Jak funguje trávicí systém u ptáků?

Teplokrevnost a vysoká pohyblivost ptáků je zajištěna konzumací značného množství potravy. Vysoká mobilita ale zase rozšiřuje možnosti získávání potravy. Obecná škála potravy používaná třídou ptáků jako celku je mnohem rozmanitější než u moderních plazů.

Většina ptáků je masožravá. Velikost kořisti je dána velikostí ptáka a jeho způsoby lovu. Velcí predátoři se dokážou úspěšně vypořádat s kořistí, která dokonce přesahuje jejich hmotnost. Mnoho druhů se živí řadou bezobratlých, přičemž využívá i rostlinnou potravu, zejména bobule a semena. Anseriformes a plameňáci, kteří mají v zobáku filtrační aparát, se živí drobnými planktonními živočichy a řasami. Je málo býložravých druhů, které se živí převážně vegetativními částmi rostlin (husy, některá kuřata a kolejnice atd.); Všichni také používají krmivo pro zvířata. Existuje mnoho všežravých druhů,

Primární orgán zachycování potravy – zobák; Pouze dravci a sovy uchopí velkou kořist svými tlapami a pomocí zobáků ji zabijí a roztrhají. Rozmanitost tvarů zobáků u ptáků odráží povahu jejich potravní specializace. Ostrý háček na konci (dravci, sovy, kormoráni atd.) nebo ostré řezné hrany zobáku (volavky, jeřábi) pomáhají udržet velkou pohyblivou kořist Tenký zobák ve tvaru pinzety umožňuje vytáhnout malé bezobratlé živočichy z jejich úkrytů (hmyzožraví pěvci) nebo z půdy sondováním ( brodiví ptáci, dudek ). jeho kosterní základ a žvýkací svaly mohou být velmi velké. S. coccothraustes váží pouhých 50-60 g, kousne do třešňových pecek.

U většiny ptáků zabírá kónický jazyk téměř celé dno ústní dutiny; v její hlavní části jsou vyvinuty keratinizační trny, které pomáhají udržet kořist. U ptáků s filtračním zařízením pomáhá masitý jazyk vytlačovat vodu a půdu z tlamy a pomáhá tlačit namáhanou potravu do hltanu. Jazyk zrnožravých ptáků přidržuje semeno na okraji zobáku, když je kousá. U ptáků (kolibříků atd.), kteří se živí šťávou z květů, se jazyk stočí do trubice, kterou je nasáván nektar. Datel má silně zatahovací jazyk s háčkovitými ostny na konci, což usnadňuje vytahování hmyzu z jejich úzkých a hlubokých chodeb. U druhů, které polykají kořist celou nebo ve velkých kusech, je jazyk obvykle malý.

Pod jazykem některých ptáků je prohlubeň, která se může značně protáhnout a sloužit jako místo pro dočasné uložení potravy (havrani, pěnkavy, pelikáni atd.). Vývody slinných žláz ústí do dutiny ústní. Sliny, smáčecí potrava, usnadňují polykání. U některých druhů usnadňují lepkavé sliny pokrývající jazyk odchyt drobné kořisti (datel apod.). Mnoho vlaštovek a rorýsů používá při stavbě hnízd lepkavé sliny, které ve vzduchu houstnou. Někteří ptáci mají ve slinách enzym amylázu, takže částečné trávení sacharidů začíná v okamžiku spolknutí potravy.

ČTĚTE VÍCE

Jak se jmenoval hlavní padouch ve 101 dalmatincích?

Za jazykem leží laryngeální štěrbina (vedoucí do průdušnice), za kterou ústní dutina neznatelně přechází v dlouhou, snadno roztažitelnou trubici – jícen, která leží pod kůží krku. U některých ptáků (kuřata, holubi, dravci, papoušci atd.) se ve spodní části jícnu vytváří objemná expanze – plodina, která slouží jako dočasná nádoba na potravu (zatímco je jí plný žaludek). U holubů během hnízdní sezóny jsou epiteliální buňky rychle se dělící a podléhající tukové degeneraci odmítnuty do dutiny porostu a spolu s lymfatickým výpotkem tvoří tzv. mléko (obsahuje přes 10 % bílkovin a až 12–15 % tuku ), kterými dospělí ptáci krmí kuřata.

