Vzteklina je jednou z nejnebezpečnějších chorob zvířat, která se může přenést i na člověka. Onemocnění postihuje nervový systém a způsobuje zánět mozku a míchy. Bohužel kočka se vzteklinou zemře s téměř 100% pravděpodobností. Specialisté z útulku Murkosha vám řeknou, jak tomu zabránit.
Co je vzteklina
Toto onemocnění bylo lékařům známo již od starověku. Za téměř pět tisíc let však lidstvo nenašlo účinnou léčbu vztekliny.
Vzteklina nebo vzteklina (z latinského „rabhas“ – „vytvářet zuřivost“) je infekční virové onemocnění. Původcem je Rabiesvirus, virus z čeledi Rhabdovirus, který postihuje nervový systém infikované kočky a vede k zánětu mozku a míchy (meningoencefalitida). U zvířat se nemoc nedá léčit a končí smrtí v důsledku udušení (asfyxie) nebo zástavy srdce.
Virus je druhově specifický, to znamená, že určitý druh volně žijících zvířat je ovlivněn pouze „jeho vlastní“ verzí viru. Špatnou zprávou ale je, že všechny kmeny viru vztekliny se mohou přenést na lidi, psy a kočky.
Jak se přenáší vzteklina
Přenašeči viru vztekliny jsou především zvířata žijící ve volné přírodě (vlci, lišky, mývalové, jezevci, netopýři atd.). Virus je obsažen ve slinách infikovaných zvířat a na ostatní se přenáší kousnutím (tak se dostává do krevního oběhu). Méně často k infekci dochází, když se sliny obsahující virus dostanou do kontaktu s poškozenými sliznicemi nebo kůží (odřeninami, ranami atd.).
Z místa kousnutí se virus dostane podél nervových vláken do míchy a následně do mozku, kde se pomnoží a způsobí těžké nevratné poškození. Z mozku se virus šíří do různých orgánů a tkání, včetně slinných žláz, a infikuje sliny. A tak – v kruhu.
Virus je odolný vůči nízkým teplotám (ve zmrazeném stavu může přežít několik měsíců). Při vysokých teplotách však rychle hyne (okamžitě při zahřátí na 100 °C). Dezinfikuje se také pod vlivem přímého slunečního záření a ultrafialového záření. Mnoho dezinfekčních prostředků (roztok formalínu, alkálie, bělidlo, mýdlo, kreolin atd.) může tento virus zničit. Mimo tělo hostitele tedy virus zpravidla umírá poměrně rychle.
Může se nakazit kočka domácí?
Jak jsme již uvedli, hlavními přenašeči viru jsou divoká zvířata. V souladu s tím je docela možné se nakazit vzteklinou ve volné přírodě. V městském prostředí existuje podstatně méně způsobů přenosu viru. Přenašečem vztekliny jsou však často hlodavci, hlavně potkani. Teoreticky mohou virus přenést na toulavou kočku, pokud ji kousnou.
Ale nepropadejte hned panice, když uvidíte toulavou kočku, jak se na vás dívá smutnýma očima. S největší pravděpodobností je to obyčejná kočka, která sní o jídle a teple – a samozřejmě o malé náklonnosti. Není to tak, že by bylo úplně nemožné nakazit se vzteklinou ve městě, ale je to vysoce nepravděpodobné. Ano, někdy jsou takové případy zaznamenány, ale to se stává zřídka a takové případy se v daném regionu okamžitě stanou známými. Takže, opakujeme, je mylné si myslet, že každá druhá toulavá kočka je nakažena vzteklinou a na tomto základě se jí všemožně vyhýbat. Je lepší zastavit a pomoci. No, pokud narazíte na takový vzácný případ, okamžitě si všimnete příznaků vztekliny u zvířete (více o tom níže).
Čtěte více: Jak pomoci kočkám bez domova
Co se týče městských mazlíčků (těch, kteří nechodí ven), nemají prakticky žádnou šanci nakazit se vzteklinou. Virus totiž není ve vnějším prostředí houževnatý a pravděpodobnost, že se ve svém bytě setkáte s přenašečem vztekliny, který přijde bojovat i s vaším vrněním, je poněkud fantastická.
