Poznámka „Pravidla chování při setkání s toulavými psy“
Toulaví a divocí psi jsou ve skupině nebezpeční. 2-3 psi jsou již nebezpeční. Zvláště pokud je jich 4-5 a více. Pokud nechcete mít potíže, vyhněte se takovým skupinám. Okamžitě opusťte zónu konfliktu bez paniky.
Když uvidíte v dálce běžet smečku nebo psa, zkuste beze spěchu změnit trasu. Zvýšené nebezpečí představují situace, kdy ve skupině začalo „zúčtování“ a vy jste náhodou poblíž.
Když se setkáte s toulavým psem, vyhodnoťte, jak reaguje na váš vzhled. V některých případech stačí jen opatrně projít kolem psa, aniž bychom ho vyprovokovali.
Pokud na trávníku uvidíte ležet několik psů, v žádném případě takovým prostorem neprocházejte. Protože čtyřnohá zvířata považují tento trávník za své právoplatné místo odpočinku, který je součástí jejich území – podobně jako pohovka ve vašem bytě. Co uděláte, když se k vám někdo vloupe a dupne poblíž místa, kde odpočíváte? Nebo přes něj dokonce prolézt? Přibližně tak vnímají vzhled člověka u psího pelíšku.
Zda je krmit nebo ne, je samozřejmě vaše věc. Ale vězte, že krmení nemůže vždy zachovat „dobré sousedské vztahy“. Naopak mohou nastat situace, kdy se pokus o uchlácholení agresivních zvířat může změnit v potíže. Nebo dokonce katastrofa: jeden dostane jídlo, ale ostatní mají také hlad. Proto ta agrese.
Ve tmě se vyhýbejte zejména volným pozemkům, parkům a dalším podobným místům. Tam se nacházejí nejvíce „nedotknutelná“ stanoviště hejn. Chrání je se zvláštní horlivostí.
Za žádných okolností nesmíte běhat. Běhat můžete pouze tehdy, když máte jistotu, že jste mimo dosah psa. Například rychle vyběhněte na strom a vylezte na něj, vylezte po žebříku na střechu.
Nikdy se nedotýkejte zvířat bez přítomnosti jejich majitele, zejména při jídle nebo spánku.
Nemůžete škádlit psy. Neprovokujte ji k agresi.
Neměli byste se přibližovat a hladit neznámého psa.
Neberte psí hračky ani kosti.
Je vhodné odejít bez otočení zády, bez náhlých pohybů. Pokud ve chvíli, kdy běžící pes začne štěkat, vyděšený člověk odvrátí oči nebo se otočí zády ve snaze co nejrychleji odejít, pak takové chování může vyvolat další nárůst psí agrese. Zde se za vámi může dokonce pes vrhnout a pokusit se kousnout, i když zpočátku neměl takové úmysly.
Nedívejte se psovi do očí.
Není třeba se bát. Psi reagují na pohyby. Rozmáchlý krok pomůže neprojevit strach.
Psi se vzteklinou jsou velmi nebezpeční. Přibližuje se k lidem, flirtuje, vrtí ocasem, vše je jako obvykle. A teprve po kousnutí si uvědomíte, že bylo marné dávat jí kousek chleba.
Psi jsou velmi citliví na hlasité zvuky. Můžete vydat hlasitý výhrůžný výkřik nebo mluvit hlasitěji. Neměli byste vydávat pronikavé nebo hysterické tóny, psi to budou vnímat jako slabost.
Musíte znát jednu vlastnost útočícího zvířete, kterému instinkt velí chytit zuby do části, která je nejblíže. Proto je při útoku nejlepší položit před sebe nějaký předmět – tašku, deštník, kufřík.
V případě napadení si chraňte obličej a hrdlo.
