Ahoj! Před 2 týdny jsme adoptovali koťátko. Když jsem si ji vyzvedl, holčičce bylo 5 týdnů. Kotě není čistokrevné, ale má nakloněné uši (jeden z předků byl zřejmě čistokrevný).
Nyní krmím mokrým krmivem Pro Plan Junior, pouze tímto. Jí jednou za 3-5 hodin, i v noci.
Je tam jen jeden tác, stojící tam, kde byly vytrvalé louže. Výplň hrudkuje, kotě je s ní spokojené, bez problémů.
Pokud je kotě zaneprázdněno prozkoumáváním území nebo hraním, snažím se do toho nezasahovat. Pokud vidím, že se začíná nudit nebo se škrábe na nohou a rukou, hraji. Pokud si škrábe ruce (kousne a škrábe, když je vedle ní na gauči), hraji si s ní s plyšovou hračkou. Pokud jsou vaše nohy upoutávka na provázku. Jsem skoro celý den doma, snažím se hrát častěji. Nehraju si rukama, nohama ani jinými částmi těla.
Toto byl pokus položit otázku podle písemného plánu)
Vlastními slovy pokud. Vzal jsem si malé kotě, teď chápu, že je velmi brzy, ale tohle dali pryč. Nejprve jsem zkoušela krmit Gourmet Gold paštikou pro koťata. Kotě vůbec nechápalo, že jde o jídlo. Udělám rezervaci, předchozí majitelé říkali, že jí všechno, tedy mléko, maso, jídlo z misky kočky. Kotě nechápalo, že jí jídlo z misky. Ale vodu si napila sama, z misky. První dny jsem ji krmila Gurmánskou paštikou zředěnou vodou z injekční stříkačky, poté jsem jí masírovala bříško. Kotě jedlo s potěšením. Pak ukázala misku a jídlo v ní a kotě odtud začalo jíst. Poté jsme na radu veterináře přešli na Pro Plan Junior. Jí s chutí.
Okamžitě jsem na kotě viděl ušní roztoče a blechy. Klíšťata čistím Otaminem a kapám Otofloxem. Veterinář doporučil toto provádět jednou týdně po dobu 5 týdnů. Koupal jsem se na blechy šampónem Bars a opakoval po 2 týdnech.
Dva dny po příjezdu do našeho nového domova tu nebyla žádná židle. Vstříkl jsem trochu obsahu klystýru Norgalax. Židle se objevila a již s ní nebyly žádné problémy.
Koťátko bylo adoptováno těsně na začátku prázdnin. Nejprve kotě sedělo v náručí mě, mého manžela a mé dcery. Trapné bylo, že při hraní vůbec nesundávala drápky a lehce si kousala ruce. Byl jsem velmi v rozpacích z pokusu poškrábat se na obličeji a kousnout.
Několikrát jsem kotě nechala u dcery, dceři je 11 let, vypadalo to, že si s kotětem hraje s hračkami a na kotě si nestěžovala. Říká, že ji neurazila. Mohla to ale snadno sebrat každou chvíli. Mohla by se pokusit vysvětlit, že je zakázáno žvýkat například dráty, když koťátko z drátů sundáváte.
Protože nejprve jedla ze stříkačky na mých rukou, požádala o jídlo, třela si nohy tlapkami, bez drápů. Je to jako, seberte ho a nakrmte ho. Stejným způsobem zatahala za manžela a několikrát mu rukama vyšplhala po kalhotách. Jen abych se dostal dovnitř.
Kotě pak podle mě postupně začalo čím dál zběsile škrábat drápky na nožičkách a stále bolestivěji zatínat zuby. Došlo to tak daleko, že se zběsile držela právě těch kalhot, kterými lezla manželovi do náruče, hlodala a škrábala je, aby je nemohla strhnout. A obecně se to stalo jedinou formou interakce mezi ní a jejím manželem. Manžel pracuje, ráno vstane první, nakojí kotě a odejde. Přichází večer, obvykle ne pozdě. Doma není hlučno, nehádáme se, mluvíme potichu. Není zde televize.
Po týdnu pobytu jsme objevili cystitidu. Lékem jsme léčili kočku Erwin 5 dní. Příznaky zmizely. Ale nalila si lék do úst, což mi sotva dodalo sebevědomí.
Zdá se, že se o dceru bojí. Velmi pečlivě sleduje všechny její pohyby. Moje dcera se jí také bojí, nechce pustit nohy z postele. Pokud moje dcera chodí po bytě, kotě se drží na nohou. Skoro pořád. Dcera odskočí a snaží se kotě zvednout.