Venkov je úplně jiná záležitost, zvlášť daleko od velkých měst a poblíž lesů. Pokud tam majitelé pustí svou kočku na procházku v naději, že se v přírodě nic špatného nestane (koneckonců, kočky se po vesnicích procházejí samy po celá staletí), pravděpodobnost, že se kočka nakazí vzteklinou, se výrazně zvyšuje. To znamená, že může kontaktovat obyvatele lesa. V tomto případě pro domácího mazlíčka představují nebezpečí nejen potkani, ale také lišky, ježci, mývalové a další divoká zvířata (nemluvě o tom, že mohou kočku nejen nakazit vzteklinou, ale také ji jednoduše zabít).
Dobrovolníci a zaměstnanci útulku Murkosha jsou proto kategoricky proti samochodění koček, ať už se to děje ve městě nebo na venkově/v létě. Možnost získat pro kotě vzteklinu není zdaleka tím nejpravděpodobnějším nebezpečím číhajícím na ulici.
Přečtěte si více o nebezpečí vlastního chůze: Samochůze – když svoboda znamená smrt
Příznaky vztekliny
Nástupu příznaků vztekliny u koček předchází inkubační doba. Může trvat 10-14 dní až 1 rok. Doba trvání závisí za prvé na dávce viru (čím vyšší, tím kratší je inkubační doba), a za druhé na místě, kde vnikl do těla (čím blíže je rána k centrálnímu nervovému systému, tím rychleji virus pronikne do mozku). Nejnebezpečnější kousnutí jsou do hlavy a krku. Během inkubační doby se virus aktivně množí a šíří po celém těle. Teprve poté se začnou objevovat příznaky onemocnění.
Vzteklina u koček se může vyskytovat ve třech formách: násilná, tichá a atypická. Nejčastější formou je násilná forma, tichá a atypická nejsou příliš časté.
Násilná forma se vyskytuje velmi rychle (trvá od 3 do 11 dnů). Veterináři rozlišují tři stadia, v každém z nich se příznaky budou lišit. V první fázi (obvykle trvá 1 den) se chování zvířete změní: dříve láskyplné předení se začne vyhýbat lidem, schovávat se na tmavých místech a dokonce projevovat agresi; někdy je pozorován opačný obraz – stažená kočka se stává extrémně láskyplnou a dotěrnou a neopouští svého majitele.
Druhá fáze trvá až 7 dní, ale může zcela chybět. Zde začíná stále více převládat agresivita (i když v první fázi vztekliny byla kočka přítulná). Další příznaky:
— úzkost, podrážděnost (zvíře trápí zrakové a sluchové halucinace, vše poslouchá a lekne se);
– ignorování obvyklého jídla a jedení nepoživatelných věcí;
— zvýšená pozornost věnovaná místu kousnutí, kterým bylo zvíře infikováno;
– odmítání vody (hydrofobie), díky čemuž kočka vypadá, jako by se při jídle dusila;
– vztek a agrese, které mohou být vyvolány jasným světlem, hlasitým hlukem nebo náhlými pohyby;
– výskyt strabismu, rohovka oka získává zakalený odstín;
– ochrnutí dolní čelisti, kvůli kterému vypadne jazyk z úst a začne nekontrolované slinění.
Ve třetí fázi se objevují křeče a postupuje paralýza. Domácí mazlíček lže téměř neustále. Další – kóma, paralýza dýchacího systému a srdce a smrt.
Příznaky tiché formy jsou velmi podobné, jen s tím rozdílem, že v tomto případě nedochází k žádnému vzrušení (kočka je nejprve přítulná, pak upadá do deprese a brzy nastává paralýza). Jinak je vše přibližně stejné: neschopnost přijímat potravu a vodu, ochrnutí dolní čelisti, nadměrné slintání, strabismus. Výsledek je bohužel stejný.
Atypická forma je něco jako „chronická vzteklina“. Obvykle trvá asi 3 měsíce, ale byly hlášeny případy trvající až 1 rok. Tato forma se vyznačuje tím, že na sebe navazují období zlepšení a zhoršení stavu. Nejprve se vyskytuje s charakteristickými příznaky gastroenteritidy (průjem, zvracení).
Přečtěte si o gastroenteritidě: Léčba gastroenteritidy u koček
Prevence vztekliny u koťat
V současné době neexistuje žádná léčba vztekliny u dospělých koček a koťat. Nemocná zvířata jsou utracena. Bohužel zatím není jak jim pomoci. V žádném případě proto nedovolte, aby se váš mazlíček nakazil vzteklinou. Spolehlivou ochranou před tímto onemocněním je pouze prevence.
