Jak se u psů projevuje vzrušení?

Nervová činnost je založena na procesech excitace a inhibice. Vzrušení určité oblasti mozkové kůry se projevuje v odpovídajících akcích (reflexech) psa. Například při vstupu do nového prostředí pes projevuje indikativní reakci. K tomu dochází v důsledku stimulace nervového systému různými podněty z prostředí prostřednictvím smyslů. Povel „Pojď ke mně!“, dráždí sluchové centrum mozkové kůry přes orgán sluchu, způsobuje excitaci tohoto centra, která se přenáší na motorická centra mozkových hemisfér a nutí psa k pohybu směrem k trenažéru. Většina podmíněných reflexů se u psa vyvine během tréninku na základě procesu excitace. Takové reflexy se nazývají pozitivní podmíněné reflexy. Inhibice je aktivní proces nervové aktivity, opačný k excitaci a způsobující zpoždění reflexů. Takže například zakazující příkaz „Fu!“ je nápadným příkladem inhibice aktivity mozkových hemisfér, především mozkové kůry. Působením přes sluchové centrum na motorické centrum povel způsobí inhibici tohoto centra, v důsledku čehož pes zastavuje akce, které jsou pro trenéra nežádoucí. Podmíněné reflexy, které jsou u psa vyvinuty na základě použití inhibičního procesu, se nazývají inhibiční., nebo negativní. Excitace a inhibice jsou procesy, které tvoří základ vyšší nervové činnosti, základ chování. Experimentálně byly stanoveny určité vzorce v projevu těchto procesů, které mají velký význam pro trénink. Pravidlo pro pohyb excitačních a inhibičních procesů je následující. Pokud se v některé části mozkové kůry objeví ohnisko excitace nebo inhibice, pak se excitace nebo inhibice jistě nejprve rozšíří a zachytí sousední oblasti kůry (proces ozařování). Jakmile dojde k šíření toho či onoho procesu, nastupuje opačný jev – excitace nebo inhibice se soustředí v místě svého vzniku (proces koncentrace). Vznik v mozkové kůře významově opačného procesu, než k němuž původně došlo, se nazývá indukce (proces excitace je nahrazen procesem inhibičním a naopak). Zároveň se díky inhibici některých reflexů může zvýšit dráždivost jiných (pozitivní indukce). Například pes, který slyší výstřel poprvé, může zaznamenat inhibici všech motorických reflexů na povely a gesta. Ale po výstřelu se začne trhat z vodítka a snaží se utéct, nebo bude kňučet a štěkat. Pro trénink má velký význam negativní indukce, která je základem tzv. vnější inhibice. Fenomén negativní indukce spočívá v tom, že excitace jednoho reflexu způsobí inhibici ostatních. Nejčastěji je příčinou vnější inhibice orientační reflex. Při projevu orientačního reflexu pes přestává reagovat na povely trenéra nebo majitele a neprovádí úkony, které jsou od něj požadovány. Místo toho poslouchá cizí zvuk, intenzivně čichá k neznámému pachu nebo se dívá směrem k novému předmětu. Vnější inhibice způsobená orientační reakcí snadno nastává u mladých psů vychovaných v monotónním prostředí. Proto je ve většině případů dočasná a zastaví se (vybledne) ve chvíli, kdy si pes na nový podnět zvykne. Proto jsou volány všechny podněty, které dočasně odvádějí pozornost psa od cvičáku slábnoucí brzdaV jiných případech však může být vnější inhibice trvalejší, např. když vzniká v důsledku projevu pasivní obranné reakce. To je typické pro mladé psy, kteří včas „nepřekonali“ reflex primární přirozené opatrnosti („zbabělost štěněte“). Způsob, jak bojovat proti vnější inhibici, je důsledné seznamování štěněte s různými podněty z okolního prostředí. Než začnete trénovat na cvičišti, musíte zvíře zvyknout na vnější podmínky a zajistit, aby nereagovalo na ostatní psy. U psů, kteří dosáhli puberty, je často příčinou vnější inhibice sexuální reflex. To se týká zejména psů samců, kteří cítí blízkost prázdné fenky, takže je potřeba ji izolovat. Při provádění skupinových tříd může vnější inhibice u psů vzniknout v důsledku vzájemné obranné reakce. V tomto případě byste měli obratně použít zakazující příkaz „Fuj!