Sladká veterinářka unaveně vzhlédla od kočky, která mi bezvládně visela v náručí, a řekla: “No, vrať se za dva týdny, jestli to vydržíš.” To bylo v dubnu 2012.
Nejsem v žádném případě veterinář, netvrdím, že jsem „odborník na kočky“, tento rok jsem jen prožil. Hodně jsem se naučil, hodně jsem se naučil. A doufám, že moje zkušenost někomu pomůže zachránit svého mazlíčka, zahájit léčbu včas a vyvarovat se mých chyb.
Takže moje nejstarší a hlavní kočka, Sonya. Tato fotografie byla pořízena v lednu 2013 a ona nejenže existuje, čeká na smrt, ale běhá po skříních, „staví“ všechny v domě a pevně drží pozici hlavy naší rodiny.
Zjevila se nám jako první a nevzali jsme si ji ani pro sebe, ale pro našeho pudla. Bylo mu 10 let, nějak najednou zestárnul. Četla jsem, že se starým psům hodí hlídat miminka, tak si přinesli kotě. Chuck byl úžasný táta a dalších pět let nás těšil svým temperamentem a vášní. Sonya byla vždy ospalá, a proto jsme u ní nezaznamenali nějakou letargii a ospalost, první známky chronického selhání ledvin, chronického selhání ledvin.
Chronické selhání ledvin je zákeřná a mazaná nemoc, skrývá se a maskuje se. A projevuje se, když zůstane 30 % ledvin.
S námi předstírala:
— Chronická rýma (vyplachovat kočce nos, kapat jí kapky do nosu je. Ano, tohle by měl zažít každý, aby pochopil, jak snazší je jednat i s kojenci)
– Stomatitida (léčení kočičí tlamy štiplavě páchnoucí směsí je přinejmenším také „příjemné“) a neustálý zápach z úst.
— Neustálé, dlouhodobé problémy s gastrointestinálním traktem. Moc jsme nepili ani se nepřejídali. A co je nejdůležitější, podle mého pozorování obsahují léčivá krmiva pro gastrointestinální trakt velké množství bílkovin, což je pro kočku s chronickým selháním ledvin téměř smrtelné. A přesto je naše Sonya přirozená a ze všeho nejvíc miluje růžového lososa, omul a kuře (na páře nebo vařené). A když se začala očividně cítit špatně, chtěl jsem ji potěšit, dát jí něco chutného, a tak jsem jí dal buď rybu, nebo kuře – a ze své vlastní negramotnosti jsem ji zabil. Bílkoviny a fosfor jsou naši nepřátelé č. 1. Už se stalo zvykem dívat se na to, kolik bílkovin a fosforu je v potravinách.
– Ospalost, letargie, roztržitost, pád při obvyklém skákání, například na skříňce – to není stáří, to je chronické selhání ledvin.
– Nedostatek chuti k jídlu a hubnutí. Kočka požádá o jídlo, přistoupí k misce, dlouho nad ní sedí a odejde. Asi šest měsíců jsem ji krmil „pro mámu, pro tátu“ paštikou a z mého prstu a dával jsem jí do pusy mikroporce jídla. Dala mi vodu ze stříkačky (samozřejmě bez jehly).
— Problémy s kůží a srstí. Asi tři roky před diagnózou se poprvé objevila skvrna na kůži, jako by praskla a oddělila se, pak jsem si myslela, že moje kočky něco nesdílely, a teprve pak se ukázalo, že to bylo z intoxikace. Kožešina vycházela jen v chuchvalcích, byla matná a nebyla nadýchaná.
Když jsme byli diagnostikováni, dozvěděl jsem se, že když si kočka olízne obličej jazykem, je jí nevolno, když (nebo kočka) leží, jako by spala, ale s otevřenýma očima, velmi to bolí.
Zjistili nám to krevní testy. Čtyři měsíce injekcí, injekce a velmi špatný stav kočky. Kdyby Sonya byla kočka, která „chodí sama“, rezignoval bych, vzdal bych to, ale Sonya byla vždy kočka sedící v mém náručí. Ať jsem dělal, co jsem dělal, seděla na mě skoro celou dobu. Když byla nemocná nebo měla bolesti, neskrývala se, jak se na kočku patří, přitiskla se ke mně celým tělem a prosila o ochranu a záchranu. A hledal jsem způsoby, jak ji zachránit.
O dialýze a transplantaci ledvin jsem ani neuvažoval jako o možnosti, je jasné proč. Ale našel jsem medicínu v Moskvě a na Ukrajině. V Moskvě si ho můžete koupit ve veterinární lékárně na internetu, ale z Ukrajiny ho musíte nejprve odvézt do Ruska a teprve potom poslat do Irkutska. Promiňte mi moderátoři, tohle není reklama, tohle může být pro někoho spása. Jako první nám pomohla Ipakitina (Francie) – srst opět narostla, všechny vřídky v ústech a na kůži se zahojily, Sonya se stala mobilní, ale zároveň jedla špatně a pouze dietní stravu. A Renaltzin (Německo) je opravdu zázrak. Sonya získala chuť k jídlu, přibrala, její oči jsou výrazné, je téměř stejná jako před nemocí. Nyní se objevil nový lék Renal Advanced, ale ten jsme ještě nezkoušeli.
Stát se může cokoliv, Sonya je někdy lepší, někdy horší. Někdy je to opravdu špatné. A přesto jsme žili ROK. Ne dva týdny.
A konečně, chronické selhání ledvin je smrtelné onemocnění, které nelze vyléčit. Stav kočky můžete zmírnit a přitom ty nejlepší léky poctivě slibují maximálně dva roky života. Pokud tedy člověk není připraven přijmout, že veškeré jeho úsilí, všechny peněžní výdaje přinášejí pouze dočasnou úlevu, pak pravděpodobně nemá smysl týrat zvíře. I když právě se Sonyou jsem pochopil význam fráze „Nikdy neříkej „Nikdy“.