Prevence infekce vztekliny naštěstí není vůbec složitá. Dodržování dvou jednoduchých pravidel vám pomůže zapomenout na nebezpečí vztekliny pro vašeho kníratého mazlíčka.
- Nepouštějte svého mazlíčka ven! Domov je místo, kde být doma.
- Abyste odstranili i čistě teoretickou možnost nákazy, kromě prvního bodu kočku pravidelně očkujte. Očkování ochrání nejen před vzteklinou, ale i jinými nemocemi, které jsou pro kočku neméně nebezpečné (které se v některých případech mohou nakazit i doma). Ve veterinární praxi jsou běžné komplexní vakcíny, které chrání proti více nemocem najednou. K tomuto očkování se přidává vakcína proti vzteklině. V důsledku toho se přeočkování provádí jednou ročně, obvykle dvěma injekcemi.
Více informací o očkování: Jaké typy očkování existují pro kočky a proč jsou potřeba?
V útulku Murkosha nám záleží na zdraví našich obyvatel, proto jsou všechny naše kočky a koťátka pravidelně očkovány. Doporučujeme všem lidem, kteří chovají kočky. Pamatujte, že zdraví vašeho mazlíčka je ve vašich rukou!
Bradavice (synonyma pro nemoc jsou hydrofobie nebo hydrofobie) – Nemoc je známá již od starověku. Latinský název pro vzteklinu je „vzteklina“(vzteklina) má své kořeny od slova “rabha” – “vytvořit zuřivost.”
Vzteklina je smrtelná nemoc téměř všech savců a lidí.
Nejčastěji se vyskytuje u masožravců.
V Rusku je nejčastěji zaznamenán u lišek, mývalů, vlků, fretek, psů, koček a také ježků.
V mnoha částech světa, včetně Evropy a Ameriky, jsou přenašeči viru také netopýři. Vzteklina mezi nimi však existuje hlavně jako nezávislý cyklus a zpravidla není spojena se suchozemskou vzteklinou, i když k přechodu infekce z jednoho prostředí do druhého může docházet a dochází.
Případy vztekliny u drobných hlodavců a přenos viru z nich na člověka nejsou prakticky známy. Existuje však hypotéza, že hlodavci jsou přirozeným rezervoárem infekce a jsou schopni být nositeli infekce po dlouhou dobu, aniž by do několika dnů po infekci zemřeli.
Vzteklina se vyskytuje ve všech koutech země, s výjimkou Austrálie a Nového Zélandu a Antarktidy. Díky karanténě a preventivním opatřením jsou Spojené království, Irsko, Havaj, Japonsko, Korea, Malta, Kypr a Norsko, Švédsko, Portugalsko a Finsko bez této nemoci.
- Lesní vzteklina (tj. ve volné přírodě)
- Urban (tj. ve městě většinou toulaví psi a kočky)
Existují 3 stupně citlivosti zvířat na virus vztekliny:
- Vysoká (kočky, dobytek)
- Střední (pes, ovce, koně, kozy, primáti)
- Nízká (ptáci)
Virus z rodiny Rhabdovirus (Rhabdoviridae) rod Lyssaviruses (lyssavirus, jméno z řeckého slova Lyssa – vzteklina). Kmeny (odrůdy) viru vztekliny jsou specifické pro určitý druh volně žijících zvířat, ale všechny se mohou přenášet na lidi, psy a kočky. Po mnoho let byl virus vztekliny považován za jediný svého druhu. Později se však ukázalo, že existuje antigenní variace uvnitř samotného viru vztekliny (Schneider, 1982) a uznává se existence několika odlišných virů spojených se vzteklinou (Baunhy, 1993).
Bylo také popsáno 5 virů spojených se vzteklinou (nenalezeny v Rusku) – všechny jsou africké viry (Pastoret, Brochier 1990):
- Netopýří virus Lagos
- Kontokan virus
- virus Mokola
- Virus Obodhaing
- Davenhage virus
Přesný význam virů souvisejících se vzteklinou ve výskytu klasické vztekliny není zcela jasný, ale je třeba poznamenat, že některé z těchto virů mohou infikovat kočky (Králi, Cricku, 1988)
Odolnost proti viru vztekliny.
