ALE! Pořád je to tam napsané. asi dvakrát na stránku. TAKŽE POKUD NEHUBNETE PRÁVĚ TEĎ, BUDE VÁŠ KŮŇ OKAMŽITĚ MÍT LAMINITIDU, KNIHY, POPÁLENINY A DOKONCE ZLOMENINY VŠECH KOSTI!
To jsem si myslel. zhubnout nebo nezhubnout?
No, to je. Jakou váhu můžete dát na koně a jakou ne?
Přidat komentář
Pro přidání komentářů do této sekce je potřeba se zaregistrovat a přihlásit (do příslušného formuláře na hlavní stránce zadejte své uživatelské jméno a heslo)!
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Kentere
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Hubnout hubnout!
A také všechny chlapy urychleně sundat z koní, jinak z koní budou jen uši.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Bolotniková Jekatěrina Vladimirovna
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Pojmenuješ číslo, jo?
Kolik vážit v gramech?
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Kentere
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Někde jsem četl, že až 20% vlastní hmotnosti koně.
Tady máš.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Bolotniková Jekatěrina Vladimirovna
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Studna. Odtok jíst nebudu
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Kentere
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Přemýšleli jste o tom, že zhubnete a nebudete jíst?
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
země
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Existují různá doporučení pro optimální váhu jezdce, samozřejmě v závislosti na disciplíně: samozřejmě nemluvíme o žokejích, nemá smysl se „vypařovat“ a „vydržovat“, pokud k tomu není genetická predispozice. hmotnost peří.
Pokud jde o rozumné limity:
20% – tato váha se nebere v lazebně, ale doporučuje se pro kavalérii (těchto 20% zahrnuje i hmotnost sedla, střeliva, přikrývek atd.) Zároveň se kavalérie z větší části přesunula na procházce.
U sportu se v anglických příručkách provádí měření „kosti“. Tito. ve sportu jsou ceněni koně, kteří mají „hodně kostí“, a ne tolik ti, kteří mají „málo“ kostí.
Tito. (toto se musí počítat) Pokud má kůň „kost“
8 palců, musí nést váhu (se sedlem, botami a jezdcem v těchto botách atd.) ne více než 168 liber – maximální limit je 70-76 kg. atd. (podle rostoucích rozměrů „kosti“)
Kromě hmotnosti jezdce je zde ještě pojem konformace jezdce, tzn. Váha jezdce, vzhledem k jeho určitým anatomickým rysům, je pro koně nepohodlná. Tito. jezdec bude vytažen ze sedla. Ale není to beznadějné, protože. Existuje speciální gymnastika. A zároveň by měl jezdec s nepohodlnou konformací pro koně vážit o dalších 10 procent méně.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Kentere
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
No, to je ono.. Právě teď půjdu.. spočítat „kosti“.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Bolotniková Jekatěrina Vladimirovna
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Co je to za kost?
8 palců čeho?
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Kentere
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Zřejmě se to týká obvodu metakarpu. Kde jinde můžete chytit „kost“?
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
země
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Neobviňujte mě, nejsem vůbec dobrý v ruské anatomii. Všechny komponenty jsou studovány v angličtině.
Pojem „kost“ u koně nebo jeho schopnost unést určitou váhu (tak daleko tento koncept dotáhli) je měření pod „kolenem“ (bezprostředně pod „kolenem“ přední nohy) kolem dělová kost
A dále v knize:
9 palců kosti – jezdec neváží více než 196 liber
(od 82 do 88 kg)
10-11 palců kosti – hmotnost jezdce až 210 liber
94 kg
Zvažte oblečení/obuv se sedlem v ruce
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Bolotniková Jekatěrina Vladimirovna
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
No, sakra, teď musím váhy odtáhnout do stájí.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Kentere
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
..nebo sedlo ze stájí..
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Bolotniková Jekatěrina Vladimirovna
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Páni. za pět let se to ani jednou nezaseklo
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Kentere
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
No ano, tohle je metakarpus
Země, děkuji za vysvětlení.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Bolotniková Jekatěrina Vladimirovna
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Ale to je v pořádku, protože kůň má koleno skoro pod zadkem, co?
