Všeobecně se uznává – a z nějakého důvodu je tento názor rozšířen i ve veterinárních kruzích – že sterilizace psí feny vede ke snížení úrovně agresivity zvířete. Existuje však důvod se domnívat, že ve skutečnosti je vše přesně naopak.
Vskutku: uvažujme logicky. Je známo, že ženy, jejichž vaječníky přestaly fungovat z důvodů souvisejících s věkem, začínají častěji trpět změnami nálad a častěji pociťují podráždění. “Co chceš, to je menopauza” – tak reagují ostatní na svůj stav. Děje se tak proto, že ženské pohlavní hormony (produkované ve velkém množství vaječníky) mají uklidňující a antidepresivní účinek. Můžeme říci, že ženské pohlavní hormony jsou „hormony mírumilovnosti“. A když vaječníky přestanou fungovat, tento uklidňující účinek zmizí a pro ženu je obtížnější omezit projevy svých negativních emocí (1).
Ale kastrovaná fena, které byly odstraněny vaječníky – má také stejnou „menopauzu“! Proč se tedy od ní očekává, že se bude chovat klidněji a mírumilovněji? A vlastně: těch pár vědeckých studií, které zkoumaly vliv kastrace na povahu fen poměrně jednohlasně potvrzuje, že je možné, že kastrované feny jsou skutečně agresivnější.
Například velký tým odborníků z různých oborů veterinární medicíny ze dvou kanadských univerzit – University of Prince Edward Island a Purdue University – provedl rozsáhlou studii faktorů spojených s agresivitou psů. Celkem bylo dotazováno více než tři tisíce majitelů zvířat. Získané informace byly podrobeny matematickému zpracování (2). Výsledky této studie ukázaly, že u velmi mladých, nezralých psů nebyl žádný rozdíl ve sklonu k agresivnímu chování mezi kastrovanými a nekastrovanými zvířaty – jmenovitě vrčení, obrana území a kousání.
Ale u dospělých psů byl takový rozdíl zjištěn. Kastrované feny vrčely dvakrát častěji než nekastrované feny a také kousaly dvakrát častěji. Co se týče ochrany území, tak kastrací neutrpěly ani ochranné vlastnosti samic (ale i samců). Dokonce došlo k mírnému nárůstu sklonu k obraně teritoria (i když to nelze nazvat matematicky potvrzeným, na rozdíl od sklonu k vrčení a kousání, který byl výrazně vyšší než u nesterilizovaných zvířat). Protože autoři této studie byli velmi svědomití při analýze svých výsledků, začali pochybovat: nezaměnili příčinu s následkem? Není skutečným důvodem vzorce, který zjistili, že kousací psi jsou prostě častěji sterilizováni?
Jak je ve vědecké práci zvykem, aby si autoři práce ověřili správnost či nesprávnost svých předpokladů, porovnávali své výsledky s daty z podobných studií provedených nezávisle na sobě jinými vědci. Jak se ukázalo, i tato data podporují myšlenku, že kastrace může být jedním z důvodů nárůstu agresivity fen.
Práce veterinárních výzkumníků z University of Edinburgh (3) tedy potvrzuje, že jedinou nepříjemností v domácnosti, které se majitel kastrované psí feny vyhýbá, je periodický říje; Agresivita (zejména agresivita dominance) se může u sterilizovaných fen dokonce zvýšit. Jiná práce – společná studie vědců z University of Cambridge a University of Pennsylvania (4) – potvrdila, že i když z analýzy vyloučíme zvířata, která byla agresivní před kastrací, metody matematické analýzy stále odhalují vyšší stupeň agresivity u zvířat. kastrované feny (pokud je srovnáme s nekastrovanými) ve vztahu k člověku (nebo spíše k dětem).
To znamená, že existuje důvod tvrdit, že to byla kastrace, která vedla ke zvýšení úrovně agresivity fen.
Existuje další, velmi nedávná práce věnovaná příčinám agresivního chování u psů. Toto je studie veterinárních specialistů z University of Cordoba. Podle výsledků jejich rozboru je kastrace jedním z velmi významných faktorů ovlivňujících míru agresivity. Navíc pokud se bavíme o samicích, tak sterilizace je stejně jako ve všech předchozích dílech spojena právě se zvýšením míry agresivity.
Zastánci „uklidňujícího“ účinku kastrace na psa se obvykle uchylují ke dvěma hlavním argumentům. 1) “Sterilizovaná fena nerodí a nehlídá štěňata – proto je bezpečnější než nesterilizovaná.” Krmení štěňat ale nepokračuje celý rok; a matka fena projevuje mateřskou agresivitu především v těsné blízkosti brlohu se štěňaty. Na rozdíl od teritoriální agrese a dominantní agrese, jejíž úroveň se u kastrovaných samic zvyšuje. 2) “A moje kočka se po kastraci tak uklidnila!” Ale notoricky známá kočka je samec, ne samice.
