Časopis: č. 3 – 2012
Materiál poskytl Royal Canin úvod Diabetes mellitus je hormonální onemocnění charakterizované hyperglykémií a přetrvávající glykosurií. Diabetes je způsoben nedostatečnou produkcí inzulínu (primární diabetes) nebo inzulínovou rezistencí v těle. Psi a kočky s diabetem mají polyurii, polydipsii a někdy šedý zákal. Onemocnění může být komplikováno ketoacidózou. V tomto případě zvířata zažívají depresivní stav, zvracení a dýchání s vůní nakládaných jablek. V této fázi je nutná naléhavá návštěva veterináře. Léčba se obvykle provádí pomocí subkutánních injekcí inzulínu a dietních změn. Představy o optimální stravě určené pro krmení psů a koček s cukrovkou jsou kontroverzní. Existují však základní zásady, které je vhodné dodržovat při doporučení diety nemocným zvířatům v jakémkoli stadiu onemocnění. Taková strava by měla mít mírný obsah kalorií a tuku, bohatá na bílkoviny a snížená na sacharidy (z nichž část bude nestravitelná vláknina). Dietoterapie má tedy tři hlavní cíle: 1. Kontrola nadměrné tělesné hmotnosti; 2. Snížení hyperglykémie poté, co zvíře sní potravu; 3. Stimulace endogenní sekrece inzulínu. Prevence obezity nebo regulace hmotnosti Přechod zvířat na stravu s vysokým obsahem bílkovin a nízkým obsahem sacharidů (u koček – 45 % a 25 %, u psů – 30 % a 28 %) přispívá k většímu snížení jejich tělesné hmotnosti než krmení krmivem bohatým na sacharidy (Hoeing a kol., 2007). Je důležité omezit příjem energie zvířete na jeho fyziologické požadavky, takže majitelé musí přísně dodržovat doporučené denní dávky krmiva pro komerčně vyráběné diety. Proto kontrolovaným příjmem krmiva s vysokým obsahem bílkovin u zvířat procházejících programem hubnutí (což je důležité zejména u diabetu II. typu) je možné dosáhnout snížení tukových zásob, nikoli však ztráty svalové hmoty. Hmotnost (Mazzaferro a kol., 2003, Hoeing a kol., 2007). Mějte však na paměti, že u diabetických psů se může vyvinout proteinurie a mikroalbinurie. (Struble a kol., 1998). V druhém případě by měla být zvířata krmena stravou se sníženým obsahem bílkovin. Přidání L-karnitinu (který hraje klíčovou roli v metabolismu mastných kyselin) do stravy psa v dávce 50 ppb zvyšuje energetickou přeměnu tuků tím, že zvyšuje oxidaci mastných kyselin a chrání svaly před katabolismem a zároveň snižuje tělesnou hmotnost (Gross a kol., 1998, Center, 2001). Když mají zvířata nedostatek inzulínu, metabolismus tuků je narušen, ačkoli je k dispozici velmi málo publikací o účincích tuků ve stravě na diabetické psy a kočky. U lidí poruchy metabolismu tuků, ke kterým dochází na pozadí cukrovky, přispívají k rozvoji aterosklerózy a poškození koronárních tepen srdce. (Stamler a kol., 1993). Ačkoli se ateroskleróza a léze koronárních tepen u psů a koček s diabetem příliš často nevyskytují, přesto jsou takové případy zaznamenány (Hess a kol., 2003) . Je vhodné vzít v úvahu, že u zvířat se diabetes často vyskytuje na pozadí exokrinní pankreatické insuficience a diabetický stav může sloužit jako faktor zvyšující riziko rozvoje pankreatitidy. Diety s vysokým obsahem tuků a hypertriglyceridémie byly navrženy jako potenciální iniciační příčiny pankreatitidy u psů a koček. (Simpson, 1993, Williams, 1994). V případě chronické pankreatitidy se doporučuje krmit zvířata s nízkým obsahem tuku (např. 20% snížení metabolické energie ve formě tuku). Proto je vhodné převést diabetická zvířata na stravu s omezeným obsahem tuku. Byly také