K nepříznivému vývoji událostí může dojít i v případě, že lidé reagují neadekvátně na psa, který se k nim blíží s těmi nejmírumilovnějšími úmysly. Toulaví psi totiž často doufají, že prosí kolemjdoucí o něco jedlého, aniž by je měli v úmyslu napadnout. Když však čelí nevysvětlitelnému chování lidí, kteří začnou křičet, strachem couvat a houpat se, může se pes také vyděsit a chovat se nepředvídatelně. Hlavním znakem mírumilovné povahy psa je vrtění ocasem.
Zkuste se schovat za jakékoli dveře, vyšplhejte výš.
Můžete chytit kámen, klacek nebo předstírat, ale pouze pokud je pes malý nebo malý! Můžete nabrat hrst písku a hodit ho psovi do očí. Ale pokud na vás chtějí velcí psi zaútočit, nemusíte to dělat, protože. to psy jen vyprovokuje.
Pokud vás při jízdě na kole napadne pes, musíte zastavit. Pes se s největší pravděpodobností také zastaví, pak se trochu projde a pes zaostane.
Je důležité vědět, že zranitelná místa psa jsou: špička nosu, oči, hřbet nosu, spodina lebeční, střed hřbetu, žaludek, přechod z tlamy do čela . Údery do stran, uší, tlapek a žeber, přestože způsobují bolest, ne vždy donutí psa k ústupu.
Jako obranné prostředky mohou být užitečné plynové kanystry, plechovky s pepřovým sprejem a paralyzér. Pokud nejsou k dispozici, použijte deodoranty a aerosoly.
Věci, které byste neměli dělat. Nesnažte se ovládat psy holýma rukama. Nebo dokonce nohy v botách. Pokud se kousnete do ruky, ale nedosáhnete na ni nohou, čtyřnozí pouliční psi mají vynikající reakce.
Co dělat, když vás kousne pes?
- Omyjte místo kousnutí mýdlem a vodou nebo dezinfekčním roztokem, například 3% peroxidem vodíku.
- Pokud dojde ke krvácení, přiložte obvaz.
- Určitě jděte do nemocnice, nebo ještě lépe zavolejte sanitku.
- Najděte majitele psa, abyste zjistili, zda byl pes očkován proti vzteklině. Pokud se majitel nenajde, budete muset podstoupit kurz injekcí proti vzteklině.
„Jak se chovat při setkání se psem“
- Pravidlo #1 – Nepřibližujte se k psovi, když je na vodítku.
- Pravidlo č. 2 – Nedotýkejte se ani nehladte psů jiných lidí.
- Pravidlo č. 3 – Nelekejte se a nekřičte, když k vám pes běží.
- Pravidlo č. 4 – Neutíkej. Stop. Pes spíše napadne pohybující se osobu.
- Pravidlo č. 5 – Nedotýkejte se misky s jídlem.
- Pravidlo č. 6 – Nedráždit psa jídlem.
- Pravidlo #7 – Neberte svému psovi jídlo ani hračky.
- Pravidlo č. 8 – Nedotýkejte se štěňat.
- Pravidlo #9 – Nepřibližujte se k neznámému psovi.
- Pravidlo č. 10 – Nedotýkejte se spícího psa.
- Pravidlo #11 – Nerozbíjejte bojové psy.
- Pravidlo č. 12 – Nepřibližujte se ke smečkám toulavých psů.
- Pravidlo č. 13 – Nedráždit psy.
- Pravidlo č. 14 – Nedovolte, aby vám pes kousal ruce.
- Pravidlo #15 – Nenavazujte oční kontakt s útočícím psem.
Podle Rospotrebnadzor ročně trpí útoky zvířat, hlavně psů, asi 400 000 lidí, třetinu z nich tvoří děti.
„Zavedla bych výukový program pro komunikaci se psy už na základní škole,“ říká psycholožka a psovodka. Milena Faustová.
– Psi útočí na děti častěji, protože jsou méně předvídatelní než dospělí a mají menší kontrolu nad svými činy a emocemi. Jakékoli náhlé, pro psy nečekané pohyby jsou signálem nebezpečí.
