najednou potřebovali znovu vrátit do vody (jako Cryptobranchs). Poté jsme však museli znovu z vody. Ale nebylo možné znovu získat plíce. Takže tito obojživelníci přežili dodnes, dýchají kůží a sliznicemi úst.
Taxonomie [1]
Podrodina Spelerpinae
- Eurycea – potoční mloci
- E. aquatica – mlok vodní
- E. bislineata – mlok dvouřadý
- E. junaluska – mlok tečkovaný
- E. longicauda – mlok dlouhoocasý
- E. lucifuga – mlok soumrakový
- E. multiplicata – mlok vícedrážkový
- E. nana – mlok křehký
- E. neotenes – neotenický mlok
- E. quadridigitata – mlok trpasličí
- E. tridentifera – mlok průhledný
- E. tynerensis – mlok oklahomský
- G. palleucus – mlok světlý
- G. porphyriticus – jarní mlok jarní
- P. montanus – čolek nepravý
- P. ruber – čolek červený
- S. marginatus – mlok pobřežní
- T. rathbuin – slepý mlok
- T. robusta – mlok bílý
- Urspelerpes brucei
Podrodina Plethodontinae:
- Aneides – popínaví mloci
- A. geneus – mlok popínavý
- A. ferreus – mlok zelený
- A. flavipunctatus – mlok kouřový
- A. hardii – mlok zubatý
- A. lugubris – mlok stromový
- D. aeneus – mlok z podestýlky
- D. auriculatus – mlok maskáčový
- D. brimleyorum – mlok kýloocasý
- D. fuscus – mlok tmavý
- D. imitátor – imitátor mloka
- D. monticola – tuleň mlok
- D. ochophaeus – Allegan mlok
- D. quadrimacula – mlok černobřichý
- D. santeethah – mlok jižní Appachine
- D. welteri – mlok skalní
- D. wrigthi – drobný mlok
- Enstantina escholtzi – mlok tichomořský
- H. wallacei – mlok gruzínský
- H. brunus – mlok krasový
- H. platycephalus – mlok ploskohlavý
- H. shastae – mlok velkohlavý
- Korejská karsenia
- L. marmoratus – mlok rýčohlavý
- L. lineolus – salamandr hadí
- P. hubrichti – mlok hrabavý
- P. caddoensis – mlok strakatý
- P. cinereus – mlok červenohřbetý
- P. dorsalis – klikatý mlok
- P. dunni – mlok oblázkový
- P. elongatus – mlok protáhlý
- P. fourchensis – mlok velkooký
- P. glutinosus – mlok stříbrný
- P. hoffmani – půvabný mlok
- P. hubrichti – mlok bahenní
- P. idahoensis – mlok černonohý
- P. jordani – Apalačský mlok
- P. kentucki – salamandr Kentucky
- P. larselli – mlok prstencový
- P. neomexicanus – mlok závojový
- P. nettingi – mlok virginský
- P. onachitae – mlok světlý
- P. punctatus – mlok bělostný
- P. richmondi – mlok štíhlý
- P. serratus – mlok červeně pruhovaný
- P. shenandoali – skalní mlok
- P. stormi – mlok dešťový
- P. vandykei – mlok washingtonský
- P. vehiculum – mlok pestrý
- P. websteri –
- P. wehrlei – mlok skvrnitý
- P. welleri – zlatočerný mlok
- P. yonahlossee – agilní mlok
- Speleomantes ambrosii
- Speleomantes flavus
- Speleomantes genei
- Speleomantes imperialis
- Speleomantes italicus
- Speleomantes strinatii
- Speleomantes supramontis
- T. spelaens – mlok podzemní
Podrodina Hemidactyliinae:
- Hemidactylium – mloci čtyřprstí
- H. scutatum – mlok čtyřprstý
Podrodina Bolitoglossinae:
- Bathrachoseps – červovití mloci
- B. aridus – pouštní mlok
- B. attenatus – mlok štíhlý
- B. campi – Mlok táborský
- B. nigriventris – mlok jižní Kalifornie
- B. pacificus – červovitý mlok
- B. simatus – mlok plochý
- B. stebbinsi – Stebbins mlok
- B. wrihti – mlok oregonský
- B. adspersa – mlok andský
- B. altamazonica – mlok andský
- B. alvaravoi – amazonský mlok
- B. arborscandeus – mlok černozelený
- B. biseriata – mlok dvouřadý
- B. borburata – venezuelský mlok
- B. capitana – granátovník mlok
- B. cerroensis – mlok skvrnitý
- B. chica – mlok rovníkový
- B. colonnea – mlok hřebenovitý
- B. compacta – mlok červenohnědý
- B. cuchymatona – růžovobílý mlok
- B. cuna – mlok nížinný
- B. digtigrada – mlok krátkoprstý
- B. difleini – mlok pomalý
- B. dunni – Mlok Dunnův
- B. eugelhardti – jedovatý salamandr
- B. epimela –
- B. eqatoriana – mlok ekvádorský
- B. flavimembris – mlok žlutonohý
- B. flaviventris – salamandr chytlavý
- B. franklini – akrobatický mlok
- B. hartwegi – proměnlivý mlok
- B. helmriani – mlok guatemalský
- B. hermosa – kávový mlok