Možná pod zápěstí.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
země
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Bolotse, toto je zjevně překlad z angličtiny. Tito. měřeno IHNED pod kloubem na PŘEDNÍ noze, kterému se správně anglicky říká koleno. a v ruštině je nesprávné říkat „koleno“.
Zkrátka PŘEDNÍ kloub je 30-40 cm nad kopytem
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Bolotniková Jekatěrina Vladimirovna
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Opravdu hrozné.
A zároveň ve všech druzích „kůň a jezdec“, „váš kůň“ na veterinárních odděleních se vše nazývá svým správným jménem – koleno je koleno a nadprstí je nadprstí
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
země
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Tito. Jak se tedy anglicky řekne metacarpus? podle veterinárního oddělení Horse Horse. Co když máte možnost si od nich něco koupit v Anglii?
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Bolotniková Jekatěrina Vladimirovna
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Časopis u sebe nemám.
Podívám se domů.
latinsky metakarpus.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
země
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
A zdá se, že ruský kůň „koleno“ v latině zní jinak, a ne jako „koleno“.
A pokud na tomto webu povolíme zahraniční výpůjčky jako offtopic, post, avatar, pak můžeme povolit i další anglické výpůjčky ve formě „knee“ a zadní koleno lze prozatím přejmenovat na hlezno
Hlavní je nepřetěžovat pod váhou jezdce všechny čtyři stejnojmenné klouby
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
země
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Bolotse, v pokračování krátkého kurzu angličtiny se simultánním překladem do latiny, pár dalších „kostí“ ke žvýkání:
1) Výše uvedené jsou obecné parametry. Pokud je kůň zpět na koleni (Kozintsy), odebereme dalších 5-7-10 % hmotnosti jezdce atd. Sami rozumíte, co je myšleno.
2) Ale hned se naučíme staré anglické přísloví:
„Půllitr krve stojí za palec kosti“, tj. “Půllitr krve stojí za palec kosti”
To znamená, že směs černých a arabských dává větší hustotu kostí a takoví koně obvykle unesou větší váhu jezdce se stejnými kostmi. Ale v rozumných mezích.
Zatímco u teplokrevných zvířat je stejná hustota kostí nižší. alespoň na základě měření mohou být uklidňující
Tito. Doporučuje se napojit mozek na váhy
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Kentere
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Oooh, to už je pro mě zajímavé!
Můj konik má kozintsy, ale je to zastřešený traken. To znamená, že moje váha pro něj není limit..
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Natacha
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
směs černochů a arabů dává větší hustotu kostí a takoví koně obvykle unesou větší váhu jezdce se stejnými kostními rozměry.
——
Prosím, dejte mi odkaz na zdroje, kde si to mohu přečíst, nejlépe v ruštině. Stačí se o tomto tématu dozvědět více! :šokováno:
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Lidia
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Taiga, vot nashla informaciu, no tolko po angliiski, chto plotnost kosti ot porodi ne zavisit, a tolko ot razmera loshadi – chem legche loshad them prochnee nogi. V etom smisle arabi, chistokrovki, i pohoje, akhal tekes imeut kost silnee chem, skajem bolee krupnie teplokrovnie loshadi, i namnogo silnee chem tiajelovozi, otnositelno sobstvennoi massi tela.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Natacha
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Děkuji.
LVT, Country, četl jsem něco jiného o „nosnosti“: u plnokrevných koní (arabové, černí koně, tekové) je geneticky dán poměr hmotnosti srdce k tělesné hmotnosti větší než u polokrevníků, tažných koní a poníky. To znamená, že při stejné tělesné hmotnosti se například u Araba a velkého velšského ponyho hmotnost srdce liší téměř dvakrát. To znamená, že černí koně jsou schopni nést zátěž za nižší cenu než ostatní. Zdá se, že tento rozdíl vznikl původem všech jezdeckých koní z Asie, kde životní podmínky (výživa a přírodní podmínky) tvořily koně s tenkou kůží, malým objemem jícnu a velkým srdcem pro termoregulaci a nutnost běhu. dlouhé vzdálenosti při hledání pastvin. Logický?