Psi vidí dítě jako „štěně“ a štěňata jsou vychovávána takto: chytí ho za hlavu a přitlačí k zemi. Pro štěně to není bolestivé ani nebezpečné, ale pro dítě je to velmi dobré: náhodné prokousnutí krční tepny nic nestojí.“
Jaký je nejnebezpečnější pes ve městě? (Ne, ne divoký)
Podle statistik k většině útoků (61 %) dochází na území psa – v jeho domově nebo v blízkosti domova či místa, kde pes aktuálně žije a jí. Největší nebezpečí proto podle Mileny Faustové představují takzvaní samochodící psi, které jejich majitelé vypouštějí na procházku bez dozoru a kontroly, nebo bývalí domácí mazlíčci, kteří mají smutnou zkušenost ze styku s člověkem.
„Psi jsou v zásadě nekonfliktní stvoření,“ vysvětluje zoopsycholog. – U tuláků není riziko nepředvídatelného chování tak velké (pokud nejsou vzteklí nebo nejsou účastníky „psí svatby“), protože jejich přežití závisí na jejich přiměřenosti. Také proto většinou nejsou dospělí a bývalí domácí psi přijímáni do stálé smečky: jsou méně opatrní a mohou člověka bez zjevné příčiny napadnout. Divocí psi, kteří se narodili „na otevřeném poli“, se bojí k lidem přiblížit a napadnout je. Divocí psi budou štěkat na dálku, varovat z dálky a pokud zaútočí, tak až v krajním případě, pokud jsou již narušeny všechny hranice psa a člověk bezprostředně ohrožuje smečku, potravu nebo štěňata.
Proto je tak důležité, aby se děti naučily: nemůžete jít (natož běhat nebo jezdit na kole nebo koloběžce!) k neznámému psovi, i když je s jeho majitelem, protože jeho instinkt je chránit. (Ne každý má ochranitelské instinkty. Jsou tací, kteří chrání, jsou ti, kteří se bojí, jsou ti, kteří jsou úzkostliví a reaktivní. Jsou tací, kteří prostě nemají rádi, když se venčí, porušují psí pravidla slušného chování – v přímém směru, bez zastavení atd. Důvodů, proč se pes může řítit, je spousta, od základního špatného zdravotního stavu až po smutné zážitky z takového přístupu v minulosti atd.)“
Jak pochopit, že se pes chystá zaútočit?
Psi mají jasný signální systém, který indikuje míru jejich nervozity, vysvětluje Milena Faustová. Zvířata bez domova si tyto signály uvědomují a často je využívají, protože jim pomáhají přežít. Zde je návod, jak se to stane.
Nejprve se pes v dálce zastaví, odvrátí náhubek, olízne si rty a zívá. Pak začne štěkat. Často se jedná o štěkot ve vysokých tónech nebo s vytím (vytí pes volá o pomoc). Takoví psi ještě nejsou připraveni k útoku.
Další fází je, když zvíře položí uši dozadu, zastrčí ocas a tělo jakoby spadne na zem. Štěpí se, vrčí, dívá se do očí, aniž by uhnula pohledem. Pokud osoba pokračuje v chůzi vpřed, pes zaútočí.
Když se pes sám bojí, nepřipravuje se k útoku, má stažený ocas, shrbený hřbet, sklopené uši. Nenavazuje oční kontakt, často si olizuje rty a mírně odvrací čenich. Křičí, nemá v úmyslu zaútočit.
Ale psi, kteří jdou do útoku ze strachu, vyskočí, zvednou ocas, snaží se vypadat větší a vyšší, než je jejich skutečná velikost, a zvedají si srst.
