Cefalosporiny jsou jednou z nejrozsáhlejších tříd antibiotik.
Díky dobré účinnosti a nízké toxicitě jsou AB této skupiny široce používány.
Jejich použití v klinické praxi začalo v 70. letech dvacátého století.
Všechny cefalosporiny jsou deriváty kyseliny 7-aminocefalosporanové.
Mechanismus účinku CS na mikrobiální buňku je podobný účinku penicilinů – inhibuje syntézu proteinu v membráně bakteriální buňky. Mají široké spektrum účinku.
Všechny cefalosporiny nemají prakticky žádnou aktivitu proti enterokokům, malou aktivitu proti grampozitivním anaerobům a malou aktivitu proti gramnegativním anaerobům.
Může způsobit zkřížené alergické reakce s peniciliny
Jsou ničeny b-laktamázami a dobře se kombinují s aminoglykosidy (standardní kombinace CS + AG).
Navzdory skutečnosti, že cefalosporiny patří k β-laktamovým antibiotikům a mají mechanismus baktericidního účinku v zásadě podobný penicilinům, jsou lepší než peniciliny v antibakteriální aktivitě, stejně jako ve farmakokinetice a vyznačují se extrémně nízkou toxicitou.
Farmakodynamické výhody cefalosporiny jsou vysvětleny zvláštnostmi jejich struktury, které určují:
• lepší propustnost vnějšími vrstvami buněčné stěny mikroorganismů,
• možnost ovlivňování jiných SIS,
• větší odolnost vůči plazmidovým a chromozomálním b-laktamázam grampozitivních a gramnegativních patogenů
- Vysoké koncentrace jsou pozorovány v plicích, ledvinách, játrech, svalech, kůži, kostech, synoviální, perikardiální, pleurální a peritoneální tekutině.
- Ve žluči jsou nejvyšší koncentrace produkovány ceftriaxonem a cefoperazonem.
- Cefalosporiny třetí a čtvrté generace pronikají do BBB.
- Vylučuje se převážně ledvinami. Ceftriaxon a cefoperazon mají dvojí cestu eliminace – ledviny a játra.
- Většina cefalosporinů se v játrech prakticky nemetabolizuje.
Cefalosporiny 1. generace mají vysokou aktivitu proti grampozitivním kokům (s výjimkou methicilin-rezistentních), tzn. jsou antibiotika relativně úzkého spektra účinku, zaujímající podle tohoto kritéria „mezi“ pozici mezi přírodními peniciliny a cefalosporiny 2. generace.
Cefalosporiny první generace jsou snadno zničeny beta-laktamázami, zejména z gramnegativních bakterií. Proto jsou prakticky neúčinné proti onemocněním způsobeným gramnegativními patogeny, včetně Haemophilus influenzae, Moraxella, meningococcus a Escherichia coli.
Používá:
• léčba stafylokokových infekcí kůže, měkkých tkání (alternativa oxacilinu);
• akutní hematogenní osteomyelitida;
• akutní bakteriální artritida;
• perioperační antibiotická profylaxe.
Cefaclor (ceclor, alfacet) má nejvyšší účinek proti H. influenzae, který se vyznačuje zvyšující se rezistencí vůči většině ostatních antibiotik a je jedním z prvních míst mezi původci komunitní pneumonie.
Biologická dostupnost cefakloru (95 %) je na úrovni injekčních antibiotik – mírně se váže na plazmatické proteiny, což podmiňuje tvorbu jeho vysokých koncentrací v různých orgánech a tkáních.
Cefaclor se téměř nezměněný vylučuje ledvinami.
Mezi výhody cefacloru patří jeho bezpečnost (frekvence střevní dysbiózy není větší než 3-4%).
Lék je dostupný v lékové formě atraktivní pro děti – ve formě jahodového sirupu, díky čemuž je cefaclor antibiotikem první volby pro ambulantní i klinickou praxi, především v pediatrii.
cefalexin je svou aktivitou blízká cefazolinu (streptokoky, stafylokoky PRSA – komunitní kmeny).
Jeho nízká účinnost proti Haemophilus influenzae
Používá se při léčbě stafylokokových infekcí kůže, streptokokové tonzilitidy.
Není účinný u patologií ORL, protože neproniká dobře do dutin a středního ucha.
