Onemocnění se projevuje těžkým poškozením centrálního nervového systému a smrtí. Vakcína proti vzteklině je pro člověka pokousaného nemocným zvířetem jediná šance na přežití. Proto by očkování mělo být provedeno okamžitě.
Většina případů rozvoje vztekliny u pacientů je způsobena pozdním vyhledáním specializované pomoci, dále porušením doporučeného režimu v období preventivního očkování nebo nedokončením specifické imunizace.
Inkubační doba vztekliny u lidí
Ve většině případů se inkubační doba pohybuje od jednoho do 3 měsíců. V některých případech však může být tato lhůta zkrácena na jeden týden. Maximální inkubační doba pro virus vztekliny nepřesahuje jeden rok.
Pokud je to možné, mělo by být vyšetřeno zvíře, které pacienta pokousalo. Stav zvířete se sleduje deset dní. Současně se provádějí laboratorní testy k identifikaci rhabdovirů u zvířete.
Pokud jsou obdrženy negativní odpovědi testu a zvíře zůstane zdravé do deseti dnů od pozorování, profylaxe vztekliny u pokousané osoby se zastaví.
Za této situace je zahájení zavádění vakcín proti vzteklině před obdržením výsledků studie odůvodněno skutečností, že dosud nebyl vyvinut lék na vzteklinu. Nemoc je charakterizována absolutní letalitou. Veškerá léčba, kdy se u člověka objeví příznaky vztekliny, se redukuje pouze na zmírnění jeho stavu až do smrti.
Jak se můžete nakazit?
K infekci rhabdoviry dochází po kousnutí člověka infikovaným zvířetem. Infekce může nastat také v důsledku kontaktu infikovaných slin s oblastmi postižené kůže.
Ve většině případů se obyvatelé měst nakazí po kousnutí psem. Případy infekce po kousnutí kočkou jsou mnohem méně časté. Nakazit se můžete po kousnutí jakéhokoli infikovaného zvířete (netopýr, krysa, veverka, kůň, liška, vlk atd.).
Základní fakta o vzteklině
Venkovská vzteklina tvoří 2/3 všech případů. Je to dáno tím, že obyvatelé venkova mají vyšší riziko kousnutí vzteklým zvířetem než obyvatel města.
Nejčastějšími příčinami městské vztekliny jsou kousnutí od psů, netopýrů a koček. Ohniska přirozené vztekliny jsou obvykle spojena s útoky lišek a vlků.
Po kousnutí do ruky je výskyt vztekliny asi sedmdesátiprocentní. Maximální pravděpodobnost infekce a rychlého rozvoje onemocnění s minimální inkubační dobou nastává u kousnutí do krku a obličeje (pravděpodobnost infekce je více než 95 %).
Vzteklina je častější u dětí než u dospělých. Děti si totiž často hrají s toulavými zvířaty a mohou dostat drobná kousnutí, která nehlásí dospělým. Netopýři jsou v současnosti obzvláště nebezpeční. V tomto ohledu se přísně nedoporučuje pokoušet se chytit holýma rukama myš, která vletěla do bytu nebo na balkon.
Nutno podotknout, že ve státech, kde platí přísná omezení dovozu zvířat a byla pro ně zavedena povinná očkování, se vzteklina prakticky nevyskytuje. Taková preventivní opatření jsou běžná v Japonsku, Velké Británii atd.
Přenáší se vzteklina z člověka na člověka?
Virus vztekliny se na člověka přenáší pouze z infikovaného zvířete.
Při kontaktu s pokousaným člověkem k přenosu viru nedochází. Byly ojedinělé případy infekce během transplantace rohovky od osoby, která zemřela na vzteklinu.
Teoreticky je možný přenos viru z osoby s terminální vzteklinou na jinou osobu. K tomu však musí nemocný pacient nejen kousnout jiného člověka, ale také prokousnout kůži. Nebo by se velké množství slin od pacienta v terminálním stádiu vztekliny mělo dostat do kontaktu s postiženou oblastí kůže (otevřené rány).
V praxi lidé se vzteklinou nepředstavují epidemiologické nebezpečí.
Virus vztekliny se nepřenáší z člověka na člověka vzdušnými kapkami nebo líbáním.
Můžete dostat vzteklinu bez kousnutí?
Kromě kousnutí může dojít k infekci po kontaktu se slinami nemocného zvířete na otevřených lézích kůže nebo sliznic. K infekci nedojde, pokud se sliny zvířete dostanou na neporušenou kůži, například zvíře nemohlo prokousnout tlustý rukáv kabátu, kalhot atd., ale látka se nasákla slinami, které se dostaly na kůži.
Povinné je vyšetření zvířete a prevence (injekce proti vzteklině lidem) po kousnutí nebo slinění otevřených ran.
V ojedinělých případech je možný vertikální přenos viru z matky pokousané zvířetem na dítě.
Příznaky vztekliny u lidí
Těžké poškození centrálního nervového systému vede k:
- rozvoj konvulzivních kontrakcí dýchacích a polykacích svalů;
- prudké zvýšení slinění (vylučování slin a hojné pocení;
- závažné poruchy dýchacího a kardiovaskulárního systému.
Další migrace viru vztekliny po těle je doprovázena jeho průnikem do všech orgánů a rozvojem mnohočetného orgánového selhání.
První známky vztekliny u lidí jsou výskyt fenoménu jizev, nejasné obavy a deprese.
Fenomén jizvy se skládá ze silného pocitu pálení, stejně jako dotěrné a bolestivé bolesti v místě kousnutí. Bolest se šíří podél nervových vláken umístěných v místě kousnutí. Je také zaznamenáno silné zarudnutí a otok jizvy.
Paroxysmy vztekliny se nazývají specifická reakce pacienta na působení jakýchkoli dráždivých látek. Pacienti se chvějí, natahují třesoucí se paže dopředu (mírným chvěním prochází i tělo) a házejí hlavou dozadu. Charakteristický je také výskyt inspirační dušnosti (neschopnost se plně nadechnout).
Nejindikativnějšími fobiemi (strachy) se vzteklinou bude výskyt hydrofobie (strach z vody), aerofobie (strach ze vzduchu), akusofobie (strach z různých zvuků), fotofobie (strach ze světla).
Chirurg V.T. Kovalenok
- Zprávy o zdraví
- Články
- akcie
- Jednotné dny zdraví
- Regulační dokumenty
- Klinické vyšetření
- Pracovní plány a harmonogramy
- Vzorová kancelář
- Regionální asistenční karty
- Aktivní dlouhověkost