Citlivý na mastná rozpouštědla, emulgátory, rychle ztrácí schopnost působit pod vlivem řady dezinfekčních prostředků (včetně formaldehydu, mýdla, hydroxidu sodného, sloučenin na bázi kvartérního amonia). Pod vlivem tepla (uvařením do 2 minut zemře) a slunečního záření se snadno dezinfikuje, ale při nízkých teplotách zůstává dlouhodobě stabilní.
Závěr: za normálních podmínek prostředí virus vztekliny nezůstává infekční po dlouhou dobu mimo tělo zvířete v jeho sekretech.
Jak probíhá infekce vzteklinou?
Virus vztekliny se uvolňuje ve slinách infikovaného zvířete a přenáší se kousnutím nebo méně často, když se sliny dostanou do kontaktu s poškozenou sliznicí nebo kůží.
Ve Spojených státech byly hlášeny případy nákazy vzteklinou přenášenou vzduchem u lidí, kojotů a lišek po návštěvě jeskyní hustě osídlených infikovanými netopýry (Winkler,1975). Ale zároveň se někteří psi a kočky vystavení stejným podmínkám nenakazili.
V laboratorních podmínkách se virus vztekliny přenášel orálně (vir se dostává ústy především požitím kontaminované potravy a vody) na lišky a skunky.
V Arktidě byli psi infikováni pojídáním mrtvol infikovaných lišek (Charlton, 1988).
Důležitým důsledkem objevu orální cesty infekce vzteklinou byl vývoj orálních vakcín (speciálních návnad k jídlu) proti vzteklině pro divoká zvířata.
Když se virus dostane do těla, začne se množit v místě kousnutí, uvnitř svalových buněk, a poté se pohybuje po nervových vláknech spojených s centrálním nervovým systémem a způsobuje rozvoj encefalitidy (zánětu mozku). V některých případech může virus okamžitě vstoupit do periferních nervů, aniž by se nejprve množil v tkáních, které nesouvisejí s nervovým systémem. V procesu šíření po celém centrálním nervovém systému se virus přesouvá do nervových zakončení přítomných ve slinné žláze, kůži, sliznicích, střevním traktu a dalších orgánech.
Bylo zjištěno, že u koček se inkubační doba (skrytá, bez známek onemocnění) pohybuje od 9 do 51 dnů (v divokých podmínkách až 6 měsíců nebo více), v průměru – 2 měsíce, zatímco klinicky onemocnění až do smrti zvíře trvá od 1 do 8 dnů.
Délka inkubační doby závisí na:
- Dávky zavlečeného viru
- Hloubka a umístění rány (nejnebezpečnější z hlediska infekce jsou hlava, končetiny a genitálie, protože jsou bohaté na nervová vlákna)
- čím větší je vzdálenost od centrálního nervového systému, tím delší je inkubační doba
- Čím větší je hustota nervových zakončení v místě vstupu viru vztekliny, tím kratší je inkubační doba.
Důležité! Sliny se mohou kontaminovat několik dní předtím, než se objeví známky vztekliny.
Průnik viru do slinných žláz je důležitým bodem šíření onemocnění, minimálně 70 % infikovaných koček má virus ve slinách a je schopno jej přenést. (Blancou, Pastoret, 1990)
Příznaky vztekliny u koček.
V klasickém průběhu vztekliny existují následující fáze, které se často vzájemně překrývají:
- prodromální období U koček trvá obvykle 1 den, během kterého se obvykle znatelně změní chování zvířete (Vaughn, 1975): stažené kočky se mohou stát neklidnými, agilními a přátelskými, zatímco přátelská zvířata mohou začít kousat/škrábat bez provokace nebo se stát depresivními a nedostupnými, schovávající se na tmavých místech. Agresivita u koček se vzteklinou je pozorována častěji než u psů! Postupně začíná převládat stadium excitace.
- Fáze excitace (“zběsilý vztek“) Může trvat až 7 dní, ale někdy tato fáze chybí a stav kočky přechází z prodromálního období přímo do stádia paralýzy. V této fázi jsou nakažená zvířata pro ostatní nejnebezpečnější a nemoc se nejsnáze šíří. Kočka se stává extrémně nervózní, podrážděná a naštvaná. Může mít svalový třes, letargii nebo nekoordinované pohyby. Kočka se kvůli křečím obtížně polyká a nakonec dojde k paralýze laryngeálních svalů, což následně vede k hromadění slin a kočka zažívá slintání nebo pěnivý výtok z tlamy.
