Cestování Moskva – Soul – Saipan (Guam?) – Rota otázky
cestovní trasy napříč ostrovy a mezi ostrovy Polynésie, Mikronésie a kontinenty, co na ostrovech vidět, kolik času si na cestování vyhradit, atrakce
Uživatelé procházející toto fórum: žádní registrovaní uživatelé a 1 hosté
• Příspěvky: 49 • Stránka 2 z 3 • 1 , 2 , 3
Re: Cestování Moskva – Soul – Saipan (Guam?) – Rota otázky
Chikungunya »26. března 2013, 16:36
Novice314 napsal 26. března 2013, 16:15: Mimochodem, jsou na Rotě bankomaty? Jak je to s plastem?
dobrá otázka! Nepamatuji si, že bychom platili kartou. Ale to nic neznamená. Uplynulo pět let.
Zeptám se manžela. Je o rok mladší, možná si pamatuje
Ne, myslím, že by měli přijímat karty k platbě a taky by měly být bankomaty – alespoň na letišti a ve vesnici.
Dobře, nebudu hádat, dnes napíšu další dopis milé paní Smithové.
„Líbí se mi být v samém centru tohoto ďábla. A autobusy odtud jezdí bůhví kam.“
Graham Greene „Cestuje s tetou“
Re: Cestování Moskva – Soul – Saipan (Guam?) – Rota otázky
Novice314 »26. března 2013, 16:45
Dohromady, 6 dní Rota, 9 dní Saipan, myslíte, že stojí za to dělit jinak?
Obecně lze termíny nechat otevřené, pokud není nedostatek míst v letadle při letu z Roty do Saipanu.Možná vám Městný řekne, jak jsou letadla prázdná nebo naopak lidé létají stojící v uličkách
Novice314 nováček Zprávy: 26 Datum: 26.08.2008 Město: Moskva Dík: Pětkrát. poděkoval: Pětkrát. Věk 46 Pohlaví: Pánské
Re: Cestování Moskva – Soul – Saipan (Guam?) – Rota otázky
Místní »26. března 2013, 20:29
Chikungunya, také jsme šli do obchodu paní Smithové. Poprvé se ukázalo, že je zavřeno, podruhé je chytili – paní Smithová šla na oběd. Pravda, ve skutečnosti jsme s ní nezačali konverzovat a až večer jsem si vzpomněl, že je to tentýž Smith z vaší zprávy. Bohužel v obchodě se suvenýry nekoupili nic kromě knihy a Rothe. Nějak se mi nic nelíbilo. Většinou čínské oblečení a jídlo, málo místních suvenýrů. Prodávali tam i kazety! Audio kazety!
K věci – s kartou by neměly být žádné problémy – auto jsme si půjčili pomocí karty, platili jsme i oběd a ani si nedovedu představit, co jiného tam platit) Ano, auto jsme naplnili hotovostí, ale na kartu se neptali. No, samozřejmě jsme zaplatili za zoo v hotovosti. Je lepší mít u sebe hotovost. V Song Song je několik bank, i když během naší návštěvy se zdály být všechny zavřené. Své naděje bych do nich příliš nevkládal. Teď tam může všechno fungovat, ale zavřít o 5 minut později prostě proto, že majitel banky potřebuje nasekat kokosy))) Například japonská restaurace, kde jsme jedli (naproti obchodu se suvenýry), zavřela hned po našem odchodu.
Hotely mohou být skutečně zavřené, ale pokud pojedete po ostrově za hodinu, myslím, že určitě něco najdete. Jako poslední možnost je Rota Resort otevřen neustále.
Pokud jde o letadla, řeknu následující: není třeba mluvit o pětimístném letadle Freedom Air. Pokuste se vyhnout tomuto letu, zvláště když let trvá tak dlouho. Na United jsme letěli dvakrát – Rota-Saipan a Saipan-Guam. V obou případech byla letadla plná (a letadla byla pouze pro 40 lidí), místní létají mezi ostrovy velmi často, nosí s sebou spoustu zavazadel, tvoří fronty při odbavení – neustále jsou předimenzovaní, přetěžují a doplácejí pro zavazadla. Proto radím, abyste si vstupenky zajistili předem.
Městný aktivní člen Zprávy: 581 Datum: 06.05.2011 Město: Novosibirsk Dík: Pětkrát. poděkoval: Pětkrát. Věk 35 Země: 70 Přehledy: 6 Pohlaví: Pánské
Re: Cestování Moskva – Soul – Saipan (Guam?) – Rota otázky
Místní »26. března 2013, 20:33
No, co se týče délky trvání, strávil jsi na ostrovech docela dost času, takže na všechno stihneš pětkrát), ale na Guam se nechystáš? Pokud máte 17 dní, rozdělil bych to takto – 4 dny Rota, 6 dní Saipan, 1 den Tinian (ze Saipanu), 6 dní Guam.