“ a mechanický podnět (dobře načasované trhnutí, rána bičem). Vnější inhibice u psů během výcviku může nastat v důsledku nepříznivých vlivů prostředí. Na jaře a na podzim je tak u mnoha psů vlivem změn půdní vlhkosti inhibován reflex přistání a ulehnutí. V tomto případě pes neplní povely “Sedni!” a “Lehni!” Pro odstranění této překážky se doporučuje provádět kurzy na vyšších a sušších místech. K vnější inhibici a rozptýlení může dojít i vlivem vnitřních podnětů. Například, pokud má pes plný močový měchýř, může dojít k inhibici všech motorických reflexů, které nesouvisejí s nervovým centrem močení. V tomto případě neprovede požadované akce. Před zahájením praktické výuky je proto třeba se psy venčit. Z výše uvedeného vyplývá, že k vnější inhibici dochází v případech, kdy je pes vystaven podnětu, který má větší vliv než cvičitel a jeho povely a gesta. Cvičitel se proto musí snažit, aby měl na psa větší vliv než vnější rušivé podněty. Toho je dosaženo rozvojem trvalých podmíněných reflexů na různé povely a gesta, které zajistí požadované chování psa v obtížném prostředí. Zpočátku by měl být trénink prováděn v nepřítomnosti rušivých podnětů. Po dostatečném upevnění všech povelů je nutné postupně komplikovat podmínky výcviku a následně provádět výcvik za přítomnosti cizích podnětů. Velký význam pro boj s vnější inhibicí během tréninkového procesu má dobře zavedený podmíněný reflex na zákaz (příkaz „Fu!“). Pokud je pes vyrušen, může cvičitel použít povel “Uf!” jako podmíněný podnět k zastavení nežádoucí akce. Pouze v případě vnější inhibice, jejíž příčinou je pasivně-obranná reakce, nelze tento příkaz použít. V tomto případě je potřeba psa postupně navykat na podnět, který způsobí pasivní obrannou reakci, pomocí reflexu jídla a hry, mluvíme-li o štěněti nebo mladém psovi. Vnější brzdění se za určitých podmínek může změnit v extrémní brzdění. Například u některých psů po výstřelu nastává dlouhodobá inhibice, která se projevuje odmítáním pamlsků a také útlumem všech vyvinutých podmíněných reflexů na povely a gesta. Hlavním důvodem vzniku extrémní inhibice při tréninku je příliš velké napětí v nervovém systému, které vzniklo vlivem velmi silného, nejčastěji zvukového podnětu (například výstřelu). Příčinou může být i zneužívání „mechanických podnětů“ během tréninkového procesu nebo provádění nesnesitelných úkonů psa (např. překonání příliš vysoké bariéry bez předchozí přípravy). Velmi často dochází k extrémní inhibici při přetížení psa v procesu nácviku techniky výběru věcí a také v důsledku dlouhého opakování stejné techniky výcviku. Abyste tomu zabránili, měli byste diverzifikovat techniky procvičované v každé lekci. Když mluvíme o důvodech výskytu extrémního brzdění, můžeme uvést následující. Příliš silný podnět, stejně jako přepětí nervové aktivity, zvyšují excitabilitu nervových buněk. V důsledku toho se v nervovém systému v podobě ochrany před nadměrným stresem rozvíjí extrémní inhibice, která je v podstatě ochranná. Chrání nervový systém před nebezpečným přepětím. Aby se zabránilo vzniku nadměrné inhibice, je nutné zabránit přetěžování nervové aktivity zvířat. Psi by si měli postupně zvykat na zvukové podněty, vyhýbat se silným „mechanickým podnětům“, nedávat zvířatům nemožné úkoly a zpestřit si dovednosti, které procvičují. Pokud se u vašeho psa vyvine nadměrná zábrana, je nutné výuku na několik dní přerušit. Vnější a transcendentální zábrana se nazývá pasivní neboli bezpodmínečná, protože takový stav může nastat za jakýchkoli podmínek. Záleží pouze na stavu nervové aktivity psa a síle aktuálních podnětů. Na rozdíl od pasivní bezpodmínečné inhibice, aktivní nebo podmíněné, se inhibice u psa vyvine během tréninkového procesu. Výskyt tohoto typu inhibice závisí především na činnosti trenéra. Šikovné a správné použití této techniky zajišťuje psovi poslušnost a jasnější projev podmíněných reflexů. Inhibice vyhynutí S tím musí cvičitel počítat již od začátku tréninku. Je známo, že pro vytvoření podmíněného reflexu je nutné posílit podmíněný podnět nepodmíněným. Pokud takové „zesílení“ chybí nebo je aplikováno nepravidelně, podmíněný reflex na povel nebo gesto může zeslábnout a zmizet. Tento jev se nazývá zánik podmíněného reflexu a samotná inhibice se nazývá zánik. Nezkušení cvičitelé často zapomínají, že po navázání počátečního podmíněného spojení s povelem, ale ještě ne pevné ustavení podmíněného reflexu, není možné povel mnohokrát opakovat (pokud jej pes ihned neprovede) bez použití nepodmíněný podnět. To oslabuje podmíněný reflex. Podmíněný podnět stačí alespoň vícekrát posílit podnětem nepodmíněným a při další akci se jeví jako slabší. Proto je pro posílení podmíněných reflexů vždy nutné psa ke správně prováděným úkonům „povzbudit“ a při oslabení podmíněného reflexu opět použít nepodmíněný podnět, na jehož základě byl podmíněný reflex vyvinut. Pokud např. pes, který provedl dobrý pohyb u nohy trenéra na povel „Blízko!“, začne tento úkon provádět špatně, je nutné po povelu „Přiblížit!