Pokud začnete plakat jako štěně, psi odejdou
Smečka vždy sídlí na místech, kde má zdroje – jídlo, štěňata, teplo, odlehlé území. Psi zaútočí, pokud se člověk přiblíží k tomuto zdroji. “Takovou situaci je lepší vůbec nepřipouštět, je to velmi nebezpečné,” varuje Milena Faustová.
Obvykle se to děje takto: dítě jde po silnici, na cestě se mu objeví pes, stojí opodál a štěká. Jedná se o signálního psa, který smečku varuje, že se blíží nebezpečí. Musíte udělat vše pro to, abyste se s tímto psem nezkřížili; je lepší jít jinou cestou.
Pokud se jedná o smečku, která území již považuje za své (byla nakrmená nebo se zde někde objevila štěňata), neobjeví se náhle – včera tam nebyla, ale dnes už je.
Pokud nečekaně narazíte na smečku, která tam ještě nebyla, takové smečky většinou nepovažují území za své a neprojevují agresivitu (pokud se v tu chvíli nekoná psí svatba (sezóna páření). V tomto případě můžete trasu mírně změnit vytvořením malého půlkruhu, jako byste ji obcházeli. Hlavní je nezačít utíkat poté, co obejdete, ale v klidu pokračovat v cestě bez ohlédnutí. Pokud za vámi pes běží, musíte zastavit a zmrazit, ne se na něj dívat.
Psi útočí na člověka: nedívejte se jim do očí – zejména vůdci
Přečtěte si více
Při setkání se signalistou je důležité vysvětlit svému dítěti čtyři hlavní pravidla chování:
– Nechoďte ke psu dopředu, tím méně utíkejte.
– Nedělejte prudké pohyby. Nemáchejte rukama, neházejte kameny, nevyhrožujte klackem (zvíře může zaútočit ze strachu).
– Nedívej se na psa. Přímý pohled vnímá jako hrozbu, výzvu k boji. Je lepší se úplně odvrátit, postavit se zády nebo alespoň otočit hlavu na stranu a mírně ji naklonit, nezvedat vysoko – to je známka toho, že člověk nepředstavuje nebezpečí – psi téměř nikdy neútočí zezadu . Můžete zmrznout – to bude také signál k ústupu.
– V žádném případě nenavazujte kontakt, nesnažte se psa hladit nebo krmit: může se zajímat, začít žrát a v případě nečekaného náhlého pohybu nebo zvuku (například zazvonění telefonu) se může vyděsit a zaútočit. To se stává velmi často.
Pokud jde dospělý s dítětem a narazí na smečku, musíte se zastavit, vzít dítě za sebe, schovat mu obličej před zvířaty, nebo – pokud už smečka zaútočila – lehnout si navrch a zakrýt miminko tělem. .
V žádném případě neopouštějte děti: často se stává, že se dospělý pokusí psy odehnat a nevědomky nechá dítě samotné – vzteklí psi pak mohou miminko snadno napadnout.
Co dělat, když pes zaútočí?
Teoreticky můžete zmrznout a začít žalostně kňučet, ale ve skutečnosti je to obtížné: kousnutí psem je bolestivé.
“Pouze zastavení boje proti němu může zastavit útočícího psa,” ujišťuje Milena Faustová. – Můžete zkusit psa chytit za hrdlo pod čelist a stisknout zespodu u uší: od bolesti uvolní sevření a pak krouživým máváním něčím se můžete pomalu vzdálit. S sebou můžete nosit i pepřový sprej – ten psovi obecně neškodí, ale momentálně způsobuje silnou bolest.“
Pokud máte s sebou kufřík nebo deštník, pak můžete psy v kruhu odmávat (pouze pokud již zaútočili, je lepší deštník otevřít) a zároveň se pomalu vzdalovat. Jakmile člověk opustí oblast zdrojů smečky, uklidní se a přestane útočit, ale může ještě nějakou dobu štěkat.
Pes chodí sám: lepkavá situace
Jeden z nejbolestivějších problémů, které se objevují při procházce: majitel chodí sám a pes chodí sám. Zabránit tomu nelze.