Пищеварительная система голубя, рисунок картинка строение птиц

Ptačí žaludek se dělí na dvě části: žlázový (proventriculus) a svalnatý (ventriculus) žaludek. Žlázový žaludek není jasně ohraničen od jícnu, který do něj proudí, a liší se pouze silnějšími stěnami a množstvím žláz, které vylučují trávicí enzymy. Svalnatý žaludek má tlusté svalové stěny a jeho epiteliální žlázy vylučují sekret, který tvoří silnou rohovinovou výstelku svalnatého žaludku – kutikulu. U druhů, které se živí hrubou rostlinnou potravou, jsou stěny svalnatého žaludku obzvláště silné a na tlusté kutikule se tvoří tuberkulózy. Potrava bohatě zvlhčená trávicími enzymy se ve svalnatém žaludku rozmělňuje rytmickými stahy jeho stěn (až 30 za 1 s). Mletí potravy napomáhají ptáky spolknuté oblázky (gastrolity), které se hromadí v žaludeční dutině a hrají roli mlýnských kamenů. Jejich zásoby se pravidelně obnovují. U velkých býložravých druhů se ve svalnatém žaludku vytváří tlak až 20-30 kg/cm 2 . Ptačí žaludek tedy plní při žvýkání potravy stejnou funkci jako zuby savců. Jemně namletá potrava se dostává do střev a nestravitelné a nerozdrcené zbytky (vlasy, peří, kosti, chitin) se u mnoha ptáků schoulí do husté hrudky – pelety – a vyvrhnou se jícnem a ústní dutinou, aniž by zaplnily střeva.

Dvanáctník se rozprostírá od svalnatého žaludku a uzavírá hustou slinivku břišní v úzké smyčce. Dvoulaločná játra mají žlučník (nepřítomný u řady druhů, včetně holubů) – rezervoár, ve kterém se hromadí žluč. Žlučovody ústí stejně jako pankreatické vývody do dvanáctníku, který plynule přechází do tenkého střeva. Tenké střevo tvoří několik smyček a stává se krátkým konečníkem, který ústí do kloaky. Na hranici tenkého a rektálního střeva jsou párové výrůstky – slepé střevo, které je u většiny ptáků malé. U kuřat se vyvine silnostěnný slepý výrůstek hřbetní strany kloaky – Fabriciova burza, ve které se tvoří bílé krevní elementy; u dospělých ptáků je snížena.

ČTĚTE VÍCE

Co dělat, když vám vaše kočka nedovolí stříhat si nehty?

Střevo delší u převážně býložravých druhů a přesahuje délku těla 10krát nebo vícekrát (u pštrosa afrického – 20krát); Některé z nich mají také dobře vyvinuté slepé střevo, ve kterém dochází ke trávení potravy pod vlivem jejich vlastních enzymů a za účasti specifické mikroflóry. U hmyzožravých druhů je střevo poměrně krátké a délku těla přesahuje pouze 4-6krát. Intenzita trávení u ptáků je velmi vysoká. Například u vrabců uplyne od spolknutí housenky k vyloučení nestrávených zbytků trusem jen 15-20 minut, u brouků asi 1 hodina, u obilí 3-4 hodiny Vysoká rychlost trávení je zajištěna intenzivním mletím potravy ve svalovém žaludku vysoká aktivita trávicích enzymů pracujících při stálé (a vysoké) tělesné teplotě, velký povrch střeva (což souvisí nejen s prodlužováním střeva, ale také s velmi silným rozvojem klků jeho sliznice) a účast bakteriální flóry.