“ (podmíněný podnět) použijte trhnutí vodítkem (nepodmíněný podnět). Podmíněné reflexy mohou také odeznít v případech, kdy je praktický výcvik se psem prováděn nepravidelně, stejně jako při absenci výcviku s cvičenými psy. Inhibice extinkce se obvykle vyvíjí postupně. Pro výcvik psů, tzv diferencované brzdění. Pes se učí jasně rozlišovat jeden podmíněný podnět od druhého a rychle provádět akce na základě určitých povelů, gest a dalších signálů. Stejně jako extinktivní inhibice, ani diferencovaná inhibice nevzniká bezprostředně pod vlivem činnosti trenéra. Při počátečním rozvoji podmíněného reflexu na nějaký povel (podmíněný podnět) převládá v nervovém centru (například ve sluchovém centru) proces vzruchu, který se snadno šíří do mozkové kůry a způsobuje zvýšenou dráždivost. V důsledku toho dochází v centrálním nervovém systému k tzv. procesu generalizace – generalizace různých podobných podnětů a pes je míchá. Mnoho psů proto při počátečním výcviku dělá chybné úkony, pletou si povely a gesta (sedni s povelem „Stoj!“, přistupují k cvičiteli s gestem položení apod.). atd.). Aby se tomu zabránilo, je nutné použít diferenciální brzdění. Všechny úkony psa, které odpovídají danému povelu, musí být posíleny dáváním pamlsků a zvoláním „Dobrá!“ a chybné úkony není třeba posilovat a pokaždé napravovat počínání psa. Díky tomu se vyvine inhibice jako reakce na všechny podněty, které s touto dovedností přímo nesouvisí, a zesílí podmíněný reflex na odpovídající povel.Pes se naučí jasně rozlišovat význam určitých povelů a gest. Rozlišení povelů psa závisí také na správném posílení podmíněného podnětu nepodmíněným podnětem, který způsobí, že pes projeví určitý nepodmíněný reflex. Například příkaz “Near!” zesílený trhnutím vodítka, vracení psa na nohu trenéra, povel “Obličej!” – vybuzení aktivně-obranného reflexu apod. Díky tomu každý povel spojený s určitým nepodmíněným reflexem získá pro psa význam signálu k provedení určitého úkonu a jasně rozliší (odliší) význam. každého příkazu. Výcvik psů pro pátrací službu, jejich navykání na výběr věcí podle čichu, na výběr osoby podle věci nebo stopy, je založen na použití diferencované inhibice. Rozvoj dovednosti zvykat si na výběr věcí čichem by měl u psa rozvíjet aktivní očichávání a rozlišování pachů. Pes se v prvé řadě naučí vybírat věci podle pachu, který je mu dobře známý, po umístění věci mezi podobné věci, které mají jiný pach, vysloví cvičitel povel “Čuchej!” a přiměje psa, aby si vzal jeho věc. Zpočátku si psi snadno spletou pach cvičáku s pachem jiných lidí a na povel berou cizí věci. Aby pes neudělal chybnou akci, použije trenér zákazový povel „fu!“ (podmínečná brzda). Pokud se pes i přes zakazující povel dopustí chybného jednání, měl by mu být odebrána odměna (pamlsky). Použití diferenciálního brzdění pomocí zakazujícího příkazu „Fuj!“ výrazně usnadňuje práci trenéra při učení této techniky. zpožděné brzdění, což je jeden z typů aktivní podmíněné inhibice. K tomuto typu inhibice dochází v případech, kdy vliv podmíněného podnětu na psa není doprovázen současným působením nepodmíněného podnětu; používá se po určité době (od několika sekund do několika minut). V důsledku takového „zesílení“ je projev podmíněného reflexu opožděn, objevuje se na začátku působení nepodmíněného podnětu. Rozvoj vytrvalosti u psa při použití různých technik kurzu obecného výcviku je založen na opožděné inhibici. Pojďme analyzovat tento fenomén. Výdrž psa je inhibiční podmíněný reflex, který se vyvíjí následovně. Nejprve si trenér vytvoří pozitivní reflex na nějaký povel, například na povel „Stop!“ Jakmile je tento podmíněný reflex vyvinut, přechází trenér k nácviku vytrvalosti. K tomu povelem „Stop!“ dá psovi pamlsek ne okamžitě, ale po několika sekundách. Díky tomu očekává, že pamlsek dostane ve stoje. Díky tomu vzniká v nervovém systému psa opožděná inhibice, která oddaluje projev potravního reflexu na několik sekund po vydání povelu.V poloze „Stop!“. Pes očekává, že dostane pamlsek. Postupem času se dávání pamlsku nebo jiné odměny (pohlazení, zvolání „Dobrá!“) po vydání příkazu stále více oddaluje; postupně se tato mezera zvětšuje na několik minut. Pokud pes před obdržením odměny změní přidělenou pozici, trenér opět použije povel „Stop!“. V případě potřeby může na psa vyvinout i přímý tlak. V důsledku toho se stále více posiluje opožděná zábrana a pes se učí vykazovat dlouhou výdrž v různých polohách. Využití inhibice v tréninkovém procesu zajišťuje stabilitu a přehlednost v rozvoji potřebných dovedností.