Svrab je nakažlivé onemocnění psů způsobené roztočem Sarcoptes scabei var canis. K přenosu obvykle dochází přímým kontaktem s postiženými zvířaty, méně často se zvířata nakazí kontaktem s prostředím. Přenašeči mohou být i zvířata bez klinických příznaků.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
Obdobná témata vědeckých prací ve veterinárních vědách, autorem vědecké práce je R. S. Muller.
Sarkoptický svrab, demodikóza a otodektóza u psů: léčebné metody
Diferenciální diagnostika a taktika léčby v dermatologii štěňat
Demodikóza u psů demodikóza canum
ÚČINNOST POUŽITÍ PERORÁLNÍHO FLURALANERU (Bravecto™) A TOPICKÉHO IMIDACLOPRID/MOXIDECTINU (Advocate®) PRO GENERALIZOVANOU DEMODEKÓZU U PSŮ
Účinnost léku “Neoterica Protecto 4” v boji proti ixodidóze a jiným akarózám u zvířat
i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
Text vědecké práce na téma “Sarkoptový svrab, demodikóza a otodektóza u psů: metody léčby”
VETPHARMA №1-2 | BŘEZEN 2012
SARCOPTÓZA, DEMODEKÓZA A OTODEKTÓZA U PSŮ:
Profesor, doktor historických věd, DACVD, FACVSc, DECVD
Fakulta veterinárního lékařství Univerzita Ludwiga Maxmiliána Mnichov, Německo
Svrab je nakažlivé onemocnění psů způsobené roztočem Sarcoptes scabei var canis. K přenosu obvykle dochází přímým kontaktem s postiženými zvířaty, méně často se zvířata nakazí kontaktem s prostředím. Přenašeči mohou být i zvířata bez klinických příznaků.
Klíště nemůže dlouho přežít mimo svého hostitele. Jeho životní cyklus se pohybuje od 10 do 21 dnů. Klinicky se svrab projevuje jako silné svědění. Na postižených místech, nejčastěji kůže v tlamě, uších, břiše, ale i kolenních a loketních kloubech, se tvoří strupy, papuly a šupiny. V některých případech se svrab může vyskytovat bez viditelných patologických změn (latentní svrab).
V 90 % případů se u psů postižených svrabem projevuje „reflex ucho-noha“ – pes se při podráždění okraje ucha pokouší škrábat, ale pozoruje se také alergickým svěděním. Pro potvrzení diagnózy se provádí mikroskopie povrchových kožních seškrabů, které dávají pozitivní
má za následek 30-50 % psů se svrabem. Pokud je výsledek mikroskopie seškrabů negativní, provede se zkušební ošetření. V Evropě psi se sarkoptovým svrabem vylučují specifické protilátky déle než 6 týdnů. Při správném provedení je specificita a senzitivita tohoto testu nad 90 %.
Svrab lze léčit různými antiparazitickými léky. Selamectin je součástí topického přípravku registrovaného v mnoha zemích pro léčbu svrabu. Předepisuji třikrát, jednou za 2 týdny. Je možná léčba systémovými léky obsahujícími ivermektin nebo milbemycinoxim.
K léčbě sarkoptového svrabu u psů předepisuji milbemycin oxim perorálně v dávce 2 mg/kg dvakrát týdně po dobu 2-3 týdnů. Ivermectin by neměl být podáván plemenům kolií, protože tato plemena mají závažné vedlejší účinky.
U psů jiných plemen jsou možné i nežádoucí účinky jako ataxie, bradykardie, rozšířené zorničky, zástava dechu, zvýšené slinění, ztráta vědomí, třes. Při prvním použití –
VETPHARMA č. 1-2 I. BŘEZNA 2012 PARASITOLOGIE
Ve výzkumu se psům podává 50-100 mcg/kg ivermectinu perorálně nebo subkutánně jednou denně a postupně dávku zvyšují na 150-300 mcg/kg, poté doporučuji pokračovat ve stejné dávce jednou týdně po dobu tří týdnů. Majitelé by měli po celou dobu kurzu pečlivě sledovat stav zvířete. Pokud se vyskytnou nežádoucí účinky, okamžitě přestaňte ivermectin používat.
Proti sarkoptóze je velmi účinná kombinace imidaklopridu 10% a moxidektinu 2,5%, která je součástí léku Advocate, výrobce Bayer. Čtrnáct psů se svrabem bylo ošetřeno Advocate dvakrát v měsíčních intervalech v laboratorních podmínkách. Měsíc po prvním ošetření nebyli nalezeni roztoči, alopecie se snížila o 80 %. Studie byla založena na principu non-inferiority, což znamená, že jejím cílem bylo ukázat, že kombinace imidacloprid/moxidektin není horší než selamektin ve specifikovaném dávkovacím režimu. Podobné výsledky byly získány v jiné studii.