Není účinný na UTI (E. coli je rezistentní vůči cefalexinu)
Cefadroxil (Duracef, Biodroxil) má vysokou biologickou dostupnost (95 %), dlouhý poločas a používá se s menší frekvencí (1-2x denně)
Vysoce účinné při léčbě:
• streptokoková (GABHS) tonzilofaryngitida – lék volby;
• při léčbě mírných streptokokových a stafylokokových lokálních infekcí kůže, měkkých tkání, kloubů.
Cefazolin (kefzol, cefamezin, nacef)
Hlavní indikace:
• Lék je indikován především k peroperační profylaxi a stafylokokovým infekcím.
• Stafylokokové infekce různých lokalizací (alternativa k oxacilinu)
• Infekce suspektní stafylokokové etiologie:
– nekomplikované infekce kůže a měkkých tkání (furuncle, carbucle, pyoderma atd.)
– mastitida (lék volby)
– infekční endokarditida u nitrožilních uživatelů drog
– akutní purulentní artritida
– angiogenní infekce spojená s katetrem
• Prevence pooperační infekce rány (lék volby)
Cefalosporiny 2. generace mají široké spektrum antimikrobiálního účinku.
• Prakticky nejsou horší než antibiotika předchozí skupiny, pokud jde o účinek na grampozitivní koky, výrazně převyšují jejich účinnost proti gramnegativním patogenům.
• Jsou účinné proti Moraxella catarrhalis, většině enterobakterií, včetně
Proteus indol, proti Serratia a hemophilus bacilli rezistentním na ampicilin díky ještě vyšší propustnosti horními vrstvami buněčné membrány a zvýšené odolnosti vůči b-laktamázám gramnegativních bakterií.
Cefalosporiny 2. generace jsou vysoce účinná antibiotika při infekcích horních a dolních cest dýchacích, středního ucha, močových cest, kostí, kůže a měkkých tkání.
Cefamandol (cefamabol, cefat) podle údajů in vitro je mezi cefalosporiny nejaktivnější proti methicilin-rezistentním stafylokokům a obecně kombinuje dobrou aktivitu proti grampozitivním a gramnegativním patogenům.
Infekce: břišní, gynekologické, močové cesty, dýchací cesty, kosti a klouby, infekce kůže a měkkých tkání, meningitida, sepse, endokarditida, popáleninové infekce, prevence pooperačních infekčních komplikací (i.m., i.v.).
Cefuroxim axetil (zinát).
• Vysoká biologická dostupnost (50-70 %), vylučováno ledvinami.
• Indikace pro použití jsou stejné jako u cefuroximu
• Vysoce účinný a může být lékem volby při léčbě GABHS tonzilofaryngitidy.
• Je vhodné jej použít k postupné terapii, zejména v ambulantní praxi: intramuskulární cefuroxim a poté perorální cefuroxim axketil.
Jeden lék druhé generace – cefoxitin (anaerocef) – aktivní proti anaerobním mikroorganismům.
cefalosporiny III generace
• Obecná charakteristika cefalosporinů třetí generace je obtížná, protože téměř každý zástupce této skupiny má významné rysy.
• Obecně platí, že u cefalosporinů zařazených do třetí generace je spektrum antimikrobiální aktivity „posunuté“ směrem ke gramnegativním patogenům a pneumokokům, tzn. lze je považovat za léky s poměrně úzkým spektrem účinku.
CS III generace nepůsobí na stafylokoky a enterokoky MRSA, mají nízkou antianaerobní aktivitu a jsou zničeny rozšířeným spektrem b-laktamáz.
Parenterální CS III byl dříve považován za základní pro léčbu nemocničních infekcí, ale v současné době se používá v ambulantním prostředí, zejména pro step-down terapii (ceftriaxon) patologie ORL, tonzilofaryngitidy, pneumonie a infekcí močových cest.
U závažných komunitních a nozokomiálních infekcí se používá rodičovský CS III v kombinaci s aminoglykosidy 2. a 3. generace, metronidazolem a vankomycinem.
• Nejsou léky první volby v ambulantní praxi, protože jsou aktivní hlavně proti gramnegativní flóře, obvykle těžkým (nemocniční infekce), které vyžadují parenterální podání AB.
• Orální CS třetí generace se tedy používá u nezávažných komunitních infekcí způsobených gramnegativní flórou, u infekcí močových cest a také jako druhá fáze v postupné léčbě.
Přidělit:
CS IIIa (cefotaxim a ceftriaxon) – bez aktivity pseudomonas a
CS IIIb (ceftazidim a cefoperazon) jsou základní antibiotika pro léčbu infekce Pseudomonas aeruginosa.
