Co psům Xoloitzcuintle chybí?

Pokud se vám název tohoto plemene – Mexický bezsrstý pes – zdá příliš dlouhý, říkejte mu prostě Xoloitzcuintle (nebo pokud jste opravdu povědomý, pak mu můžete říkat Xolo). Bůh Xolotl je patronem dvojčat a ošklivých věcí, průvodcem duší zemřelých na jejich cestě do posmrtného života. Itzcuintli je jen „pes“, ale v jazyce nahuatl. Pes Xolotla je zřejmě nejstarší ze všech existujících plemen. Archeologické nálezy potvrdily, že Xolos začal žít vedle lidí nejméně před třemi tisíci lety a tisíciletí nijak neovlivnila vzhled těchto psů. Zůstali tím, čím byli. Jediné, co se s Xolo za posledních sto let stalo, je rozdělení plemene do tří váhových kategorií – mini, střední a velké. V předkolumbovské Americe byli všichni xolos střední velikosti, to znamená, že měli výšku 40-50 centimetrů. No a pak se někteří díky úsilí pokolumbovských psovodů snížili a nyní nedosahují ani 35 cm a druhá část šla nahoru a někdy přerostla hranici 60 centimetrů. Pigalitsa vážící 3 kg i docela velký 30 kg pes jsou však stále stejný Xolo, chrámový pes Toltéků a Aztéků, který sehrál v životě Indiánů velmi důležitou roli.

Za prvé, xolo pomohl duším mrtvých dosáhnout jejich cíle. Indiáni, kteří neznali vysoké humanistické ideály, psa zabili a pohřbili s jeho majitelem. Za druhé, při zvláště zvláštních příležitostech považovali Aztékové a Toltékové za nutné sníst jednoho nebo dva psa. Zatřetí, Indiáni spali spolu s Xolo (v dobrém slova smyslu) – za chladných zimních nocí zahřál nahý, teplý pes lépe než jiná nevrlá manželka. Za čtvrté, s pomocí Xolo byli indiáni léčeni na všechny nemoci a rány. Naštěstí tentokrát psa nesnědli, ale jen ho pevněji objali. S tím vším indiáni zacházeli se svými xolos bez větší sentimentality. To znamená, že nikoho nenapadlo trávit bezesné noci kojením slabých štěňat nebo ošetřováním nemocných psů. To je na jednu stranu velmi špatné, ale na druhou stranu taková přísnost vedla k tomu, že po tisíce let přežívali a rodili potomky jen ti nejsilnější, nejzdravější a nenároční xolosi. A nyní máme psa, který bez problémů snáší všechna nepřízeň osudu, málokdy onemocní, rychle se uzdravuje, žije dlouho a dokáže se přizpůsobit doslova jakýmkoliv podmínkám. Fakt, že bezvlasý Xolo vypadá velmi zranitelně, není pravda. Ve skutečnosti tento nahý tvor nepotřebuje oblečení ani ve 30stupňových mrazech. Ne, xolo nemůže žít venku, ale krátká procházka v mrazu jí nic hrozného nehrozí.

Není známo, kdy a za jakých okolností přišli xolos o vlasy, ale ještě před třemi tisíci lety byli zcela nazí. Během uplynulých tisíciletí získala kůže Xolo velmi zvláštní vlastnosti. Například nezranitelnost. Ne, samozřejmě, tito psi mají také zranění, ale všechny rány, kousnutí, stehy a škrábance se hojí nejen rychle, ale také beze stopy – jizvy nebo keloidní jizvy jsou v Xolo neznámé. Navíc se říká, že Xolos dokáže také rozpustit jizvy svých milovaných majitelů. Pes si prostě měsíc nebo dva lehne vedle poraněného místa – a po jizvě nezůstane ani stopa. Věří se také, že Xolos dokáže léčit astma, zbavit majitele nespavosti a stresu, pomáhá při kožních onemocněních, bojuje s revmatismem, léčí bolavé klouby a páteře, zpomaluje rakovinové procesy a odstraňuje negativní energii. A Xolos se také opaluje, a to velmi znatelně – jedním slovem, tito psi, zvláště ti světlí, by se měli v létě rozhodně namazat dětským opalovacím krémem. A také je lepší Xolo umýt dětským mýdlem a pak, aby se zabránilo vysychání kůže, by bylo dobré psa namazat dětským tělovým mlékem. I když obecně je mytí Xolo zcela volitelné. Co je tam k mytí? Stačí otřít hadříkem.

Elegantní, silné tělo, úzká tlama, vysoké vztyčené uši a velmi komplexní charakter – to je Xoloitzcuintle. Složitý charakter však neznamená špatný. Prostě Xolos jsou tak chytří, že byste s nimi neměli komunikovat, jako by to byli obyčejní psi. Nesnáší hloupé, nesmyslné příkazy a silně nesouhlasí s tím, aby je lidé ponižovali. Takže z nějakého důvodu jeden cizí člověk postavil před jeho Xolo plnou misku jídla a zároveň řekl psovi: “Nemůžeš.” Xolo je poslušný; nejedla a strašně trpěla, protože tito štíhlí psi jsou pověstní svou neuvěřitelnou chutí k jídlu. Takže poslechla a týden, měsíc, dva trpěla – a pak se začala mstít. Mírumilovný pes začal na svou majitelku strašně vrčet, začal dělat všude louže, aby jí vzdoroval, a zjevně se do svého člověka zamiloval. Nakonec se museli rozejít. A v novém domově, kde byl xolo obklopen s patřičným respektem, se tento pes choval úplně jako anděl. Stručně řečeno, s Xolos by se mělo zacházet jako se sobě rovnými. A také ji musíte milovat – bez lásky xolo chřadne a smutně čůrá na polštář majitele.

Xolo také není cizí nějaká tvrdohlavost. Tito psi se tedy velmi snadno učí všechny vědy, ale dělají to pouze pro jídlo a chválu. Ale nepracují ze strachu – když naplácáte xolo, pak ze zášti k tomu, kdo vás udeřil, ho mohou přestat poslouchat úplně.

Xolos jsou také hrozní majitelé. Moje hračka, moje miska, můj domov, můj majitel – za to jsou připraveni bojovat, stejně jako za svou vlast. Ne, ti samozřejmě nebudou kousat majitele, který zasahuje do jejich pozemku, ale pokusí se oprášit ostatní zvířata. A obecně sní o tom, že odeženou všechny outsidery ze svého území. Xolos, zvláště ti větší, opravdu milují bojovat a dělají to velmi obratně. Toto plemeno má však jeden docela společný rys – tzv. nedostatek zubů (tedy absence tesáků), který brání bojujícímu Xolo způsobit nepříteli obzvlášť vážné škody. No, oni sami jsou tak obratní, rychlí a skákající, že je ani nemůžete pořádně kousnout. Kromě toho, ačkoli jsou Xolos stateční, jsou také velmi opatrní a uvážliví. Před zahájením rvačky musí tento pes vše zvážit, promyslet a vyhodnotit situaci. Xolo se však bez váhání postaví za svého milovaného páníčka nebo jeho domov – pokud mluvíme o velké rozmanitosti tohoto psa. Malí Xolos jsou si dobře vědomi svých vlastních limitů; příležitostně si však neodepřou potěšení z kopání do paty útočníka.

Nejčastěji si xolos vybírají jednoho oblíbeného majitele; i ke zbytku rodiny se však chovají docela příznivě. Spát ale chodí jen z velké lásky (a na spaní si zpravidla vybírají výhradně dospělé členy rodiny). A pokud si myslíte, že vaše Xolo nepustí pod vaši deku, tak jste na velkém omylu. Zdá se, že spánek v posteli se za poslední tisíciletí stal pro Xolos stejně genetickou vlastností jako nemít vlasy. Proto dříve nebo později, pokud to neumyjete, váš pes stejně skončí pod vaší dekou. Tak se uvolněte a bavte se – člověku může jen prospět přítomnost mexického bezsrstého psa čenichajícího vedle něj.

Ve volném čase ze spánku se xolo také snaží přitulit ke své milované. Pokud je v domě jen jeden mexický bezsrstý pes, pak se od rána do večera bude snažit upoutat pozornost svého majitele líbáním, lezením na kolena, dotykem tlapky, pohledem do očí (xolos si rád povídá a , poslouchají vaše řeči, dojemně zvednou už tak vysoko položené uši a sokratovsky svraští plešaté čelo) a další psí věci. Pokud v domě žije více xolo, pak část svého času věnují boji o lidskou pozornost a o své místo ve smečce, čímž majitelům uvolní osobní čas a pomůže i samotnému psovi zůstat ve dobrý fyzický tvar. Faktem je, že Xolos jsou největší žrouti naší doby a bez pohybu se mohou proměnit v něco nepopsatelného. Naštěstí jim jejich rychlý metabolismus umožňuje zhubnout, aniž by se uchýlili k náročné fyzické aktivitě. To znamená, že tito psi také potřebují pohyb, ale vůbec nevyžadují, aby jejich majitelé běhali mnoho hodin. Ano, od svých majitelů nevyžadují vůbec nic – prostě je milujete a zacházíte s nimi jako s racionálními bytostmi a všechno bude s vámi v pořádku.

Štěňata Xolo (asi 2 tisíce eur) jsou nezvykle bujará a strašně zábavná stvoření podobná legračním malým hrochům, kteří jsou na vlastní kůži příliš velcí. Xoloitzcuintly všech věkových kategorií, velikostí a barev v celé jejich kráse můžete vidět na webových stránkách www.harmeks.ru.

• Časopis “Kommersant Weekend” č. 36 ze dne 19.09.2008. listopadu 80, str. XNUMX

Plemeno dnes známé po celém světě jako Xoloitzcuintle převzalo své jméno od aztéckého božstva Xolotla, boha ohně, který také doprovázel mrtvé do podsvětí, a „itzcuintli“, což je aztécké slovo, které znamená „pes“.

