Fauna Ruska je poměrně chudá. Naše země je domovem asi 320 druhů savců (obzvláště pestrý je svět hlodavců), 730 druhů ptáků, 75 druhů plazů, asi 30 druhů obojživelníků, téměř 400 druhů ryb (sladkovodních i stěhovavých), asi 70 000 druhů hmyzu. Fauna, stejně jako flóra, se stává bohatší a rozmanitější při pohybu ze severu na jih a z rovin do hor. V horách přibývá endemických a reliktních druhů zvířat. Ze zoogeografického hlediska je území Ruska zahrnuto do palearktické zoogeografické oblasti, ve které se rozlišují podoblasti. Sever Ruska je součástí arktické podoblasti. Hlavní území naší země leží v evropsko-sibiřské podoblasti. Jih Dálného východu je součástí mandžusko-čínské podoblasti. Kavkaz, Krym a pobřeží Černého moře jsou severním okrajem podoblasti Středozemního moře. Kaspická nížina patří do středoasijské podoblasti.
Zoogeografické podoblasti Ruska
Arktická subregion zahrnuje faunu arktických pouští a tundry. Tato subregion se vyznačuje špatnou druhovou skladbou a cirkumpolárním rozšířením mnoha druhů. Chudoba fauny je dána mládím těchto zoocenóz a drsnými životními podmínkami. Zvířata se musí přizpůsobit extrémním životním podmínkám. Žijí zde lumíci, polární lišky, vlci, zajíci, sobi, polární sovy, koroptve bílé, ale i pižmoň, dovezený ze Severní Ameriky do našich rezervací. Na mořském pobřeží žije lední medvěd, na ostrovech tuleni a mroži. Některá zvířata migrují na zimu na jih: do tajgy sob a ptarmigan, následovaný vlky, polární sova se dostává i do lesostepí. Lemmings jsou stálými obyvateli tundry. Zvířata na severu mají řadu přizpůsobení, aby přežila zimu: hustou srst, peří, silnou vrstvu tuku. Většina obyvatel tundry má bílou zimní barvu. V létě se tundra mění, objevuje se masa stěhovavých ptáků, především vodního ptactva: kachny, husy, labutě, brodivci atd. V létě je zde mnoho hmyzu sajícího krev – pakomáři, komáři atd.
Evropsko-sibiřská subregion zahrnuje území od tajgy po stepi. Jeho fauna je bohatší a rozmanitější, je zde dobře patrná zonálnost v jejím rozšíření, kontrastní jsou zejména rozdíly ve fauně lesů a stepí. Lesní společenstva mají své vlastní charakteristiky: je zde mnoho úkrytů a dostatek potravy. V lese je méně stěhovavých ptáků než v tundře. U čistě lesních zvířat a ptactva barva v zimě nezesvětluje, mezi taková zvířata patří los, medvěd hnědý, rosomák, rys aj. V lesích se objevují plazi: hadi, zmije, ještěrky. Lesy se vyznačují stupňovitým rozšířením zvířat. Spodní patro obývají zvířata, která vedou suchozemský způsob života: hlodavci podobní myším, kopytníci (losi, divočáci, srnci, pižmové, jeleni), mnoho predátorů (medvěd, vlk, liška, lasička, hranostaj, lasička) a někteří ptáci. Podestýlkovou vrstvu obývají rejsci, krtci a různí bezobratlí. Stromové patro obývá převážně ptactvo. Ze savců v něm žijí veverky, létavci, plch. Sobol, veverka, kuna, rys a řada ptáků (tetřev, tetřev, atd.) vede polostromový způsob života.
Prohlubně jsou jakýmsi úkrytem. Žijí v nich kuny, veverky, létavci a ptáci hnízdící v dutinách (datel, sovy, sýkory, mucholapky aj.).
V tajze i v listnatých lesích žije mnoho lesních druhů zvířat: většina ptáků, veverka, zajíc, liška, vlk, rys, medvěd hnědý, los atd. Ale existují pouze druhy tajgy: mezi ptáky – louskáček, včelojed , hýl, kuksha, zkřížené, voskovky, tetřev, tetřev hlušec; zvířat – sobol, lasička, rosomák. Pouze listnaté lesy obývají: jelen lesní, srnec obecný, plch, tchoř černý, z ptáků datel zelený, sojka, ryzec aj.