Vysoká úroveň metabolismu poskytovaná intenzivním trávením je spojena se zpracováním velkého množství potravy. Větší tepelné ztráty u zvířat s menší velikostí těla ve srovnání s většími vedou k tomu, že malé druhy vyžadují relativně velké množství potravy. Množství potravy zkonzumované malými pěvci za den je 50-80 % jejich hmotnosti, u větších druhů o hmotnosti 75-100 g (špačci, drozdci atd.) – 15-40 % atd. Denní příjem potravy závisí na na obsahu kalorií v potravinách a na teplotě prostředí; chladné počasí zvyšuje potřebu jídla. Při dostatku potravy spotřebovávají ptáci více krmiva, než je potřeba k pokrytí současných nákladů, a hromadí zásoby energie především ve formě tuku. Například jestřáb vážící asi 1,5 kg se spokojí se 150–200 g masa denně, ale po ulovení velké kořisti může sníst až 800–1000 g. S množstvím sarančat, špačci růžoví o hmotnosti 70– 80 g dokáže sníst za den až 200 g sarančat, i když k udržení života jim stačí 15-20 g. Schopnost hladovět závisí na velikosti ptáka a jeho fyziologickém stavu (přítomnost energetických zásob). Malí ptáci umírají bez jídla po 15-30 hodinách, holubi – po 7-9 dnech, velcí orli a sovy mohou hladovět až měsíc.

V rámci své potravinářské specializace ptáci jedí hlavně krmiva, která jsou v tomto období rozšířenější a dostupnější. S tím souvisí více či méně jasně vyjádřená sezónní změna potravy u všech druhů ptáků. Zvlášť výrazný je u přisedlých druhů. Například strakapoud velký se v létě živí převážně volně žijícím hmyzem, na podzim ho loví pod kůrou a ve dřevě a v zimě se živí semeny jehličnatých stromů, drtí šišky. Velká pohyblivost a vysoká úroveň vyšší nervové aktivity umožňují ptákům rychle detekovat místa, kde se koncentruje potrava. Když se nějaký druh potravy stane dostupným masově, mohou se jím živit i ptáci s odlišným způsobem krmení. Když se tedy ve stepi objeví velká hejna kráčejících sarančat, přilétají sem krmit kachny, brodivci, rackové, volavky a malí pěvci. Schopnost detekovat hromadění potravy a soustředit se na ně spolu s intenzivním trávením a konzumací velkého množství potravy určují velký význam ptáků v biocenózách a jejich roli v omezení počtu mnoha škůdců (hmyz, myší hlodavci) .

ČTĚTE VÍCE

Jak měřit náhubek psa?

Literatura: Naumov N.P., Kartashev N.N. Zoologie obratlovců. – Část 2. – Plazi, ptáci, savci: Učebnice pro biology. specialista. univ. – M.: Vyšší. škola, 1979. – 272 s., ill.

Pouze dnes: sleva až 20 % jako dárek k vaší první objednávce.
Jakou práci mám napsat?

