Dr. Jerold S. Bell je docentem klinické genetiky na Cummings School of Veterinary Medicine na Tufts University. Připravil toto vysvětlení degenerativní myelopatie u Pembroke Welsh Corgi, aby pomohl chovatelům/majitelům Pembroke lépe porozumět klinickým a genetickým složitostem této nepochopené nemoci.
Degenerativní myelopatie u psů a genetické testování u plemene Pembroke Welsh Corgi.
Jerold S. Bell, MVDr.
Degenerativní myelopatie (DM) je specifické genetické onemocnění, které způsobuje degeneraci míchy u starších psů. Má složitý vzor dědičnosti, který vyžaduje shodu více než jednoho páru genů, aby vznikl klinicky postižený pes. Postižení psi obvykle začínají vykazovat známky onemocnění mezi 8. a 14. rokem. Průměrný věk nástupu onemocnění u Pembroke Welsh Corgi je 11 let. Sporadické případy klinicky postižených psů byly patologicky potvrzeny u 34 čistokrevných a smíšených psů, ale většina klinických případů se vyskytuje pouze u několika plemen, včetně Pembroke Welsh Corgi.
Klinické příznaky DM začínají slabostí pánevních končetin, odřením zadních prstů, splétáním pánevních končetin a onemocnění progreduje do přetahování pánevních končetin. Progrese je pomalá, vyskytuje se od 6 měsíců do 2 let. S vynikající péčí (a psím kočárkem) mohou postižení psi žít až do konečných fází onemocnění – ztráty kontroly moči a střev, slabost nebo paralýza předních končetin a nakonec ztráta kontroly dýchání. Všichni postižení psi jsou nakonec utraceni – většina před těmito pozdějšími stádii. MD není bolestivé onemocnění, ale ztráta motorické (svalové) a senzorické (pocitové) funkce. Neexistuje žádná léčba, která by měnila klinickou progresi DM. Protože několik různých poruch může napodobovat klinické rysy MD, lze potvrdit diagnózu pouze patologickým vyšetřením míchy.
V jediné kontrolované studii výskytu klinické degenerativní myelopatie (UC-Davis Veterinary Medical Database Study 1990-1999), 0,6% Pembroke Welsh Corgi psům byla diagnostikována DM. To platí přibližně pro 1 z 167 Pembroke Welsh Corgis, kteří budou touto poruchou postiženi. Je možné, že bude postiženo vyšší procento psů, ale nebude výrazně vyšší.
V roce 2008 vědci z University of Missouri identifikovali recesivní mutaci v genu sod1, která je homozygotní “v riziku” (se dvěma kopiemi) u všech patologicky potvrzených velšských korgi postižených MD (a klinicky postižených psů jiných plemen). U psů, kteří nemají dvě mutované kopie genu sod1, se DM nevyvine. Genetický test na mutaci sod1 je k dispozici v několika laboratořích pro testování DNA psů, včetně University of Missouri (test OFA).
Protože DM je komplexně dědičné onemocnění, klinicky postižení psi musí mít kromě homozygotnosti pro mutaci sod1 i mutaci v jiném (dosud neidentifikovaném) genu nebo genech. Jinak se u nich nikdy nevyvine klinická MD.
Mutace sod1 je prastará mutace v psím genomu a je nejběžnější mutací identifikovanou při genetickém screeningu psů se smíšeným plemenem a rodokmenem. Testování Mars/Genoscope zjistilo, že rychlost mutace sod1 je stejná 7,77% u všech psů smíšených plemen testovaných a 5,41% u všech testovaných čistokrevných psů. U několika plemen je frekvence mutace sod1 vyšší než 90%, ale žádný ze zástupců plemene nikdy neměl patologicky potvrzený klinický DM.
U plemene Pembroke Welsh Corgi 52,7% testy na hospodářských zvířatech – homozygotní „riziková skupina“ pro mutaci sod1, 35,1% – heterozygotní přenašeči a 12,2% – mají homozygotní normální pár genů. To znamená, že pouze v průměru 1,1% Pembroke Welsh Corgi psi, kteří jsou testováni „v riziku“ na mutaci sod1, budou klinicky postiženi DM. Toto procento bude mnohem vyšší u psích linií s patologicky potvrzenými blízce příbuznými postiženými psy. Samotné výsledky testování sod1 jsou špatným prediktorem klinického onemocnění.
Vzhledem k vysoké frekvenci mutace sod1, ale nízkému výskytu klinického onemocnění u plemene, se doporučuje, aby chovatelé Pembroke Welsh Corgi nepoužívali výsledky testů mutace sod1 při rozhodování o chovu, pokud není potvrzen blízký příbuzný psa. být postižen DM (a proto existuje vysoké riziko přenosu jiné požadované mutace (mutací) k manifestaci klinického onemocnění).
87,8% testovaní psi Pembroke Welsh Corgi jsou buď heterozygotní přenašeči, nebo homozygotní „v riziku“ mutace sod1. Pokud se chovatelé snaží eliminovat mutaci sod1 nebo pouze množí 12,2% psům, kteří mutaci nenesou, to způsobí vážné a možná katastrofální omezení genofondu plemene a genetické diverzity plemene.
U plemene Pembroke Welsh Corgi existuje několik běžných onemocnění (včetně onemocnění páteře), které mohou způsobit podobné klinické příznaky MD. Výsledek testu sod1 může vyloučit klinickou diagnózu DM, ale nemůže potvrdit klinický případ DM.
Zatímco majitelé mohou být spokojeni s nákupem psů Pembroke Welsh Corgi, kteří nejsou homozygotní pro mutaci sod1, pokrývá to méně než polovinu plemene. U 98,9% Pembroke Welsh Corgis, kteří jsou testováni v homozygotní rizikové skupině, se nikdy nerozvinou.
Pro chovatele je důležitější znalost blízkých příbuzných, kteří měli patologicky potvrzené klinické případy DM. To poskytuje lepší indikaci toho, že pes má vysoké riziko, že bude nést další neidentifikované geny potřebné pro klinické onemocnění, kde testy sod1 prokázaly. Nejlepší opatření, které může plemeno podniknout, je udržovat otevřenou databázi rodokmenů psů s DM. Opět platí, že zaměření na testování sod1 všech Pembroke Welsh Corgis jednoduše vytvoří obrovský tlak na omezení chovu zdravých, kvalitních psů a vážně omezí genetickou rozmanitost plemene.
Článek byl přeložen se svolením autora, Dr. Jerolda S. Bella.
Tento článek může být reprodukován se svolením autora: jerold.bell@tufts.edu
Se svolením autora lze článek umístit na jiné stránky pouze v plném znění a s odkazem na originál. Můj překlad (pokud někdo najde překlepy, napište a já je opravím).
S pozdravem, Kovaleva Alina
