Toulavé psy v německých ulicích neuvidíte. To neznamená, že Němci neopouštějí své čtyřnohé přátele. Jde jen o to, že Německo má dobře zavedený systém ochrany zvířat: v každém městě jsou pro ně útulky.
Díky zákonu na ochranu zvířat v ulicích německých měst téměř neuvidíte toulavé psy nebo kočky. „Týrání domácích zvířat a jejich vyvádění na ulici je v Německu zakázáno. Porušovatelům zákona hrozí vážné tresty – od pokuty až po vězení,“ zdůrazňuje Dr. Ralf Unna, místopředseda Společnosti pro dobré životní podmínky zvířat v Severním Porýní-Vestfálsku, jeden z majitelů veterinární kliniky, která se stará o kolínský útulek pro domácí mazlíčky.
Konstantní řízení
Podle Ralfa Unny je v Německu mnoho zvířat, která zůstávají bez majitele, nicméně na rozdíl od situace v některých jiných zemích v Německu tato zvířata nekončí na ulici.
Dr. Unna vysvětluje proč: „Za prvé jsou chráněni zvláštním zákonem. Za druhé, veterinární služby pod místními orgány sledují životní podmínky zvířat. A konečně odbory na jejich ochranu spolu s médii provádějí mezi obyvatelstvem spoustu vysvětlovací práce.“
Každý den dostává Ralph Unna e-mailem několik zpráv o případech špatných životních podmínek zvířat nebo jejich krutosti. Na místo jezdí zástupci Společnosti pro ochranu zvířat, aby provedli kontroly a v případě potřeby zapojili veterinární služby a orgány činné v trestním řízení do řešení vzniklých problémů.
Ne z finančních důvodů
Ralf Unna věří, že většina Němců neopustí svá zvířata kvůli finančním problémům. To, že chovat psy v Německu není levná radost, je dobře známo těm, kteří si je pořídí. Roční daň, lékařská péče, pojištění a strava nejsou úplným seznamem nákladových položek.
Někteří majitelé psů jsou podle Ralpha Unny nuceni vzdát se svých mazlíčků kvůli stěhování do nových bytů, ve kterých je chov domácích mazlíčků zakázán. Jiní tráví příliš mnoho času v práci a nechávají svá zvířata sama doma. „Je dobré, když se majitelé sami postarají o to, aby jejich čtyřnohí kamarádi byli ukryti v kotci, ale bohužel to může být jinak,“ říká veterinář Ralf Unna a míří ke svým pacientům do kolínského zvířecího útulku.
Jako malá zoo
Brány kolínského útulku Konrada Adenauera jsou otevřeny pro návštěvníky. Lidé sem chodí jako do zoo. I přesto, že útulek, který je financován z dobrovolných darů a částečně z městské pokladny, nemá dostatek peněz, je vstup zdarma. Jeho pracovníci doufají, že se někteří návštěvníci budou chtít stát majiteli psů, koček, papoušků, králíků, křečků nebo třeba sklípkana – a takový v kolínském útulku je.
Kromě toho zde žijí prasata, kozy, ovce, slepice a husy. „Ve městě je pro tato zvířata těžké najít domov,“ stěžuje si ředitelka útulku Ruth Gosdeck.
Dary a pomocníci
„V současné době máme něco málo přes 250 hostů a jak se blíží zima, bude jich přibývat. Díky bohu, že v předvečer Vánoc se množství darů od občanů zvyšuje,“ zdůrazňuje ministerstvo zahraničí. Hlavní problém soukromé školky je finanční. Podle ministerstva zahraničí stojí držení jednoho psa 25 eur a držení kočky asi 15 eur na den. Vezmeme-li v úvahu náklady na lékařskou péči o domácí mazlíčky (a mezi nimi je mnoho starých a nemocných zvířat), výplatu personálu ve výši 23 stálých zaměstnanců, je zřejmé, že bez charitativní pomoci by to bylo téměř nemožné udržet zvířata.
„Psi a kočky, kteří se ocitnou v klecích místo v bytě, potřebují neustálý kontakt s lidmi,“ zdůrazňuje pracovnice útulku Elke Sans. Dobrovolníci přicházejí na pomoc a několikrát během dne venčí psy v nedalekém parku. „Někteří si dokonce berou zvířata na víkend domů,“ pokračuje Elke Sanz. Mnoho lidí navíc nosí jídlo, teplé deky a další věci potřebné k péči o zvířata.
Různé osudy
„Tito papoušci přežili své majitele. Ptáci stále vyslovují svá jména a citují své dialogy,“ vysvětluje Sanz. Mnoho zvířat má podle ní těžké osudy. Často psy přivážejí zaměstnanci městského pořádkového oddělení (Ordnungsamt) nebo hasičského sboru (Feuerwehr), kteří se v Německu zabývají záchranou lidí a zvířat nejen při požárech.
“Majitel nechal tohoto krásného teriéra na nástupišti a odešel neznámým směrem,” říká Elke Sans a hladí psa. Další pes strávil v bytě se svým zesnulým majitelem více než týden, dokud záchranáři nepřišli na pomoc vylomením dveří.
„A naše koza a děti jsou z cirkusu, pro který se „těhotná umělkyně“ ukázala jako drahá zátěž,“ poznamenává smutně Sans. Nejčastěji se podle ní nové majitele daří najít kočkám a malým psům. Pro pastevecké nebo bojové psy i pro exotická zvířata se útulek často stává druhým domovem na celý život a jeho zaměstnanci se stávají jejich novými majiteli.