Hormonální rovnováha kastrovaného samce se posouvá směrem k ženským pohlavním hormonům – a ty na rozdíl od mužských působí uklidňujícím dojmem (v těle savců je vždy stopové množství hormonů charakteristických pro opačné pohlaví, tyto hormony se tvoří nadledvinkami). Ano, kromě toho, kočka není pes: je to zástupce zcela jiného druhu, s jinými vzorci sociálního chování, u nichž se důvody, které mohou vést k agresi, tak úplně neshodují s těmi, které jsou charakteristické pro psy.
Jak se projevuje zvýšení míry agresivity sterilizované feny? a proč je to pro zvíře bez domova tak důležité?
Je třeba chápat, že agrese je ve skutečnosti zcela normální jev, který je vlastní každému trochu vysoce organizovanému živému tvorovi (včetně nás, lidí). Agrese sama o sobě není vůbec negativním jevem: soutěživý duch, aktivní přístup k životu, schopnost dosahovat úspěchů a objevů jsou také druhy agrese. Agrese se pro nás stává zlem teprve tehdy, když se projevuje spontánně, nekontrolovatelně a je v lidské společnosti vyjádřena nevhodným, nepřijatelným způsobem.
Mimochodem velmi zajímavě psal o agresi slavný zoolog, nositel Nobelovy ceny a vynikající popularizátor vědy Konrad Lorenz. Takže pes – každý pes, včetně toho, kterého se nedotkne chirurgický nůž – má určitou úroveň agresivity. A pokud pes není vycvičený, projeví agresivitu tak, jak mu „říkají“ jeho instinkty. Lidé zpravidla neumějí dostatečně dobře „číst“ signály, které pes vydává. K tomu nestačí ony každodenní představy o chování psů, které se obvykle omezují na znalosti běžného člověka (často přesvědčeného, že o psech ví všechno). A navíc lidé nemohou, nechtějí a nejsou povinni budovat svůj život podle psích představ o tom, „co je dobré a co špatné“. Proto se nevychovaný pes čas od času dostane do konfliktu se svým „lidským“ prostředím. Agresivnější budou konfliktovat častěji a energičtěji; méně agresivní – méně často a slabší.
Ale i ten nejklidnější pes, pokud není vycvičený, se může v určité chvíli dostat do konfliktu s člověkem, který skončí pokousáním. Z tohoto důvodu je tak důležité správně vychovat psa, správně budovat hierarchické vztahy mezi psem a rodinnými příslušníky majitele a správně o zvíře pečovat. Majitel musí naučit psa projevovat agresivitu pouze tehdy, když to on, majitel, dovolí; naučit okamžitě zastavit nežádoucí chování, jakmile on, majitel, dá povel. Stejně by měli postupovat jak majitelé fen, tak majitelé psů; jak majitelé klidných, dobromyslných psů – tak majitelé přirozeně zlomyslných psů; a majitelé sterilizovaných zvířat – a majitelé zvířat schopných reprodukce. Jedině tak se vyhnete problémům spojeným s přirozeným fenoménem agrese pro každého živého tvora.
Ale to vše platí pouze pro majitele psů: toulavého psa nikdo nevychovává ani nekontroluje. Čím vyšší je tedy míra agresivity takového psa, tím větší je pravděpodobnost, že se nakonec dostane do konfliktu s člověkem, který skončí pokousáním.
Sterilizace toulavých (a tedy nevychovaných a majitelem nekontrolovaných) fen a jejich navrácení do jejich dřívějšího prostředí nejenže nesnižuje, ale pravděpodobně i zvyšuje riziko, že lidem ublíží.
1) McEwen BS, Alves SE. Estrogenové působení v centrálním nervovém systému. // Endocr Rev. 1999;20(3):279-307. 2) Guy N.C., Luescher U.A., Dohoo S.E., Spangler E., Miller J.B., Dohoo I.R., Bate L.A. Demografické a agresivní charakteristiky psů v obecné veterinární zátěži // Applied Animal Behavior Science, 2001; 74 (1), R.15-28. 3) O’Farrell V., Peachey E. Behaviorální účinky ovariohysterektomie na feny // Journal of Small Animal Practice 1990; 3(12), P 595 – 598 4) Wright J.C., Nesselrote M.S. Klasifikace problémů s chováním u psů: Distribuce věku, plemene, pohlaví a reprodukčního stavu // Applied Animal Behavior Science 1987; 19(1-2), R.169 – 178 5) Perez-Guisado J., Munoz-Serrano A. Faktory spojené s dominantní agresí u psů // Journal of Animal and Veterinary Advances 2009; 8(2): R.336-342.
Komentáře zoopsychologa Sergeje Klochka:
Podle Americké veterinární lékařské asociace se agresivita kastrovaných (po ovariohysterektomii) fen zvyšuje ve všech případech agresivního chování, kromě tzv. predátorské agrese (hunting agression).
Zdroj: “Klinické metody pro nápravu chování psů a koček.” Celkově Karen, Sofion Publishing House, Moskva, 2005. Britská asociace pro veterinární medicínu malých zvířat také potvrzuje tyto závěry a vědecká data prezentovaná v článku „Vliv kastrace na chování toulavých psů“ a poznamenává, že sterilizace fen se nikdy nepoužívá pro úpravy a vylepšení chování zvířat.
Zdroj: „Průvodce behaviorální medicínou psů a koček“, Sofion Publishing House, Moskva, 2005.