Chápu, že je něco špatně, zdá se, že se nás bojí a nemůže nikomu začít věřit. Hází se mi na nohy a ruce. Snažím se odvádět pozornost hračkami. Snažím se s ní mluvit, vysvětlit jí, že ji neurazím a že je vše v pořádku. Pokud náhle zaútočí na mého manžela, „přečtu si morálku“, že to není možné a proč. Reakce je zvědavá – ztiší se, přimhouří oči, pak jde spát, i když se právě probudilo. Tito. nějak rozumí mým slovům, zřejmě.
Je obzvláště děsivé, že se může objevit ve vaší tváři a také když spíte. A všichni spíme ve stejné místnosti a bohužel nemáme jinou možnost. Kotě spí ve své krabici, ale málokdy tam usne. Většinou ji tam stěhujeme, když zrovna usne.
Zajímavé je, že než usne, začne vrnět a miluje hlazení, držení a také hlazení. V takových chvílích působí naprosto krotce.
Snažím se získat její důvěru, mluvím s ní, hraju si s ní, krmím ji, dávám jí 2 rubly. lahodné vitamíny denně. Už mě to pořád nehlodá, dokonce se mi stalo, že mi několikrát olízla ruce. Ale pořád spěchá a hlodá/trhá.
Několikrát za mnou ráno spící přišla s předením. Prohrábla si vlasy a lehla si vedle ní na polštář. Strašidelné není to správné slovo, vědět, že každou chvíli může být na vaší tváři tlapa s drápy. Ale zatím to nevyšlo. I když máte pocit, že jste na sudu.
Zvláštní smutek je noc. Kotě se probudí uprostřed noci a nespí 2-3 hodiny. Ani my nemůžeme spát, v noci jsem sotva stačil párkrát uskočit, když mi do obličeje vletěla tlapa s drápy.
Můj manžel se večer po příchodu z práce snaží usnout. V noci ho budím, aby pohlídal kotě a snažil se usnout. Snaží se ji zaměstnat hračkami a nepouští ji dovnitř, když spí. Protože existovaly předpoklady pro útok a jeho reakce nebyla tak rychlá jako její útok. Už má nervy, říká, něco s ní není v pořádku, kdyby všechny kočky byly takové, neměly by je, říká. Po sérii bezesných nocí a útoků koček dokonce vyhrožoval, že ji pošle žít na ulici. Ukáže se, že ve svém domě nemá místo. Jen zuby, drápy, dokonce bez možnosti si v noci odpočinout.
Snažil jsem se tě zvednout za zátylek a nemohl jsem mluvit. Neefektivní. Bojuje ještě zuřivěji. Snažil jsem se na ni zasyčet, jako, jsem kočičí matka, mám velení a jsem nespokojený s jejím chováním. Na vteřinu ztuhne a pak se vrhne s novou silou. Snažil jsem se, pokud spěchala, zvednout ji, pohladit ji a laskavě na ni mluvit. Ani to moc nepomáhá, je těžké hned přejít ze hry, pokud je to hra, k náklonnosti.
Šplouchání vody do obličeje byl nápad. Obávám se, že se to nemusí zlepšit. Ještě jsem to nezkoušel.
Ostříhal jsem jí nehty. Život je pro nás jednodušší, škrábání už tolik nebolí. I díky tomu se cítila o něco lépe – přestala ulpívat na látce.
Včera jsme to odčervovali. Zároveň jsem se zeptal, jestli má smysl brát sedativa. Řekli ne. A taky doktor říkal, že kotě může takhle zůstat, protože. je želvovinové barvy a podobný charakterový rys mají i trikolóry.
Rodina, kde jsem kotě dostala, měla dvě děti, 1.5 a 8 let. Neviděl jsem žádné vztahy v jejich rodině. Ale zpočátku bylo kotě mnohem klidnější. A když jsem ji zvedl a odnesl domů a nosil jsem ji pod bundou, aby byla v teple, nebyly žádné pokusy mě kousnout nebo poškrábat. Proto mohu předpokládat, že je to naše chyba, že je tak agresivní. Něco děláme špatně, pokud čas plyne, vypadá to, že bychom se měli adaptovat alespoň postupně, ale ona je čím dál agresivnější.
