Historie Shih Tzu, stejně jako mnoho dalších psích plemen asijského původu, je do jisté míry zahalena tajemstvím. Je však zřejmé, že kořeny plemene jsou jak v Tibetu, tak v Číně. Toto plemeno je nyní klasifikováno jako čínské plemeno, ale mnoho chovatelů psů jej považuje za více tibetské než čínské. Mezi čínskými a tibetskými plemeny psů bylo v průběhu staletí nepochybně mnoho zmatků a zmatků.
I když v historii byly doby, kdy Číňané a Tibeťané docela srdečně spolupracovali, od sedmého století mezi nimi v té či oné podobě neustále probíhaly boje a bezpečný přechod z jedné země do druhé nebyl vždy zaručen. Jako diplomatický akt si zástupci tibetské šlechty vzali čínské nevěsty, často královské hodnosti, a zástupci těchto dvou velkých kultur si mezi sebou také vyměňovali dárky. V obou kulturách se to hemží mytologií a je důležité mít na paměti, že historické záznamy byly v Tibetu vedeny až kolem roku 639. O plemeni tibetský teriér (které je zjevně blízce příbuzné se Shih Tzu a bylo vždy spojováno s Tibetem) se říká být , a ne s Čínou) existoval již v roce 800 př. Kr. Neexistují však o tom žádné skutečné písemné důkazy, takže taková tvrzení je obtížné doložit.
Je známo, že Buddha Manjusri, zakladatel učení, cestuje jako prostý kněz s malým psem ha-pa. Tento pes má schopnost okamžitě se proměnit ve lva a umožňuje Buddhovi jezdit na zádech. Mandžuští císaři, kterým se říkalo „slunce“ a „synové nebes“, zacházeli s tímto malým Buddhovým „lvím psem“ nebo „lvím psem“ s velkou úctou. Právě se sněžným lvem, který je považován za krále zvířat, jsou nejvíce spjata psí plemena jako Shih Tzu a samozřejmě tibetský teriér.
Důvod, proč je Tibet považován za nejstarší “domov předků” Shih Tzu, je ten, že ve starověku byli psi vzdáváni jako pocta za bezpečný přechod z Tibetu do Číny. V Tibetu se psi nikdy neprodávali, ale pouze darovali.
Říkali, že tito malí chundelatí psi obsahovali duše mnichů, kteří ve svých předchozích životech zhřešili. Buddhisté samozřejmě pevně věří v teorii reinkarnace.
ČÍNA
Kolem roku 500 př.n.l. (z dob Konfucia) existuje záznam, který říká, že když staří Číňané jezdili na lov (což byla mimochodem jejich oblíbená zábava), někteří psi šli za vozem svého pána, zatímco jiní, ti „krátké tváře, “ byly převáženy na vozících. Můžeme tedy s jistotou předpokládat, že tito „krátkoobličáci“ byli velmi malí. Říká se, že nosní kosti štěňat byly úmyslně zlomeny hůlkami, aby je zkrátily, ale v Britském muzeu je lebka starověkého krátkonosého psa s přirozeně krátkými nosními kostmi, které nebyly zlomeny.
Koncem prvního století našeho letopočtu se čínští císaři začali vážně zajímat o malé psy a o psy „pai“, což znamenalo „krátkonohé psy“, kteří zřejmě patřili pod stůl. Tito psi museli být opravdu velmi malí, zvláště vezmeme-li v úvahu, jak nízké byly v té době stoly – koneckonců lidé při jídle seděli na podlaze. Největšími poctami se pak dostalo malým psům. Jeden z těchto psů, který patřil císaři Ling Ti (168), byl chován v císařské zahradě. Císař, který svého čtyřnohého společníka zbožňoval, udělil psovi titul „chau-sien“ – nejvyšší literární stupeň té doby. Mnoho psů vlastněných císaři dostalo titul „kai-sru“, který byl jen o málo nižší než titul místokrále. Feny dostaly titul manželek příslušných úředníků. Takoví psi dostali vojáci, kteří je hlídali, vybrali koberce, na kterých spali, a krmili je jen tou nejlepší rýží a masem.
Malí psi byli do Číny dovezeni z Ruska a Persie a také Turecka. Mluvíme zde o psovi ha-pa, který je v našem století stále známý jak v Číně, tak v Tibetu. Jedno z jeho hovorových jmen, „ha-pa“, v překladu znamená mazlíček nebo krátkonohý pes, který je držen na klíně. Dalším jménem, pod kterým byl znám, byl Shih Tzu Kow neboli lví pes. Tito malí psi byli pozoruhodně chytří a zjevně věděli, jak nést v zubech pochodeň a vést koně za uzdu. Podle Colliera záznamy naznačují, že tito psi mohli být maltézského původu a přišli do Turecka z Malty. Stejní psi, kterým se říkalo ha-pa nebo turečtí, byli v provincii Shandong známí jako mopslíci nebo lo-se. Mnoho z nich mělo krátké vlasy, ale našli se i dlouhosrstí, říkalo se jim lví opice. Místní jim říkali shih-nun-kow, což znamenalo divoký a chundelatý hlídací pes. Název „opice-lev“ pochází z následující legendy.
Lev potkal v lese malou opici a zamiloval se do ní, ale nesoulad ve velikosti jejich spojení znemožnil. Lev se tedy začal modlit k Buddhovi, aby byl dostatečně malý, aby si mohl získat přízeň opice. Leo také požádal, aby jeho obrovské srdce zůstalo nedotčené a aby si zachoval sílu své lásky. Buddha s ním sympatizoval a proměnil ho ve lvího psa, změnil pouze jeho výšku, ale ne jeho mocné srdce. V roce 1300 byli malí psi popisováni jako „hbití malí psi se zlatou srstí, které lidé chovali ve svých domovech“.