Obecně se mi moc líbilo, že jsme byli na všech ostrovech jen jeden celý den. Navzdory tomu, že jsme navštívili všechna „must-see“, na ostrovech zůstává určité tajemství a tajemno. Další den bych asi strávil jen na Rotě. Mám dobrý pocit ze zbytku ostrovů. Ale to je můj osobní druh šílenství)))
Městný aktivní člen Zprávy: 581 Datum: 06.05.2011 Město: Novosibirsk Dík: Pětkrát. poděkoval: Pětkrát. Věk 35 Země: 70 Přehledy: 6 Pohlaví: Pánské
Re: Cestování Moskva – Soul – Saipan (Guam?) – Rota otázky
Místní »26. března 2013, 20:39
Ještě jednu věc jsem zapomněl říct: půjčovna aut nám nedala pořádnou mapu ostrova, ale jen fotokopii nějaké mapy, na které nebylo nic vidět. Dobrá mapa byla jen v knížce koupené v dárkovém obchodě, kterou jsme si večer prostudovali, kde jsme objevili vše zajímavé, co jsme neviděli.
Chci tím říct, že je lepší nejprve jít do Song Song a získat tuto knihu (stojí 15 babek) a pak volně jezdit s touto kartou. I když opět způsob, jakým jsme hledali místa, která jsme potřebovali, byl téměř hlavní emocí z Roty. Vědět jen přibližně, kterým směrem se vydat, ptát se místních na cestu bylo opravdovým potěšením.
V případě potřeby vám mohu naskenovat tuto kartu. Kdy plánujete jet?
Městný aktivní člen Zprávy: 581 Datum: 06.05.2011 Město: Novosibirsk Dík: Pětkrát. poděkoval: Pětkrát. Věk 35 Země: 70 Přehledy: 6 Pohlaví: Pánské
Re: Cestování Moskva – Soul – Saipan (Guam?) – Rota otázky
Místní »26. března 2013, 20:40
Ano, a pokud máte zájem, během čekání na zprávu mohu navrhnout podívat se na své fotografie na VK, kde také píšu některé věci, které použiji v zprávách ilyagrachev
Naposledy upravil Městny 30. března 2013 08:19, upraveno celkem 1x.
Městný aktivní člen Zprávy: 581 Datum: 06.05.2011 Město: Novosibirsk Dík: Pětkrát. poděkoval: Pětkrát. Věk 35 Země: 70 Přehledy: 6 Pohlaví: Pánské
Re: Cestování Moskva – Soul – Saipan (Guam?) – Rota otázky
Chikungunya »26. března 2013, 23:41
Městský napsal dne 26. března 2013, 20:33: byli jsme na všech ostrovech jen jeden celý den. Navzdory tomu, že jsme navštívili všechna „must-see“, na ostrovech zůstává určité tajemství a tajemno. Další den bych asi strávil jen na Rotě. Cítil jsem dost o zbytku ostrovů. Ale to je můj osobní druh šílenství)))
No, to jsem chtěl říct. Co si každý vybere sám. Mezi prohlídkou ostrovů nám nevadí lenošení na plážích. Šest dní v Rotě a devět celkem na Saipanu (s přestávkou v Rotě a Tinianu) se nám proto nezdálo dlouhých. Dodnes mám takové záznamy v deníku Rotského! Třeba jak jsme chytili kraba písečného. „Chytili jsme ho (kupodivu, bez problémů) a dali do rezervace s kraby poustevnickými (pořádali jsme krabí závody v nafukovacím kruhu), ale nestali se přáteli, jak bychom si přáli. Musel jsem kraba pustit, ale neutekl. Dotkli jsme se toho. “Ach, sklonil jsi jeho oko.” Oh, ukázalo se, že se to samo ohne, když se podívá na stranu.” Děti začaly kraba tahat z díry do díry, aby si našel svého, ale on se do žádné nechtěl dostat. Pak to konečně vzdal a vlezl dovnitř. A po několika minutách (nebo možná hodině – čas na pláži letí) se podíváme – a je mrtvý. A mravenci už ho radostně obklopovali. Ale my jsme jeho mrtvolu získali od mravenců a pohřbili ji. Určitě k nám už přišel jako nějaký nemocný člověk. A krmili jsme blázna korýše melounem. Ale nejedli. Kokos jim chutnal mnohem víc. Doslova ho roztrhali.“ No, všechno jde takhle dál. Při každé cestě si píšu deník. Ale nemám nic podobného v šílenství jako Rothův deník
