Minulý týden městské zpravodajské agentury informovaly, že ve městě ulovily bobra a pomohly labuti dostat se z pasti. Všechna zvířata byla vypuštěna do volné přírody. A zdálo by se, že souhrn městských incidentů nebyl nijak zvlášť zajímavý. Jak ale zjistil deník Now, před setkáním se záchranáři bobr málem zabil muže, který právě šel po ulici domů.
Sergej, který se dnes nemůže normálně hýbat a prochází léčbou, říká, že ve středu 13. dubna mu jeho přátelé volali a nabídli, že se někde sejdou u příležitosti jejich příjezdu do Daugavpils. Sedli si do centra a domů se vrátili taxíkem asi v jednu ráno. „Bydlím v Tukumě a kolem mé ulice projel taxikář. Taky jsem řekl, dobře, tak mě pusťte na další, Liepajo. Nabídl mi, že udělá kruh a vezme mě, ale já trval na procházce a vystoupil jsem poblíž obchodu D.O.M. Chodím, kouřím a přibližuji se blíže ke školce na ulici. Bauskas, a pak vidím, jak ke mně něco běží. “ – vzpomíná Sergej na události té noci.
Jsem rád, že jsem se dostal snadno
Ta věc se ukázala jako bobr. Když si uvědomil, že zvíře běží přímo na něj, pokusil se ho Sergej zaplašit, ale banální „šu-šu“ nefungovalo a bobr na něj zaútočil a kousl se mu do levé nohy. Muž ho odhodil, pak se ho pokusil udeřit, doslova vší silou agresora odrážel. Bobr ale neustoupil. V důsledku toho se Sergej ocitl vržen na asfalt a zvíře mu potrápilo končetinu. „Hlavní je, že když jsem ležel, pustil nohu a sedl si vedle mě. Ale jakmile jsem se pokusil vstát, znovu se mi zakousl do nohy,“ říká muž. “Pak jsem ležel na zemi a vytočil 112 a řekl, že na mě zaútočil bobr.” Ale nebrali mě vážně a zavěsili. Pak jsem zavolal kamarádovi. Zpočátku tomu také nevěřil, ale souhlasil, že přijde. Jel plnou rychlostí a zastavili ho dopravní policisté. Když se doslechli, že jde zachránit soudruha, kterého napadl bobr, požádali ho, aby foukl do trubky. Když se ujistili, že je střízlivý, přišli s ním. Policie zavolala záchranku a ta mě odvezla do nemocnice.”
Sergei měl nohu dobře sešitou, za což děkuje lékařům z dětské nemocnice. Je pravda, že na ní ještě neumí chodit, a aby se předešlo infekčním nemocem, které by bobr mohl přenášet, byla mu předepsána injekce. Obecně to není moc příjemné. Ale co je nejdůležitější, Sergej je rád, že vyvázl jen s utrženou končetinou. „Rodinný lékař mi řekl o případu v regionu asi před šesti měsíci. Tam začal ten muž před bobrem utíkat a nějak se otočil tak, že mu bobr utrhl tepnu na noze a nohu mu museli amputovat, říká ještě v mírném šoku z toho, co se stalo. “Čekal byste, že uprostřed noci potkáte někoho na prázdné ulici, ale rozhodně ne bobra!” A je dobře, že jsem ho cestou potkal. A ať je to žena, dítě. “ Navíc v blízkosti místa útoku školka č. 27. A vůbec, je to hustě obydlená vilová čtvrť, poblíž nejsou žádné vodní plochy. Bobrovi se tu podařilo zatoulat!
Záchranáři usoudili, že „veverka“ dorazila
Zarážející je také postoj speciálních služeb k mužovu volání o pomoc. Sergej tvrdí, že zavolal na linku 112, když si uvědomil, že prohrál boj s bobrem. Tam si ale zřejmě mysleli, že se na něj přišla podívat „veverka“, a ne bobr, protože zavěsili.
Zástupce daugavpilské brigády Hasičského záchranného sboru Artem Anufriev řekl, že všechna volání na číslo 112 od Daugavpilse míří na ústřednu první brigády, která je na ulici. Rigas. Když však zkontroloval záznamy svých kolegů, nenašel mezi nimi telefonát od Sergeje o útoku bobra. V 1:47 zazněla výzva příslušníků Státní policie, po které na místo vyjeli záchranáři, chvíli po bobra pátrali a setkali se s ním ve tři hodiny ráno v oblasti Tukuma. a Tautas ulicích, chytil ji a vypustil do jisté nádrže. Takže podle samotných záchranářů je Sergej vůbec nevolal. To je taková zvláštní situace.
Ale ať je to jak chce, oběť sama i redaktoři deníku „Now“ považují za svou povinnost upozornit obyvatele města, že je to možné téměř v samém centru města, takže se musí mít na pozoru.