Vnitřní rysy ptáka. Jejich vztah k produktivitě a postupům krmení Trávicí systém u ptáků začíná orofaryngeální dutinou. Zobák se skládá z kusadla a kusadla, pokryté rohovitou pochvou – rhamfotékou. Hltan přechází přímo do jícnu (jícen), což je trubice se snadno roztažitelnými stěnami. U kuřat a krůt má v dolní třetině krku jícen kulovité rozšíření – struma (ingluvies). Plodina je dočasné místo pro zásoby potravin. Pod epiteliální vrstvou lemující jícen i obilí jsou žlázy, které vylučují hlen. Tento hlen neobsahuje žádný amylolytický enzym. K amylolytickým procesům však v plodině dochází pod vlivem amylolytických enzymů ve slinách přicházejících z ústní dutiny spolu s potravou. V plodině potrava změkne a částečně se tráví. Žaludek ptáků je reprezentován dvěma oddíly: žlázovým (proventrieulus) a svalovým (ventriculus). Žlázový žaludek je relativně krátká tlustostěnná trubice umístěná mezi posledním segmentem jícnu a svalovým žaludkem. Pod sliznicí glandulárního žaludku jsou složité tubulární žlázy, které ústí do dutiny žaludku ve formě pórů na povrchu papilárních vyvýšenin. Žlázy vylučují pepsinogen a kyselinu chlorovodíkovou. Kuřecí trávicí systém (schéma) 1 – orofaryngu; 2 – jícen; 3 – struma; 4 – žlázový žaludek; 5 – svalnatý žaludek; 6 – dvanáctník; 7 – slinivky břišní; 8 – žlučník; 9 – játra; 10 – tenké střevo; 11 – ileum; 12 – slepé procesy střeva; 13 – konečník; 14 – Kloaka Svalnatý žaludek zvenčí je diskovitý orgán tvořený dvěma páry svalů: hlavní (přední a zadní) a střední (horní a dolní). Mezilehlé svaly jsou umístěny asymetricky, což vytváří podmínky nejen pro mačkání, ale také pro mletí potravy umístěné v žaludeční dutině. Vnitřek svalnatého žaludku je vystlán kutikulou – hustým chitinovým filmem. Je zvláště vyvinut u ptáků živících se zrním a hraje důležitou roli při mletí potravy. Jak se kutikula opotřebovává, roste zevnitř díky sekreci žlázek umístěných ve sliznici. Silnými kontrakcemi svalnatého žaludku se dosáhne rozmělnění krmiva. Mletí krmiva usnadňují oblázky spolknuté ptákem: nejvhodnější jsou křemencové oblázky o průměru 2,5-3 mm pro kuřata a do 10 mm pro dospělá kuřata. Délka střev u kuřat je 180 cm a je 6krát větší než délka těla. Střeva u ptáků se dělí na dvanáctník, tenké střevo, konečník, slepé střevo a kloaku. Dvanáctník (duodenum), vycházející z pylorického otvoru svalového žaludku, tvoří jednoduchou dlouhou smyčku, ve které se nachází slinivka břišní. Délka dvanácterníku u kuřat je asi 30 cm Slinivka ústí vývodem do dvanáctníku. Pankreatická šťáva obsahuje proteolytické enzymy (trypsin a erepsin), amylolytický enzym (amyláza) a lipolytický enzym (lipáza nebo steapsin). Trypsin v pankreatické šťávě je v neaktivní formě trypsinogenu, který se aktivuje ve střevě vlivem střevního enzymu enterokinázy. Trypsin a erepsin štěpí bílkoviny, albumózy a peptony na aminokyseliny. Trávení ve střevech ptáků zajišťuje téměř výhradně pankreatická šťáva. Do dvanáctníku ústí i žlučovody jater. Játra (hepar) dosahují 1/25 hmotnosti ptačího těla. Žluč, produkovaná v játrech, pomáhá emulgovat tuky a připravuje je na působení lipolytického enzymu, který tento enzym aktivuje. Žlučové kyseliny tvoří s produkty štěpení tuků snadno rozpustné sloučeniny, které se dobře vstřebávají přes střevní stěnu. Tenké střevo, konvenčně rozdělené na jejunum a ileum, dosahuje u kuřat délky 150 cm.Na hranici tenkého a rektálního střeva se otevírají párové slepé střevo, které má u kuřat délku 15-25 cm Absorpce živin z krmiva se vyskytuje v tenkém střevě. Část tráveniny obsahující malé částečky potravy se dostává do slepého střeva, kde se tráví vláknina a vstřebává se voda. Rektum je krátký, jeho délka u kuřat je 6-7 cm.Kloaka je konečná, výrazně rozšířená část střeva. Močovody ústí do střední části kloaky, stejně jako vas deferens u mužů a vejcovod u žen. Při defekaci u ptáků, kromě pštrosů, jsou výkaly vylučovány spolu s močí. Anatomické indexy se používají k charakterizaci vývoje trávicího traktu: