Jedna z nejzáhadnějších virových infekcí u koček způsobená koronavirem. Koronaviry jsou běžnými původci závažných onemocnění zvířat. Jsou známy dvě hlavní nemoci způsobené těmito viry u koček: kočičí koronavirová enteritida a kočičí infekční peritonitida. Kočičí enterický koronavirus (FECV) a virus kočičí infekční peritonitidy (FIPV) jsou blízce příbuzné kmeny stejného viru.
FECV primárně postihuje buňky ve výstelce tenkého střeva a způsobuje průjem (průjem). Koťata většinou onemocní ve věku jednoho až dvou měsíců a o něco starší. Projevuje se mírným průjmem, někdy zvracením, po dobu 2-4 dnů, poté se zvíře zotaví, ale nějakou dobu zůstává přenašečem viru, který se vylučuje trusem a snadno nakazí další koťata, pokud použijí stejnou toaletu. Jedná se o velmi časté a časté onemocnění koťat, které však vzhledem k mírnosti příznaků a nejčastěji samouzdravování nepřitahuje náležitou pozornost. To znamená, že pokud jsou kočky chovány ve skupině a používají stejnou toaletu, pak jsou zvířata neustále znovu infikována střevním koronavirem: některé kočky neustále vylučují virus ve výkalech, některé kočky onemocní, některé se uzdraví a jsou znovu infikovány. U dospělých koček může být infekce virem asymptomatická. Virus byl objeven v roce 1963 a v té době se věřilo, že střevní koronavirus žije výhradně ve střevech a může způsobit pouze mírný průjem u koťat; následné studie však ukázaly, že mnoho klinicky zdravých koček bylo viremických (virus byl detekován i v krvi), a proto se šíření viru neomezovalo pouze na střeva. Pokud jde o výskyt virové peritonitidy u zvířat postižených koronavirem, v současnosti existuje následující vědecká hypotéza: čas od času u infikovaných koček střevní koronavirus FECV zmutuje na virus infekční peritonitidy FIPV. To znamená, že virus FIPV peritonitidy se nepřenáší z kočky na kočku, kočka nemocná virovou peritonitidou nemůže infikovat zdravou kočku. Ale kdekoli je koronavirová infekce, může se vyskytnout i FIP (přibližně 10 % zvířat žijících ve školce, ve které cirkuluje střevní koronavirus, onemocní virovou peritonitidou). Různé viry peritonitidy mají různou virulenci a zdravý imunitní systém je schopen zabránit infekci méně patogenními kmeny viru peritonitidy, ale genetická predispozice, stres, imunosuprese (v důsledku pronikání jiného viru do těla nebo z jiných důvodů) mohou vyvolat vývoj virové peritonitidy.
Malý závěr z výše uvedeného:
1. střevní koronavirus je nakažlivý pro kočky,
2. kočky se nakazí koronavirovou infekcí, pokud jsou chovány v přeplněném prostředí (čím větší skupina koček, tím hůř), při příchodu nových zvířat, neexistují-li opatření k zabránění reinfekce střevním koronavirem,
3. téměř neškodný koronavirus mutuje ve smrtící virus peritonitidy individuálně u každé kočky,
4. kočky nemocné virovou peritonitidou nemohou tímto konkrétním virem infikovat ostatní kočky.
KLINICKÉ PŘÍZNAKY.
Jak se projevuje virová peritonitida? Častěji onemocní zvířata ve věku od 2 měsíců do 2 let, méně často starší zvířata (od 11 do 15 let). Existují dvě formy: výpotek (mokrý) – asi 75 % a suchý – asi 25 %. V tomto případě může mít zvíře sníženou aktivitu, snížení nebo ztrátu chuti k jídlu, problémy s dýcháním v důsledku výpotku do pleurální dutiny a ztrátu hmotnosti. Šíření patologického procesu zahrnujícího další břišní orgány vede k výskytu příznaků jejich dysfunkce, například hepatopatie, selhání ledvin a onemocnění slinivky břišní.
Ve vlhké formě se u koček v břišní a/nebo hrudní dutině hromadí charakteristický viskózní průhledný nebo žlutý exsudát (tekutina).
U suché peritonitidy nedochází k výpotku, ostatní příznaky jsou stejné (tedy nespecifické), ale poškození očí (uveitida, poškození rohovky, infiltrace cév sítnice atd.) a nervového systému (neurologické poruchy) jsou běžnější.
DIAGNOSTIKA.