hodnoceny účinky různých typů mastných kyselin na obézní kočky. Jedna z diet byla obohacena o omega-3 polynenasycené mastné kyseliny (W-3 PUFA). Jeho celkový obsah tuku byl 20,1 %; w-3 PUFA představovaly 9,6 % tuku. Kontrolní dieta obsahovala snížené množství w-3 PUFA. Pozorování ukázala, že krmivo obohacené o w-3 PUFA usnadnilo dlouhodobou kontrolu glykémie u koček s diabetes mellitus a také poskytlo nižší hladiny glukózy v plazmě. (Wilkins a kol., 2004) . Snížení hyperglykémie po krmení zvířat Konzumace krmiva pro zvířata s vysokým obsahem sacharidů (přes 50 % kalorií) přispívá ke zvýšení koncentrace glukózy v krvi po krmení, zejména pokud má zdroj sacharidů obsažený ve stravě vysoký glykemický index (ječmen, kukuřice a čirok mají nízký glykemický index). Rýže má vyšší glykemický index než kukuřice, takže po její konzumaci například u koček intenzivněji stoupá koncentrace glukózy a inzulínu v krvi. (Rand a kol., 2004). V experimentech prováděných na nediabetických psech bylo zjištěno, že potraviny na bázi rýže způsobují vyšší glykemické a inzulínové reakce, potraviny na bázi čiroku způsobují nižší glykemickou odpověď a potraviny na bázi ječmene nižší inzulínovou reakci. Možnost ovlivnění výrazných vrcholů glykémie po jídle prostřednictvím složení stravy je tedy možná díky přítomnosti obalujících složek krmiva (zpomalení doby vstřebávání sacharidů ve střevě) a obilovin (nebo jejich mouky) s nízkým glykemickým indexem. Možnost stimulace endogenní sekrece inzulínu Za prvé, majitelé diabetických zvířat by měli být upozorněni, že je nezbytný konzistentní režim krmení a inzulínu pro jejich mazlíčky. Nejlepší je krmit nejen diabetické kočky, ale i psy několikrát denně. Poté by mělo být krmení načasováno tak, aby se shodovalo s injekcemi inzulínu, což umožní předvídat a kontrolovat glykemickou odpověď během maximální aktivity exogenního inzulínu. U diabetických zvířat, která měla volný přístup k potravě a dostávala inzulín v nepravidelných intervalech, byly hlášeny případy těžké hypoglykémie. (Whtley a kol., 1997). Pokud kočce s diabetem byla podána plná dávka inzulinu a odmítá krmení, pak pro prevenci život ohrožující hypoglykémie je nutné podávat snadno vstřebatelné sacharidy, např. včelí med, perorálně. Pokud kočka s cukrovkou neočekávaně odmítá jídlo, měli byste ji zkusit krmit jinou potravou (třeba tím, že jí vtlačíte vlhké jídlo do tlamy). Riziku rozvoje hypoglykémie se lze vyhnout, pokud se inzulín zvířatům nepodá před krmením, ale bezprostředně po něm. Tento přístup však není přijatelný pro všechny vlastníky z důvodu nedostatku času nebo jiných praktických důvodů. U zvířat s cukrovkou se nedoporučuje pravidelně měnit jídelníček. V ideálním případě by nemocné zvíře mělo při každém krmení dostávat stejnou stravu ve složení a obsahu kalorií. Toto je důležitý aspekt kontroly diabetu a majitelé domácích zvířat by měli být neustále povzbuzováni, aby toto pravidlo dodržovali. Pokud jde o přímou stimulaci endogenní sekrece inzulínu, jsou tyto studie dostupné pouze u koček. Se zvýšením množství bílkovinných složek krmiva se reakce beta buněk pankreatu na aminokyseliny u diabetes mellitus u zvířat tohoto druhu obvykle projevuje v delším časovém období než reakce na glukózu. Arginin má velmi silný vliv na sekreci inzulinu slinivkou břišní (Kitamura a kol., 1999). Během pozorování vysokoproteinová dieta ve většině případů snížila dávku inzulínu podávaného kočkám téměř o 50 % a u