Faunistické složení temně jehličnaté tajgy se poněkud liší od složení světlé jehličnaté tajgy, jejíž hranici tvoří řeka Jenisej. Pouze v západní části tajgy se vyskytuje norek evropský, tchoř, kuna borovicová a tetřev hlušec a pouze v tajze Trans-Yenisei se vyskytuje jelen pižmový, lasička, pika severní, tetřev skalní a kachna mandarinská.
Zvířata stepí jsou obyvateli otevřených prostranství. Pro stepi jsou charakteristické hlodavci, z kopytníků se zde vyskytuje sajga. Stepní hlodavci jsou norníci (hrabají díry), jedná se o gofery, svišti, křečky, hraboše, myši, hraboše a slepce. Mezi predátory patří tchoř stepní, liška stepní, vlk a lasička. Pozadím stepních ptáků jsou skřivani, křepelky, chřástala polní, koroptve, z dravců pak kaňáci, poštolky, káně, sokol, orel stepní a velmi vzácně drop. Zastoupenými plazy jsou zde zmije stepní a různé ještěrky. Stepní zvířata jsou nucena přizpůsobit se nedostatku přístřeší. Hlodavci vedou život v norách, sajgy a dropi jsou dobří běžci. V zimě se většina hlodavců ukládá k zimnímu spánku, mnoho ptactva odlétá na jih (skřivani, potáci, křepelky, dropi, jeřábi atd.), sajgy migrují na jih, kde je méně sněhu. Mandžusko-čínská subregion zahrnuje jih Dálného východu (jižně od 50° severní šířky). Zahrnuje faunistický komplex smíšených lesů („Ussuri taiga“), které se vyznačují druhy tajgy: los, sobol, chipmunk, veverka, rosomák, vlk atd. Zároveň jsou široce rozšířeny jižní druhy mandžusko-čínského původu zastoupeni: jelen sika, wapiti, goralská antilopa, zajíc mandžuský. Mezi dravce patří: tygr, leopard, himálajský medvěd, mýval, psík mývalovitý, kuna. Běžnými plazy jsou zde užovka měděná a užovka amurská. Ptačí svět je bohatý, zvláště dutá hnízda: datel, sovy, sýkory, špaček šedý, lejsek žlutý, rorýs ostnatý, kachna mandarinská atd.
Středoasijská subregion zabírá polopouště a pouště kaspické oblasti. Jedná se o starověkou faunu, dobře přizpůsobenou suchému klimatu. Pro tuto faunu jsou charakteristické některé endemity: sysel žlutý a rejsek strakatý. Zvířata mírných pouští jsou nucena přizpůsobit se vysokým letním teplotám a spíše nízkým zimním teplotám, prudkému nedostatku vláhy a špatnému vegetačnímu krytu. Mnoho zvířat je nočních, mnoho z nich jsou norníci (hlodavci, hmyz, někteří ptáci). Některá zvířata se obejdou bez vody, vlhkost získávají z potravy (hadi, ještěrky, někteří malí predátoři a ptáci). Existují zvířata, která mohou běhat nebo létat na velké vzdálenosti při hledání vody nebo potravy. Tuto podoblast obývají různí hlodavci – jerboa, pískomil, hraboši, žluťásci a malí, zemní zajíci atd., z hmyzožravců – ježek ušatý a rejsek strakatý, z predátorů – šakal, liška korsaková, kočka pralesní (na Volze delta). Vyskytuje se zde mnoho plazů: hadi (Hroznýš písečný, zmije písečná, efa, zmije, užovka šípová aj.), ještěrky (gekon kaspický, varan šedý, ještěrky kulatohlavé), želvy. Z ptáků žijí: pěnice pouštní, tetřev lískový, skřivan chocholatý, holub pouštní, krkavec pouštní, ťuhýk a vrabec pouštní, myna atd. Při jarních a podzimních tahech se objevují hejna různých stěhovavých ptáků, zejména mnoho z nich vodní ptactvo (v deltě Volhy). Bezobratlí v této podoblasti jsou různorodí: brouci s tvrdým chitinózním obalem, jedovaté falangy, salpug, štíři, tarantule, kudlanka nábožná, tesařík, saranče atd.
