Profesor Anatolij Nikolajevič Kudaktin se už půl století prochází po stezkách přírodní rezervace Kavkaz, studuje a popisuje svět zvířat, pozoruje přírodní jevy. Má zvláštní, přátelský vztah k majitelům lesa – zvířatům a ptákům. Anatoly Kudaktin se podělil o své postřehy a praktické rady, jak se chovat při setkání se zástupci zvířecího světa Kavkazu.
Pravidlo č. 1. Jsme hosty v lese
V posledních letech jsme velmi vysídlili obyvatele lesů, na území jejich předků byly vybudovány rekreační objekty a položeny nové cesty. Některá zvířata odešla do hor, pryč od hlučných sousedů, ale jsou i ta, která zůstala na dosud zelených ostrovech. Zvířata často přicházejí do prázdninových vesnic nebo míst odpočinku pro lidi, přitahují je vůně jídla a obecně si jsou zvířata jistá, že je to jejich území, protože jejich cesty zde byly již dlouho položeny. V takových průsečících nejčastěji dochází ke konfliktním situacím mezi člověkem a zvířetem. Jak se zachovat, když k vaší dači, na mýtinu, kde piknikujete nebo stavíte stan, přijde zvíře? Co dělat, když se s ním setkáte při sběru hub nebo lesních plodů? Každé zvíře má samozřejmě svůj vlastní přístup, ale nezapomeňte na to hlavní – jste zde host, respektujte pravidla života obyvatel lesa.
Pravidlo č. 2. Pokud potkáte medvěda, nepropadejte panice a neutíkejte
Mezi těmi, kteří zůstali poblíž našeho letoviska, které se v posledních letech rozrostlo, je asi nejmocnější medvěd hnědý. Pokud ovšem nevezmete v úvahu několik leopardů nedávno vypuštěných do volné přírody. Místní obyvatelé a turisté se s medvědem setkali v okolí vesnic Galitsino a Chereshnya, okres Adler, a v okresech Khostinsky a Lazarevsky ve městě. Včelaři si mezi prvními uvědomili všechna nebezpečí, která tato čtvrť přináší, a po obvodu včelínů nainstalovali elektrické ovčáky. Medvěd rád jí lískové oříšky a maliny, umí lézt do starých zahrad, stále věří, že vše kolem něj je jeho země. A tam to není daleko od chat, kde je setkání s člověkem nevyhnutelné. Na setkání s hnědým gurmánem lidé reagují různě. Někdo okamžitě popadne pistoli. Takové akce mohou zvíře snadno rozzuřit a zraněný medvěd se stává mnohem nebezpečnějším. Byly případy, kdy zraněné zvíře na útěku napadlo náhodné kolemjdoucí. Ale to jsou kritické možnosti. Jak se zachovat, aby nedošlo k přímé srážce? Do lesa raději nechoďte sami, je třeba mluvit klidně, bez ostrých výkřiků, pokud poblíž slyšíte nějaký pohyb nebo vrčení, snažte se vydávat zvuky neobvyklé povahy (např. šustění celofánu). Medvěd jasně filtruje zvuky a přichází většinou ze závětří, pokud má možnost, sám se vás pokusí obejít.
Pokud na stezce potkáte medvěda, nekřičte ani neutíkejte. Pamatujte, že pro každého predátora se unikající předmět okamžitě stává obětí. A medvědi jsou i přes svou vnější neohrabanost výborní běžci. A umí docela dobře lézt po stromech. Takže myšlenka sedět na stromě také není příliš dobrá. Příběhy o předstírání smrti jsou ve skutečnosti k ničemu. Snažte se nepropadat panice. Stop. Nedívejte se zvířeti do očí. Nesnažte se to vyfotit. Odejděte klidně a pomalu, aniž byste obtěžovali majitele lesa. Protože pokud medvěd zaútočí, může ho zastavit pouze výstřel.
Pravidlo č. 3. Nehrajte si s medvídkem
Jakmile bylo profesoru Kudaktinovi oznámeno, že po dálnici Krasnaja Poljanskaja se řítí malé medvídě, pravděpodobně opuštěné matkou, lidé se zastavovali, snažili se ho vyfotografovat, nakrmit, nabídli, že ho chytí, zachrání.
“Není třeba chytat,” říká Anatolij Nikolajevič, “stačí mu pomoci dostat se z cesty.” Utíká, protože hledá cestu ven. To znamená, že tu kdysi vedla medvědí stezka, tak se ztratil. V lese se dítě vrátí do normálního života a najde svou matku.
Nesnažte se medvídě chytit nebo si s ním hrát. Rozzlobený medvěd je strašná síla, před kterou nemůžete uniknout.
