U mnoha savců, včetně primátů, znamená zírání do očí agresivní záměr. Mírumilovné zvíře pilně odvrací zrak. Zvířecí inženýrka Anastasia Kalinina, expertka na publikaci sítě BelNovosti, hovoří o tom, zda je možné dívat se psům a kočkám do očí.
Zveřejněno: 03.10.2020 21:43
U psů agresivní zvíře zvedá uši, nafukuje si srst a zvedá se na špičky, aby vypadalo větší, vyceňuje zuby a hrozivě vrčí tichými tóny.
Pokud se pes lekne, pak zploští uši, přitiskne se k zemi, zmrzne, zastrčí ocas a také nespustí oči z hrozby. Proto může pro vás neznámý pes vnímat váš pohled a úsměv jako hrozbu nebo výzvu k boji.
Pokud na vás zaútočí toulaví psi nebo jednoduše vstoupíte na jejich území, nedívejte se jim do očí, neutíkejte, nekřičte ani nemávejte rukama. Otočte se napůl bokem a pomalu ustupujte, aniž byste se k nim otočili zády. Pokud je pes s majitelem, počkejte, až bude agresivní pes připnut na vodítko. Pokud uvidíte roztomilého pejska, nesnažte se ho hladit po hlavě, když se mu budete dívat do očí a vznášet se nad ním. Malý pes vás může ze strachu kousnout. Naučte děti nekřičet a neskákat, pokud se k nim pes přiblíží. Pohladit cizího psa navíc můžete jen se svolením jeho majitele. Jsou chvíle, kdy člověk potřebuje navázat kontakt se psem v útulku. V tomto případě také okamžitě nevstupujte do jejího osobního prostoru, nevznášejte se nad psem a nedívejte se jí do očí. Postavte se napůl bokem, mluvte na psa klidně a láskyplně, potichu mu předhazujte pamlsky. Postupujte postupně a metodicky. Přitom mezi majitelem a jeho psem je úplně jiný vztah. Domácí psi při pohledu do očí majitele uvolňují hormon oxytocin, který je zodpovědný za lásku. Proto, když se váš mazlíček dívá do vašich očí, znamená to, že vás dítě miluje.
Pes se také dívá do očí majitele, hledá oporu, pokud nedokáže vyřešit úkol sám.
Pro zlepšení interakce mezi majitelem a psem moderní trenéři doporučují učit malá štěňata povel „Oči“. Chcete-li to provést, musíte si nejprve přinést pamlsek na obličej, a když se štěně podívá do vašich očí, povel „Oči“. Pes se tak naučí soustředit se na svého majitele. Nejprve se povel cvičí v bytových podmínkách a poté na ulici. Věděli jste, že schopnost mnoha psů dělat „štěněčí oči“ je dána evolucí? Pes rozšiřuje oči a vtipně pohybuje obočím díky speciálním obličejovým svalům, které vlk a příbuzná plemena psů nemají. Existuje znamení, že by se těhotná žena neměla dlouho dívat do očí psa, ale to může být způsobeno ochranou před agresivními jedinci. Aby to nenarozenému dítěti neublížilo, musíte psovi vyčesat chomáč chlupů a přibít ho vysoko na strom. Básníci přirovnávají oči psů ke „kapkám jantaru“ nebo „zlatým hvězdám“. U domácích koček znamená zírání i hrozbu. Nenavazujte oční kontakt s neznámou kočkou, zvláště pokud nemá kam utéct. Při ohrožení si kočky oplácají uši, načechrávají srst, vyceňují zuby, syčí nebo vrčí ve střevech a někdy dokonce plivou. Kočičí matka je obzvláště nebezpečná, když jsou její koťata v nebezpečí. Kočka se otočí bokem, zvedne si srst a nebojácně se vrhne na nepřítele. Vyskytly se případy, kdy kočky daly na útěk i velké psy a medvědy.