Středomořská subregion vstupuje na území Ruska svým severním okrajem. Jedná se o pobřeží Černého moře a pohoří Velkého Kavkazu. Fauna je zde bohatá a rozmanitá, obsahuje řadu druhů středomořského původu (kamzík aj.), vyskytují se zde i endemity: myš prométheovská, tur (horská koza), tetřev kavkazský, sněženka. Zástupci stepí (různí hlodavci, např. zajíc polní) se vyskytují v horách, v horských lesích žije jelen lesní, prase divoké, zubr (v rezervaci), plch, medvěd, rys, liška aj. Na Kavkaze Hraboš sněžný žije na subalpínských loukách, orli a další ptáci.
Mazlíčci povoleni
V distribuci zvířat existuje zonalita, ale některá zvířata se nacházejí v různých přírodních zónách. V mnoha zónách tak žije vlk, liška, hranostaj atd. V tundře, v bažinách lesních a lesostepních zón – koroptev bílá. V listnatých lesích, stepích, lesostepích a polopouštích – zajíc polní; v tundře, lesní tundře a tajze – bílý zajíc. V horách lze vysledovat výškové zóny, i když zvířata z hor, stejně jako zvířata z rovin, mohou migrovat do sousedních oblastí.
Umístění zvířat vykazuje poměrně jasný sektorový vzor. Subatlantický sektor je tedy charakteristický rozšířením norka evropského, kuny borovicové, plcha, datla zeleného, krtka aj. Ve vnitrozemském sektoru převažují východosibiřské druhy: lasice sibiřská, sobol, veverka, jelen pižmový, tetřev skalní. , kos černohrdlý aj. V pacifickém sektoru, v jeho jižní části, se vyskytují mandžuské druhy: tygr, levhart, medvěd himálajský, jelen sika, harza, kachna mandarinská a na severu svišť černotemenný, kuna harza , tetřev tetřev atd.
Lidská ekonomická aktivita měla velký vliv na moderní svět zvířat. Zvířata z otevřených prostor a zvířecí společníci lidí jsou stále častější. Zubr, ondatra, drop a někteří další byli téměř vyhubeni. Zcela zničen byl tarpan (divoký kůň), Stellerova kráva (tuleň) atd. Pro obnovení stavů jednotlivých zvířat byly vytvořeny tyto rezervace: Barguzinskij (obnovuje se sobol), Prioksko-Terrasnyj a Kavkaznyj (budou bizoni). obnoven), Khopersky (obnovuje se ondatra) atd. Aklimatizovaný ondatra, nutrie, norek americký a v evropské části země – psík mývalovitý, všichni dobře zakořenili. Pižmoň byl přivezen na ostrov Taimyr a Wrangel ze Severní Ameriky.
Předmětem lovu jsou divoká zvířata, především veverka, sobol, liška, polární liška, ondatra, kuna, lasička, norek, vydra, bobr atd. Kopytníci jsou loveni nejen pro maso a kůži (sob, los, divočák), ale i kvůli parožím (mladým parožím) jelenů – maral a wapiti. Lov se provádí i na pernatou zvěř: tetřev lískový, tetřívek obecný, tetřev lesní, koroptve, křepelky, kachny, husy, sluky lesní aj.
Na území státní přírodní rezervace “Malajská Sosva” registrovaný:
— 41 druhů savců (včetně západosibiřského bobra, endemického v Rusku a západní Sibiři),
— 214 druhů ptáků,
– 1 druh plaza,
– 2 druhy obojživelníků,
— 17 druhů ryb.
Pokračuje inventarizace živých předmětů. Jsou mezi nimi zvířata typická pro střední tajgu západní Sibiře: veverka obecná, veverka asijská, medvěd hnědý, sobol, hranostaj, los, tetřívek, tetřev, tetřev.