tří z devíti zvířat v experimentu potřeba inzulínové terapie zcela zmizela. (Frank a kol., 2001; Bennett a kol., 2006). Moderní majitel nemusí nutně speciálně připravovat vhodnou stravu pro nemocného mazlíčka. Průmyslově vyráběné suché i mokré superprémiové krmivo (např. pod obchodní značkou ROYAL CANIN) dokáže dokonale vyřešit problém přísné a stabilní diety při cukrovce. Literatura 1. Bennett N., Greco D.S., Peterson M.E. a kol. Srovnání nízkosacharidové diety s nízkým obsahem vlákniny a středně uhlohydrátové diety s vysokým obsahem vlákniny v léčbě kočičího diabetes mellitus // J. Fel. Med. Surg. — 2006, — v. 8, – str. 73-84. 2. Centrum S.A. Karnitin při hubnutí. In: Současné perspektivy v řízení hmotnosti, ve sborníku, 19. výroční veterinární lékařské fórum Americké vysoké školy veterinární interní medicíny, 2001, s. 36-44. 3. Frank G., Anderson W., Pazak H. a kol. Použití vysokoproteinové diety při léčbě kočičího diabetes mellitus // Vet. Terapeut. — 2001, — v. 2, – str. 238-245. 4. Gross K.L., Wedekind K., Kirk C.A., et al. Vliv dietního karnitinu chromu na hubnutí a složení těla obézních psů (abstrakt) //J. Anim.Sci., 1998, – v.76, – s.175. 5. Hess R.S., Kass P.H., van Winkle T.J. Souvislost mezi diabetes mellitus, hypotyreózou nebo hyperadenokorticismem a aterosklerózou u psů.// J. Vet. Internovat. Med., – 2003, – v. 17, – str. 489-494. 6. Hoeing M., Theseth K., Waldron M. a kol. Citlivost na inzulín, distribuce tuku a adypocytokinová odpověď na různé diety u štíhlých a obézních koček před a po hubnutí // Am. J. Physiol. Regul. Integrovat. Comp. Physiol., 2007 – v. 292. – R227-R234. 7. Kitamura T., Yasuda J., Hashimoto A. Akutní inzulínová odpověď na intravenózní arginin u neobézních zdravých koček // J. Vet. Internovat. Med. – 1999, – v/ 13, – s. 549-556. 8. Mazzaferro E.M., Greco D.S., Turner A.S. a kol. Léčba kočičího diabetes mellitus pomocí inhibitoru alfa-glukosidázy a nízkosacharidové diety// J. Fel. Med. Surg., 2003 – v. 5, – str. 183-189. 9. Rand J.S., Fleeman L.M., Farrow H.A., et al. Psí a kočičí diabetes mellitus: přirozenost nebo výchova? // J. Nutr., 2004, – 134 suppl., – str. 2072S-2080S. 10. Simpson K.W. Současné koncepty patogeneze a patofyziologie akutní pankreatitidy u psa a kočky // Compend. Contin. Vychovat. Praxe. Vet., – 1993, – v. 15, – str. 247-253. 11. Stamler J., Vaccaro O., Neaton J.D. a kol. Diabetes, další rizikové faktory a 12letá kardiovaskulární úmrtnost u mužů vyšetřených v intervenční studii s více rizikovými faktory // Diabetes Care, – 1993, – v.16, – str.434-444. 12. Struble A.L., Feldman E.C. Nelson R.W. a kol. Systémová hypertenze a proteinurie u psů s diabetes mellitus // J. Am. Vet. Med. Assoc.,1998 – v.213 – s.822-825. 13. Whitley N.T., Drobatz K.J., Panciera D.L. Předávkování inzulínem u psů a koček: 28 případů (1986-1993) // J. Am. Vet. Med. Doc. – 1997, – v.211, – s.326-330. 14. Wilkins C., Long R. C. Jr., Waldron M. a kol. Posouzení vlivu mastných kyselin na indexy citlivosti na inzulín a obsah mycelulárních lipidů pomocí magnetické rezonanční spektroskopie u koček // Am. J. Vet. Res. — 2004, — v. 65,- str. 1090-1099. 15. Williams D.A. Diagnostika a léčba pankreatitidy // J. Small. Anim. Pract., – 1994, – v.35, – str. 445-454.
č. 4–2021 časopis VetPharma
č. 3–2021 časopis VetPharma
č. 2-2021 časopis VetPharma
№1 – 2021 časopis VetPharma
№1 – 2020 časopis VetPharma
№3 – 2019 časopis VetPharma
№2 – 2019 časopis VetPharma