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
země
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Tajga: dej odkaz na zdroje, kde číst – nejlépe v ruštině
————
Natasha, sama „v angličtině“. Sbírám drobky.“ Pro mě osobně je to relevantní, protože sám balancuji na hraně právě této normy a opravdu cítím rozdíl v tom, jak klisna běží pod mou odlišnou váhou.
To je vše z anglického pole. lidová moudrost. Tito. Mám na mysli toto: zastřešený kůň – můžeme předpokládat, že na skladě je půl palce kosti. Čistě teplokrevný – mínus palec kosti. Bohužel v této oblasti nebyl nalezen žádný zásadní výzkum. A empirické riziko může být drahé. Tito. 3 si v mysli zapíšeme -dva. A jak správně říká LVT, vytváříme bezpečnostní rezervu. Zvažujeme rizikové faktory a snažíme se je minimalizovat.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Kentere
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
dělová kost (podle Mezinárodního jezdeckého slovníku).
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
země
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
dělová kost (podle Mezinárodního jezdeckého slovníku).
———
dělová kost není kolenní kloub, ale nejspíše záprstní kost.
A je to dělová kost (nebo, jak Bolotse přeložil záprstní kost do latiny), která se měří bezprostředně pod záprstním nebo anglickým koňským kolenem.
A to je přesně to místo v angličtině cannon bone. v jezdeckém světě se nazývá prostorné slovo kost – “kost”
viz fráze „málo kostí“ – „hodně kostí“
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Vladimir
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Takže se nějak stydím sedět na koně se svou výškou 185 cm a váhou 85-90 kg.
Proto chci „Vladimirovets“ a jeho jmenovce a nebudu to napínat.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Kapitalistické prase
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Můžeme se jen radovat z toho, že když se řekne „prdel“, nevznikají žádné pochybnosti ani nedorozumění.
“. dělová kost není koleno ve formě kloubu, ale .. záprstní kost. ” – Že jo.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Alexander Kochetov
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
> To jsem si myslel. zhubnout nebo nezhubnout?
Haha. Kde jinde byste měli hubnout?!
Jezte, jezte, stejně.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Bolotniková Jekatěrina Vladimirovna
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
A dlouho jsi mě neviděl – možná jsem teď tlustý a hrozný
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Alexander Kochetov
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Ano ano. ;-))
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
Lidia
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
Jako velmi těžký jezdec vám musím říct, že koně snesou mnohem větší váhu, než si mnoho lidí myslí. neexistují žádné absolutní vzorce. dokonce i obvod kosti není nic jiného než hrubé vodítko. například kůň s velkým obvodem může mít dlouhý a slabý hřbet a/nebo bedra, není pro něj užitečné nést velkou váhu. Je obvyklé brát v úvahu exteriér koně, kost, věk a zapojení do práce. Mnohá krátká plemena jsou známá jako dobří nosiči hmotnosti: islandští, pasofinští a peruánští, čtvrtí, arabští. v zásadě může být dobře stavěný krátký kůň silnější než velký kůň. Existují složitější váhové vzorce – půjdu je hledat. Ještě dodám – správné usazení sedla je vždy důležité, ale hlavně pro těžší jezdce. Sedlo musí perfektně sedět nejen koni, ale i jezdci.
komentář 0 1 komentář 1 komentář 0
země
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
.. žádné absolutní vzorce
————
V přírodě neexistují žádné absolutní vzorce. Stejně jako neexistuje bod rovnováhy. Pouze prostřednictvím pohybu.
Tito. Existují ještě jemnější záležitosti, jako je sezení jezdce, které nelze zahrnout do žádného vzorce.
Ale stojí za to pochopit, co je vlastní koni, co můžete požadovat, co očekávat. A pojem „kost“ v každém případě stojí za to vzít v úvahu, zejména v podmínkách našich půd. Samozřejmě není jediný.
Postava koně a jezdce a její KOMPATIBILITA – viz Vyšší matematika
koně unesou mnohem větší váhu, než si mnoho lidí myslí
————-
Záleží na tom, jak a na čem pracovat. Prohlédněte si knihy o SPORTU – všude: „měli byste být co nejštíhlejší“
Ale také říká, že „těžký jezdec se správným sedlem způsobí koni MENŠÍ ŠKODU než lehký jezdec se špatným sedlem“.