Vyskytují se zde i druhy charakteristické pro jižnější oblasti: myš lesní, myška, lasička, rys, kachna popelavá, sokol, káně medonosná, poštolka obecná, puštík obecný, noční kulíšek. strakapoud černý rychlý, šedohlavý, bělohřbetý a strakapoud menší, kolotoč, sojka, červenka, pika obecná, sikožec, groš.
Přitom některé druhy zvířat typické pro severní tajgu a tundru jsou v rezervaci poměrně běžné: rosomák, sob, husa fazolová, ptarmigan, strnad malý. Při sezónních migracích se setkáváme s liškou polární a sovou sněžnou, při migraci husu rudoprsou, kachňátko, kachnu dlouhoocasou, kaňku černou, kaňku, káně drsnonohou, sokol sibiřský, jespák běloocasý, skřivan rohatý, se vyskytují strnadi sněžní.
Nejvíce losů se v rezervaci vyskytuje v zimě a výrazně méně v létě. Někteří losi opouštějí rezervaci a tráví léto v tundře nebo na východních svazích Uralu, kde prchají před hmyzem sajícím krev na otevřených a větrných místech.
Ze stejného důvodu se sobi na léto stěhují na Ural a do tundry. Bohužel ne všichni se dožijí návratu do rezervace na zimu a během své migrace se setkávají s pytláky. Počet jelenů v rezervaci, stejně jako v celém autonomním okruhu, proto každým rokem klesá.
Počet medvědů v rezervaci je poměrně stabilní. V létě medvědi preferují lužní biotopy. Na podzim část z nich opouští řeky a uléhá v doupatech na povodích.
Sobol je jedním z nejběžnějších dravých zvířat, dobře přizpůsobený životu v chráněné tajze.
Velmi charakteristickým predátorem pro malososvinskou tajgu je lasice, jejíž počet se rok od roku mění v závislosti na počtu drobných savců – její hlavní potravy.
Počet lasic, stejně jako hranostaje, závisí na počtu malých savců.
V polovině 90. let dvacátého století se na březích Malajské Sosvy a jejích přítoků objevil norek americký, který se usadil z Uralu.
Dalšího predátora, rosomáka, najdeme nejčastěji v zimovištích kopytníků – sobů a losů, které občas loví.
Vydry žijí téměř na všech rybářských řekách rezervace.
Liška je běžným obyvatelem rezervace, preferuje otevřené biotopy. Jeho stopy lze vždy nalézt v blízkosti silnic, kordonů, podél okrajů rozsáhlých bažin a břehů jezer.
Během posledních dvou desetiletí se vlk stal běžným zvířetem rezervace.
Kolísání počtu veverek obecných v různých letech je značné a závisí především na výnosu semen jehličnatých stromů.
V rezervaci se vyskytuje vzácná málo prozkoumaná poletuška, která vede velmi tajnůstkářský způsob života.
Veverka se nejčastěji vyskytuje v borových lesích, starých vypálených lesích a v blízkosti lesních kordonů.
Běžným a v některých letech i početným obyvatelem chráněného území je zajíc polní.
Zvláště vzácným zvířetem rezervace je bobr říční západosibiřský. Podle odborníků na přítoky horního a středního toku řeky. Malajsko Sosva na konci 60. let obývalo přibližně 100 bobrů. V letech 1976 až 1978 na všech těchto přítocích bylo nalezeno pouze 10 dochovaných bobrů a četné stopy po někdejších bobřích osadách zdevastovaných pytláky. Od poloviny 80. let povodí Malaya Sosva, několik dávek bobrů ulovených na řece bylo vypuštěno. Conda. V současné době se počet bobrů v rezervaci postupně obnovuje.
Rezervace je domovem 8 druhů hmyzožravých savců, 2 druhů chiropteranů a 8 hlodavců podobných myším.
Mezi hmyzožravými savci jsou nejčastějším a nejpočetnějším druhem rejsci obecní a rejsci. Kromě nich jsou to rejsci rovnozubí, velkozubí, malí a drobní, rejsek obecný a krtek evropský.
Mezi netopýry nalezenými v rezervaci patří netopýr dlouhosrstý a kožovec severní.
Nejpočetnějším druhem mezi myšovitými hlodavci je hraboš rudohřbetý. Běžný je hraboš červenošedý, hraboš kořenový, hraboš tmavý a krysa vodní a myš lesní. Poměrně vzácní jsou myška malá a lumík lesní.