- B. hypacra – mlok nebeský
- B. jacksoni – mlok černohřbetý
- B. lignicolor – širokopásmový mlok
- B. lincolni – červený a černý mlok
- B. macrimi – mlok stříbrný
- B. medemi – mlok mramorovaný
- B. meliana – mlok uhelný
- B. mexicana – mlok mexický
- B. minutula – mlok pomerančový
- B. morio – mlok dubový
- B. mulleri – mlok dvoubarevný
- B. nicefori – mlok širokohlavý
- B. nigrescens – mlok dutý
- B. occidentalis – mlok listový
- B. odontelli — salamandr hraniční
- B. orestes – mlok krátkolící
- B. palmata – mlok tlustoprstý
- B. pandi – mlok mlok
- B. peruvina – mlok tmavě pruhovaný
- B. phalarosoma – bílý a černý mlok
- B. ramosi – okázalý mlok
- B. riletti – mlok vidličnatý
- B. robusta – mlok jednokruhový
- B. rufenscens – mlok červený
- B. salvini – houževnatý mlok
- B. savagei – mlok širokoprstý
- B. schizodactyla – mlok proužkovaný
- B. schmidti – mlok honduraský
- B. silverstonei – mlok krémový
- B. sima — mlok panenská
- B. sooyorum –
- B. striatusa – mlok pruhovaný
- B. stuarti – Mlok Stuartův
- B. subpalmata – mlok světlohřbetý
- B. taylori – mlok panamský
- B. vallecula – mlok údolní
- B. veracrusis – mlok Veracruz
- B. walkeri – mlok kolumbijský
- B. yucatana – mlok yucatánský
- B. silus – mlok tuponosý
- C. arboteus – mlok velkozubý
- C. chiropterus – mlok mozolnatý
- C. chondrostega – mlok křehký
- C. dimidiatus – skřítek mlok
- C. lavae – lávový mlok
- C. magnipes – mlok velkonohý
- C. moscuri – mlok vápencový
- C. multidentata – mlok mnohozubý
- C. priscus –
- D. bromeliaca – mlok broméliový
- D. cuchumatanus – miniaturní mlok
- D. megarinus – mlok velkonosý
- D. rabín – půvabný mlok
- D. xolocalcae – mlok mlok
- N. barbouri – Barbourův mlok
- N. diminutus – mlok malý
- N. nasalis – mlok mlok
- N. picadoi – mlok mechový
- N. richardi – pobřežní mlok
- N. veraepacis – mlok úzkohlavý
- N. alfaroi – mlok ostrohlavý
- N. altura – mlok skvrnitý
- N. capablanca – mlok velkonohý
- N. collaris – mlok obojkový
- N. komplex – mlok bělohlavý
- N. cyclocauda – mlok válcovitý
- N. elongata –
- N. grandis –
- N. iguea – mlok černý
- N. parupes – mlok dlouholící
- N. paucidentata – kostarický mlok
- N. poelzi – mlok úhoř
- N. pseudouniformis – salamandr široký
- N. stuarti – mlok žlutohlavý
- N. taylori – mlok Taylorův
- N. uniformis – vřetenovitý mlok
- P. touwsendi – trpasličí mlok
- P. altamontana – mlok žlutofialový
- P. anitae – mlok bělobřichý
- P. bellii – Salamandr ozdobený
- P. brunnata – mlok hnědý
- P. cephalica – mlok bez pecek
- P. cochranae – porézní mlok
- P. conanti – mlok rýžový
- P. exspectata – podsaditý mlok
- P. firscheini – mlok lišejník
- P. gadovii – mlok Gadovův
- P. galanae – suchomilný mlok
- P. goebeli – mlok světlohrdlý
- P. juarezi – salamandr širokoocasý
- P. leprosa – mlok pokorný
- P. longicauda – mlok jehličnatý
- P. melanomolga – mlok světlý
- P. mystax – salamandr vousatý
- P. nigromaculata – mlok černoskvrnný
- P. praecellens – tajemný mlok
- P. rex – mlok nebeský
- P. robertsi – mlok oranžový
- P. scandens – mlok běloboký
- P. smithi – mlok Smithův
- P. unguidentis – mlok chocholatý
- P. werleri – tmavě šedý mlok
- T. dubitus – mlok spirálovitý
- T. macdougalli – jemný mlok
- T. minutissimus – mloka mloka
- T. narisovalis – mlok skákavý
- T. penuatulus – mlok liliputánský
- T. pulmonaris – mlok velkonosý
- T. schmidti – mlok Schmidtův
- T. troglodytes – poustevník mlok
Poznámky
- ↑ Názvy jsou uvedeny podle „Pětijazyčného slovníku zvířecích jmen. Obojživelníci a plazi”, M. “Ruský jazyk”, 1988
Literatura
- Život zvířat, sv.5. Obojživelníci a plazi. Ed. A. G. Bannikovová. – M.: „Osvícení“, 1985.
Ocasatí obojživelníci Cryptobranchoidea Kryptobranchs • Mloci Salamandroidea Ambystomaceae • Amphiumaceae • Mloci bez plic • Giant Ambystomata • Skuteční mloci • Proteas Sirenoidea Siréna - Zvířata podle abecedy
- Rodiny obojživelníků
- Mloci bez plic
- Obojživelníci Severní Ameriky
- Obojživelníci z Jižní Ameriky