Neměli byste křičet, mávat rukama nebo dělat problémy s majitelem, radí Milena Faustová: „To může u psa zvýšit úzkost a nepochopení situace, a pak se může vyděsit, štěkat nebo se dokonce snažit projevit ve svém vlastním jazykem, že by se tak měl chovat.“ nezdvořilý.“
Pokud jdete s dítětem, je lepší dítě přivolat k sobě, vést ho za zády nebo jakoby přikrýt tělem. Pak klidně požádejte majitele, aby psa zavolal zpět, řekněte, že dítě nebo vy máte obavy: i když nekouše, je příliš velký a nic podobného jste vy ani dítě neviděli; že jsou připraveni pokračovat v komunikaci, pokud je pes na vodítku atp. Tedy minimalizovat emoce a s majitelem si co nejlaskavěji promluvit.
Co se můžete naučit návštěvou rodiny se psem?
Na večírku, stejně jako jinde, jde hlavně o to, aby dítě i pes byli na toto seznámení připraveni. Pokud se dítě bojí, pak není třeba naléhat. Uvidíme se později. Pokud pes seznámení neiniciuje, neměli byste ho nutit ani vy. Může chtít spát, může se cítit špatně atd. Pokud jsou obě strany připraveny komunikovat, pak je pro majitele lepší ovládat emoce zvířete.
Existují velmi milující psi, kteří začnou radostně skákat a štěkat v očekávání hry s dítětem. Děti se toho často bojí a skákající pes může miminko omylem poškrábat nebo dokonce upustit. V tomto případě je lepší, když majitelé psa požádají, aby si sedl nebo lehl.Rodiče dítěte pouze kontrolují jednání dítěte.
Mělo by být vysvětleno, že není třeba strkat prst do oka a nosu, vkládat ruce do úst nebo chytat za uši, tlapky nebo ocas. Obecně platí, že není potřeba se ničeho chytat. Miminko může pejskovi nabídnout otevřenou dlaň s pamlskem. Pejsek bude olizovat dárek, který se dítěti může líbit. Pokud ho chce dítě pohladit, pak pouze po krku a tvářích. Neměli byste dovolit, aby se vaše dítě pokoušelo psa políbit nebo obejmout. To se mnoha lidem nelíbí a mohou být tímto chováním pobouřeni. Není potřeba, aby dítě začalo psovi komandovat a dávat příkazy. Ať to dělají majitelé. Mohou požádat psa, aby dal miminku tlapku, a když ji pes vystrčí, mohou se jí dotknout.
Obecně je lepší nenechávat psa a dítě bez dozoru, i když se již stali přáteli. Dítě může vzít psí hračku a pes ji může zcela správně vzít a začít ji hlídat. Může dokonce dojít ke konfliktu, když ten nejlaskavější pes na světě předstírá, že zaútočil na dítě, protože nesdíleli zdroj, který je pro psa cenný. Je lepší nedotýkat se psích hraček, stejně jako nevstupovat do jejích misek s jídlem a vodou, nelehat si na postel a nedotýkat se psa, když klidně leží a spí.
Vždy byste měli požádat o svolení majitele, než budete mazlíčka hladit nebo mu dávat pamlsek. Je lepší hladit krk zespodu, aniž byste se houpali přes hlavu zvířete – aby se pes nebál, že ho dítě náhodně zasáhne, a mohl vidět jeho činy.
„Slušnost je často odrazující a lidé na ni reagují lépe než na hysterii,“ shrnuje Faustová. – A u dítěte se nevyvine strach ze zvířete a zvíře může klidně očichat a věnovat se své práci. Pak bude konflikt minimalizován a všichni odejdou v klidu, bez ztráty nervových buněk.“
Existuje mnoho pravidel a nuancí. Jak zajistit, aby se je dítě naučilo?