Pižmoň, který byl vypuštěn na Malaya Sosva v roce 1932, žije v mnoha nádržích rezervace. Jeho počty rok od roku značně kolísají a obecně jsou poměrně nízké.
Ze všech ptačích druhů zaznamenaných ornitology v rezervaci se dvě třetiny vyskytují zcela pravidelně na hnízdištích a při sezónních migracích. Zázemím rezervace lze nazvat asi 50 druhů ptáků. Počty během roku tvoří více než 90 % celkové ptačí populace. Mezi nimi převažují ptáci lesních biotopů: tetřívek obecný, tetřívek lesní, tetřív lískový, kukačka obecná a hluchá, strakapoud velký, datel obecný, kukačka, louskáček, voskovka, pěnice – akcentor a pěnice zahradní, pěnice – pěnice vrbová, chvojník obecný, drozd zelený a obecný, kosi – pěvec, bělohlavý a tmavohrdlý, modrásek a rehek, brhlík šedohlavý a hnědohlavý, brhlík obecný, pěnkava, pěnkava, červenka obecná, kuňka smrková, hýl, strnad.
Na jaře a v létě je druhová skladba ptactva v lužních biotopech nejbohatší. Často se zde vyskytují brodivci: konipas a šeřík, vodní ptactvo: zlatoočka, kachna chocholačka, čírka, pintail, kachna divoká, dále konipas bílý a horský, pěnice – zahradní a jezevec, sýkorka hnědohlavá, brhlík obecný. Husa fazolová a labuť zpěvná se vyskytují na lužních jezerech a řekách. Nejčastěji viděnými bahňáky v bažinách jsou fifi, sluka velká a sluka.
V období sněžení, od listopadu do dubna, se v rezervaci vyskytují 4 druhy tetřevů, 4 datli, 6 sov, jestřáb a 14 druhů pěvců. Mezi nejpozoruhodnější patří tetřev hlušec, tetřev lískový, strakapoud velký, kuksha, louskáček, sýkorka hnědohlavá a šedohlavá, tetřev obecný a kuňka smrková.
V rezervaci se nachází 22 druhů vzácných, zvláště chráněných ptáků, mezi nimi 3 druhy – husa rudoprsá, orel mořský a jeřáb sibiřský, zařazený do Červeného seznamu IUCN-96, Červené knihy Ruska a Chanty-Mansijsk Autonomní okruh, 8 druhů – labuť malá, orl říční, orel skalní, gyrfalcon, sokol stěhovavý, ústřičník, výr, ťuhýk šedý – v červených knihách Ruska a Chanty-Mansijský okruh; zbylých 11 druhů – potápka rudokrká, husa fazolová, kuňka obecná, káně medonosná, orel skvrnitý, sokol, jeřábek obecný, jespák dlouhoprstý, kadeřavka velká, mrlík uralský, akcentor uralský černohrdlý – Červená kniha autonomního okruhu.
Dva druhy obojživelníků – mlok sibiřský a žába ostrolící – žijí v blízkosti vodních ploch, v pobřežním pásu jezer, mrtvých ramen, řek a potoků.
Ještěrka živorodá je poměrně početným druhem otevřených biotopů a je jediným zástupcem plazů v rezervaci.
Mezi běžné ryby patří štika, obecný (zlatý) a stříbřitý karas, okoun, ruff, dace, plotice, ide a střevle. Na některých řekách se vyskytuje mník, jelen a lipan. V posledních letech se v nádržích rezervace objevil cejn východní, aklimatizovaný v povodí Ob a Irtysh. Z cenných druhů ryb jsou velmi vzácné tugun, sleď Sosva a peel; izolované vstupy nelmy do malajského sosvy jsou známy.
Rozmanitý svět bezobratlých živočichů rezervace byl málo prozkoumán. Byly nalezeny některé druhy hmyzu, které jsou vzácné a jsou zahrnuty v Červené knize Chanty-Mansijského okruhu – vlaštovičník, nigela mramorovaná a Edda, orientální triphysa, modrý trikot, velký hmyz atd.
