V první fázi se zvíře vyhýbá lidem, schovává se na tmavém místě a nereaguje na volání. Ve druhé fázi je zvíře vzrušeno, prudce se chytá předmětů a snaží se vymanit z vodítka.
Vzteklina je přirozená fokální virová infekce zvířat i lidí, rozšířená především mezi savci z čeledi psovitých a přenášená z nich zpravidla kousnutím a méně často sliněním. Vzteklina byla lidem známa již dávno před naším letopočtem a je popsána v různých starověkých knihách. Již v egyptských papyrech, indických posvátných knihách Védách, řeckých a římských psaných pramenech a pak v Bibli se o vzteklině vyprávělo, že se na lidi přenáší z rozzuřených zvířat (divokých i domácích). Příčinou onemocnění je virus vztekliny. Původcem je neurotropní virus obsahující ribonukleovou kyselinu z velkého rodu virů, které infikují zvířata a rostliny.
Výskyt příznaků vztekliny u psů předchází latentní (inkubační) období. Jeho trvání je od 14 dnů do 3 měsíců. U psů infikovaných vzteklinou se virus objeví ve slinách 8–10 dní před objevením se klinických příznaků. V tomto období je již zvíře nebezpečné.
Psi trpí násilnými, tichými (paralytickými), opakujícími se a abortivními formami. V násilné formě onemocnění trvá 6–11 dní, obvykle probíhá ve třech fázích. Zvíře se v první fázi vyhýbá lidem, schovává se na tmavém místě, nereaguje na volání nebo se naopak mazlí směrem k majiteli a známým lidem a snaží se olizovat. Toto období je zvláště nebezpečné pro infekci, protože příznaky onemocnění nejsou zřejmé a psí sliny již obsahují virus. Ve druhé fázi je zvíře vzrušeno, prudce se chytá předmětů a snaží se vymanit z vodítka. Uchopovací pohyby jsou tak silné, že je možná destrukce zubů a dokonce i zlomeniny čelisti. Pes útočí na všechno a může kousnout, včetně majitele. Pes se vzteklinou může běžet na velkou vzdálenost, útočit na zvířata i lidi. Objevují se známky ochrnutí hrtanu – jedná se o chraplavou kůru, podobnou vytí. Z dutiny ústní se uvolňují sliny. Návaly násilí jsou přitom nahrazeny obdobími klidu. V poslední fázi si pes často lehne a umírá v kómatu. Klidná forma vydrží 2 – 4 dny. Při úplné absenci agresivity se u psů rychle vyvine paralýza svalů dolní čelisti, hltanu a zadních končetin. Objevuje se slinění a potíže s polykáním. Hlavní příznaky tiché vztekliny jsou: změny chování – nucené pohyby, nedostatek chuti k jídlu, pojídání nepoživatelných předmětů, nejistá chůze. U recidivující formy je pozorována změna typických znaků. V abortivní formě – po typických příznacích – zotavení.
U lidí je onemocnění charakterizováno křečemi hltanových a dýchacích svalů, které jsou následně nahrazeny ochrnutím vedoucím ke smrti. Křeče se objevují při sebemenších vnějších podnětech (jasné světlo, hluk, pohyb vzduchu, šok atd.). Zvláště charakteristickým příznakem je hydrofobie, která se projevuje křečí hrtanu při zvuku nebo pohledu na nalévání vody. S rostoucím vzrušením se pacienti stávají agresivními a spěchají v posteli. Stádium vzrušení pak vystřídá paralýza, která vede ke smrti pacienta. Nemoc, pokud jejímu rozvoji nezabránilo očkování, vždy končí smrtí. Tato okolnost určuje důležitost a odpovědnost potírání zdrojů nákazy tohoto onemocnění a nutnost specifické prevence onemocnění u osob pokousaných vzteklými nebo podezřelými zvířaty, jakož i nutnost aktivní imunizace nejcitlivějších domácích (psů) a některé druhy hospodářských zvířat, například sobi.
Všechny případy vztekliny je nutné hlásit na okresní (městskou) veterinární stanici. Laboratorní potvrzení diagnózy se obvykle nevyžaduje, ale je možné, včetně použití nedávno vyvinuté metody pro detekci antigenu viru vztekliny v otiscích z povrchu oka. Zvířata, která pokousala lidi, jsou okamžitě izolována a držena pod přísným veterinárním dohledem po dobu 10 dnů. Pokud během tohoto období nevykazují známky vztekliny, jsou považováni za zdravé a postižená osoba je považována za nenakaženou.
Léčba pacientů, kdy se objeví klinické příznaky onemocnění, je omezena na patogenetickou a symptomatickou terapii. Antikonvulzivní terapie je široce používána. Pro výživu a obnovení ztráty tekutin se intravenózně podávají fyziologické roztoky, náhražky plazmy, roztoky glukózy a vitamíny. Pacienti se vzteklinou často vyžadují použití intenzivní terapie, např. podávání léků podobných kurare (diplacin, condelfin atd.) k uvolnění svalů. Současně se zavádí nucené dýchání.
Co dělat, když vás kousne?
První věc, kterou musíte udělat, je okamžitě umýt místo kousnutí mýdlem. Je potřeba prát poměrně intenzivně, 10 minut. Hluboké rány se doporučuje omývat proudem mýdlové vody, například pomocí injekční stříkačky nebo katétru. Není třeba kauterizovat rány nebo aplikovat stehy. Poté musíte okamžitě jít na nejbližší pohotovost, protože úspěšnost očkování proti vzteklině velmi závisí na tom, jak rychle vyhledáte pomoc u lékaře. Je vhodné poskytnout lékaři na pohotovosti následující informace – popis zvířete, jeho vzhled a chování, přítomnost obojku, okolnosti pokousání. Dále byste měli podstoupit očkovací cyklus předepsaný vaším lékařem. Čtyřicet injekcí do žaludku už dávno nikdo nedává, dostanete vakcínu a pošlou domů. A tak dále pětkrát nebo šestkrát. Pokousanou osobu lze ponechat v nemocnici, je-li její stav zvlášť závažný, opakovaně očkovaná, dále osoby s onemocněním nervové soustavy nebo alergickými onemocněními, těhotné ženy a osoby očkované jiným očkováním v rámci poslední dva měsíce. Během očkování a 6 měsíců po něm se musíte zdržet pití alkoholu. Pokud navíc procházíte očkovací kúrou proti vzteklině, neměli byste být unavení, podchlazení nebo naopak přehřátí.