Pokud vidíte tyto příznaky, je lepší se nedotýkat neznámé kočky. Nech jí osamotě. V případě vlastního mazlíčka znamená zírání do očí a pomalé mrkání (šilhání) i lásku. Někdy se kočka pokusí dotknout se tlapky vašeho obličeje. Vaše kočka se také může dívat do vašich očí, když má hlad nebo se snaží upoutat vaši pozornost. Ve skutečnosti byste se nikdy neměli dívat pouze do očí egyptské sfingy. Podle legendy se člověk, který se podívá do očí této bájné bytosti s hlavou člověka a tělem lva, může zbláznit. Ale můžete a dokonce byste se měli podívat svým mazlíčkům do očí! Foto: Pixabay
To je skvělá otázka. O očním kontaktu a nutnosti jej udržovat existuje spousta mýtů. A ty zase daly vzniknout spoustě zbytečných „vzdělávacích“ nástrojů.
Ve skutečnosti není nic špatného na tom, že Zinaida se na člověka nepodívá bez mrkání nepřetržitě. To je norma. Když se nad tím zamyslíte, oční kontakt se psem vlastně není tak nezbytná věc. Je potřeba pouze pro pravidelné výměny pohledů během procházek. „Mami, jsi ještě tady? Super. Pak se ještě pět minut udusím v jezevčích lejnech a můžeme pokračovat.” Ale tato dovednost se ani nemusí učit, vzniká sama od sebe.
Jak může pes poslouchat člověka, když se ani nepodívá jeho směrem?
Existuje oblíbené cvičení zvané „oči“. Jeho cílem je přesvědčit psa, aby se podíval na majitele, aby mu nic důležitého neuniklo. Údajně tak vzniká kontakt mezi Zinaidou a jejím šťastným majitelem. Ale jde o to: naučené pohledy na člověka a samotný kontakt jsou naprosto nesouvisející věci.
Teď na to přijdeme.
1. Ke sledování příkazů není nutný žádný oční kontakt.
Mnoho lidí se diví, že v našem výcvikovém kurzu (je to náš jediný kurz, ve kterém procházíme povely) nepoužíváme gesta a nevyžadujeme od psa oční kontakt.
Na tom není nic divného. Téměř ve všech situacích, kdy potřebujeme psa zastavit nebo přivolat, s ním totiž nemáme oční kontakt. Je nepravděpodobné, že by si Nikolaj, letící přes Moskevský okruh první kosmickou rychlostí, zlomil vaz při pokusu nahlédnout do duše své milované matky. Ukazuje se, že nácvik povelů bez očního kontaktu je relevantnější. Skutečná potřeba něco svěřit psovi, který se na nás dívá, vzniká velmi zřídka.
2. Oční kontakt není něco, o co bychom se měli snažit.
Někteří majitelé psů si představují ideální procházku asi takto: jdeme na lehkou procházku a Zinaida, pevně přilepená k pravé noze, vedle nás kráčí, hlavu má zvednutou a oči nespouštějí oči z milované tváře svých rodičů. To je zlatíčko.
Tento popis samozřejmě vypadá spíše jako ukázkové představení (vykonání povelu „nablízko“ podle standardu) než uvolněná procházka. V běžném životě taková cvičení nejsou potřeba. Za prvé, bude to trvat dlouho, než se to naučíte. Za druhé ta hra prostě nestojí za svíčku, zvlášť pokud psa venčíme na vodítku a naučili jsme ho netahat. Navíc, pokud procházka probíhá v režimu „dívej se mámě do očí“, může to mít nepříjemné následky:
— zaměření psa se přesune z druhově typických potřeb na majitele. Místo toho, aby naplňovala své potřeby (čmuchání holubích zadků, krtčí díry, olizování křoví a pohrdání nepřáteli spolu se svými přáteli na webu), bude jezdit na kole na člověka. Tak se projevuje nezdravá závislost na mamince.
— pes se bude muset neustále něčím zaměstnávat a bavit. Koneckonců, pokud jsme nyní středem jejího vesmíru, pak budeme muset tento vesmír vymyslet a učinit jej rozmanitým. Cítit se jako bůh, jak se říká. Je to ještě hodně práce.
