První mistr světa v boxu v těžké váze z Ruska po osmnácti letech, který dokázal vybojovat zlato na světovém turnaji od slavného Alexandra Povětkina. Ve svých 23 letech se Mark Petrovsky mohl stát Ctěným mistrem sportu, stříbrným medailistou Poháru družstev, mistrem světa a Ruska. Sportovec řekl tiskové službě Ruské boxerské federace o tom, jak začal s boxem, nejtěžším zápasem v kariéře a jak slavil vítězství na mistrovství světa v Bělehradě.
— Jak jste začal s boxem a jak jste se dostal ke sportu?
— Můj otec mě přivedl k boxu ve třetí třídě spolu s mým starším bratrem. Zpočátku se mi to nelíbilo. Byl jsem malé dítě se spoustou energie, chtěl jsem běhat, shazovat se a vyhazovat ze sebe emoce. Místo toho jsem byl nucen stát před zrcadlem a udeřit rovnou pěstí po celou dobu tréninku a nebylo mi dovoleno pracovat na tašce nebo ve dvojicích. Vydržel jsem týden a přestal. Začal jsem se věnovat různým sportům, včetně atletiky. Dva roky jsem bloudil různými směry a nakonec jsem se rozhodl vrátit k boxu. V 5. třídě jsem si řekla, že je čas se konečně rozhodnout, protože v mém věku už je potřeba něco dělat. Přišel jsem na trénink boxu a líbilo se mi to, začal jsem projevovat zájem. Všiml si mě můj první trenér Anatolij Pavlovič Savčenko a byl to on, kdo ve mně vštípil lásku ke sportu a práci.
— Jak vaši volbu vnímali rodiče, radili?
„Moji rodiče reagovali na mou volbu s pochopením. Věřili, že když kluk cvičí box, dokáže se postavit sám za sebe. Maminka se samozřejmě vždycky trápila a teprve nedávno začala sledovat moje zápasy a soutěže. Teď je moje matka moje vášnivá fanynka, zná celý tým a jak ostatní kluci boxují, a před souboji předpovídá.
— Jaké vlastnosti by měl mít boxer?
— Box je pro mě hlavní činností a hlavními vlastnostmi boxera jsou práce a disciplína. To je důležité v každém sportu. Bez disciplíny nebude výsledek.
— Vzpomenete si na nejtěžší a nejdůležitější zápas ve své kariéře, kdy jste skutečně museli bojovat o vítězství a ukázat charakter?
„Každý zápas v mé kariéře a životě je velmi důležitý. Mezi všemi samozřejmě mohu zmínit druhý souboj na mistrovství světa proti Němce. Byl to pro mě velmi zlomový zápas. Potkal jsem se s celkem zkušeným soupeřem, chtěl jsem překonat sám sebe. Pochopil jsem: pokud vyhraju boj, určitě se dostanu do počítání medailí, měl jsem vnitřní jistotu. Když jsem vyhrál svůj druhý zápas na mistrovství světa, jako by mi z ramen stáhli závaží. Finále bylo těžké z morálního hlediska. Přece jen je to důležitý moment mistrovství světa a já jsem chtěl vyhrát. Ne každý den dostanete životní šanci stát se mistrem světa. Zachránili nás fanoušci, kteří nás hodně rozveselili. Byli i tací, kteří mi psali, že nic nevyjde a já to nezvládnu. Taková kritika mě také donutila jít dál. Motivoval jsem se v hlavě: v televizi mě sledují rodiče, půlka Ruska, rodný Krasnojarský kraj, Moskevská oblast. Když jsem ve finále zvedl ruku, zvedlo se z mých ramen závaží.
— Jak obvykle slavíte svá vítězství? Jak jste například oslavil vítězství na mistrovství světa, kdo vám jako první z blízkých pogratuloval?
„První věc, kterou jsem udělal, když jsem odešel ze šatny, bylo zavolat rodičům a podělit se s nimi o to, jak se cítím, aby se nebáli. Pochopil jsem, že máma a táta viděli zranění v televizi. Jen jsem měl po boji trochu „namalovaný“ obličej, objevilo se mnoho modřin. Později jsem mluvil se Sergejem Jurijevičem Smirnovem, protože byl přítomen v mém rohu. Objali jsme se, když jsem zvedl ruku. Byla to silná radost, cítila jsem jeho štěstí. Připravil mě a jel se mnou až na mistrovství světa.
— Jaký je nejdůležitější cíl a sen ve vaší kariéře?
— Od dětství jsem snil o tom, že se stanu mistrem světa v těžké váze v profesionálním boxu. O olympijském zlatu jsem začal přemýšlet, když jsem vědomě začal trénovat olympijský box. Až tehdy jsem si uvědomil, že bez amatérské školy boxu nebude žádná profesionální. I přes současné okolnosti doufám, že vše klapne a mohu se stát olympijským vítězem.
