Pokud sledujete televizi s divokou zvěří, pravděpodobně jste často viděli scény jednoho zvířete zabíjejícího druhé, ať už jde o medvěda hnědého chytajícího lososa v řece nebo geparda běžícího proti antilopě. Ale říše zvířat je plná více než jen mezidruhových bojů – zástupci mnoha druhů pravidelně zabíjejí příslušníky svého vlastního druhu.
Například mezi hmyzem a pavoukovci dochází k sexuálnímu kanibalismu: samice sežere samce před pářením, během něj nebo po něm, což se vyskytuje u řady druhů, včetně kudlanky čínské (Tenodera sinensis) a pavouka černé vdovy. A je známo, že žraločí plody trpí kanibalismem již v děloze.
Zabíjení mezi zvířaty samozřejmě není vždy spojeno s bojem o jídlo. Různé druhy ryb, jako jsou cichlidy a betty (bojovnice siamské), mají vysokou úroveň územních nároků a napadají a někdy i zabijí jiné ryby, které doplavou do oblasti, kterou považují pouze za svou.
Boj o ženu
V celé zvířecí říši je boj o partnera zcela běžným jevem. Někdy to může skončit i smrtí jednoho samce. Některé druhy kolibříků si dokonce vyvinuly potenciálně smrtící dýky s ostrými hroty, které samci používají k vzájemnému bodání během psích zápasů. V některých případech nejde ani tak o zabíjení, jako spíše o sexuální soutěž, při které může zvíře náhodně zabít potenciální cíl. Například skupina samců ropuchy západní se může shromáždit ve vodě poblíž samice. Zajímavé je, že ji nápadníci tímto způsobem nevyhnutelně utopí.
V roce 2016 výzkumníci ve Španělsku analyzovali údaje o více než 4 milionech úmrtí mezi 1024 druhy savců. Zvláště zajímavé je zvláštní chování osmi druhů lidoopů.
V roce 2015 došlo ve Spojených státech podle údajů FBI k téměř 16 000 lidským vraždám. Mezi mnoho důvodů, proč lidé páchají závažné trestné činy, patří žárlivost, hádky o peníze a pocit nenávisti k druhým lidem. Je snadné si představit, že Homo sapiens je druh, který nejčastěji zabíjí příslušníky svého druhu.
Ale lidé se v této kategorii nedostali ani do první třicítky. Zvířata, jako jsou vlci, lvi a subhumánní primáti, včetně různých opic a lemurů, mnohonásobně překonala lidi.
Studie také zjistila, že řada druhů, které vypadají mírumilovně, je ve skutečnosti překvapivě agresivní. Do první padesátky se dostaly činčily dlouhoocasé, sysli a několik druhů kopytníků, včetně divokých koní, gazel a jelenů.
Nejkrvavější druh savců
Mezi ně patří hlodavci Surikata. Asi 20 % těchto zvířat umírá na silné tlapy a ostré zuby jejich příbuzných.
Celkově méně než polovina studovaných živočišných druhů zabila příslušníky vlastního rodu. Jedna skupina savců vystupovala jako zvláště agresivní. Jedná se o primáty, u kterých je osmkrát vyšší pravděpodobnost, že zabijí příslušníky vlastního druhu než jiné druhy v jejich řádu.
Výsledná analýza má však jeden důležitý aspekt: okolnosti vraždy a motivy zabíjení u lidí a všech savců se zásadně liší. Většina zabíjení savců zahrnuje infanticidu nebo zabíjení kojenců. Například v komunitě surikat dominantní samice běžně zabíjejí mláďata podřízených samic ve své skupině.
Výjimečnost lidí
Lidé jsou součástí malé skupiny zvířat, která zahrnuje také vlky, lvy a skvrnité hyeny, které běžně zabíjejí dospělé svého druhu. A mezi touto malou skupinou vyčnívají obzvlášť. Jak řekl harvardský biologický antropolog Richard Wranham pro Live Science, pokud jde o vraždu u dospělých, „lidé jsou v tom opravdu výjimeční“.
