A opět se budeme bavit o nemoci, kterou zdánlivě zdravá (a vlastně i prakticky zdravá) kočka může člověku způsobit.
Na rozdíl od toxoplazmózy slyší běžný majitel kočky na tento problém obvykle mnohem méně, i když i název – felinóza – naznačuje, že kočkovité šelmy hrají při výskytu onemocnění důležitou roli.
Naštěstí se onemocnění nevyskytuje příliš často a těžké formy průběhu jsou zaznamenávány ještě méně často (v průměru 1 případ ročně na 10 tisíc obyvatel), dalším bodem je, že onemocnění často zůstává nerozpoznáno a není diagnostikováno, a proto nespadá do statistik. (Lyrická odbočka – těžké formy toxoplazmózy se vyskytují v zemích „prvního“ světa a ještě méně často, ale hororové příběhy o tom jsou slyšet z každého železa).
Další názvy pro felinózu jsou „nemoc z kočičího škrábnutí“ (hlavní cestou přenosu je poškození kůže škrábanci), Mollare granulom (pojmenovaný po lékaři, který jako první popsal typický průběh), benigní lymforetikulóza (nenádorové poškození lymfatických uzlin) /
Původcem onemocnění je jeden z typů Bartonella (Bartonella henselae) – malá tyčinkovitá bakterie, která parazituje uvnitř buněk (trochu „souvisí“ s viry).
Kočky zpravidla nejsou klinicky nemocné felinózou, nevykazují známky onemocnění a jsou asymptomatickým „rozšiřovačem“. Přirozeným ohniskem této bakterie jsou ptáci a drobní hlodavci. Podle některých údajů je původce felinózy součástí normální flóry kůže a sliznic koček.
Kočky „získají“ Bartonellu Hensel při chytání hlodavců a ptáků (doslova zarýváním drápů do těla kořisti a přímým kontaktem s krví) a (což se stává častěji v městských podmínkách) kousnutím blechami. Mimochodem, bleší kousnutí přenáší i další, tentokrát „čistě kočičí“ onemocnění způsobené příbuznými mikroorganismy – hemobartenelózu.
Vrátíme-li se k nemoci z kočičího škrábnutí – škrábance mohou pocházet nejen od koček. Kromě koček mohou jako zdroje infekce pro člověka sloužit také psi (výjimečně), hlodavci a opice. Přenosovým mechanismem je kontakt, patogen proniká poškozenou kůží (kousnutím, škrábnutím, sliněním mikropoškození kůže, ve velmi vzácných případech přímo přes sliznice, např. spojivky).
Prevalence je rozšířená, sporadická (to znamená, že jsou zaznamenány ojedinělé případy, neexistují žádné „epidemie“, kromě toho, že může onemocnět několik lidí v jedné rodině najednou).
Přirozená vnímavost u lidí nebyla studována, ale je pravděpodobné, že ne u všech lidí vystavených Bartonelle se rozvine klinické onemocnění.
Zajímavé je, že onemocnění je nejčastěji zaznamenáváno v podzimních měsících – je to způsobeno migrací přirozené nádrže (drobní hlodavci) blíže k lidským obydlím a tím, že se onemocnění rozvíjí opožděně.
Mezi nemocnými výrazně převažují děti a dospívající (imunita vůči nemoci je doživotní, takže ti, kteří byli v dětství nemocní, v dospělosti neonemocní a děti mají zřejmě více kontaktů s kočkami s „následky“ v podobě škrábanců a kousnutí). Zajímavostí je, že mezi přenašeči koček převažují i děti a dospívající – především se infekce vyskytuje od zvířat do 2 let věku. Přirozeně volně pobíhající a toulavá zvířata představují statisticky větší nebezpečí než ta čistě vnitřní, nicméně nedostatek kontaktu s hlodavci kočku z přenášení Bartonelly nevylučuje.
Klinické příznaky pacienta
V místě primárního poranění (kousnutí / škrábnutí) se vytvoří oblast „vstupní brány infekce“ – zarudnutí, papule-tuberkulóza, ztluštění kůže (bez tekutého obsahu). Po několika dnech či týdnech (a někdy i měsících) inkubační doba skončí a rozvine se jednostranná lymfadenopatie – lymfatická uzlina nejblíže „vstupnímu bodu“ se zanítí, zvětší svůj objem a může se vyvinout silný bolestivý otok. Poměrně často se klinické projevy objevují poté, co všichni zapomněli na první škrábnutí a došlo k primárnímu zhojení, takže nemocní i ošetřující lékaři ne vždy spojují problém někde v oblasti axilární lymfatické uzliny s kočičím škrábnutím. na předloktí. V některých případech onemocnění odezní samo, v jiných je nutná léčba a hospitalizace.
Asi u třetiny pacientů se objeví příznaky intoxikace – zvýšená teplota, slabost, malátnost, bolesti hlavy, nechutenství. Trvání těchto příznaků se může pohybovat od týdne do měsíce. Onemocnění, stejně jako mnoho jiných bakteriálních infekcí, je výraznější u jedinců se sníženou imunitní reakcí. V tomto případě může být pozorována vyrážka „alergického“ typu, zvětšení mnoha lymfatických uzlin najednou a zvětšení objemu jater a sleziny.
Závažné komplikace jsou vzácné, ale onemocnění může mít atypické formy: s poškozením očí, nervového systému, vnitřních orgánů, tvorbou nádorových lézí a přetrvávajícím vlnovitým zvýšením teploty.
Léčba
U nekomplikovaných forem onemocnění odezní samo (ustupuje bez léčby nebo se symptomatickou terapií), v těžších případech je nutná léčba antibiotiky (léky první volby jsou azithromycin, rifamycin, ciprofloxacin). Antibiotická terapie, pokud je to nutné, by měla být prováděna dlouhodobě a pod dohledem lékaře, zejména u dětských pacientů, u kterých existují omezení na použití nejúčinnějších antibakteriálních léků na tuto infekci. Pokud je lymfatická uzlina výrazně zvětšena a vzniká hnisavý proces, může být nutná drenáž nebo odstranění postižené lymfatické uzliny.
Prevence
Vyhnout se takovým problémům je celkem jednoduché – prevence se skládá ze tří jednoduchých věcí (které navíc pečují jak o zdraví kočky, tak o pohodlné soužití koček a lidí):
Snížení pravděpodobnosti nákazy koček je včasná a důkladná léčba blechami.
Pokud má vaše kočka při hře tendenci „roztahovat drápky“, pravidelně zastřihávejte/obrušujte ostrou část drápků nebo používejte silikonové krytky drápků.
Sledujte komunikaci mezi dítětem a kotětem.
Blog VKontakte
Blog na LiveJournal
Blogujte na Facebooku
Článek si můžete stáhnout ve formátu pdf, epub nebo doc zde