V dávných dobách, kdy Beringie, oblast, která se nyní potopila pod vodu, spojovala Asii a Severní Ameriku (Nový svět), národy migrovaly po souši. Xoloitzcuintle doprovázel pohybující se národy a skončil v Novém světě s osadníky. Alespoň to nám říkají archeologické nálezy a genetické výzkumy.

Aztékové přirozeně vybavili tyto neobvyklé psy odpovídajícími neobvyklými funkcemi. Za prvé, jako zvíře zasvěcené bohu ohně a průvodci mrtvých doprovázeli psi také duše zemřelých. Jedinou nevýhodou pro mazlíčky bylo to, že byli obětováni, tedy jednoduše zabiti, aby mohli svého majitele nebo nějakou jinou osobu odvést na onen svět.

Xoloitzcuintle jsou pomocníky v boji proti některým nemocem, zejména revmatismu, astmatu (pokud není člověk alergický na tyto psy) a nespavosti. Navíc staří lidé věřili, že tito psi zastrašují zlé duchy a jsou schopni zničit škodlivé myšlenky v myslích útočníků. Zlí duchové, myšlenky a nespavost jsou neznámé, ale i dnes si mnoho lidí s kostními chorobami tyto psy pořizuje a spí s nimi, protože Xoloitzcuintlové vytvářejí obzvláště intenzivní teplo. Navzdory mnoha takovým užitečným funkcím však byli Xolotlovi psi často jednoduše sežráni.

V roce 1887 bylo plemeno uznáno American Kennel Club, v té době pod názvem Mexican bezsrstý. První registrovaný pes se jmenoval Mi Too. Dnes je na celém světě jen asi 30 000 Xoloitzcuintlů a v Mexiku jsou národním pokladem. Plemeno je považováno za vzácné.

popis

Xoloitzcuintle mohou být 3 typů, v závislosti na velikosti. Vzhled těchto mazlíčků je velmi pozoruhodný – ve středu hlavy je mohawk, což je možná jediný chlup na těle. Uši jsou vztyčené, tlama je prodloužená a krk je dlouhý. Tělo je tenké, svalnaté, ocas tenký, připomíná krysu. Mohou mít velmi krátkou srst (spíš nádech srsti).

Osobnost

Pokud bychom mluvili o osobě, nebo o kategorii lidí, mohli bychom říci, že postava je zde rozporuplná. Jedná se však o psa, takže vždy můžete vyzdvihnout hlavní, takříkajíc charakteristické rysy osobnosti a také určité nuance, kterých se můžete zbavit.

Xoloitzcuintle může být poměrně tvrdý a nekompromisní pes, který věří pouze své rodině, tečka. Navíc i v rámci rodiny může vyčlenit svého jediného milovaného. Na druhou stranu může být poměrně měkký a lhostejný, ve skutečnosti bude lhostejnost kompromisem, který využije ve vztahu k neznámým a neznámým lidem.

Pokud je pes správně socializován a vychován, pak se v době dospívání jeho povaha stává zcela normální pro otevřenost a svobodný život ve společnosti. Rohy se takříkajíc vyhlazují. Plemeno je ideální pro vykonávání hlídacích funkcí a je si v této funkci plně vědomo.

Rozvíjí se intelekt, díky kterému mazlíček dobře rozumí svým majitelům, v zásadě dobře rozumí člověku a dokáže se naučit různé povely. To platí zejména pro ty lidi, kteří je používají jako společníka pro pacienty, protože obvykle v tomto případě nebude možné omezit se na soubor základních příkazů.

V kruhu své rodiny projevuje pes Xoloitzcuintle velkou oddanost a náklonnost, rád si hraje a obecně se baví a aktivně se baví. I když přísně vzato nemá vysokou úroveň energie a nepotřebuje žádné dlouhodobé nebo vážné cvičení.

Děti vnímá normálně, ostatní zvířata jsou vesměs klidná, ale mohou zde být nějaké nestabilní faktory, navíc hraje roli i výchova. Neradi zůstávají sami. Mohou se snažit aktivně chránit svého majitele nebo vlastníky (ačkoli mají tendenci si vybrat jednu osobu).

péče

Není tam žádná vlna, a proto není co česat. Oči je nutné čistit denně, uši 2-3x týdně. Nehty je ale potřeba stříhat jednou týdně, protože u tohoto plemene rychle rostou. Potřebuje ochranu před sluncem a chladným počasím.

Běžné nemoci

Xoloitzcuintle je plemeno s dobrým zdravím a zřídka onemocní. Mají zvýšenou rychlost regenerace pokožky. Jejich chrup a nedostatek vlasů jsou geneticky spojeny. Mnoha dospělým bezsrstým Xolům chybí premoláry, bikuspidální výběžky umístěné mezi špičáky a stoličkami. Neovlivňuje jejich schopnost žvýkat a polykat. Jedinci se srstí mají plnou řadu zubů.

Informace o plemeni