Pravidlo č. 4. Vlci respektují klidné a sebevědomé lidi
V Lazarevském okrese se něco takového stalo houbařům. Byl už večer. Muži se vraceli s košíky plnými hub ze vzdáleného lesa. Na stezce jsme potkali čtyři vlky. Tiše stáli a prohlíželi si lidi. Ukázalo se také, že houbaři nejsou stydliví. Zastavili se, mluvili tiše a klidně, šustili papírem a celofánem, aniž by se otočili zády k šedým dravcům. Stáli tam ještě pár minut, otočili se a odešli. Konflikt byl u konce. Kdyby ale někdo z lidí ztratil nervy a utekl, mohl příběh skončit tragicky.
Pravidlo č. 5. Křič na šakala
Šakalové se snaží vyhýbat komunikaci s lidmi, ačkoli žijí poblíž, často se prohrabávají skládkami odpadků a jedí zbytky jídla vyhozené po pikniku. Ale šakal je jedno z nejzbabělejších zvířat. Když ho potkáte, můžete na něj křičet, okamžitě uteče.
Pravidlo č. 6. Pouze oběť utíká v lese
V okolí Soči se v posledních letech objevují zástupci křížence vlka a psa. Vypadají jako obyčejní psi. Obvykle cestují v malých hejnech o 3-4 jedincích. Sami jsou zbabělí a snaží se nepadnout do očí člověka, ale když se spojí, dokážou vyhrožovat. Nejčastěji se motají kolem skládek. Pokud takové hejno uvidíte z dálky, je lepší v klidu odejít. Pokud se ale setkání ukáže jako nevyhnutelné a vlčata se chovají agresivně, nemůžete utéct! Oběť uteče – to je zákon lesa. Je potřeba zastavit, sebrat jakýkoli předmět na ochranu a hrozbu útoku (koš, tašku, hůl), aby ho nepřítel viděl. Musíte těmto zvířatům ukázat, že se nebojíte, protože jste silnější. Podívejte se jim do očí. Mluvte nahlas a sebevědomě. Při přímém útoku vlčí psi nezaútočí.
Pravidlo č. 7. Nevěřte mývalovi
Zdálo by se, že mýval je vtipné a roztomilé zvířátko, ale zdání může klamat. Toto je stejný případ. Kdysi dávno k nám byl přivezen ze Severní Ameriky v honbě za kožešinou. Móda mývalí kožešiny ale pominula a v naší oblasti se stala pohodlnou. Lovci o něj ztratili zájem, přirozených nepřátel je málo, pruháč se snadno schová před vlky a medvědy, je výborný stromolezec. Roztomilé zvířátko se nebojí lidí, má rozpustilou povahu, všežravou chuť k jídlu, nereaguje na pachy, je tolerantní ke všem. Počet obyvatel roste. Tak se lesní chuligán přibije k lidskému obydlí. Mýval pruhovaný se může usadit ve stodole nebo na půdě letohrádku nebo v zemědělské usedlosti na vesnici. Okouzlující vetřelec se nechá hladit a spolu s kočkou jí jídlo z talířku. A je těžké uvěřit, jaká nebezpečí s sebou jeho vzhled přináší. Jedním z prvních, kteří trpí, jsou kuřata majitele, která mýval loví v noci. Existuje ale vážnější nebezpečí: toto zvíře je přenašečem řady nemocí, včetně vztekliny. Navíc je jediný, kdo může dostat vzteklinu bez vnějších příznaků. Může se ale snadno přenést kousnutím i dítěte při hře nebo stejné kočky, která s ním sdílela oběd. Existuje pouze jedna rada: naléhavě jděte do nemocnice nebo na kliniku pro injekce proti vzteklině. Ale zbavit se nájemníka, který si vybral váš domov, je velmi obtížné. Byly případy, kdy majitelé pruhovaného mývala přivezli dál, ale prý se ti roztomilí vracejí.
Pravidlo č. 8. Neobtěžujte lišky a divoké kočky
V minulých letech se lišky vyskytovaly v buxusovém háji, ale nyní je jich v našem regionu výrazně méně. A jejich způsob života je takový, že potřebují volná prostranství: pole, vinice, kde mohou chytat myši. Ty lišky a divoké kočky, které žijí v našich lesích, jsou téměř nemožné vidět. To ovlivňuje noční způsob života, opatrnost a nechuť jednat s lidmi. Tak prosím nerušit. A můžete je vidět v klecovém komplexu rezervace pod širým nebem, a to pouze v případě, že se chtějí ukázat.