Cefotaxim (claforan)
Bohužel v poslední době došlo ke snížení účinnosti cefotaximu sodného, což je vysvětleno zvýšením rezistence gramnegativních bakterií vůči němu v důsledku jeho mnohaletého iracionálního používání.
Ceftriaxon (lendacin, rocephin) vhodný vzhledem k dlouhému poločasu (480 min), a tedy prodlouženému účinku, ale má malý účinek na Pseudomonas aeruginosa.
Doporučeno k léčbě:
– bakteriální meningitida, sepse, břišní infekce (peritonitida)
– střevní infekce (shigelóza, salmonelóza), infekce kostí, kloubů, kůže, měkkých tkání, rány
– infekce, infekce močových cest, infekce ORL a infekce horních cest dýchacích, závažné komunitní a
– nemocniční pneumonie (bez umělé ventilace), borelióza (v případě karditidy, artritidy, neurologických poruch).
Neměl by být používán k léčbě infekcí žlučových cest (riziko pseudocholelitiázy). Pro kombinovanou terapii je možná kombinace s aminoglykosidy.
Doporučeno pro postupnou terapii patologie ORL, infekcí horních cest dýchacích a močových cest, GABHS – tonzilofaryngitidy.
Ceftazidim (fortum, cefadim) se vyznačuje vysokou odolností vůči beta-laktamázám produkovaným gramnegativní flórou.
Zvyšuje se rezistence Pseudomonas aeruginosa na ceftazidim, proto je v případě těžkého infekčního procesu způsobeného Pseudomonas aeruginosa vhodné tento cefalosporin kombinovat s „atypseudomonas“ aminoglykosidy (tobramycin, amikacin).
Ceftazidim se také vyznačuje vysokou schopností pronikat do různých orgánů a tkání, včetně hematoencefalické bariéry.
Ceftazidim (Fortum, Kefadim) je vysoce odolný vůči beta-laktamázám produkovaným gramnegativní flórou.
Zvyšuje se rezistence Pseudomonas aeruginosa na ceftazidim, proto je v případě těžkého infekčního procesu způsobeného Pseudomonas aeruginosa vhodné tento cefalosporin kombinovat s „atypseudomonas“ aminoglykosidy (tobramycin, amikacin).
Ceftazidim se také vyznačuje vysokou schopností pronikat do různých orgánů a tkání, včetně hematoencefalické bariéry.
K léčbě se používá ceftazidim:
• Pooperační meningitida, pneumonie získaná v nemocnici na mechanické ventilaci, jak v monoterapii, tak v kombinaci s amikacinem)
• Infekce dýchacích cest při cystické fibróze
• Závažné komunitní a nozokomiální infekce močových cest
• Intraabdominální infekce (+ metronidazol)
ceftibuten (cedex)
indikace:
• infekce horních cest dýchacích, vč. faryngitida, tonzilitida a šarla u dospělých a dětí, akutní sinusitida u dospělých, zánět středního ucha u dětí;
• infekce dolních cest dýchacích u dospělých, včetně akutní bronchitidy, exacerbace chronické bronchitidy a akutní pneumonie, v případech, kdy je možná perorální léčba, tzn. pro komunitní infekce;
• infekce močových cest u dospělých a dětí, vč. komplikované a nekomplikované;
• enteritida a gastroenteritida způsobená bakteriemi Salmonella, Shigella a E.coli u dětí.
• Cedex není účinný proti Campylobacter a Yersinia.
Kontraindikace:
• Cedex je kontraindikován u pacientů s alergií na cefalosporiny nebo jakoukoli složku léčiva.
• Klinické studie u přibližně 3000 3 pacientů prokázaly bezpečnost a dobrou snášenlivost Cedexu. Většina nežádoucích účinků byla střední, přechodná a vzácná nebo velmi vzácná. Hlavní nežádoucí účinky byly gastrointestinální poruchy, vč. nevolnost (≤3 %), průjem (XNUMX %), bolest hlavy.
Latamoxef (moxalaktam), spolu s jasným účinkem na gramnegativní aeroby (kromě Pseudomonas aeruginosa) má výraznou aktivitu proti bakteroidům a klostridiím.