Městný napsal: způsob, jakým jsme hledali místa, která jsme potřebovali, byl téměř hlavní emocí Roty
Souhlasím – a tohle taky! „Hledali jsme cestu na horu Sabana. Je tam jen jedna cedule – balík z hlavní silnice. A pak dotykem. Jako vždy vybíráme tu nejlepší ze dvou cest (pokud je tam rozcestí). Ale ne vždy to funguje. Tentokrát jsme tedy jeli dlouho, dlouho (no, všechno je relativní) v houštinách, strašili koroptve a kokosové kraby a pak jsme nečekaně vyrazili na pláž Teteto. Musel jsem udělat druhý průchod. Tentokrát jsme zvolili střední cestu ze tří, a to správně. Byly to dvě míle chůze k japonskému úkrytu a pak tři míle k památníku míru. Tam jsme trochu cválali a pak jsme se z hloupého zvyku rozhodli, že se nevrátíme stejnou cestou, ale najdeme si jinou. Je vhodné sestoupit z hory z druhé strany. Jeli jsme statečně vpřed, i když tato nová silnice vypadala ještě hůř než ta stará. Úplně zarostlé trávou. Nakonec, když se před námi rákosí téměř uzavřelo, jsme zastavili. Rozhodl jsem se, že se trochu projdu, abych zjistil, jestli má cenu se prodírat, nebo je lepší se vrátit. Poté, co jsem ušel sto metrů a stáhl lokty z akátových houštin (ty zatracené trny se zarývají do kůže a způsobují podráždění), jsem si uvědomil, že je asi lepší se otočit. “
Šli jsme také do obchodu paní Smithové. Bohužel jsme nekoupili nic kromě knihy o Rothovi. Nějak se mi nic nelíbilo. Většinou čínské oblečení a jídlo, málo místních suvenýrů.
U Suka jsme také více tweetovali o tom a tom, než jsme koupili. Koupili jsme si pouze tričko s nápisem „Dive Rota“ a symbolickým obrázkem Mariánského příkopu. (Museli jsme mírně zavřít oči před tím, že jsme nikdy nebyli potápěči). Protože je to skvělé tričko a neopotřebuje se. A koupili jsme zbytek suvenýrů – už si ani nepamatuji, co to bylo – v obchodě Agua Gift na druhém konci vesnice. Na mapě poblíž hotelu Coral Garden. Pamatuji si, že tam byl lepší výběr. Jen to neříkej Sukovi
mapa Song-Song 001.jpg
K zobrazení příloh v této zprávě nemáte potřebná oprávnění.
„Líbí se mi být v samém centru tohoto ďábla. A autobusy odtud jezdí bůhví kam.“
Graham Greene „Cestuje s tetou“
Souostroví v západní části Tichého oceánu, východně od Filipín, se kdysi nazývalo Mariánské ostrovy. O dvě stě let později se ukázalo, že vedle nich byl oceánský příkop, nejhlubší na Zemi. Byla také pokřtěna jako Mariana.
Potopený půlměsíc
Toto místo bylo nazýváno prohlubní, než byl reliéf dna oceánu podrobně studován. Ukázalo se, že prohlubeň je velmi protáhlá (2550 km) na délku a má tvar půlměsíce. Geologové proto raději nemluví o prohlubni, ale o příkopu Mariana.
Žádná suchozemská krajina se s tímto fenoménem nedá srovnávat. Zkuste si představit asi 70 kilometrů širokou propast, která se táhne od Moskvy až po. Paříž! A jeho hloubka dosahuje 11 kilometrů. Není divu, že Spojené státy, k nimž patří i Mariánské ostrovy, prohlásily část příkopu za národní památku.
Svět byl ohromen hloubkou deprese v roce 1875, po první vědecké oceánské expedici. Posádka britské parní plachetnice Challenger, která se znovu ozývala do hlubin, zpomalila poblíž Marianských ostrovů. Z navijáku začalo hodně jít přes palubu – lanko se zátěží na konci. Když náklad dosáhl dna, námořníci a vědci nevěřili svým očím: 8367 metrů! Takovou hloubku na Zemi ještě nikdo neobjevil.