- Paralýza (“tichá fáze“) Dochází k nejednotnosti ve fungování svalů, křečím, které postupně vedou k celkové paralýze, kómatu a smrti.
Atypické formy vztekliny:
- Stává se stále běžnějším”ticho” nebo “tichý„forma vztekliny a v některých oblastech dominuje: paralýza se rozvíjí bez stadia vzrušení. Příznaky: bezvýrazný, lhostejný, hledící „do prázdna“, slintání, pokleslá dolní čelist, chraplavý hlas, neschopnost přijímat potravu, výhřez 3. víčka, strabismus, lze pozorovat různé velikosti zornic. Nakonec dochází k paralýze a smrti.
- Přestože klasická vzteklina zahrnuje zákeřný vývoj charakteristických klinických příznaků až do smrti, v některých případech může infekce vést k více variabilním následkům. Atypická vzteklina – chronické, trvající až 3 měsíce nebo dokonce 1 rok. Příznaky: zpočátku průjem nebo paralýza střev, pak příznaky hyperstezie (zvýšená citlivost na dráždivé látky), paralýza, zhoršená motorika, deprese s následným přechodným nebo dlouhodobým zlepšením. Diagnózu lze stanovit až posmrtně. Chronická recidivující (opakující se) vzteklina byla pozorována v experimentálních podmínkách u koček. (Perl, 1977)
diagnostika
Diagnostika vztekliny je možná až po uhynutí zvířete. Mozek nemocného zvířete je vyšetřen v laboratoři, diagnóza je založena na:
- Identifikace charakteristických inkluzních tělísek v řezech mozku Babeshi Negri (přesnost 40-50%) Absence těl Babeshi Negri nevylučuje přítomnost onemocnění.
- Detekce antigenu během imunofluorescenční analýzy řezů mozku
- biotest – infikovat myši suspenzí mozkové tkáně z mrtvého zvířete a pozorovat 28 dní až do smrti, poté prozkoumat přítomnost těl Babeshi Negri
Postup při podezření na vzteklinu
Vzhledem k vysokému riziku vztekliny pro lidi a zvířata by měla být diagnóza vztekliny považována za možnou diagnózu, pokud jsou přítomny určité klinické příznaky. Vzteklina často nemá klasický průběh. Nesmíme zapomínat, že existuje velké množství nemocí, při kterých se u psa mohou objevit příznaky podobné vzteklině – nekoordinace pohybů, slintání apod.: infekční nemoci, nemoci nervové soustavy, nádory, cizí tělesa v tlamě a hltanu atd.
Pes s podezřením na vzteklinu musí být držen v izolaci, kde byl vyšetřen, o příjezdu tohoto zvířete musí být neprodleně informována státní veterinární služba (pozn. Státní stanice pro kontrolu nemocí zvířat – SBBZH). Příjem je zastaven, jsou zaznamenány adresy a jména všech, kteří se právě na místě nacházeli nebo byli v kontaktu s tímto zvířetem.
Všechny osoby, které přišly do kontaktu se zvířetem podezřelým ze vztekliny, musí podstoupit kompletní osobní dezinfekci pomocí mýdla nebo saponátu a vyměnit kontaminovaný oděv. Pokud nemocné zvíře někoho poškrábe nebo kousne, je třeba ránu okamžitě omýt proudem vody s použitím saponátu nebo mýdla, poté ošetřit alkoholem nebo jódem a kontaktovat zdravotnické zařízení.
Prevence je zaměřena na očkování domácích, toulavých a volně žijících zvířat, organizování karanténních opatření při zjištění případů vztekliny atd.
Pro kočky jsou k dispozici bezpečné a vysoce účinné inaktivované vakcíny proti vzteklině. V Rusku se kočky očkují proti vzteklině jednou ročně, počínaje 1 měsíci věku. (Pozn.: pro řadu zahraničních zemí, kde je situace se vzteklinou úspěšná, se očkování proti vzteklině provádí jednou za 3 roky). Vývoj imunity trvá 1 měsíc.
Je však třeba mít na paměti, že ačkoli dostupné vakcíny poskytují dobrou ochranu, u plně očkovaných koček se v některých případech stále může vyvinout vzteklina.
Chraňte sebe, své blízké a své mazlíčky před nebezpečnou nemocí!
Článek připravil veterinář Chistova T.I.