Myslím, že to je z nějakého časopisu Dressage Today (nedávno).
O mnoha krátkých plemenech je známo, že jsou dobrými nosiči hmotnosti – islandský, pasofinský a peruánský
———-
Dovolím si hned udělat rezervaci, že se bavíme o amatérském sportu – parkurové skákání a ježdění atd. v našich ruských podmínkách. Zajímavý tedy není obecný vzorec pro ospravedlnění jezdců s nadváhou (je jasné, že pro těžkého jezdce na „svém“ sedle je snazší „dohnat“ těžiště koně).
Možná by stálo za to definovat „nejnižšího jmenovatele omezení“, abychom zabránili tomu, aby se kůň zhroutil pod tíhou často nezkušeného jezdce.
komentář 0 1 komentář 0
Lidia
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
„Konformace koně a jezdce a jeho KOMPATIBILITA – viz Vyšší matematika“
naprosto souhlasím. Při rozhodování o tom, jakou váhu konkrétní kůň bezpečně zvládne, je samozřejmě velmi důležitá úroveň dovednosti, rovnováhy a fyzických schopností jezdce.
Je také samozřejmě hloupé argumentovat postojem „čím štíhlejší, tím lepší“. ale bohužel se v životě stane cokoliv a ne každý si dokáže udržet ideální váhu. Mimochodem souhlasím i s tím, že jedno měření kosti znamená málo. Hustota kostí je důležitá, jak již bylo uvedeno, velká kost může být „volná“, nevhodná pro práci pod váhou.
“(Je jasné, že pro těžkého jezdce na “svém” sedle je snazší “dohnat” těžiště koně)”
Promiň, nepochopil jsem, o čem mluvíš
Snažím se říct, že je nemožné najít nejmenšího jmenovatele, protože existuje tolik věcí, které závisí na tom, jakou váhu kůň unese. Vzhledem k tomu, že tento sport není provozován sám, je odpovědností instruktorů a veterinářů zajistit, aby nezkušení jezdci byli nasazeni na vhodné koně. Doufám, že s přibývajícími zkušenostmi se jezdci také naučí určovat, který kůň je pro ně ten pravý, a sledovat případné známky nepohodlí ze strany koně.
komentář 0 0
země
7. dubna 2009, 01:13:38
Re: Hmotnost jezdce
„pro těžkého jezdce na „svém“ sedle je snazší „dohnat“ těžiště koně)“
Promiň, nepochopil jsem, o čem mluvíš
——————————————————
Mluvím o vlastní zkušenosti. Před několika lety jsem si koupil sedlo Crosby. Vzhledem k tomu, že trenér v té době měl prostě jinou velikost a ona musela předvádět výkon, koupila si místo své velikosti 18,5 sedlo své velikosti 17. Doufám, že nějak „zapadnu“. Náklady byly značné. Reklama této značky „Crosby Grand Prix“ slibovala, že sedlo samo vám řekne, kdy se máte při skoku „složit“. Tito. Možná to navrhl trenér. A já (protože jsem seděl na zadní hlavici s kolenními bloky za kolenem) jsem se opravdu katapultoval. Museli jsme to tedy dohánět letecky. Rychle jsem našel správnou velikost. Úspory by mohly být nákladné
————–
„nejnižší jmenovatel“ v tomto kontextu znamená, že k vyřešení jakéhokoli problému je třeba jej rozdělit na skutečně hmatatelné. A začít vlastní vahou. Kůň už je koněm sám o sobě. Tenhle člověk se musí stát jezdcem.“ „Složitý jmenovatel“ řešení problému není vždy, IMHO samozřejmě vnímán jako návod k jednání.. A tady – na váhu, slézt z váhy 2x denně Alespoň pro začátek. Ale aby se vešly do „kostního“ měření a s rezervou
Veškerá práva náleží v plném rozsahu autorům příslušných děl
Reprodukce materiálů pouze s předchozím souhlasem.
Názor redakce se nemusí shodovat s názorem autorů.
Bohužel nemáme vaši poštovní adresu, takže vám nebudeme moci zaslat potvrzení o platbě, jak to vyžadují ruské zákony.