Nevím, jak informativní je to, co jsem napsal. Ale moc bych se chtěla kamarádit s kotětem. Určitě je to pro ni také těžké, je těžké žít ve světě neustálé agrese, možná ze strachu, ve světě, kde se není s kým mazlit.
Opravdu, opravdu chtěli kotě, milují ji.
Jak můžeme vyjít všichni pod jednou střechou? Jak najít společnou řeč a uklidnit agresi? Jak přesvědčit, že je člověk absolutně nedotknutelný? Opravdu zanechá trojbarevná barva otisk na postavě?
Odnesla jsem si domů toužebně očekávané sluníčko a už 2 týdny není doma pro nikoho místo. A spíme 4 hodiny denně (
Pokud nám můžete něco poradit, budu vám moc vděčná.
10. dubna 2019 01:18
Uživatel naida
Nižnij Tagil Byl online: 24. ledna, 15:51
Malé kotě, stejně jako malé dítě, empiricky hledá hranice toho, co je povoleno. Musíme jí přístupným způsobem ukázat, co je nepřijatelné. Vody se nemusíte bát, na koťata funguje bezchybně. Ale musíte stříkat, když vidíte, že se kočka chystá spěchat. A vždy šplouchněte, pokaždé, když se pokusíte zaútočit. A proč ho na noc nezamknout v koupelně nebo kuchyni. Kotěti se za pár hodin nic nestane, ale vy se dostatečně vyspíte.
A je vhodné provést úplné vyšetření kočky, má příliš mnoho boláků na tak mladý věk. Její agresivita může být způsobena bolestí.
10. dubna 2019 15:37
bray Uživatel
Peterburg Byl online: 05. května, 01:05
Není žádným tajemstvím, že pokud je kotě odloučeno od matky brzy, tak kotě hned nechápe, co je ve hrách přijatelné a co ne. Možná jsem nečetl vše popsané příliš pozorně, ale přesto bych rozhodně nevolal chování takového malého kotěte je agresivní.Protože kočky nemají agresi pro agresi.A v tom věku ještě víc.Nezvedl bych ji za pačesy,je to děsivé a být vystrašený kočka nebude hedvábná. Taky nemá smysl syčet, nejsi kočka, nemůžeš kočku znázornit. .Vystrašené zvíře není schopno “logicky myslet”)) Je mýtus, že kočka označuje obličej. Ano, existuje názor, že kočky nemají rády, když se jim někdo dívá do očí, ale tady to může být jen hloupost , osoba mrkne a kočka přijme hru? Není třeba se nad ní vznášet, abyste ji nevystrašili.
Taky se vyjádřím nepopulárně k jídlu.Obě potraviny co jsi jí dávala obsahují ve složení cukr.Možná ji to nějak přestimuluje? Ne nadarmo se koťatům při umělém krmení nedoporučují přidávat cukr, ale purina si myslí něco jiného. Nedáváte jí suché krmivo?
Kolik sáčků jídla sní?
Trikolóry nemají žádné povahové vlastnosti.Všechno to jsou mýty.Naše sousedka sebrala na ulici trikolorní kočku.Neptala jsem se,jak dlouho s ní žije.Ale je tak přátelská,nikoho se nebojí a je přítulná kočka. Má tři kočky, kočku a pár vychytávek a všechny tři spolu skvěle vycházejí.
>>>>
Strašidelné není to správné slovo, vědět, že každou chvíli může být na vaší tváři tlapa s drápy. Ale zatím to nevyšlo. I když máte pocit, že jste na sudu.
Zvláštní smutek je noc. Kotě se probudí uprostřed noci a nespí 2-3 hodiny. Ani my nemůžeme spát, v noci jsem sotva stačil párkrát uskočit, když mi do obličeje vletěla tlapa s drápy. >>>>
Nedokážu si představit, že bych se tak bála kotěte, opravdu. Neměli byste na něj takhle tlačit)
Dokud jsou koťata malá, v noci nemohou spát, tak jsou kočky od přírody navrženy jako třída predátorů, pak zpravidla přecházejí do režimu majitele.
Existují výjimky, ale vše závisí na vašem vnímání potížisty.
Samozřejmě na samém začátku cesty jsou potíže, ale tady je potřeba trpělivost.Stejně jako u výcviku na bedýnkách Nový domov, ale kotě je velmi malé.
Taky jsi mě šokoval drápatou tlapkou.Ta tlapka je malinká.