Aby bylo možné dítěti něco vysvětlit a být jím slyšen, musí být splněny tři podmínky současně, vysvětluje dětský a rodinný psycholog, kandidát psychologických věd Daria Savčenková:
1. Sami dobře rozumíme tomu, co se snažíme vysvětlit: jak se chovají psi, proč je smečka psů nebezpečná, co dělat při setkání s toulavými psy a co v žádném případě nedělat a podobně.
2. Chápeme, proč se dítě potřebuje naučit tyto informace. Například jste se již ve svém okolí setkali s toulavými zvířaty, cesta do školy vede přes garáže nebo volná místa, váš soused na schodišti má velkého bojového psa atd.
3. A konečně, a to nejdůležitější, jsme si vědomi toho, jak nás tyto informace ovlivňují. A je skvělé, pokud v nás nezpůsobuje přehnanou úzkost, strach nebo paniku.
Je lepší dítěti něco sdělit, když jsme my sami ve stavu klidné sebedůvěry. To znamená, že na emocionální úrovni jsme v pohodě, na úrovni těla jsme uvolnění, dýcháme rovnoměrně, stojíme pevně nebo sedíme pohodlně, na kognitivní úrovni rozumíme tomu, o čem mluvíme, jsme informačně připraveni. Z takového stavu můžeme dítěti zprostředkovat téměř vše, i když mu musíme něco odmítnout nebo vysvětlit těžké téma.
Řekneme-li, že se psů nemáme bát, ale sami se třeseme při pohledu na malého pejska na klíně, dítě toto rozdělení určitě „zváží“ a nebude si to říkat.
Pokud se sami se sebou nedohodnete, můžete tento rozhovor „s chladnou hlavou“ delegovat na dospělého. Pokud takový člověk není, tak je lepší to říct tak, jak to je: ano, psů se bojím, ale nemusíte reagovat stejně jako já – stačí znát pravidla, jak chovat se v případě nebezpečí.
Jak vysvětlit předškolákovi pravidla chování se psy?
Předškoláci se nejlépe učí prostřednictvím her a pohádek, říká Daria Savchenko.
„Lepší je názorně vysvětlovat formou hry,“ doporučuje psycholožka. „Vezměte si pejska na hraní a malého človíčka, zkuste rozehrát různé situace: například, jak muž běží ke psu, ona bojí se a štěká. Muž přestal, pes přestal štěkat. Muž začal mávat rukama a hlasitě křičet – pes znovu zaštěkal.” Scénu s kousnutím můžete odehrát, ale vyhnul bych se přílišným detailům. Nepřehánějte a vytvořte efekt hororového filmu. Podle reakce dítěte uvidíte, jak moc vstřebá, co říkáte.
Pokud se na vás dívá, ptá se, je-li jeho tělo otočeno směrem k vám, poslouchá, znamená to, že miminko rozumí a je už docela ohromeno. Pokud vidíte, že ho to nezajímá a obrátil svou pozornost na něco jiného, můžete přidat detaily, které jsou pro něj důležité, ale rozdávejte je po částech, abyste ho nevyděsili.
Druhý způsob je pohádka. Všechny informace, které chcete svému dítěti sdělit, můžete přehrát ve formátu pohádky. Začněte v tradičním formátu pohádky: „Ve třicátém království, ve třicátém království. “ nebo „Byl jednou jeden stařec a stařena a měli psa. “, „V ve vzdáleném lese žila psí rodinka. “ Vyprávějte, jak se hlavní hrdina pohádky , chlapec Ivan Carevič nebo dívka Vasilisa Moudrá setkali se smečkou psů, jak se hrdinové v této situaci zachovali nebo co vyprávěli psi když se setkali. Můžete vyprávět příběh z pohledu psa, ukázat situaci jeho očima – hlavní věc je, že vše skončí dobře.