Ředitel Zoo Latgale, biolog Michail Pupins, k tomu říká: „Mnoho lidí se mylně domnívá, že bobry lze nalézt pouze v blízkosti vodních ploch. Ale bobr není ryba, on je stavitel. A přináší s sebou vodu. Není pro něj problém přehradit například příkop. I teď na jaře bobři aktivně zachycují nová území, takže se stěhují z nádrže do nádrže a člověk je může potkat na cestě. Nejdou hustými lesy, ale prostě městem. Bobr je tedy vedle nás. Může snadno sedět na verandě vašeho domu nebo se potulovat po vaší předzahrádce.
Druhou častou mylnou představou o bobra je, že je podobný morčeti. Mnoho lidí má v hlavě obraz přátelského roztomilého zvířátka z reklamy na zubní pastu.
Ale ve skutečnosti tomu tak není. Bobr je nebezpečné zvíře vážící až 40 kg s vlastními „názory na život“, které se nerado dotýká, a tím spíše, když se mu lidé postaví do cesty. Jeho zuby jsou jako dva nože. Jen si představte, jaké to musí být, když se prokousávají stromy! Bobr může snadno zabít člověka a takové případy se už staly. Ne nadarmo, když na univerzitě vedu kurz „Metodika terénního výzkumu“, je v něm samostatné téma věnováno právě bobrům, přesněji tomu, jak se s nimi setkat.
Odejděte, nebo ještě lépe běžte
Podle Michaila Pupinse, když při přiblížení k jakékoli vodní ploše (může to být velký rybník, nebo doslova bažinatý příkop) uvidíte, že zde žijí (nebo žili) bobři, pak je lepší ji obejít a nepokoušet osud . O tom, že rybník mají bobři v oblibě, svědčí ohlodané a ožvýkané stromy, větve s volnou kůrou (zejména čerstvou) a přítomnost chýší z takových větví (zvenku to vypadá jako naskládaná hromada větví) na pobřeží.
„Pokud se přiblížíte k vodě a uvidíte několik zdánlivě vyšlapaných cest, jako by prase táhli sem a tam do vody, pak tu bobři rozhodně žijí,“ říká Michail Pupinsh a zdůrazňuje, že ne všechny známky přítomnosti bobrů jsou okamžitě znatelné, a proto jsou stále nebezpečnější. – Bobři kopou příkopy a dělají si podvodní nory. Jsou neviditelné, ale pokud na ně šlápnete, můžete snadno spadnout téměř do pasu. Představte si, že jdete po vodě a najednou vám jedna noha náhle spadne – vždyť by se mohla zlomit. Sám jsem do takových příkopů nejednou spadl.“
Bioložka vyzývá dospělé, aby zvýšili ostražitost a pečlivě připravovali děti na výpravy do přírody: „Dětem je třeba vysvětlit, že když něco šustí v trávě nebo plave ve vodě (a v Lotyšsku jediní lidé, kteří plavou tak, že se prořezávají hladinou voda jsou vydry a bobři), pak není třeba dávat najevo zvědavost a snažit se přijít na to, kdo to je. Je lepší se hned otočit a odejít. Bobr vypadá nevinně: chlupatý tlusťoch s legračním ocasem. Ale věřte mi, že byste si s ním neměli dělat selfie (autoportrét pomocí fotoaparátu mobilního telefonu. – pozn. autora). Protože jeho zuby jsou hrozná zbraň. Pokud kousne, je téměř nemožné se osvobodit, zvláště pro dítě.”
Přítomnost bobrů naznačuje i charakteristický zvuk – jako by do vody naráželo veslo. Navíc, jak podotýká Michail Pupinsh, pokud se bobři potápějí s tímto zvukem, znamená to, že je bobr ostražitý a s něčím nespokojený. „Mělo by se to brát jako signál, že rybník patří bobrovi, ne vám,“ říká.
A kdybyste náhodou potkali bobra, pak existuje jediná rada – odejděte, nebo ještě lépe utečte. „Bobr běží docela rychle, ale na velkou vzdálenost se vaše šance zvyšují. Navíc je lepší utéct meandrováním, snažit se ho zmást a schovat se před zraky. Dobrou možností je také lézt na strom. Bobr nejí lidi. Jeho potravou jsou stromy. Takže scénář „prokousávání kmene stromu, na kterém dotyčný sedí, aby toho člověka dostal“, v jeho hlavě nebude fungovat. Dobrým varováním a ochráncem před bobry je pes. Pokud se ale váš pes porve s bobrem, nezasahujte. Její geny jí řeknou, co má dělat. Ale můžete se zranit. Pokud na vás bobr zaútočí, zkuste mu postavit nějakou zábranu – hoďte batoh, tlustou bundu, gumovou botu – cokoliv, co ho může rozptýlit a udržet vaše končetiny neporušené,“ varuje Michail Pupins.
Obecně, jak vyplývá z jeho příběhu, s bobry si není radno zahrávat. Kdykoli vyrazíte do přírody, měli byste mít s sebou lékárničku a být připraveni zavolat záchrannou službu. Ale ani ve městě nesmíte zklamat ostrahu. Biolog radí zkontrolovat neporušenost plotu školky, u které k incidentu s bobrem došlo. Pokud totiž bobr někde byl jednou, je velká pravděpodobnost, že tam přijde znovu.
Polina ORLOVÁ