Pokud si myslíte, že spěchá s novým elánem, tak si myslím, že je to hra. Podívejte se, jak často si koťata hrají, a budete jí více rozumět. Než ji chytat za pačesy, je lepší stačí jí fouknout do nosu a rozptýlit ji hračkou. Ne nadarmo se říká, že se s kočkou musíš domluvit, nabídnout jí alternativu, hoď míček a nech ho za ním běhat.
10. dubna 2019 22:53
Uživatel VikToni
Charkov Byl online: 06. srpna, 22:11
bray, děkuji! O obličeji – ona to vnímá divně. Nevisím. Dokáže se posadit na ruce a pak skákat s drápy na obličeji. Nebo když ležím na polštáři, také se nezdá, že bych na něm visel. Vím, že pro malé děti je obličej nejzajímavější částí těla. Ale nevím, jak vnímám obličej koťat. Například kotě bylo vyděšené a nesmírně překvapené, když mě poprvé vidělo jíst. V jeho očích jste mohli vidět takový kočičí šok. Jsem dravec, který chytí kořist, zabije ji a sedí tam a jí? No, to je jediný způsob, jak to chápu)
Nemohu si pomoci, ale přirovnat ji ke kočce, která se mnou žila více než 18 let. Obličej pro tuto kočku byl úplným a absolutním tabu. Naopak i při maximálním násilí jsem k ní musel sklonit obličej a zvíře se okamžitě uklidnilo. Také ráda cítila mé rty, kontrolovala, co jsem jedla) A řasy – nevím proč) Z nějakého důvodu jsem se rozhodl, že pro všechny kočky je obličej zakázán. Mýlil jsem se.
A je ještě malá a drápky má skromné (i když se jí podařilo utrhnout mi krtka). Pokud se to nestihne naučit, než vyroste, bude to jiná úroveň nebezpečí (
Snažím se netrestat, kromě srozumitelného strohého slova. Z mého pohledu musí být nejprve nastolena důvěra. Jinak mohou tresty naopak zastrašovat. Ale to je výhradně ženská intuice. O syčení, za zátylek atp. – rady z internetu)
O jídle. Poslechl jsem radu veterináře, protože. její názor je pro mě směrodatný. A v každém případě tomu rozumí lépe než já a má více zkušeností. Sní o něco více než jeden sáček denně (norma je od 1 do 4, jak je uvedeno na obalu). Nemohu s jistotou říci, odhadl jsem, co jsem snědl za týden) Nepovoluji sušení, zdá se, že to lze provést nejdříve za 6 měsíců.
Agrese není kvůli agresi samotné. Kotě se zjevně bojí. Ucukne, pokud poblíž zaslechne kroky. Zjevně se bojí, když ji míjejí na chodbě. A tato agrese je útokem v sebeobraně. Taky mě napadlo – majitel při rozdávání řekl, že děti brečí, protože koťátka jsou rozdaná. Neřekla nic jiného, ale pravděpodobně si děti hrály s koťaty (Nedívaly se, jako by se dívaly na akvarijní rybičky, jinak proč brečet? Ale jak může jeden a půl roční nebo dokonce 8leté dítě si hraje?Možná odtamtud rostou nožičky?Pak by bylo pochopitelné, že reakcí na nataženou ruku je kousnout vší silou.Nedá se před dětmi uniknout.Ale pak je tu další otázka -proč kotě je první týden u nás klidnější a pak začalo běsnit?Už si zvyklo?Pro mě záhada.
O trojkvěti – DĚKUJI) Tolik jsem se bál, že naše pokusy o zlepšení vztahů byly odsouzeny k záhubě (
10. dubna 2019 23:36
bray Uživatel
Peterburg Byl online: 05. května, 01:05
Porovnávání zkušeností s předchozí kočkou není vždy užitečné) Protože ta první se může vždy zdát v něčem lepší než jiná, zvláště když už tam není. A kočky samotné jsou docela odlišné. Koneckonců se věří, že typ charakteru koček lze rozdělit na 4. A některé Domnívají se, že jich je 5) To je po průzkumu 200 majitelů (nestačí, samozřejmě), ale i tak je to závěr.
Pět typů osobnosti.
Jedná se o Kočky-lidé, Kočky-Kočky, Kočky-Lovci, ale i Svárlivé kočky a Zvědavé kočky. Rozdíl v typech kočičí osobnosti je způsoben složitou souhrou dědičných faktorů, výchovy a životních zkušeností.