Při zesílení svědění se na začátku léčby předepisují glukokortikoidy v dávce 1 mg/kg denně po dobu 3-4 dnů. U většiny pacientů dochází po 4 týdnech k remisi, ale v některých případech je nutné pokračovat v léčbě až 8 týdnů. Léčit se musí i zvířata, která přijdou do kontaktu s pacientem.
Demodikóza se u psů vyskytuje v důsledku patologického rozmnožování roztočů Demodex canis. Lokalizovaná demodikóza není závažné onemocnění a obvykle odezní během 6-8 týdnů, ale proces může trvat několik měsíců. Pokud je to žádoucí, můžete postiženou oblast jednou denně ošetřit gelem obsahujícím 2% mupirocinu nebo 2% benzoylperoxidu. Opakovanými návštěvami můžete objevit předpoklady pro přechod na zobecněnou formu. Odmítnutí symptomatické léčby pomáhá identifikovat pacienty s generalizovanou formou.
Generalizovaná forma demodikózy představuje pro zvíře vážnější hrozbu. Je charakterizována alopecií, strupy, folikulárními papuly a pustuly, které se vyskytují hlavně na obličeji a končetinách a poté se šíří po celém těle. Možné jsou také klinické příznaky, jako je akné, erytém, šupinatá a mastná pleť. Svědění obvykle není závažné, ale může se zhoršit, pokud dojde k sekundární bakteriální infekci.
Ve zvláště závažných případech je možná horečka a lymfadenopatie. Diagnóza je potvrzena mikroskopií hlubokých kožních seškrabů. Že jo
Vlasová mikroskopie je také užitečná pro potvrzení diagnózy, zejména v případě kožních lézí v oblasti tlamy a chodidel. Ve vzácných případech je diagnóza stanovena na základě kožní biopsie.
Navzdory skutečnosti, že prognóza demodikózy je příznivá, léčba je v některých případech obtížná. Asi 90 % lze vyléčit, ale léčba může trvat až 12 měsíců. Průměrná doba ústupu klinických příznaků je však 2–4 měsíce. Nejčastější chybou je předčasné ukončení léčby. Nejběžnější přípravky na hubení roztočů obsahují amitraz nebo makrocyklické laktony. Aby se zabránilo zhoršení stavu a obnovení klinických příznaků, doporučuje se nesterilizovaným ženám s generalizovanou formou demodikózy podstoupit ovariohysterektomii. Systémové poruchy, jako je neoplazie, hypotyreóza nebo hyperadrenokorticismus, mohou způsobit generalizovanou demodikózu a špatnou odpověď na léčbu. Někteří psi se mohou zotavit bez použití paraziticidů, pokud je primární onemocnění odstraněno.
Amitraz je foramidový akaricid. Před použitím je nutné odstranit stroupky (vhodnější je použít šampon s antibakteriálním účinkem). Před ošetřením amitrazem musí být pes zcela suchý. Ošetření se provádí v dobře větraném prostoru v gumových rukavicích. Lidem s astmatem se doporučuje, aby léčbu provedl někdo jiný. Pes musí během léčby stát v nádobě s roztokem amitrazu.
Amitraz může mít přechodný sedativní účinek po dobu 12-24 hodin. Pokud je kůže silně ulcerovaná, je nutné nejprve zlepšit její stav antibakteriálními šampony a antibiotiky.
PARASITOLOGY VETPHARMA č. 1-2 I BŘEZNA 2012
Koncentrace roztoku a frekvence léčby ovlivňují účinnost léčby. Jednou týdně předepisuji 0,0b% roztok. Během léčby by se psi neměli koupat ani mokrá. Účinnost léčby amitrazem je podle výsledků různých studií 70-100%.
Některé studie ukazují účinnost perorálního ivermektinu v dávce 0,3 mg/kg denně. Možné nežádoucí účinky a způsob zvýšení dávky jsou uvedeny výše (viz Svrab). Po dosažení dávky 0,3 mg/kg pokračujeme v každodenním užívání. Při každodenním užívání se sérové koncentrace ivermektinu zvyšují v důsledku dlouhé doby vylučování z těla. Proto je nutné během prvních 8 týdnů sledovat možné nežádoucí účinky.