3. Oční kontakt neovlivňuje váš vztah s vaším psem.
Ten kontakt se psem, o kterém tak sníme, nelze vybudovat tím, že ho naučíme neustále se dívat do očí a žádat o svolení na všechno. Víte, že se dokážete podívat do očí i tomu nejnepříjemnějšímu kolegovi a usmát se. A to neznamená, že automaticky přestane být debilem z druhého patra. Aby se změnil postoj k němu, bude muset kolega nejprve změnit své chování a přestat označovat všechny ženy řidičky za „opice s granátem“.
Se psy je to stejný příběh. Kontakt se neobjeví kvůli naučenému triku. Ale po nějaké době se objeví, pokud vezmete v úvahu vlastnosti a potřeby vaší Zinaidy.
4. Oční kontakt může být užitečný.
Samozřejmě nechceme říkat, že oční kontakt je absolutní zlo. Pokud ke cvičení přistupujete bez fanatismu, není na tom nic špatného. Komunikaci se psem si naopak můžete zpestřit. A v některých vzácných případech je obecně obtížné navázat komunikaci bez očního kontaktu. Týká se to například výcviku neslyšících psů.
Mnoho psů používá oční kontakt při interakci s lidmi. Zinaida dokáže například tatínkovi svým výrazným pohledem naznačit, že v misce došla voda nebo se stalo něco hrozného – oblíbený kousek plyšového brontosaura spadl pod skříň. Postav se na všechny čtyři, tati. Pes je v nesnázích a vyděšený. V takových chvílích je velmi užitečné splnit požadavky a tím posílit vizuální komunikaci. Pes se přesvědčí, že se na nás může obrátit s prosbou o pomoc a začne si více důvěřovat a snáze pochopíme, co po nás chtějí.
Co dělat, když není kontakt?
Pokud komunikace se Zinaidou připomíná spíše rozhovor se sebou samým a pes na přivolání reaguje jen výjimečně, znamená to nerovnováhu v kontaktu. Můžete zkusit následující:
– snížit počet zbytečných hovorů
Někdy se na procházkách, a nejen to, proměníme v opravdové buzzkillery, kteří každou vteřinou snižují potěšení psa z procházky. Pes tak přirozeně ztrácí motivaci nás kontaktovat. Jediné, co chce, je odstěhovat se a dále.
Pokud pes a ostatní nejsou v ohrožení, možná není třeba zákaz?
– proměnit omezení v potěšení
Alespoň experimentálně můžete zkusit kvalitu venčení psa nesnižovat, ale naopak zvyšovat. Netahejte za vodítko, neodvádějte ho od ničeho zajímavého, nenadávejte mu. Místo toho zahajte zábavu, poskytněte jídlo, uvolněte vodítko a dejte psovi příležitost splnit své specifické potřeby.
Bez psa se totiž můžeme projít kdykoliv, ale ona bez nás ne. Při procházce je proto lepší věnovat čas uvědomění si jejích potřeb a tužeb.
– podporovat iniciativu psa
Pokud Zinaida prošla kolem nebo se na ni náhodou podívala, pochvalte ji a čas od času jí dejte pamlsky. Pravda, je důležité to s tímto bodem nepřehánět. Hlavním úkolem je vyrovnat kontakt a netahat deku na svou stranu. Snažte se, aby se počet našich volání na psa rovnal počtu jeho volání na nás.
Výsledky
Navázání očního kontaktu s vaším psem není všelék ani řešení problémů s chováním. To je jen jeden z nástrojů (a ne ten hlavní), jak zlepšit kvalitu komunikace. V jednoduchých situacích však může výrazně zlepšit kvalitu vaší chůze.
Oční kontakt a všelijaká další moudra jako klid na ulici, prověšené vodítko a dokonalé provádění povelů: pojď ke mně, stůj, sedni zdrženlivě a vedle mě, učíme v kurz “Aplikovaný výcvik”.