Bohužel zde čelíme vážným potížím. Faktem je, že testy, které detekují virus (PCR) a testy, které určují titr protilátek proti viru, nám neumožňují rozlišit kočku infikovanou avirulentním střevním koronavirem FECV a virulentním virem kočičí peritonitidy FIPV. Na základě výsledků těchto testů můžeme učinit pouze závěr o přítomnosti protilátek nebo samotného viru – NĚKTERÉHO z koronavirů, který nemusí nutně způsobovat virovou peritonitidu. Tyto testy mohou být užitečné pro chovatele při provádění opatření k zbavení školky střevního koronaviru.
Stanovení poměru albumin globulinu ve výpotkové tekutině. Výpotek bohatá na globulin je známkou infekční peritonitidy, pokud poměr albumin globulinu překročí 0,81, je přítomnost tohoto konkrétního onemocnění nepravděpodobná (poměr by měl být nižší). Případnými studiemi je také nutné vyloučit další příčiny výpotku: nádorové procesy, srdeční selhání, lymfocytární cholangitidu u starších koček.
Diagnostika suché formy infekční peritonitidy je velmi obtížná kvůli nedostatku specifických spolehlivých testů: množství globulinu v krevním séru se často zvyšuje. Samozřejmě je třeba počítat s tím, že každý chronický zánět nebo infekce může zvýšit množství globulinu, ale nejčastěji k tomu vede suchá forma virové peritonitidy. Stejná podezření mohou nastat, když se zvětší velikost ledvin a získá se z nich pyogranulomatózní buněčný infiltrát.
Konečnou a spolehlivou diagnózu stanoví bohužel až pitva a histopatologické vyšetření postižených tkání.
LÉČBA. Nevyvinuté. Použití steroidních hormonů, které potlačují imunitní odpověď organismu na patogen, může nemocnému zvířeti poněkud prodloužit život (jelikož právě počátek syntézy protilátek proti FIPV je považován za spouštěcí mechanismus vzniku vaskulitidy a dalších změn vedoucí k rozvoji onemocnění). Na ruskojazyčném internetu můžete narazit na léčitele, kteří nabízejí své služby při léčbě virové peritonitidy a uvádějí vlastní zkušenosti (uveden je počet vyléčených zvířat). V boji s výpotkovou formou se jim přitom většinou nedaří. Připomeňme si část „diagnostika“: neexistuje žádný test, který by potvrdil, že kočka během svého života trpí virovou peritonitidou. Pozitivní PCR test a pozitivní titr pouze naznačují, že konkrétní zvíře přišlo do kontaktu s některým z koronavirů. Není proto zcela jasné, před čím tito lidé kočky zachraňují. Přítomnost a rozbor charakteristické tekutiny, při vyloučení jiných příčin, umožňuje lékaři s vysokou pravděpodobností diagnostikovat FIP.
PREVENCE. Boj proti virové peritonitidě by měl směřovat především k její prevenci, tedy k tomu, aby se koťata nenakazila střevní koronavirovou infekcí.
K tomu je třeba:
– izolace březích koček 2 týdny před porodem
-oddělení koťat ve věku 5 týdnů od matky a izolace od ostatních koček
– v 16 týdnech – potvrzení sérologickou metodou o úspěšnosti izolace (tj. nepřítomnosti infekce koťat střevním koronavirem)
– předání novým majitelům, kteří nemají kočky nebo živé kočky prosté koronaviru.
Výše uvedené je bohužel velmi obtížně realizovatelné, jelikož většina populací je již infikována střevním koronavirem, ale vše je v rukou chovatelů.
OČKOVÁNÍ. V současné době existuje pouze jedna vakcína proti virové peritonitidě koček, Primucel (Pfizer), ale její bezpečné a účinné použití je některými výzkumníky zpochybňováno.
Vakcína je živý, atenuovaný virus infekční peritonitidy, aplikovaný intranazálně, tento virus se může šířit pouze v horních cestách dýchacích. Účelem vakcinace je vytvoření slizniční imunity a imunity zprostředkované buňkami bez syntézy IgG, protože jejich tvorba může vést k urychlení rozvoje onemocnění. Různé studie ukázaly, že:
stupeň ochrany zdravých očkovaných koťat umístěných s infikovanými kočkami byl 50-75 %,
ochrana není účinná proti anglickému izolátu viru (to znamená, že stupeň ochrany může záviset na zeměpisné oblasti),
vakcína není dostatečně účinná pro koťata již infikovaná střevním koronavirem, která se nakazí v 6-7 týdnech, a vakcínu lze použít až od 16. týdne.
Koťata se očkují od 16 týdnů věku 3x s odstupem XNUMX týdnů.
Následné revakcinace zvířat se provádějí ročně jednou dávkou vakcíny Primucel FIP.