Zadejte prosím svůj platný e-mail:
Tito lidé jsou skutečnými otroky vah, na kterých závisí jejich výdělky, kariéra, pověst a nakonec i život samotný. Práce, kterou si sami vybrali a které se fanaticky věnují, od nich vyžaduje, aby nepřetržitě sledovali svou fyzickou zdatnost, a to i na dovolené a na dovolené. Ne, nemluvíme o modelkách, i když ty nejlepší z nich nevydělávají méně než dlouhonohé hvězdy přehlídkových mol. Jde o žokeje, jejichž nelítostný boj s vlastní váhou trvá tak dlouho, dokud existují profesionální koňské dostihy.
Snídaně „doutník a kašel“
Historicky, čím lehčí jezdec byl, tím více koní měl. Jak vzpomínal americký žokej z poloviny dvacátého století Eddie Arcaro, přezdívaný „Mistr“, někteří jeho spolubojovníci byli připraveni si málem uříznout nohy, aby se vešli do limitu. Naštěstí žokej stále potřebuje nohy, aby mohl plnit své bezprostřední povinnosti, a nikdo nemusel zacházet do takových extrémů. O neméně slavném Lesteru Piggottovi však stále existovala stejně tvrdohlavá jako směšná historka, podle které si prý sundal hýždě. Není se čemu divit, protože výška devítinásobného vítěze Derby byla 173 cm a bojovou váhu si musel udržet na 51 kg. Podle jiné populární legendy se Piggotova snídaně skládala z „doutníku a kašle“ a k obědu si vystačil se stejným doutníkem a šampaňským a občas si dovolil jeden čtvereček čokoládové tyčinky. V té době byla minimální dostihová hmotnost žokeje v Británii 48,9 kg a o sto let dříve, v roce 1850, to byla téměř polovina – 25,4 kg! Do roku 1875 byl zvednut na 34,9 kg, což se tehdy pravděpodobně zdálo velmi progresivní, ale nyní vypadá z hlediska zdravého rozumu zcela nemyslitelně.
Mnoho viktoriánských žokejů bylo doslova neschopných přežít útrapy, kterým se podrobili, aby zhubli před dosažením věku 40 let. Legendární Fred Archer, který léta žil na půlce pomeranče, jedné sardince a doušku šampaňského denně, si vrazil kulku do čela, když mu bylo pouhých 29 let. V posledních letech své kariéry musel shodit 16 kg před každým ročním obdobím a vypil monstrózní sklenice projímavého nápoje, kterému jeho okolí bez otřesu říkalo „Archerova směs“. Tělesné a duševní zdraví žokeje 178 cm prostě nevydrželo tak vyčerpávající režim, který vedl v roce 1886 k sebevraždě, krátce poté, co Archer získal svůj 13. titul mistra.
Podstatný rozdíl v životním stylu moderního žokeje a jeho kolegů před více než 100 lety je v tom, že při absenci zimních dostihů a zahraničních zájezdů bylo tehdy nutné vydržet jen od jara do října. Na jednu stranu to umožnilo si odpočinout a na chvíli se vzdálit od jha neustálého stresu, na druhou stranu to ale nevyhnutelně vedlo k tomu, že žokejové na dlouhých prázdninách nabrali pořádnou nadváhu. Autor jedné z knih o koňských dostizích napsal v roce 1850: „Jako správný katolík po postní době cítí žokej, že má právo dopřát si mnoho věcí, když se dostihová sezóna chýlí ke konci.“ Ale během sezóny se typická strava žokeje z poloviny 1. století skládala z plátku chleba s máslem a čaje k snídani a kousku kuřete s ještě menším množstvím masa nebo ryby k obědu. Nevečeřelo se a pak se raději pilo víno ředěné vodou v poměru 2 ku 40. Počet půllitrů nebyl stanoven. O XNUMX let později jiný autor popisuje dietu slavného žokeje Franka Butlera, který se stal prvním vítězem anglické trojkoruny. Po svižné chůzi, aby shodil přebytečná kila před závody, vypil půllitr šampaňského se suchým toustem a po závodě si dopřál malou porci řídké ovesné kaše smíchané s trochou brandy. Je nepravděpodobné, že by alespoň jeden moderní odborník na výživu uznal takovou dietu za zdravou. Jsou ale dnešní žokejové mnohem lépe živení?