I. Cat-Man
Lidské kočky zpravidla rády sdílejí jeho domov, život a dokonce i jeho osobní prostor se svým majitelem. Taková kočka se pozná podle charakteristického pohybu: ráda čas od času svého páníčka jemně „zabije“ hlavou. Ráda také leží na klíně svého majitele a s největší pravděpodobností ho pravidelně „šlape“ nebo „drápe“ svými tlapkami.
Ideálním prostředím pro lidskou kočku je aktivní rodina, kde si členové mohou otírat nosy nebo si zdřímnout na klíně. Takové kočky se nejčastěji stávají námětem vtipných fotografií na téma „Když se vejdu, tak sedím.“ Pro přátelského Cat-Mana není nic důležitějšího než lidská pozornost. A čím více toho bude, tím lépe.
Všechny kočky jsou přirozenými lovci, ale pro kočky tohoto typu se lov stává smyslem života. Nikdo kromě nich neví, jak se takhle stopovat, plížit se a útočit. Kočku loveckou poznáte podle jejího postoje k realistickým plyšovým hračkám. S těmito hračkami to Lovec koček nejčastěji dělá: sevře je do zubů a začne do nich zběsile kopat zadními tlapkami.
Nejlepším místem pobytu pro takové kočky je venkovský nebo vesnický dům. Tam, na svobodě, se Cat-Hunter ocitne: donekonečna zkoumá okolí, stopuje kořist a loví. A to vše bez rizika, že vypadnete z okna výškové budovy nebo vás srazí auto v ulici města.
Stejně jako se lidské kočky stávají tímto způsobem v důsledku úzké komunikace s lidmi od raného dětství, lidské kočky vyrůstají z koťat, která mají pozitivní zkušenosti s jinými kočkami. Tyto kočky nevnímají ostatní kočky jako hrozbu pro jejich území nebo zdroje. Od malička si zvykají žít, komunikovat a hrát si s ostatními kočkami a koťaty.
Takové kočky lze snadno rozpoznat podle komunikace s jinými kočkami: navzájem se šťouchají, jsou vždy připraveny hrát si a navzájem se olizovat.
Kočkám se nejlépe daří v kočičí společnosti, ale i vysoce socializované kočky mohou být na svá přátelství velmi vybíravé.
Tento typ koček je nejvhodnější pro ty, kteří tráví většinu dne mimo domov – například mladé páry. Kočky-kočky (pokud nejsou méně než dvě) se v nepřítomnosti svých majitelů dobře baví. Ale samota je pro ně kontraindikována, stejně jako pro Cats-People.
IV. Svárlivá kočka
Tyto kočky mohou zklamat svou nízkou tolerancí k ostatním a zejména k fyzické interakci s lidmi. Zdá se, že jsou vždy ve stavu zvýšené připravenosti na nějaký druh potíží. Vybudování pohodlného vztahu s takovými kočkami vyžaduje hodně úsilí a času.
Charakteristickými rysy Fussy Cat jsou nezávislost, zvýšená potřeba osobního prostoru pro hry a navzdory normálním vztahům s lidmi nechuť k „mazlení“ a jiné fyzické náklonnosti. Jsou to stejné kočky, které „chodí samy“.
Svárlivou kočku nemůžete zvednout jen tak: musíte počkat, až udělá první krok.
V. Zvědavá kočka
„Zvědavost zabila kočku“ je o nich. Curious Cats jsou neúnavní průzkumníci, kteří očichávají cokoliv a všechno. Jejich zvědavost je výsledkem jak dědičnosti, tak zvyku interagovat s novými předměty, vůněmi a zvuky z raného dětství.
Zvídavá kočka se pozná podle její touhy důkladně prozkoumat a prostudovat vše, co je kolem ní. Bude pro ni velmi zajímavé žít v pohostinném domě, kam neustále někdo přichází, a dokonce i v kanceláři. Ale mějte na paměti: Zvídavá kočka nepropustí bez „kontroly“ jediný předmět, který se dostane do zóny její pozornosti, ať už je to taška, krabice, bota, osoba nebo zajímavý detail jejího oblečení.
Nebo jinak rozdělují typy postav jako lidi
Cholerik, sangvinik, flegmatik a melancholik.
Snad to jsou všechny texty, hlavně o typu V, kočky jsou všechny zvědavé a všechny kočky jsou lovci, jen míra zájmu o lov je různá, ale něco pravdy na tom rozhodně je.Koneckonců i ve vrhu koťat ze stejného kočka, koťata se liší povahou) Kdo si hraje víc a déle každý a někdo jen sedí na kraji a kouká a není moc aktivní.