Používá se k léčbě bronchopulmonálních infekcí, infekcí močových cest, infekcí pobřišnice a pánve, centrálního nervového systému, sepse, nitrožilních infekcí kůže, měkkých tkání, kostí, kloubů, způsobených převážně gram bakteriemi.
Méně aktivní proti gram+ bakteriím. Podává se intramuskulárně a intravenózně dospělým v dávkách 0,5-2,0 g 2krát denně, pro děti – 50 mg/kg 3-4krát denně.
Cefoperazon (cefobid, medocef, dardum) nevyžaduje úpravu dávkování ani při těžkém selhání ledvin, je však částečně vylučován žlučí do střev a může způsobit dysbakteriózu.
Vlastnosti jsou:
• má slabší účinek na Pseudomonas aeruginosa než ceftazidim;
• má dvojí cestu vylučování – močí a žlučí (hlavní), proto v případě selhání ledvin není nutná úprava dávkování;
• hůře proniká do BBB.
Cefoperazon/sulbaktam (sulperazon, sulcef, sulzoncef) je chráněný inhibitor cefalosporinů.
Aktivnější ve srovnání s cefoperazonem proti enterobakteriím, které ničí β-laktamázy (Klebsiella, Proteus, Escherichia coli) a proti anaerobům (Bacteroides Fragilis).
Z hlediska účinnosti proti Pseudomonas aeruginosa odpovídá cefoperazonu.
Cefoperazon/sulbaktam se používá k léčbě závažných nemocničních infekcí různých lokalizací, nitrobřišních infekcí, pankreatické nekrózy a infekcí v hematoonkologii.
Cefixim (loprax, suprax, ceforal solutab, maxibat) – ve srovnání s orálním CS druhé generace je aktivnější proti gramnegativní flóře.
Indikace k použití: exacerbace chronických bronchopulmonálních onemocnění, infekce močových cest, orální shigelóza stadium step terapie po parenterálním podání CS III a IV generace m.
Cefalosporiny IV generace – cefepim, cefpirom
Cefepim (maxipim, maxicef) je aktivní:
Gramnegativní enterobakterie (aktivita rovná CS IIIa)
Pseudomonas aeruginosa (stejná aktivita jako CS IIIb)
Gram-pozitivní pneumokoky, streptokoky (stejné v aktivitě jako CS IIIa), stafylokoky (stejné v aktivitě jako CS I-II)
cefepim
Používá se k empirické léčbě závažných nozokomiálních infekcí, zejména v případech rezistence na CS třetí generace:
• těžký zápal plic, včetně zápalu plic při mechanické ventilaci
• infekce na JIP, včetně pneumonie při mechanické ventilaci
• intraabdominální infekce (+ metronidazol)
• infekce způsobené Pseudomonas aeruginosa
• sepse
• infekce v onkohematologii
• nozokomiální infekce způsobené gramnegativními bakteriemi rezistentními na CD III
• infekce u febrilních pacientů s agranulocytózou (v kombinaci s amikacinem)
Cefpirom (keiten, cefanorm, isodepom)
• Chemická struktura je částečně podobná ceftazidimu
• Předpokládá se, že strukturní vlastnosti cefpiromu mu umožňují proniknout membránou gramnegativních bakterií, zajistit odolnost vůči b-laktamázám a širokou škálu antibakteriální aktivity.
• Vysoce účinný proti grampozitivním a gramnegativním aerobním a anaerobním mikroorganismům.
• Při perorálním podání se špatně vstřebává, ale při intravenózním podání rychle proniká do různých orgánů a tkání, zůstává v krvi v terapeutické koncentraci po dobu 12 hodin, což dává důvod podávat 2x denně; špatně proniká do mozkomíšního moku; vylučován převážně ledvinami, v malém množství žlučí.
Používá se při těžkých infekcích dolních cest dýchacích, močových cest, břišních orgánů, kůže, měkkých tkání, kostí a kloubů, sepse, chirurgické infekce atd.
V generace cefalosporinů – Ceftaroline fosamil (Zinforo)
Ceftarolin – první b-laktam s anti-MRSA aktivitou.
Proléčivo je aktivní po intravenózním podání.
IV kapání 600 mg 2krát denně.
Vyznačuje se nejvyšší přirozenou aktivitou proti S. pneumoniae a S. aureus ve srovnání s ostatními antibiotiky doporučovanými proti těmto infekcím (peniciliny, cefalosporiny, makrolidy, fluorochinolony), do určité míry pomáhá řešit problém rostoucí antibiotické rezistence