Je to normální?
Před deseti lety odpověděl jeden z předních britských žokejů Martin Dwyer na novinový dotazník s názvem „Můj den na talíři“. Snídal půl hrnku čaje se čtyřmi kostkami cukru (!) „pro energii“, strávil den na závodech, během kterého shodil pár kilo nadváhy v sauně a nepil vůbec žádnou vodu. , a v pět hodin večer snědl velký párek v rohlíku a já vypila sklenici oblíbeného energetického nápoje Lucozade. Dwyer zakončil den návštěvou čínské restaurace, kde si objednal kachnu a kuře s bílou rýží, k tomu čtyři nebo pět sklenic vína. Když byl tento dotazník ukázán nutričnímu specialistovi, přirozeně se zděsil a poznamenal, že v této dietě je vůbec málo zdravého, ale vyděsilo ho především odmítání vody. Sám Dwyer přiznal, že z dehydratace zažívá křeče v rukou a nohou.
O něco zdravější je strava vynikajícího portoamerického žokeje Johna Velasqueze, prvního v historii, který vyhrál na dostihové dráze více než 300 milionů dolarů. Váhu kolem 50 kg si udržuje hlavně tím, že nejí až do oběda. Ráno sní půl šálku cereálií a vypije šálek kávy a po celý závodní den si dopřeje další kousek nebo dva banánu nebo pomeranče. „Je to normální? – ptá se sám sebe Velazquez. -Ne, to není normální. Ale tohle je součást mého života. Pro mou práci je to stejný kurz. Ostatní profesionální sportovci musí být silnější, výkonnější a rychlejší než jejich soupeři. A my se musíme stát menšími a lehčími, ale také silnějšími. To vyžaduje hodně disciplíny a ne každý to dokáže vydržet.“
“Pořád nejsem zvyklý nejíst”
Váhy jsou absolutní diktátor, jehož autoritě se bezesporu podřizují všichni lidé sedící v závodním sedle. „Vážíme se dvacetkrát denně a jestli jsme přibrali nějaké to kilo navíc, poznáme podle toho, jak pevně nám řemínek hodinek sedí na zápěstí,“ šklebí se Frankie Dettori, který jako každý Ital ví hodně o dobrém jídle. zejména chápe, co obětuje své kariéře. „To, co rád jím, a to, co můžu jíst, jsou dvě zcela odlišné věci. Kdybych snil, rád bych se probudil a snědl obrovskou anglickou snídani, po které budou následovat ravioli z bílých lanýžů a pečený lilek melanzana alla parmigiano, který dělá moje kmotra.“
V reálném životě si Frankie musí vystačit s lehčími pokrmy: mořský jazyk, smažený na olivovém oleji s bílým vínem, solí a pepřem, nebo pečený mořský okoun s mátou a celerem. Pokud se vrátí domů velmi pozdě, uvaří si rýži a sní ji s citronovou šťávou a stejným olivovým olejem. Pokud jde o sladkosti, nejvíce si může dovolit ukrást lžičku nebo dvě oblíbené čokoládové zmrzliny svých dětí, a to pouze o velkých svátcích. Ale to je všechno večer a během dne byste neměli jíst vůbec – kromě toho, že si vezměte půlku tyčinky Mars a vypijte pár šálků čaje s citronem, ale bez mléka.
Přitom Dettori, který upřímně přiznává, že si „nikdy nezvyknul nejíst“, se stále může považovat za šťastného, protože s výškou 162 cm je jeho přirozená váha asi 57 kg, takže pro závodění musí „ odstranit“ ne více než tři kilogramy. Mnohem obtížnější to mají takoví novodobí velikáni váhy, jako je George Baker, který je o 20 cm vyšší než Dettori a o 30 cm vyšší než pětinásobný šampion Willie Carson. George, který letos vyhrál St. Ledger, zároveň přiznává, že se bez večeře neobejde, i kdyby měl druhý den hodně zhubnout – motivovat se na prázdno je pro něj příliš těžké. žaludek.