Pravidlo #9. Nevěřte, že kuřata ukradla lasička
V našich lesích žijí i malé hbité lasičky. Není jich mnoho. Lidé nežádají o přátelství. Živí se chytáním myší a krys, malých hlodavců a někdy dokážou chytit i ptáčka. A marně je lidé pomlouvají, že kradou pohlazení kuřat. Viděl to někdo na vlastní oči? Ne. S největší pravděpodobností se jedná o triky mývala. Lasička je ale užitečné zvíře, nevstupuje do konfliktu s lidmi, žije si vlastním životem.
Pravidlo #10. Nakrmte veverku
Nováčkem je i veverka na našem území. V roce 1956 byla přivezena ze Sibiře. I kvůli srsti. Ano, prostě došlo k chybě. Veverčí srst v našich jižních šířkách ztratila všechny své cenné vlastnosti. Nezůstala ve vysokohorských lesích, ale sestoupila blíže k pobřeží. Žije v parcích. Jí z ruky. Přátelí se s člověkem. Obecně jsem se stal úplně doma. Zvíře není škodlivé ani nebezpečné, netoleruje nemoci a nehraje špinavé triky. Když uvidíte veverku, nakrmte ji, vyfoťte: nevadí.
Pravidlo č. 11. Nesnažte se přiblížit k jelenům nebo zubrům.
Turisté, kteří se procházejí po trasách přírodní rezervace Kavkaz, mohou z dálky spatřit jelena nebo zubra. Jen se k nim nesnažte připlížit. Tyto krásky mají výborný zrak a přísná pravidla, která nedovolují kontakt s lidmi. Bez rozloučení okamžitě odcházejí. Ojediněle se však vyskytují případy, kdy jelen v době říje napadne člověka. No, nestojte v cestě muži, který se rozzuřil! Bizoni také nedovolí cizím lidem, aby se k nim přiblížili. Odcházejí důstojně. Pouze bizoni chránící dítě jsou agresivní. Matka je také matkou ve světě zvířat.
Pravidlo č. 12. Kanec ustoupí na cestu, ale ne na jídlo
Populace divočáků v rezervaci se po morové epidemii výrazně snížila. Pár divočáků občas vyběhne na turistickou stezku, ale když spatří cestovatele, také rychle ustoupí. Pokud ale nerozumný turista opustí cestu a zatoulá se do legálního majetku kančí rodiny, kde je nejcennější jídlo – pak jsou možné konflikty. Nemůžete tedy opustit trasu. A nejen kvůli divočákům.
Pravidlo č. 13: Nezabíjejte hada
V naší blízkosti žijí převážně nejedovatí plazi: hadi, měděnci. Výhody z nich jsou bezpodmínečné – jedí slimáky, štěnice a různý hmyz. A mnozí se jich bojí, když narazí na hada vyhřívajícího se na slunci, okamžitě se ho pokusí zabít. Můžete tak ze strachu ztratit lesní kamarády. V horách nad vesnicí Krasnaja Poljana žijí jedovatí hadi. Tohle je zmije Kaznakovova. Krásně namalovaný malý had. Ano, je jedovatý, ale jed není smrtelný. A zmije neútočí první. Dobře reaguje na hluk z kroků a obvykle se nejprve snaží odplazit. Není třeba se ho pokoušet chytit nebo vyfotografovat: had nemá trpělivost anděla. Bude to kousat. Co dělat, když k tomu dojde? Na horách, daleko od klinik a lékařů, mějte vždy s sebou lékárničku a v ní mimo jiné roztok novokainu a injekční stříkačku. Místo kousnutí je nutné rozsekat a dát postiženému hodně vody, dokud ho neodvezete do zdravotnického zařízení.
Pravidlo č. 14. Vezměte si s sebou průvodce pro identifikaci ptáků.
Pokud jste milovníky ptactva a chcete poznat každého ptáka, kterého na své túře uvidíte, pak si s sebou určitě vezměte kapesní ptačí identifikátor. Dozvíte se spoustu užitečného a váš výlet v horách bude ještě zajímavější. V blízkosti města můžete najít kosy a hrdličky, sokola stěhovavého a vrány a mnoho dalšího ptactva. Černé vrány se ale v posledních letech přesunuly dále do hor, obtěžuje je náš hluk.
Pravidlo č. 15. Odejděte bez zanechání stopy
Nejnebezpečnějším zvířetem v lese, bez ohledu na to, jak to může znít urážlivě, je člověk. Snažte se proto nenarušovat obvyklý život obyvatel lesa. Pokud jdete ven se stanem nebo bez něj, po odpočinku na odpočívadle po sobě odstraňte všechny odpadky, aby ti, kdo vás sledují, ani nepostřehli žádné stopy vaší přítomnosti. Nechte les tak, jak vás přijal. Je to tak jednoduché a tak důležité – zachovat vše, co ve světě kolem nás ještě existuje.