Milbemycinoxim lze použít k léčbě demodikózy perorálně jednou denně v dávce 2 mg/kg. Jeho výhodou oproti amitrazu je pohodlnější režim užívání a nižší pravděpodobnost nežádoucích účinků. U velkých psů však může být léčba velmi nákladná. Účinnost je srovnatelná s amitrazem. S milbemycinem se pokračuje ještě 4 týdny po druhém negativním výsledku hloubkové kožní seškrabové mikroskopie.
Ve třech studiích byl roztok moxidektinu použit k léčbě generalizované demodikózy v dávce 0,2–0,4 mg/kg perorálně jednou denně. Do tří studií bylo zapojeno celkem 52 psů, z toho 41 štěňat. U 7 % štěňat došlo k remisi v 8-14 týdnech. U 82 % dospělých psů došlo k remisi v 8-1b týdnech. V důsledku toho byli všichni psi vyléčeni. Nežádoucí účinky zahrnovaly dočasnou ataxii, odmítání krmení, zvracení a ztrátu vědomí.
Moxidectin 2,5% spolu s imidaklopridem 10% je součástí léku Advocate ve formě spot-on, registrovaného proti mnoha ekto- a endoparazitům. V laboratorních studiích na 18 psech s generalizovanou demodikózou vedl přípravek Advocaat k působivému zlepšení stavu psů a ke snížení populace roztočů o více než 95 % po 5 měsíčních ošetřeních.
Další studie v Evropě zahrnovala 72 psů randomizovaných k podávání Advocaatu (moxidektin 2 %/imidacloprid 2,5 %) nebo milbemycinoximu (kontrola). Léčba byla ukončena po dvou po sobě jdoucích negativních měsíčních výsledcích kožního seškrabového mikroskopu nebo 10 měsíce po zahájení léčby. Na konci studie byla účinnost v obou skupinách podobná. 4 % psů v obou skupinách mělo negativní mikroskopické výsledky z kožních seškrabů.
Psi s generalizovanou formou demode kozy potřebují být obvykle vyšetřeni každé 2-4 týdny,
provádějící mikroskopii kožních seškrabů k posouzení účinnosti léčby. Škrábání by mělo být provedeno na stejných místech. Pokud nedojde ke zlepšení, je nutné změnit léčbu. Téměř vždy je demodikóza doprovázena sekundární pyodermatitidou, způsobenou především Staphylococcus intermedius. Z gramnegativních bakterií jsou nejčastější Proteus mirabilis a Pseudomonas aeruginosa. Proto by bylo vhodné předepsat antimikrobiální látky na 3-8 týdnů. Kromě systémových antibiotik se často používají antibakteriální šampony k odstranění strupů a povrchového cílení na bakterie.
Ušní roztoči (Otodectes cynotis) jsou volně se pohybující roztoči, kteří se vyvinou ze stádia vajíčka do dospělce za 3 týdny, projdou stádiem larvy a 2 stádii nymfy. Po snesení se vejce přichytí k povrchu.
Po 4 dnech inkubační doby se z vajíčka vylíhne larva, která se 3-10 dní aktivně živí, jeden den odpočívá a mění se v protonymfu a po línání přechází do stadia deutonymfy.
Dospělý samec oplodní samici deutonymfu a ta zase naklade vajíčka. Klíšťata mohou žít v prostředí po dobu 8-12 týdnů. K infekci dochází přímo nebo nepřímo. Klíšťata a vajíčka se mohou přichytit na blechy, které je mohou přenést na jiné zvíře.
Klíšťata se živí úlomky epitelu a tkáňovými tekutinami na povrchu kůže. Způsobují silné podráždění a tvorbu velkých červenohnědých strupů v uších.
Klíšťata se nacházejí i na jiných částech těla, zejména na krku, zádi a ocase. Paraziti se snadno přenášejí z jednoho jedince na druhého a jsou zvláště běžní u štěňat.
K léčbě otodektózy se používají vnější prostředky, aplikované na kůži nebo přímo do uší, a také systémové prostředky. Kombinace topických přípravků aplikovaných na kůži a systémových prostředků je nejúčinnější, protože ušní roztoči mohou žít mimo zvukovod. Léky používané k léčbě svrabu se obvykle používají také k léčbě otodektózy. Ivermektin, permethrin, selamektin a fipronil byly shledány účinnými v různých studiích.
Účinnost léku Advocate (imi-dacloprid 10%/moxidektin 2,5%) proti ušním roztočům u psů je více než 98%. Ve většině případů stačí jedno ošetření.