V posledním desetiletí se to pro žokeje v předních zemích světa trochu zjednodušilo – jak v USA, tak v Británii se zvýšila minimální hmotnost, kterou kůň unese v dostizích. V roce 2005 zvýšily hlavní závodní státy Kentucky, Kalifornie, Florida, New York a New Jersey laťku na 52,2–52,6 kg a do roku 2013 ji Britové zvýšili z 48,9 na 50,8 kg. Mnoho amerických expertů, včetně členů US Racing Hall of Fame Wayne De Lucas a Pat Day, však bylo proti takovým opatřením. Z jejich pohledu by zvýšení minimální hmotnosti mohlo mít neblahý vliv na šlachovo-vazivový systém koní cválajících na tvrdé písčité dráze (Lucasův pohled) a přesvědčit lidi, aby si vybrali kariéru žokeje, který by jinak přemýšleli o tom (postavení Dne, který měl své štěstí malinkou výšku 149 cm a váhu 45,3 kg). Na druhou stranu Tony McCoy, nedávno pasovaný na rytíře, který ve své kariéře vyhrál 4348 XNUMX překážkových jízd na dietě se sladkým čajem a žvýkací marmeládou, věří, že je příliš brzy na to skončit. Minimální hmotnost by se podle něj měla dále zvyšovat – přece jen se populace lépe živila a výrazně narostla, takže maximálně dva nebo tři lidé z každého nového nástupce žokejské školy budou moci udělat kariéru v hladké závodění.
Tělo naruby
Ve srovnání s žokeji jedí ostatní profesionální sportovci hory jídla. Například tenista Andy Murray přijme v herní dny až 6 tisíc kalorií, přední američtí plavci asi 4 tisíce a i potápěči, kteří si také musí hlídat váhu, zkonzumují minimálně 3200 kalorií. Ve srovnání s nimi vypadají žokejové nucení vystačit si s 1 kalorií denně nebo ještě méně, přestože ti nejpopulárnější z nich absolvují 5 až 10 dostihů denně, vypadají doslova hladově.
Tvrdá realita je, že schopnost udržet váhu je pro závodníka stejně důležitá jako schopnost tempa nebo taktické dovednosti. Žokejové jsou připraveni udělat jakékoli triky a oběti, aby ospravedlnili důvěru trenéra a vešli se do limitu. Problém je v tom, že většina běžných způsobů, jak toho dosáhnout, nevychází ze současného vědeckého vývoje, ale z letitých tradic a učí se nikoli od specialistů, ale od starších soudruhů v žokejské šatně. Ve skutečnosti jsou žokejové možná poslední skupinou sportovců, kteří začali těžit z výdobytků moderní sportovní vědy.
Jak ukazují četné studie provedené vědci v USA, Velké Británii, Austrálii a Irsku za posledních 30 let, většina žokejů nejen špatně jí, ale také neustále ohrožuje své zdraví. Až donedávna byla obvyklá praxe úplná abstinence od jídla jeden nebo více dní před závodem a také „přehazování“ nebo jinými slovy umělé vyvolávání zvracení bezprostředně po jídle. V roce 2011 14 % žokejů, kteří souhlasili s účastí v průzkumu, přiznalo, že se pravidelně uchylují k „překlápění“, ale ve skutečnosti by toto číslo mělo být ještě vyšší. Walter Swinburne, který třikrát vyhrál Epsom Derby, tvrdí, že tuto módu přinesli na britská závodiště slavní Američané Steve Coten a Cash Esmussen, kteří se na začátku 1980. let přestěhovali do Anglie, kde byly hmotnostní požadavky na žokeje obecně o něco méně přísné než jejich doma. Podle Swinburna byly mučivé návaly hladu, které zažíval během své závodní kariéry, obyčejnému člověku za běžných okolností prostě neznámé. “Fyzicky potřebuješ něco sníst tady a teď.” Potřebujete spolknout alespoň něco – a hned to vyvrhnout zpět. Zklidní vaši hlavu, ale jen na krátkou dobu. Zastyděl jsem se a začal pít.” Z alkoholismu se musel léčit i sám Koten, který se domnívá, že za léta vystupování trpěl bulimií. “Máte pocit, že znásilňujete své tělo,” říká nyní. “Každý den to obracíš naruby.” A pak vypiješ sklenici vody a musíš ji zase obrátit naruby.“ Američtí šampioni Randy Romero a George Gomez, stejně jako Robbie Albarado, který jezdil v roce 2007 na „koně roku“ Kerlin, také přiznali svou dřívější závislost na „flipování“.