Později byla hloubka Mariánského příkopu měřena více než jednou, na různých místech a s různou přesností. V tomto případě byly použity sonary – zaznamenávají čas návratu ozvěny z vydávaného zvuku. V takových hloubkách je obtížné dosáhnout absolutní přesnosti – rychlost zvuku se mění kvůli heterogenitě vody v různých hloubkách. Maximální výsledky se pohybovaly kolem hranice 11 kilometrů. Oblast, kde byl rekord nahrán, dostala název „Challenger Deep“.
Kdo tam kouří?!
Zemskou kůru tvoří mocné desky. Leží na vrstvě magmatu – roztavených horninách, a mohou se po nich pomalu pohybovat. Prohlubeň leží přesně na spojnici dvou desek, přičemž jedna se snaží „podlézt“ pod druhou. Tím se nadzvedává kůra a tvoří se na ní záhyby – hory. Čtyři takové hřebeny se táhnou podél příkopu a dosahují výšky 2500 metrů. Hory, které byly na postupující desce, se odlamují a leží napříč prohlubní. Přes prohlubeň ve výšce 2000 metrů ode dna ležely obří kamenné „mosty“.
Je zřejmé, že pod příkopem Mariana je kůra znatelně tenčí a magma leží blíže ke dnu. Vědci o tom začali mluvit, když zde byli objeveni „černí kuřáci“. Tato neobvyklá přezdívka se nalepila na podvodní předměty, které vypadají jako černé trubky. Z jejich vrcholků neustále proudí oblaky černého kouře. Odkud jsou? Ukazuje se, že se na dně tvoří hluboké trhliny v důsledku posouvání desek. Jsou samozřejmě zaplavené vodou. A tam, kde trhliny dosáhnou magmatu, se voda ohřeje na 300–400 stupňů. Řeknete si: voda by se už při sto stupních měla proměnit v páru. To je pravda, ale pouze za normálního tlaku a sladké vody. A když je slanost vysoká a tlak tisíckrát větší, stoupá i bod varu.
Přehřátá voda rozpouští a odnáší z hornin sulfidy – sloučeniny síry s kovy. Vroucí voda, která stoupá nad trhlinou, přichází do kontaktu s množstvím studené vody. Sulfidy okamžitě vypadnou z chladicího roztoku ve formě černých částic podobných sazím – „kouř“. Usazují se a postupně vytvářejí „kuřácké dýmky“.
A v hloubce pouhých 414 metrů v Mariánském příkopu se tyčí aktivní sopka Daikoku. V roce 2006 se před další erupcí uklidnila. Jeho kráter byl ale tehdy vyplněn jezerem kapalné síry, které podzemní teplo nedovolilo ztuhnout.
Ponořit se a vrátit se
V roce 1960 dosáhl batyskaf Trieste dna Challenger Deep. O půl století později se sedmapadesátiletý režisér Titanicu James Cameron odvážil sestup zopakovat. K dnešnímu dni jsou tyto dva ponory do nejhlubšího místa planety jediné. Ukázalo se, že tam byli jen tři odvážlivci (a 57 jich bylo na Měsíci). Ruští cestovatelé Fjodor Konyukhov a Artur Chilingarov se mají ponořit do Mariánského příkopu v roce 12. Plánuje se, že se na stavbě batyskafu pro ně budou podílet petrohradské podniky.
Po celá ta léta se na deprese samozřejmě nezapomnělo. Fungovaly zde podvodní sondy a dálkově ovládaná robotická vozidla. Ne vždy byly poslány do největších hloubek, ale na jiných místech zákopu bylo objeveno mnoho zajímavého.
Žít v propasti
Už půldruhého století biology zajímá otázka: existuje život na svazích a dně Mariánského příkopu? Skeptici kroutili hlavami – ve věčné temnotě? s tlakem přes tři tuny na centimetr čtvereční? V takových podmínkách je samozřejmě život nemožný!
Ukázalo se však, že o schopnostech živých tvorů nevíme vše. Před průzory batyskafů nejednou plavali tvorové podobní rybám. V hloubce přes 8000 XNUMX metrů byly uloveny slimáky bez šupin, měkké a průsvitné. Ukázalo se, že jsou to nejhlubší mořské ryby na světě. Videokamery zaznamenaly korýše obojživelníky a vzorky půdy odhalily červy, prosperující skupiny mikroorganismů a xenofyofory – velké „příbuzné“ améb žijících v lasturách.
Studie obyvatel Mariánského příkopu kvůli pochopitelným potížím podniká teprve první kroky. Není pochyb o tom, že na této cestě nás čeká mnoho překvapivých nálezů.