V předškolním věku jsou takové hry a pohádky jakýmsi tréninkem – hlavní je je čas od času opakovat, aby dítě nezapomnělo. Ve věku 5-6 let již můžete hrát roli: nechte dítě hrát za psa, pro člověka, pro vůdce psa a pro tyranského chlapce – abyste pochopili, v jakém případě výsledek událostí je možný.
Je skvělé, když informace zůstanou v paměti těla: nechte ho, ať si zkusí správně sednout, zakryje si hlavu rukama bez náhlých pohybů, přehodí si aktovku přes hruď a podobně. Některé informace lze natrénovat na známých domácích psech – opatrně, pod přísným dohledem dospělých se naučit správně hladit – bez zvednutí ruky shora, společně pozorovat, jak odlišně pes reaguje, když mu nejprve dáte očichat ruku a teprve potom škrábat za uchem.
„Instinktivní pohyby v případě strachu jsou nám vlastní evolučně,“ vysvětluje Daria. – Můžeme ale trénovat své reakce, učit dítě technikám sebeovládání.
Naučit ho například všímat si, když je ve stresu: všimnout si a uvědomit si, že k vám leze panika, je už 90 % úspěchu. Řekněte svému dítěti, jak se stresová reakce projevuje: svaly se napínají, začínáme se třást, srdce buší, dýchání je zkrácené.
Jak správně pohladit neznámého psa
Když se dítě ocitne v situaci možného stresu a my jsme vedle něj ve svém stabilním, stabilním emočním stavu, můžeme si přesně všimnout, jak se naše dítě v takových případech chová – a pak v klidné, uvolněné atmosféře diskutovat o tom, jak choval, co dělal, jaké pohyby dělal, což pomáhá porozumět individuálním charakteristikám jeho reakce na stres.
Pokud je dítě ještě malé a vidíte, že se psa bojí nebo začíná být nervózní, neměli byste ho stydět ani mu nadávat, nutit ho „hladit psa, překonat jeho strach“ – to bude fungovat naopak cesta. Je lepší své dítě pevně obejmout – tímto způsobem nedovolíte, aby dítě přemohla vlna strachu a stresu.
Proč technika „vyděsit, aby si zapamatoval“ nefunguje
Šokové metody nefungují pro vědomý rozvoj. Zároveň je mnoho rodičů používá, a to i nevědomě, například když se sami bojí. Neměli bychom si ale dělat iluze, že dítě něco učíme pomocí strachu: prostě ho „vytahujeme“ z konkrétní nebezpečné situace.
Když člověk zažije extrémní stres, jeho mozek se přestane učit a aktivuje pud sebezáchovy. Když nás nic neohrožuje, víme, že jsme v bezpečí, netrpíme hlady a nedostatkem spánku, pak jsme schopni se učit novým věcem. Proto je důležité, aby dospělý dodržel svůj úkol: předat potřebné znalosti, popsat přirozené důsledky, mluvit klidným a sebevědomým tónem, bez spěchu nebo nervozity.
Až se situace vyřeší, vzpomeňte si společně na to, co se stalo, co v tu chvíli cítil. Diskutujte o tom, jak si můžete pomoci sami a cvičte – například zhluboka dýchat („jako kdybyste se proměnili v balón, my vás nafoukneme a teď vyfoukneme“) nebo zavřít oči, nebo zavolat na pomoc dospělé, nebo naopak křičet nebo dupat nohama, abyste uvolnili napětí.
Důležité je zvolit přesně ty způsoby svépomoci, které budou adekvátní situaci – je jasné, že křičet nebo dupat nohama při setkání se signálním psem je to poslední.“
Koláže Taťány Sokolové
Žádáme vás, abyste se přihlásili k malé, ale pravidelné platbě ve prospěch našich stránek. Mercy.ru funguje díky dobrovolným darům našich čtenářů. Finanční prostředky jsou potřeba na služební cesty, natáčení, platy redaktorů, novinářů a technickou podporu webu.