Sami žokeji a lékaři stále nedospěli ke shodě v tom, zda použití této radikální metody hubnutí není známkou vážného onemocnění – mentální bulimie. Jeden z nejlepších irských žokejů počátku 90. let, Warren O’Connor, věří, že zvyk „převracet se“ nevyhnutelně vede k fyzickým zdravotním problémům, když tělo jednoduše ztratí schopnost „zadržet jídlo“. Dr. Gerry Hill z British Racing Association se naopak domnívá, že „flipování“ není ekvivalentem bulimie, se kterou formálně sdílejí společný mechanismus.
Posun ve vědomí
Ať je to jakkoli, neúprosná fakta naznačují, že žokejové většinou nejí správně. Britský specialista Philip Pritchard na základě informací, které shromáždil, tvrdí, že „žijí na stravě chipsů, hranolků, bůhví čeho ještě a sody“. Průměrný obsah tuku v jejich těle je navíc 12-14 %, zatímco většina profesionálních sportovců v jiných disciplínách má méně než 10 %. „Přibírají na váze z tuku, protože hladovějí a jsou dehydrovaní, a poté, co dosáhnou požadované hmotnosti, znovu zaplní žaludek, protože celý den nic nejedli. Tělo zpomalí metabolismus a poté, co dostane porci jídla, čeká na další půst a ukládá tuk.“
Aby se snížilo procento tělesného tuku, žokejům se doporučuje začít den 30minutovým během, aby se nastartoval metabolický proces. Během dne by měli dodržovat dietu s nízkým obsahem takzvaných „špatných sacharidů“ (mnoho z nich v bílém pečivu, zpracovaných cereáliích, dezertech a sodě) a s vysokým obsahem bílkovin. Jezte tři jídla denně a dvě zdravé svačiny denně – cestou na závody nekupujte nic, co se prodává na čerpacích stanicích, včetně ořechů, které mají vysoký obsah tuku. Před čokoládovými tyčinkami a rychlým občerstvením byste měli výrazně preferovat čerstvé ovoce, rozinky, jogurty, müsli a fazole.
V poslední době se udělalo hodně pro vyvrácení zažitých mýtů o účinnosti archaických technik hubnutí. Tréninkové programy dostihových akademií v Anglii, Irsku a Spojených státech vyžadují kurz zdravé výživy pro žokeje. Profesní asociace ji popularizují zveřejňováním rozhovorů s předními odborníky, kteří sdílejí své osobní zkušenosti, jak si udržet optimální váhu bez zacházení do extrémů a bez poškození vlastního těla. Mnohonásobný vítěz dostihů skupiny 1, 34letý Pat Cosgrave, se tak snaží vypít co nejvíce vody, aby se vyhnul dehydrataci, a 18letý mistrovský učeň žokej Tom Marquand preferuje k snídani kaši s medem a zelený čaj, zatímco 37letý letní sešívač Barry Gerarty večeří maso a zeleninu a snaží se nehladovět, protože jinak je těžké dlouhodobě dodržovat režim. V povědomí moderních žokejů již došlo k jistým změnám a je naděje, že další generace budou o své zdraví zodpovědnější.
Mezitím jsou Spojené státy nuceny doslova dovážet žokeje z latinskoamerických zemí, kde je zejména ve venkovských oblastech nadále problémem podvýživa. Žokej Kent Desormeaux, který váží 52,6 kg a měří 160 cm, ale se svou váhou začal bojovat, když mu bylo pouhých 19, řekl: „Je mi jedno, jestli jsi Peruánec, Panamec nebo cokoli jiného. Ale žádní američtí žokejové asi brzy nebudou. Jsme tu příliš silní.” Je možné, že má pravdu – v každém případě je těžké si představit, že by se člověk mohl živit jeho obvyklou stravou, která zahrnuje kuřecí plátek odebraný z rohlíku a jednu jahodu. Můžete si však dopřát i dezert – do čokoládového dortu zapíchněte vidličku a olízněte.
